IV.ÚS 992/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 992/25 ze dne 14. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Jindřišky Komárkové, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem, sídlem Slezská 1297/3, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2024 č. j. 20 Cdo 594/2024-820, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2023 č. j. 18 Co 40/2023-764 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. ledna 2023 č. j. 16 EXE 315/2016-750, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Raiffeisen stavební spořitelna, a. s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo její právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnit majetek a právo na ochranu tohoto majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením zastavil řízení o dovolání stěžovatelky podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek z dovolání ve lhůtě stanovené okresním soudem (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). 3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") potvrdil usnesení okresního soudu (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). V odůvodnění krajský soud uvedl, že podle obsahu spisu okresní soud v souladu se zákonem vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku a současně ji poučil o následcích jeho nezaplacení ve stanovené lhůtě. Stěžovatelka ve stanovené lhůtě poplatek nezaplatila. Proto okresní soud nepochybil, pokud řízení o dovolání podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích zastavil. Dále krajský soud odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 2865/15 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz) s tím, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedochází, je-li výzva k zaplacení soudního poplatku zasílána pouze právnímu zástupci stěžovatele, nikoliv současně samotnému stěžovateli. Zaplacení soudního poplatku není úkonem, který musí účastník řízení vykonat osobně. Při placení soudního poplatku bezhotovostním převodem je z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti rozhodný den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu. 4. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné, neboť stěžovatelka v něm neformulovala žádnou právní otázku, která by mohla jeho přípustnost založit. V odůvodnění usnesení Nejvyšší soud odkázal mimo jiné na judikaturu Ústavního soudu (např. na usnesení ze dne 20. 6. 2018 sp. zn. I. ÚS 1335/18), podle níž povinnost soudu vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání zpoplatněného úkonu. Pokud tak neučiní, a dokonce ani v dodatečné (náhradní) lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem účastníkovi pasivity. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je rovněž ustálena v závěru, že usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku není třeba doručovat též účastníkovi, je-li výzva k zaplacení soudního poplatku doručena jeho zástupci s procesní plnou mocí. Ani od těchto závěrů rozhodovací praxe není podle Nejvyššího soudu důvod se v dané věci odchylovat. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka tvrdí, že poplatek za dovolání prostřednictvím svého advokáta uhradila včas, neboť ten zadával potřebný pokyn k uhrazení poplatku do svého internetového bankovnictví ještě v poslední den lhůty, tedy 30. 12. 2022. Není pak chybou stěžovatelky, že soudní poplatek se prodlevou způsobenou Českou národní bankou dostal na účet soudu až 2. 1. 2023. Setrvává na názoru, že výzva k zaplacení soudního poplatku měla být doručena přímo jí a nikoli jejímu právnímu zástupci. Stěžovatelka odkazuje na § 1957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžité částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele. Dluh je tedy splněn připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele a nikoliv až připsáním na účet, který je vedený přímo na věřitele. Přístup (výklad) preferovaný soudy k úhradě soudního poplatku je přísnější, než postup pro placení daní, k čemuž však není žádný důvod. Podle daňových předpisů se úrok z prodlení v daňových věcech počítá až od pátého pracovního dne následujícího po dni splatnosti daňové povinnosti. Při hrazení soudních poplatků však obdobná ochranná lhůta neexistuje. Stěžovatelce rovněž nelze vytýkat, že soudní poplatek uhradila až k výzvě soudu, neboť podmínky k hrazení soudních poplatků, včetně dostupnosti transakčních údajů, jsou značně nepřehledné, a proto vyčkání až na výzvu soudu je nejrozumnějším přístupem k dané povinnosti. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 2025/19 (N 71/99 SbNU 383) nelze řízení zastavit pro pozdní zaplacení soudního poplatku, pokud byly kolky k zaplacení poplatku dány ve lhůtě stanovené soudem alespoň k poštovní přepravě. Stěžovatelka dále připomíná, že sám právní zástupce nemá povinnost za účastníka řízení hradit eventuální soudní poplatek spojený s podáním opravného prostředku. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka shrnuje, že její přístup k soudu byl neústavně omezen kombinací tří opatření, a to tím, že výzva k úhradě soudního poplatku byla doručena jen jejímu advokátovi, že stanovení okamžiku zaplacení poplatku je navázáno až na připsání platby na účet příjemce a absencí jakékoliv ochranné lhůty pro zpracování platby poskytovateli bankovních služeb. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. 8. Ústavní soud předně uvádí, že čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje každému možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Podmínkou ovšem je, že se tak musí stát "stanoveným postupem". Součástí tohoto postupu jsou veškeré zákonem stanovené požadavky kladené na účastníka řízení, jež musí být splněny, aby soud mohl rozhodnout v jeho věci a aby při tom mohl zohlednit jím předestřená tvrzení a důkazy. Jednotlivě, ani ve svém celku, však tyto požadavky nesmí představovat takové omezení přístupu k soudu, které by se práva na soudní ochranu dotýkalo v samotné jeho podstatě a fakticky by tak znemožňovalo jeho uplatnění [srov. nález ze dne 25. 8. 2005 sp. zn. IV. ÚS 281/04 (N 165/38 SbNU 319)]. Uplatnění řady práv je podmíněno zaplacením příslušného poplatku, což je též součástí stanoveného postupu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny [srov. nález ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 9/15 (N 138/86 SbNU 333; 338/2017 Sb.), bod 40.]. 9. Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardn