Zákon, kterým se mění zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů

(1) Dopravní podnik uchovává v centrálním zúčtovacím místě nebo centrálních zúčtovacích místech záznamy a přepravní doklady týkající se přepravy zboží propuštěného do společného tranzitu tak, aby byly k dispozici celním orgánům pro kontrolní účely.

(2) Dopravní podnik předloží celním orgánům na požádání všechny podklady, záznamy nebo informace, které se vztahují na již uskutečněné nebo probíhající přepravy zboží a které jsou potřebné pro provádění celního dohledu.

(3) Je-li předávací list TR celním prohlášením na propuštění zboží do společného tranzitu nebo tranzitním dokladem, informuje dopravní podnik

a) celní úřad určení, byl-li dopravnímu podniku doručen předávací list TR nepotvrzený celním úřadem,

b) celní úřad odeslání, nebyl-li dopravnímu podniku vrácen předávací list TR a nelze-li zjistit, zda zásilka byla dopravena k celnímu úřadu určení nebo zda opustila území smluvních stran.

(1) Železniční dopravce se sídlem na území členského státu, v němž dopravní podnik přijal k přepravě zásilku zboží spolu s předávacím listem TR, který je celním prohlášením na propuštění zboží do společného tranzitu nebo tranzitním dokladem, je pro tuto tranzitní operaci hlavním povinným.

(2) Železniční dopravce se sídlem na území členského státu, přes jehož území vstupuje na území smluvních stran zásilka zboží, která byla přijata k přepravě dopravním podnikem v jiném než členském státě, je pro tuto tranzitní operaci hlavním povinným.

Je-li v průběhu tranzitní operace část přepravy uskutečněna jiným způsobem než po železnici, je možno s jedním předávacím listem TR přepravovat pouze jeden velký kontejner.

Dopravní podnik zajistí, aby předávací list TR a velké kontejnery se zbožím propouštěným v tuzemsku do společného tranzitu byly označeny nálepkou. Ministerstvo stanoví vyhláškou, které listy předávacího listu TR se označují nálepkou.

(1) České zboží jiné než uvedené v § 139 odst. 5 písm. b) bodech 1 a 2, které bylo propuštěno do režimu vývozu nebo do režimu pasivního zušlechťovacího styku, se považuje za propuštěné do režimu společného tranzitu, je-li přepravováno železničním dopravcem se sídlem v tuzemsku prostřednictvím dopravního podniku na předávací list TR, který je celním prohlášením na propuštění zboží do společného tranzitu nebo tranzitním dokladem.

(2) S výjimkou případů uvedených v odstavci 1 se při zahájení nebo ukončení tranzitní operace společného tranzitu v tuzemsku předkládá předávací list TR celnímu úřadu určení nebo celnímu úřadu odeslání.

(3) Způsob nakládání s jednotlivými listy předávacího listu TR a způsob označování a určování statusu deklarovaného zboží stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Je-li k nákladnímu listu CIM nebo předávacímu listu TR přiložen ložný list, jehož vzor, obsah, náležitosti, způsob použití a nakládáni s ním stanoví ministerstvo vyhláškou, nebo je-li celní prohlášení na propuštění zboží přepravovaného po železnici nebo ve velkých kontejnerech podáno na tiskopisu stanoveném mezinárodní smlouvou,8r) je nutno před zahájením přepravy opatřit mezinárodní nákladní list CIM nebo předávací list TR náležitostmi, jejichž obsah a formu stanoví ministerstvo vyhláškou.

(2) V případech uvedených v odstavci 1 platí ustanovení § 144s, 144u, 144y a 144bb obdobně.

(1) Železniční dopravce umožní pokračování tranzitní operace společného tranzitu jiným druhem dopravy než po železnici, je-li na tranzitním dokladu, jiném než nákladním listu CIM nebo předávacím listu TR, uvedeno, že je celní dluh pro Českou republiku zajištěn. Přepravní doklad se opatří náležitostmi, jejichž obsah a formu stanoví ministerstvo vyhláškou.

(2) Není-li pro Českou republiku zajištěn celní dluh podle odstavce 1, železniční dopravce neumožní pokračování tranzitní operace a o této skutečnosti uvědomí bez zbytečného odkladu celní úřad, v jehož uzemním obvodu se zboží nachází.

(3) Převezme-li železniční dopravce k dopravě po železnici zboží, které bylo s použitím tiskopisu stanoveného mezinárodní smlouvou8r) propuštěno do společného tranzitu a je přepravováno v kombinované dopravě po silnici a železnici, odpovídá železniční dopravce za splnění celního dluhu, který vznikne porušením celních předpisů při dopravě po železnici, za předpokladu, že celní dluh nebyl zajištěn a u hlavního povinného je nedobytný.

(1) Při letecké dopravě může být celní prohlášení na propuštění zboží do společného tranzitu podáno na tiskopisu cargo manifestu, jehož obsah odpovídá dodatku 3 přílohy 9 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví8s) (dále jen „cargo manifest“).

(2) Náležitosti uváděné do cargo manifestu, způsob manipulace s jeho jednotlivými listy a způsob označování a určování statusu deklarovaného zboží stanoví ministerstvo vyhláškou.

(3) Letecká společnost, která v souladu s odstavcem 1 přepravuje zboží, se pro tranzitní operace stává hlavním povinným.

(4) Hlavní povinný zpracovává a předává celnímu úřadu určení seznam cargo manifestů, které v průběhu předchozího měsíce předal k ukončení společného tranzitu. Obsah, formu a náležitosti seznamu stanoví ministerstvo vyhláškou.

(5) Postup uvedený v odstavcích 1 až 4 může být na žádost letecké společnosti, která má sídlo nebo stálé zastoupení v tuzemsku, která si vyměňuje informace mezi letišti nakládky a vykládky elektronicky a splňuje podmínky uvedené v odstavci 6, zjednodušen.

(6) Celní úřad povolí zjednodušený postup podle odstavce 5 letecké společnosti, která

a) provozuje značný počet leteckých linek mezi členskými státy,

b) často odesílá a přijímá letecké zásilky,

c) vede elektronicky evidenci, která umožní celním orgánům provádět na letištích nakládky i vykládky účinné kontroly,

d) nebyla pravomocně postižena za závažné nebo opakované porušení celních nebo daňových předpisů v průběhu 2 let před podáním žádosti,

e) umožňuje celním orgánům přístup ke svým evidencím týkajícím se společného tranzitu,

f) spolupracuje s celními orgány při řešení případných nesrovnalostí a porušení předpisů,

g) vede evidenci statusu zboží u všech zásilek ve svých obchodních záznamech,

h) uvádí u každé položky cargo manifestu status zboží příslušným kódem,

i) odpovídá za oznámení všech odchylek zjištěných na letišti vykládky celnímu úřadu určení.

Je-li celní prohlášení na propuštění zásilek přepravovaných leteckou dopravou do společného tranzitu podáno na tiskopisu stanoveném mezinárodní smlouvou,8r) ustanovení § 144gg se nepoužijí.

(1) Zboží dopravované potrubím se v tuzemsku považuje za navržené na propuštění do společného tranzitu a za propuštěné

a) přivedením do tuzemska z území nebo přes území smluvní strany, která společný tranzit používá,

b) zavedením do potrubí v tuzemsku za účelem jeho následného dopravení na území nebo přes území smluvní strany, která společný tranzit používá, nebo

c) přivedením do tuzemska z území smluvní strany, která společný tranzit nepoužívá, za účelem jeho následného dopravení na území smluvní strany, která společný tranzit používá.

(2) Hlavním povinným se při dopravě zboží potrubím stává provozovatel tohoto zařízení, který má sídlo na území členského státu,

a) kde doprava ve společném tranzitu započala, nebo

b) přes jehož území vstupuje zboží na území smluvních stran a doprava dále pokračuje ve společném tranzitu.

(3) Provozovatel potrubí se sídlem v tuzemsku se pro účely plnění podmínek uvedených v § 140 odst. 2 považuje také za dopravce zboží.

(4) Při dopravě zboží potrubím se společný tranzit považuje v tuzemsku za ukončený

a) zapsáním zboží do účetních dokladů příjemce a jeho dodáním do zařízení nebo rozvodných sítí užívaných tímto příjemcem, nebo

b) vstupem zboží na území příslušné smluvní strany, jedná-li se o dopravu zboží do smluvní strany, která společný tranzit nepoužívá.

(5) Dopravuje-li se zboží potrubím ve společném tranzitu mezi dvěma smluvními stranami přes území smluvní strany, která společný tranzit nepoužívá, je společný tranzit během přepravy přes její území přerušen.

(6) Dopravuje-li se zboží potrubím ze smluvní strany, která společný tranzit nepoužívá, začíná společný tranzit vstupem zboží na území následující smluvní strany, která společný tranzit používá.

(7) Kontrolu společného tranzitu provádějí celní orgány podle záznamů a obchodních dokladů provozovatele potrubí, které provozovatel vede a které na žádost předkládá celním orgánům.

(8) Není-li doprava zboží potrubím uskutečněna ve společném tranzitu nebo je-li zboží dopravováno vedením, použijí se ustanovení odstavců 1 až 7 pro národní tranzit přiměřeně.

