Vyhláška o úplném znění trestního řádu

Jestliže odsouzený nezaplatí trest peněžitý, prokurátor ho vyzve, aby tak učinil do patnácti dnů, a upozorní ho, že jinak bude zaplacení vymáháno exekucí.

(1) Na žádost odsouzeného může prokurátor z důležitých důvodů

a) odložit výkon trestu peněžitého, a to na dobu nejvýše tří měsíců od právní moci rozsudku, nebo

b) povolit splácení trestu peněžitého po částkách tak, aby byl nejpozději do jednoho roku od právní moci rozsudku celý zaplacen.

(2) Prokurátor může až do rozhodnutí o žádosti uvedené v odstavci 1 sečkat s exekučním vymáháním trestu peněžitého anebo může u exekučního soudu navrhnout odklad exekuce již vedené.

(3) Pominou-li důvody, pro které byl povolen odklad výkonu trestu peněžitého, nebo nezaplatí-li odsouzený bez závažného důvodu řádně dvě splátky po sobě jdoucí, může prokurátor povolení odkladu výkonu trestu peněžitého nebo povolení splácet jej po částkách odvolat.

(1) Trest peněžitý se vymáhá exekucí, nezaplatí-li jej odsouzený

a) do patnácti dnů od vyzvání k zaplacení,

b) do patnácti dnů od oznámení rozhodnutí (§ 29), jímž byly povolený odklad nebo povolené splácení odvolány, nebo

c) do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen.

(2) Trest peněžitý smí být vymáhán, jen pokud nároky poškozeného vzešlé z téhož trestného činu byly uspokojeny.

Prokurátor upustí od exekučního vymáhání trestu peněžitého, je-li zjevné, že by nemělo výsledku nebo že by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa odsouzeného anebo výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.

Trest peněžitý nebo jeho zbytek může být vymáhán na zúčastněné osobě, jen pokud exekuce proti odsouzenému zůstala bezvýsledná nebo jen pokud prokurátor upustil od exekučního vymáhání na odsouzeném. Jinak se na vymáhání trestu peněžitého na zúčastněné osobě přiměřeně užije ustanovení §§ 288 až 291.

(1) Je-li trest peněžitý na odsouzeném nedobytný nebo upustí-li prokurátor od exekučního vymáhání trestu peněžitého, prokurátor nařídí výkon náhradního trestu odnětí svobody. Bylo-li však uloženo ručení za nedobytný trest peněžitý, učiní tak teprve tehdy, jestliže trest peněžitý nelze vymoci na žádné ze zúčastněných osob nebo jestliže bylo upuštěno od exekučního vymáhání na všech těchto osobách.

(2) Je-li nedobytná toliko část trestu peněžitého, prokurátor nařídí výkon jen poměrné části náhradního trestu.

(3) Odsouzený může kdykoli odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho poměrné části tím, že trest peněžitý nebo jeho poměrnou část zaplatí.

(4) Proti rozhodnutím podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

(1) Byl-li uložen trest uveřejnění rozsudku, určí prokurátor, zda bude rozsudek uveřejněn bez odůvodnění, nebo zda a v jakém rozsahu bude uveřejněno též odůvodnění rozsudku.

(2) Uveřejnění rozsudku se stane nejvýše ve třech časopisech, které prokurátor určí, a to nejvýše třikrát. Pokládá-li to prokurátor za vhodné, uveřejní se rozsudek též tak, že se stejnopis jeho vyhotovení nebo výtah z něho vyvěsí na místě určeném pro úřední vyhlášky v obci, kde má odsouzený bydliště nebo kde se trestného činu dopustil, a to na dobu nejdéle patnácti dnů, anebo že se jinak zveřejní v obou těchto obcích nebo v některé z nich.

(1) Prokurátor určí, v kterém léčebném ústavu se vykoná ochranné léčení a v kterém výchovném nebo léčebném ústavu se vykoná ochranná výchova.

(2) Prokurátor, v jehož obvodu se vykonává ochranné léčení nebo ochranná výchova, dohlíží na jejich výkon.

