Ústavní soud IV.ÚS 966/23

Dne 6. 4. 2023 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina ústavní stížnost (doplněna podáním doručeným dne 12. 4. 2023) proti v záhlaví uvedeným usnesením s tvrzením, že jimi bylo opět účelově a zákeřně porušeno její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, když bylo porušeno její právo přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka odmítla všechny soudce Ústavního soudu, s odůvodněním, že jsou tu důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto "údajně" právním státě.

Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Nejvyšší správní soud napadeným usnesením zastavil řízení o její kasační stížnosti (I. výrok) z důvodu nezaplacení soudního poplatku a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Stěžovatelčino podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu).

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se opakovaně obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami, a na tyto nedostatky byla vícekrát upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod spisovými značkami III. ÚS 1513/13, IV. ÚS 3239/13, IV. ÚS 3437/13, IV. ÚS 3556/13, II. ÚS 3147/14, III. ÚS 3542/14, I. ÚS 518/15, III. ÚS 629/16). Stěžovatelka však i nadále a setrvale volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani stěžovatelčina námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci vyloučeni z rozhodovacího procesu o stěžovatelčině ústavní stížnosti. Odmítá-li stěžovatelka všechny soudce Ústavního soudu, nutno připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, které by o takové námitce mohla rozhodnout.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

Stejně jako ve věcech vedených pod spisovými značkami IV. ÚS 696/16, IV. ÚS 1061/16, IV. ÚS 1188/16, I. ÚS 1316/16, IV. ÚS 1407/16, III. ÚS 1572/16, I. ÚS 1691/16, I. ÚS 1903/16, I. ÚS 2081/16, IV. ÚS 3071/16, III. ÚS 3212/16, I. ÚS 3679/16, IV. ÚS 3755/16, III. ÚS 2231/17, III. ÚS 3563/19, I. ÚS 2260/20, III. ÚS 240/21, IV. ÚS 1609/21, IV. ÚS 2161/21, IV. ÚS 3112/21, IV. ÚS 983/22, IV. ÚS 3360/22, III. ÚS 151/23, IV. ÚS 486/23 (srov. rozhodnutí v těchto věcech, která jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.