(1) Bylo-li v průběhu mezinárodní přepravy zboží uskutečňované podle § 139a písm. c) nebo d) v režimu tranzitu na podkladu karnetu TIR nebo karnetu ATA nebo v souvislosti s těmito operacemi zjištěno porušení celních předpisů nebo jiné nedostatky, s nimiž je spojován vznik celního dluhu, uvědomí celní orgány ve lhůtě stanovené mezinárodní smlouvou8t) o této skutečnosti držitele karnetu TIR nebo karnetu ATA a ručitele podle mezinárodní smlouvy.8u)

(2) Není-li ve lhůtě stanovené mezinárodní smlouvou8v) prokázáno řádné provedení tranzitu na podkladě karnetu TIR nebo karnetu ATA, vyměří celní orgány příslušné clo, daně a poplatky vybírané při dovozu.

(3) Důkazem o řádném provedení režimu tranzitu je

a) doklad uvedený v § 142c odst. 2,

b) pro účely Úmluvy ATA důkaz stanovený mezinárodní smlouvou.8w)

(1) Pohraniční celnicí se pro účely mezinárodní smlouvy8x) rozumí vstupní nebo výstupní celní úřad podle § 139 odst. 10 nebo 11.

(2) Záruční sdružení se sídlem v tuzemsku je, v souladu s mezinárodní smlouvou,8y) odpovědné společně a nerozdílně s dlužníkem za splnění celního dluhu, který v tuzemsku vznikl v souvislosti s porušením celních předpisů při mezinárodní přepravě zboží v režimu tranzitu na podkladu karnetu TIR, při které byla zásilka do tuzemska dopravena nebo která byla v tuzemsku zahájena.

(1) Z ekonomických a jiných důvodů hodných zřetele, nebo je-li podle § 260g odst. 2 zboží vyloučeno z používání globální záruky, může celní úřad odeslání nebo vstupní celní úřad stanovit pro mezinárodní přepravu zboží v režimu tranzitu na podkladu karnetu TIR trasu v tuzemsku k celnímu úřadu určení nebo k výstupnímu celnímu úřadu. Stanovenou trasu může na žádost držitele karnetu TIR změnit pouze celní úřad, v jehož územním obvodu se zboží v průběhu dopravy nachází.

(2) Dopravce se může odchýlit od stanovené trasy z důvodu vyšší moci. Zboží a karnet TIR musí být neprodleně předloženy nejbližšímu celnímu úřadu.

(3) O změně trasy podle odstavce 1 nebo 2 učiní příslušný celní úřad záznam do karnetu TIR a informuje celní úřad, který trasu stanovil.

Vznikl-li celní dluh proto, že zboží propuštěné na podkladě karnetu ATA nebylo vyvezeno zpět nebo s ním bylo nakládáno v rozporu s celními předpisy nebo nebyly dodrženy podmínky stanovené celním úřadem, oznámí celní úřad tuto skutečnost záručnímu sdružení do 3 měsíců od uplynutí platnosti karnetu ATA. V oznámení celní úřad uvede výši celního dluhu.

Clo uvedené v § 144jj vyměří celní úřad na tiskopisu celní výměr, jehož formu, obsah, náležitosti a způsob použití stanoví ministerstvo vyhláškou.

Ministerstvo stanoví vyhláškou náležitosti a způsob manipulace s karnetem TIR a s karnetem ATA.

(1) Je-li podle § 139a písm. e) přepravováno zboží v režimu tranzitu a celním prohlášením je tiskopis 302, použije se tiskopis 302, jako by celní území členských států Severoatlantické smlouvy bylo jednotným celním územím.

(2) Je-li podle § 139a písm. e) přepravováno zboží v režimu tranzitu na podkladu tiskopisu 302 z jednoho členského státu Severoatlantické smlouvy do téhož nebo jiného členského státu Severoatlantické smlouvy a během této přepravy projde zboží územím státu, který není členem Severoatlantické smlouvy, provádí se kontrola zboží a postupy související s použitím tiskopisu 302 na místech, kde zboží opouští celní území podle odstavce 1 a kde na něj opět vstupuje.

(3) Je-li zjištěno, že v průběhu přepravy zboží v režimu tranzitu na podkladu tiskopisu 302 došlo v některém členském státě Severoatlantické smlouvy k porušení celních předpisů, s nímž je spojován vznik celního dluhu, vyměří a vyberou clo, daně a poplatky vybírané při dovozu celní orgány tohoto členského státu podle předpisů platných v tomto státu.

(4) Ustanovení § 142a odst. 1 až 3 se použijí přiměřeně.

Formu, náležitosti a způsob manipulace s tiskopisem 302 stanoví ministerstvo vyhláškou.

8l) Čl. 3 odst. 1 písm. b) sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 179/1996 Sb.

8m) Čl. 20 Přípojku A k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), vyhlášené pod č. 8/1985 Sb., ve znění vyhlášeném pod č. 61/1991 Sb.

Dohoda o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnici v přímém mezinárodním styku (SMPS), vyhlášená pod č. 81/1951 Sb.