(1) Je-li mladistvý, u něhož byla nařízena ochranná výchova, ve vazbě, nařídí prokurátor, aby ochranná výchova byla vykonána.

(2) Jestliže mladistvý není ve vazbě a není obava, že uprchne, může mu prokurátor poskytnout přiměřenou lhůtu, aby si mohl předtím obstarat své záležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než patnáct dnů.

(3) Nepřihlásí-li se mladistvý k výkonu ochranné výchovy ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nebo je-li odůvodněna obava, že uprchne, nařídí prokurátor jeho okamžité předvedení.

(1) Vazba se vykonává v ústavech ministerstva národní bezpečnosti; vazba nařízená představeným (§ 101) se může vykonávat též u útvaru. Ve vazbě je obviněný podroben jen těm omezením, která jsou nutná k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení.

(2) Je-li to nutné k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení, může prokurátor před podáním žaloby nařídit, aby se vazba po dobu nejnutnější potřeby vykonávala u orgánu povolaného k vyhledávání.

(3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může prokurátor povolit, aby vazba byla vykonávána za náležitého dohledu v léčebném ústavu nebo i jinde.

(1) Jakmile nabude právní moci usnesení, jímž byla uložena pokuta, vyzve prokurátor nebo soud, který pokutu uložil, osobu, jíž byla uložena, aby pokutu zaplatila do tří dnů, a upozorní ji, že jinak bude zaplacení vymáháno exekucí.

(2) Nebude-li pokuta zaplacena ve lhůtě uvedené v odstavci 1, vymáhá se exekucí.

(1) Kdo utrpěl majetkovou škodu vazbou od zatčení, zadržení nebo vzetí do vazby až do propuštění, má nárok, aby mu ji stát nahradil, byl-li žaloby zproštěn, nebo bylo-li trestní stíhání zastaveno, protože

a) jeho skutek není trestným činem,

b) je nepochybné, že trestný čin nespáchal, nebo

c) trestní stíhání bylo znovu zahájeno, aniž tu byly podmínky pro jeho obnovu.

(2) Nárok na náhradu škody za vazbu nepřísluší tomu, kdo

a) zavinil si vazbu sám, zejména pokusem o útěk nebo útěkem,

b) konal přípravy k trestnému činu nebo jím vyhrožoval, nebo

c) byl pro týž skutek později potrestán národním výborem nebo kázeňsky.

(3) I v případech uvedených v odstavci 2 nárok na náhradu škody za vazbu přísluší za dobu, o kterou byla vazba proti zákonu prodloužena.

(4) Za vazbu nařízenou v řízení o vydání do ciziny (§ 245) nárok na náhradu škody nepřísluší.

(1) Kdo utrpěl majetkovou škodu tím, že na něm byl zcela nebo zčásti vykonán trest odnětí svobody, nápravné opatření, propadnutí jmění nebo trest peněžitý, má nárok, aby mu ji stát nahradil, byl-li v pozdějším řízení žaloby zproštěn nebo bylo-li pozdější trestní stíhání zastaveno, protože

a) jeho skutek není trestným činem, nebo

b) je nepochybné, že trestný čin nespáchal.

(2) Nárok na náhradu škody za trest má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než ke kterému byl odsouzen zrušeným rozsudkem.

(3) Nárok na náhradu škody za trest nepřísluší, jestliže si odsouzený způsobil své odsouzení úmyslně.

Nároky na náhradu škody za vazbu a za trest přecházejí na dědice oprávněného, jen pokud byli jeho vazbou nebo trestem zkráceni na své výživě nebo výchově, kterou jim byl podle zákona povinen poskytovat.

(1) Kdo uplatňuje nárok na náhradu škody za vazbu nebo za trest, je povinen požádat napřed ministerstvo spravedlnosti, aby mu přiznalo náhradu.

(2) Nepřizná-li ministerstvo spravedlnosti náhradu do šesti měsíců od uplatnění nároku nebo není-li žadatel s přiznanou výší náhrady spokojen, může svůj nárok uplatnit v řízení ve věcech občanskoprávních.

zrušeny.