8n) Čl. 12 Přípojku B k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) (vyhláška č. 8/1985 Sb., ve znění vyhlášky č. 61/1991 Sb.).

8o) Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), vyhlášená pod č. 8/1985 Sb., ve znění vyhlášeném pod č. 61/1991 Sb.

8p) Čl. 85 Přílohy II sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 179/1996 Sb.

8r) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 174/1996 Sb., o přístupu České republiky k Úmluvě o zjednodušení formalit ve zbožovém styku mezi Evropským hospodářským společenstvím a zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO).

8s) Vyhláška č. 147/1947 Sb., o Úmluvě o mezinárodním civilním letectví.

8t) Čl. 11 odst. 1 vyhlášky č. 144/1982 Sb.

Čl. 6 odst. 4 vyhlášky č. 89/1963 Sb.

Čl. 8 odst. 4 Přílohy A sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 33/2000 Sb. m. s.

8u) Čl. 1 písm. f) vyhlášky č. 89/1963 Sb.

Čl. 1 písm. l) vyhlášky č. 144/1982 Sb.

Čl. 1 písm. f) Přílohy A sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 33/2000 Sb. m. s.

8v) Čl. 11 odst. 2 vyhlášky č. 144/1982 Sb.

Čl. 7 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 89/1963 Sb.

Čl. 9 Přílohy A sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 33/2000 Sb. m. s.

8w) Čl. 8 vyhlášky č. 89/1963 Sb.

Čl. 10 Přílohy A sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 33/2000 Sb. m. s.

8x) Čl. 1 písm. h) vyhlášky č. 144/1982 Sb.

8y) Čl. 8 odst. 4 vyhlášky č. 144/1982 Sb.“.

159. V § 145 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Stanoví-li však právní předpisy obchodně-politická opatření pro

a) vstup zboží do tuzemska, uplatňují se také při propuštění zahraničního zboží do režimu uskladňování v celním skladu,

b) vývoz zboží, uplatňují se také při vývozu českého zboží do zahraničí po jeho předchozím propuštění do režimu uskladňování v celním skladu.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

160. Za § 146 se vkládá nový § 146a, který zní:

Pro účely režimu uskladňování v celním skladu se rozumí celním skladem

a) typu A veřejný celní sklad, v němž skladovatel odpovídá za splnění povinností a podmínek uvedených v § 149 odst. 1 písm. a), b) a c),

b) typu B veřejný celní sklad, v němž ukladatel odpovídá za splnění povinností a podmínek uvedených v § 149 odst. 1 písm. a) a b),

c) typu C soukromý celní sklad, v němž skladovatelem i ukladatelem je stejná osoba,

d) typu D soukromý celní sklad, v němž skladovatelem i ukladatelem je stejná osoba a je povolen zjednodušený postup podle § 132j písm. b),

e) typu E soukromý celní sklad, v němž skladovatelem i ukladatelem je stejná osoba a celní úřad povolil, aby režim uskladňování v celním skladu byl použit, aniž by zboží bylo skladováno v celním skladu, ale aby bylo uloženo v prostorách patřících nebo užívaných touto osobou,

f) typu F veřejný celní sklad, v němž skladovatelem jsou celní orgány.“.

161. V § 147 odst. 1 se za slova „Celní sklad“ vkládají slova „, s výjimkou celního skladu typu F,“.

162. V § 148 odst. 1 písmeno h) zní:

„h) typu skladu.“.

163. V § 148 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Považují-li celní orgány údaje uvedené v žádosti za nedostatečné, vyzvou žadatele k podání doplňujících informací nebo uvedení dalších údajů.“.

164. Za § 148 se vkládá nový § 148a, který zní:

(1) Celní sklad, s výjimkou skladů typů E a F, tvoří prostory uvedené v § 145 odst. 3 schválené celním úřadem.

(2) Na jednom místě nelze současně povolit více než jeden typ celního skladu.

(3) Prostranství, objekt nebo prostor celního skladu typu F musí být viditelně označeny.

(4) Místnostem a uzavřeným nebo neuzavřeným prostorům, schváleným celními orgány pro dočasné uskladnění zboží podle § 93 nebo provozovaným celními orgány za účelem dočasného uskladnění zboží, může být přiznán status celního skladu typu A, B, C nebo D, nebo je celní orgány mohou provozovat jako celní sklad typu F.“.

165. Za § 149 se vkládá nový § 149a, který zní:

(1) Povolení k provozování celního skladu se vydává na neurčitou dobu.

(2) V povolení k provozování celního skladu se uvádí celní úřad, který odpovídá za provádění celního dohledu nad celním skladem (dále jen „dohlížející celní úřad“), a celní úřad, kterému se předkládá zboží v souvislosti s jeho propuštěním do režimu uskladňování v celním skladu (dále jen „propouštějící celní úřad“). Neztíží-li se tím provádění celního dohledu, nemusí být tyto celní úřady totožné.

(3) V povolení k provozování soukromého celního skladu může být stanoveno, které druhy zboží mohou být do tohoto celního skladu propouštěny.

(4) Povolení k provozování celního skladu může být, aniž by bylo dotčeno ustanovení § 135a, odňato v případě, že celní sklad již není využíván v rozsahu, který opodstatňuje jeho další existenci.

(5) V prostorách celního skladu podle § 145 odst. 3 je zakázán maloobchodní prodej. Toto omezení platí i pro zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu a umístěné ve skladu typu E.“.

166. V § 152 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:

„(4) Povolení podle odstavce 3 není třeba, je-li v povolení k provozování celního skladu uveden způsob a rozsah prováděných operací a obvyklých manipulací k zajištění a uchování zboží. V tomto případě skladovatel dohlížejícímu celnímu úřadu pouze oznamuje, které operace a obvyklé manipulace a u kterého zboží budou provedeny. Způsob a formu tohoto oznámení stanoví dohlížející celní úřad v povolení.“.

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.

167. V § 152 odst. 5 se slova „výslovně stanoveny“ nahrazují slovy „stanoveny vyhláškou ministerstva“.

168. Za § 152 se vkládá nový § 152a, který zní:

(1) Celní úřad v povolení určí osobu, která vede evidenci o skladovaném zboží ve formě schválené celním úřadem, jejímž základem je účetní evidence stanovená zvláštními právními předpisy; skladová evidence musí obsahovat náležitosti uvedené v § 162i.

(2) Celní úřad nevyžaduje vedení evidence o skladovaném zboží za předpokladu, že odpovědnost podle § 149 odst. 1 písm. a) a b) nese výlučně ukladatel a zboží je propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu na základě celního prohlášení podaného elektronicky.

(3) Zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu musí být zapsáno do evidence o skladovaném zboží ihned po jeho dopravení do celního skladu.“.

169. § 153 zní:

(1) Celní úřad na zdůvodněnou písemnou žádost příslušné osoby povolí, aby za podmínek jím stanovených bylo zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu dočasně vyjmuto z celního skladu. V době, kdy se zboží nachází mimo celní sklad, mohou s ním být prováděny pouze operace uvedené v § 152 odst. 3 a za podmínek zde stanovených.

(2) Povolení podle odstavce 1 není třeba, je-li v povolení k provozování celního skladu uveden způsob a rozsah dočasného vynětí zboží. V tomto případě skladovatel dohlížejícímu celnímu úřadu pouze oznámí, které zboží může být z celního skladu dočasně vyjmuto. Způsob a formu tohoto oznámení stanoví dohlížející celní úřad.

(3) Celní úřad může povolit, aby zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu bylo převedeno z jednoho celního skladu do druhého bez ukončení režimu. Ministerstvo stanoví vyhláškou pro takové případy vzor tiskopisů a způsob jejich použití.

(4) Zjednodušený postup při převodu zboží lze použít,

a) je-li v celním skladu, z něhož je zboží převáděno, i v celním skladu, do něhož je zboží převáděno, povoleno používat zjednodušený postup podle § 162f,

b) je-li za plnění povinností uvedených v § 149 odst. 1 v obou celních skladech odpovědna stejná osoba, nebo

c) jsou-li skladové evidence obou celních skladů vedeny elektronicky prostřednictvím navzájem propojených systémů.

(5) Odpovědnost za převáděné zboží přechází na skladovatele celního skladu, do něhož je zboží převáděno, okamžikem, kdy je zboží převzato a zaneseno do skladové evidence tohoto skladu.

(6) Zboží, které bylo propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu, nemůže být převedeno z jednoho celního skladu do druhého bez ukončení režimu, je-li jedním z těchto celních skladů sklad typu B.

(7) Bylo-li převáděné zboží podrobeno operacím a manipulacím uvedeným v § 152 odst. 3, musí doklady uvedené v odstavci 3 obsahovat pro účely rozhodování o určení celní hodnoty podle § 155 odst. 2 údaje o provedených operacích a manipulacích, o celní hodnotě a množství převáděného zboží.“.

170. V § 154 odst. 1 se na konci písmene a) doplňují tato slova: „včetně vedení evidence, která umožní celním orgánům kdykoliv kontrolovat aktuální stav zboží určeného k zušlechtění, zušlechtěných výrobků a dalších produktů vzniklých při zpracovatelských operacích,“.

171. V § 154 odst. 1 se na konci písmene b) doplňují tato slova: „, včetně vedení evidence, která umožní celním orgánům kdykoliv kontrolovat aktuální stav zboží určeného k přepracování, přepracovaných výrobků a dalších produktů vzniklých při zpracovatelských operacích“.