(1) Vojenští soudcové jsou ustanovováni trvale a na určitá služební místa; proti své vůli mohou být přeloženi, sesazeni nebo dáni do výslužby jen při nové soudní organisaci po dobu stanovenou zákonem nebo na základě pravomocného kárného nálezu. Doba, po kterou jsou zřízeny polní soudy, je dobou nové soudní organisace.

(2) Vojenští soudcové mohou být dočasně přiděleni jinému vojenskému soudu; bez jejich souhlasu se tak může stát jen na dobu šesti měsíců v kalendářním roce.

zrušen.

(1) Za soudce z lidu u vojenských soudů budou příslušným ministrem nebo orgánem jím k tomu zmocněným určeni vojáci a příslušníci Sboru národní bezpečnosti v činné službě.

(2) V polním řízení určuje soudce z lidu pro jednotlivé případy na žádost předsedy senátu velitel, u něhož je polní soud zřízen.

(3) Za soudce z lidu může být určen, kdo

a) je starší než dvacet let,

b) nebyl soudně trestán ani není trestně stíhán a

c) je oddán lidově demokratickému zřízení.

(4) O námitkách proti určení k této funkci rozhoduje orgán, který soudce z lidu určil.

(1) Funkční období soudce z lidu trvá jeden rok. Dokud nebyli určeni pro další období soudci z lidu v potřebném počtu, mohou být k výkonu funkce povoláni i dosavadní soudci z lidu.

(2) Ustanovení odstavce 1 se neužije v polním řízení.

zrušeny.

(1) Soudcové z lidu budou v každém jednotlivém případě povoláni z onoho ozbrojeného sboru, k němuž obviněný náleží. Náleží-li spoluobvinění k různým ozbrojeným sborům, budou povoláni soudci z lidu tak, aby byl pokud možno zastoupen každý sbor.

(2) Není-li obviněný příslušníkem ozbrojeného sboru, budou povoláni za soudce z lidu vojáci.

(3) Soudci z lidu musí mít alespoň stejnou hodnost jako ten z obviněných, který má hodnost nejvyšší.

(4) K jednotlivým zasedáním volá soudce z lidu předseda senátu.

zrušeny.

Dosavadních předpisů o trestním řízení se užije, jen bylo-li v řízení zahájeném před účinností tohoto zákona ve věci již vydáno rozhodnutí soudu první stolice. Ustanovení tohoto zákona o výkonu rozhodnutí se však užije i na tresty a ochranná opatření, které byly uloženy před účinností tohoto zákona.

(1) Na řízení o obnově trestního stíhání, které bylo pravomocně skončeno před účinností tohoto zákona, se užije ustanovení tohoto zákona. Podmínky pro povolení obnovy se však v takovém případě posuzují podle zákona, který je pro obviněného příznivější.

(2) Jestliže rozhodnutí, proti němuž směřuje návrh na obnovu, vydal v první stolici jiný soud než státní nebo lidový soud, je k rozhodnutí o návrhu na obnovu příslušný ten lidový soud, v jehož obvodu je nebo bylo sídlo takového soudu.

(1) Jestliže trestní stíhání zahájené před účinností tohoto zákona pro čin, který není trestný podle trestního zákona, neskončilo pravomocným rozsudkem, trestní stíhání se v kterémkoli období zastaví. Je-li takový čin přestupkem podle trestního zákona správního, postoupí se věc příslušnému národnímu výboru; dosavadní náklady trestního řízení se stávají součástí nákladů trestního řízení správního.

(2) Bylo-li na žalobu soukromou zahájeno před účinností tohoto zákona trestní stíhání pro čin, který je trestný i podle trestního zákona, převezme prokurátor stíhání.

Kde tento zákon mluví o prokurátoru, rozumějí se tím, pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá jinak, též osoby, které vykonávají jeho pravomoc.

zrušeny.