172. Za § 154 se vkládá nový § 154a, který včetně poznámky pod čarou č. 8z) zní:

(1) Neztíží-li se tím provádění celního dohledu, dohlížející celní úřad povolí, aby české a zahraniční zboží bylo uskladněno společně ve stejném prostoru celního skladu. České zboží uvedené v § 145 odst. 1 písm. b), na něž se vztahuje zvláštní právní předpis, jímž se provádějí opatření tržní regulace v zemědělství,8z) může být uskladněno společně s jiným zbožím pouze tehdy, je-li vždy zajištěna jeho totožnost.

(2) Neumožňuje-li společné uskladnění českého a zahraničního zboží rozlišit celní status uskladněného zboží, může být společné uskladnění povoleno pouze tehdy, je-li české i zahraniční zboží rovnocenné. Za rovnocenné zboží se považuje zboží, které má stejnou obchodní kvalitu, stejnou technickou charakteristiku a je zařazeno pod stejnou osmimístnou podpoložku celního sazebníku.

(3) Je-li rovnocenné české a zahraniční zboží uskladněno společně, může být zboží, kterému má být přiděleno jiné celně schválené určení, považováno za české nebo zahraniční zboží podle uvážení osoby, která odpovídá za plnění podmínek uvedených v § 149 odst. 1.

(4) Ustanovení odstavce 3 lze uplatnit pouze tehdy, nebude-li jiný celní status udělen většímu množství zboží, než je množství zboží daného celního statusu, které bylo do režimu uskladňování v celním skladu propuštěno a nachází se v celním skladu v době, kdy mu má být jiné celně schválené určení přiděleno.

(5) Dojde-li k poškození nebo zničení společně uskladněného rovnocenného českého a zahraničního zboží následkem nehody nebo vyšší moci a nelze-li prokazatelně doložit skutečné množství zahraničního a českého zboží, které bylo poškozeno či zničeno, rozdělí se důsledky poškození nebo zničení poměrně k celkovému množství zboží daného celního statusu, které se v celním skladu nacházelo v době, kdy k poškození nebo zničení došlo.

8z) Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změnách některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu).“.

173. § 156 zní:

(1) České zboží uvedené v § 145 odst. 1 písm. b), na něž se vztahuje právní předpis, jímž se provádějí opatření tržní regulace v zemědělství,8z) musí být vyvezeno do zahraničí nebo musí být provedeny takové operace, které právní předpis, jímž se provádějí opatření tržní regulace v zemědělství,8z) považuje za rovnocenné dopravení zboží do zahraničí.

(2) Před propuštěním českého zboží uvedeného v § 145 odst. 1 písm. b) do režimu uskladnění v celním skladu musí být na účet celního úřadu složena kauce v částce odpovídající výhodám, které byly nebo mají být vyplaceny v souvislosti s vývozem tohoto zboží. Kauce bude vrácena po vyřízení režimu uskladnění v celním skladu způsobem uvedeným v odstavci 3.

(3) Režim uskladňování v celním skladu se pro účely vrácení kauce považuje za vyřízený v okamžiku přijetí celního prohlášení na propuštění zboží do režimu vývozu. Zboží, které je pod celním dohledem, může být po vyřízení režimu uskladňování v celním skladu nadále uloženo v prostorách celního skladu, aniž by byly plněny podmínky vyplývající z tohoto režimu.

(4) Přeprava českého zboží vyváženého do zahraničí podle odstavce 1 se uskutečňuje v režimu tranzitu.“.

174. § 158 zní:

(1) Nestanoví-li dohlížející celní úřad jinak, musí být zboží, které má být uskladněno v celním skladu, předloženo spolu s doklady propouštějícímu celnímu úřadu.

(2) Je-li propouštějící celní úřad odlišný od dohlížejícího celního úřadu, uvede deklarant v písemném celním prohlášení název a sídlo dohlížejícího celního úřadu.

(3) Je-li dohlížející celní úřad odlišný od propouštějícího celního úřadu, uplatňují se podmínky pro uskladňování zboží v celním skladu ode dne, kdy propouštějící celní úřad přijme celní prohlášení na propuštění zboží do režimu uskladňování v celním skladu. Písemné celní prohlášení, které je součástí rozhodnutí o propuštění zboží, se použije pro přepravu zboží od propouštějícího celního úřadu k dohlížejícímu celnímu úřadu. Přepravu je nutno uskutečnit v co nejkratší době a zboží se ukládá v celním skladu bez předložení dohlížejícímu celnímu úřadu.

(4) Postup stanovený v odstavcích 2 a 3 nelze použít u celních skladů typu B.

(5) Dohlížející celní úřad může za účelem provádění celního dohledu zejména

a) požadovat, aby se celní sklady zamykaly dvěma různými klíči (klíčem skladovatele a klíčem celního úřadu),

b) dohlížet nad manipulací se zbožím umístěným v celním skladu,

c) provádět periodicky nebo podle potřeby inventuru veškerého uskladněného zboží nebo jeho části.“.

175. Za § 162 se vkládají nové § 162a až 162l, které včetně nadpisů znějí:

(1) Celní úřad může požadovat, aby bylo celní prohlášení doloženo přepravními doklady vztahujícími se k předchozímu celnímu režimu. Je-li zboží patřící do jedné podpoložky celního sazebníku uvedené v celním prohlášení dovezeno ve dvou nebo více baleních, může celní úřad požadovat předložení seznamu zboží nebo jiného dokladu, v němž je uveden obsah každého jednotlivého balení.

(2) Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu uskladňování v celním skladu typu D musí být doloženo

a) dokladem o ceně, na jejímž základě je určována celní hodnota, a

b) deklarací údajů o celní hodnotě, nestanoví-li celní předpisy jinak.

(1) Neúplné celní prohlášení, kterým se navrhuje propuštění zboží do režimu uskladňování v celním skladu, musí, mimo údajů nezbytných ke ztotožnění předmětného zboží včetně jeho množství, obsahovat i další údaje stanovené vyhláškou ministerstva.

(2) Ustanovení § 132b, 132c a 132f se použijí přiměřeně.

(1) Celní úřad může povolit, aby zboží bylo do režimu uskladňování v celním skladu propuštěno na základě zjednodušeného celního prohlášení. Žádost se podává písemně a musí obsahovat všechny náležitosti potřebné pro udělení povolení. Zjednodušené celní prohlášení, které musí obsahovat náležitosti uvedené v § 162b odst. 1, může mít formu

a) neúplného celního prohlášení podle § 162b, nebo

b) obchodního nebo administrativního dokladu.

(2) Žádost o propuštění zboží na základě neúplného celního prohlášení nebo obchodního nebo administrativního dokladu může být nahrazena písemnou souhrnnou žádostí vztahující se na veškeré zboží propouštěné do režimu uskladňování v celním skladu ve stanovené době; odkaz na udělené povolení uvádí deklarant ve zjednodušeném celním prohlášení. Souhrnná žádost se podává současně se žádostí o povolení provozovat celní sklad nebo dodatečně.

(3) Je-li zjednodušené celní prohlášení uplatňováno u celního skladu typu D, musí obsahovat také

a) přesný popis zboží umožňující celnímu úřadu ihned a jednoznačně zařadit zboží do příslušné položky nebo podpoložky celního sazebníku, a

b) hodnotu zboží.

(4) Zjednodušené celní prohlášení celní úřad přijme pouze tehdy, je-li mu současně předloženo předmětné zboží.

(5) Zjednodušené celní prohlášení podle odstavce 1 nelze použít při propouštění českého zboží uvedeného v § 145 odst. 1 písm. b) do celního skladu jakéhokoliv typu a při propouštění jakéhokoliv zboží do celního skladu typu F.

(6) Při propouštění zboží do režimu uskladňování v celním skladu do skladu typu B nelze jako zjednodušené celní prohlášení použít obchodní doklad.

(1) Celní úřad udělí povolení k propuštění zboží na základě zjednodušeného celního prohlášení, nebude-li tím negativně ovlivněn průběh celního řízení a provádění celního dohledu.

(2) Celní úřad neudělí povolení k propuštění zboží do režimu uskladňování v celním skladu na základě zjednodušeného celního prohlášení,

a) byl-li žadatel pravomocně postižen za závažné nebo opakované porušení celních předpisů nebo předpisů o daních a poplatcích, a to v době 3 let před podáním žádosti, nebo

b) navrhuje-li žadatel propuštění zboží do režimu uskladňování v celním skladu pouze jednorázově.

(3) Celní úřad povolení odejme, nastala-li situace uvedená v odstavci 1 nebo nesplňuje-li již osoba, které bylo povolení uděleno, podmínky uvedené v odstavci 2.

Povolení udělené podle § 162d musí obsahovat pravidla pro provádění zjednodušeného postupu, dohlížející a propouštějící celní úřad a obsah a formu zjednodušeného celního prohlášení. Dodatečné celní prohlášení se v tomto případě nepředkládá.

Nebude-li tím negativně ovlivněn průběh celního řízení a provádění celního dohledu, může celní úřad za podmínek uvedených v § 162g na písemnou žádost povolit, aby po dodání do prostor celního skladu, bez předložení celnímu úřadu, bylo zboží na základě zápisu do skladové evidence propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu. Zápis do skladové evidence se v tomto případě považuje za propuštění zboží. Ustanovení § 162c odst. 2 a § 162d se použijí přiměřeně. Dodatečné celní prohlášení se v těchto případech nepředkládá.

(1) Povolení udělené podle § 162f musí obsahovat pravidla pro provádění zjednodušeného postupu, zejména stanovení zboží, na které se povolení vztahuje, formu plnění povinností uvedených v odstavci 2 a vymezení okamžiku propuštění zboží.