Platnosti pozbývají všechna ustanovení z oboru trestního řízení soudního, zejména:

1. trestní řád uvedený zákonem č. 119/1873 ř. z.,

2. zák. čl. XXXIII/1896, o soudním trestním řádu,

3. zák. čl. XXXIV/1897, kterým se uvádí v život soudní trestní řád,

4. nařízení č. 26/1855 ř. z., jímž se vydává předpis pro výkon soudního ohledání mrtvol,

5. zák. čl. XLIII/1890, o vymáhání a účtování trestních nákladů vzniklých u soudů,

6. zák. čl. XVIII/1907, o změně a doplnění zák. čl. XXXIII/1896, o soudním trestním řádu,

7. zák. čl. XXXIII/1912, o vojenském trestním řádu,

8. zákon č. 131/1912 ř. z., o vojenském trestním řádu,

9. zákon č. 142/1912 ř. z., jímž se mění některá ustanovení trestního řádu,

10. zákon č. 143/1913 ř. z., jímž se doplňuje trestní řád č. 119/1873 ř. z.,

11. zák. čl. IX/1916, o předražování,

12. nařízení č. 41900/1917 I. M. (uh. m. spravedlnosti), o novějším stanovení řádných pravidel urychleného trestního řízení,

13. zákon č. 109/1918 ř. z., o náhradě škody osobám neprávem odsouzeným,

14. zákon č. 318/1918 ř. z., o náhradě škody za vyšetřovací vazbu,

15. zákon č. 89/1918 Sb., jímž se prozatímně mění některá ustanovení vojenského trestního řádu,

16. nařízení č. 101/1919 Ú. n., o vykonávání stopování okresními soudy,

17. zákon č. 263/1919 Sb., kterým se doplňuje trestní řád hledíc k výroku rozsudku o ztrátě práva volebního,

18. zákon č. 442/1919 Sb., o objektivních nálezech v řízení tiskovém,

19. zákon č. 1/1920 Sb., kterým se mění některá ustanovení trestního řádu č. 119/1873 ř. z. a zák. čl. XXXIII/1896,

20. zákon č. 168/1922 Sb., kterým se částečně zrušuje zák. čl. LXIII/1912, o výjimečných opatřeních, a mění některá ustanovení o stanném právu,

21. zákon č. 4/1924 Sb., kterým se doplňuje § 393 trestního řádu č. 119/1873 ř. z.,

22. zákon č. 8/1924 Sb., o trestním řízení konaném podle trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896 proti nepřítomným osobám,

23. zákon č. 73/1924 Sb., kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má právo být posluchačem veřejného hlavního líčení,

24. zákon č. 107/1927 Sb., jímž se mění některá ustanovení trestních řádů a zřizují soudní lékařské rady,

25. zákon č. 181/1927 Sb., o změně některých předpisů o vymáhání a zúčtování nákladů spojených s trestním řízením u soudů na Slovensku,

26. zákon č. 115/1937 Sb., o vojenském polním trestním řízení,

27. zákon č. 33/1940 Sl. z., kterým se zrušují porotní a kmetské soudy a přechodně upravují některé věci v oboru trestního soudnictví,

28. dekret presidenta republiky č. 62/1945 Sb., o úlevách v trestním řízení soudním,

29. dekret presidenta republiky č. 126/1945 Sb., o zvláštních nucených pracovních oddílech,

30. dekret presidenta republiky č. 137/1945 Sb., o zajištění osob, které byly považovány za státně nespolehlivé, v době revoluční,

31. nařízení Slovenské národní rady č. 53/1945 Sb. SNR, o úpravě některých trestně-právních otázek souvisících s obnovením československého právního pořádku a o novelisaci některých ustanovení trestního práva procesního,

32. zákon č. 166/1946 Sb., jímž se mění a doplňují trestní řády,

33. zákon č. 226/1947 Sb., jímž se mění, doplňují a sjednocují některá ustanovení vojenských trestních řádů,

34. zákon č. 23/1948 Sb., o výkonu trestů postihujících majetek, uložených trestními soudy.

Ministr spravedlnosti a ministr národní obrany se zmocňují, aby k provedení tohoto zákona vydali nařízení.

Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. srpna 1950;*) provedou jej všichni členové vlády.

Podle čl. IV zákona č. 67/1952 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád, vyhlašuji v příloze úplné znění zákona č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jak vyplývá z pozdějších předpisů.

*) Poznámka.

Zákon č. 87/1950 Sb. ve znění zákona č. 67/1952 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953.