(2) Osoba, které bylo podle odstavce 1 uděleno povolení, po dodání zboží do prostor celního skladu

a) sdělí bez zbytečného odkladu celnímu úřadu dodání zboží, a to ve formě a za podmínek jím v povolení stanovených,

b) zapíše dodané zboží do své evidence, která musí obsahovat údaje umožňující ztotožnění zboží, zjistit jeho množství a datum zápisu do této evidence,

c) uchová doklady potřebné pro propuštění zboží do režimu uskladňování v celním skladu, pro umožnění kontroly celním úřadem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, po dobu nejméně 3 let.

(3) Nebude-li tím narušeno řádné provádění celního dohledu, lze na žádost povolit, aby

a) sdělení uvedené v odstavci 2 písm. a) bylo učiněno v době, kdy je dodání zboží bezprostředně očekáváno, nebo

b) ve zvláštních případech, s přihlédnutím k druhu zboží a četností dovozů, nemusel být celní úřad informován o každém dodání zboží, budou-li celnímu úřadu poskytnuty veškeré údaje potřebné k provedení případné celní kontroly.

(4) Zjednodušený postup podle § 162f nelze povolit pro propouštění českého zboží uvedeného v § 145 odst. 1 písm. b) do celního skladu jakéhokoliv typu a při propouštění jakéhokoliv zboží do celního skladu typu B nebo F.

(5) Celní úřad povolení odejme, nejsou-li podmínky podle § 162d odst. 2 nebo § 162g odst. 2 plněny nebo nejsou-li plněny podmínky stanovené v povolení.

(1) U celních skladů typů A, C, D a E musí vést skladovatel evidenci podle § 152a odst. 1. Skladová evidence musí být k dispozici dohlížejícímu celnímu úřadu.

(2) U celních skladů typu B si dohlížející celní úřad celní prohlášení na propuštění zboží do režimu uskladňování v celním skladu ponechává, aby mohl provádět celní dohled. Skladová evidence pro potřeby celních orgánů nemusí být vedena, je-li celní prohlášení podle § 105 odst. 1 písm. b) podáváno elektronicky.

(3) U celních skladů typu F obsahuje evidence údaje uvedené v § 162i. Tato evidence nahrazuje evidenci o skladovaném zboží ve smyslu § 152a odst. 1.

(1) Skladová evidence podle § 152a odst. 1 obsahuje náležitosti a údaje nutné pro provádění celního dohledu, kterými se rozumí zejména

a) údaje z celního prohlášení na propuštění zboží do režimu uskladňování v celním skladu,

b) odkazy na další celní a jiné doklady týkající se vstupu a výstupu zboží do a z celního skladu,

c) údaje umožňující sledování zboží, včetně jeho umístění a přepravy v době, kdy není ukončen režim uskladňování v celním skladu,

d) údaje týkající se společného skladování zboží podle § 154a,

e) údaje nutné pro identifikaci zboží,

f) údaje týkající se obvyklých způsobů a forem manipulace se zbožím,

g) údaje týkající se dočasného vyjmutí zboží z celního skladu ve smyslu § 153 odst. 1.

(2) Skladová evidence musí být vedena elektronicky tak, aby údaje v ní obsažené odpovídaly aktuálnímu stavu zboží uloženého v celním skladu. Skladovatel předkládá dohlížejícímu celnímu úřadu soupis skladovaného zboží, a to ve lhůtách stanovených celními orgány. Má-li být uplatněno ustanovení § 155 odst. 2, musí skladová evidence obsahovat i údaj o celní hodnotě předmětného zboží před příslušnou operací nebo manipulací.

(3) Je-li použit zjednodušený postup, uplatní se ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.

(1) Zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu pro celní sklad typu A, C nebo D se do skladové evidence zapisuje v okamžiku, kdy bude fyzicky uloženo do celního skladu, a to na základě rozhodnutí dohlížejícího nebo propouštějícího celního úřadu o propuštění zboží.

(2) Při propuštění zboží do režimu uskladňování v celním skladu do celního skladu typu E se záznam do skladové evidence provede v okamžiku, kdy je předmětné zboží dopraveno do prostor celního skladu.

(3) Je-li celní sklad používán jako dočasný sklad podle § 93, musí být záznam do skladové evidence proveden

a) před uplynutím lhůty uvedené v § 92, je-li pro dočasně uskladněné zboží použito místní řízení podle § 162f,

b) v ostatních případech v okamžiku, kdy je zboží po přijetí celního prohlášení propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu.

(4) Údaje o provedeném celním řízení při ukončení režimu uskladňování v celním skladu musí být zaznamenány do skladové evidence

a) do doby, než zboží opustí prostory celního skladu, je-li uplatněn zjednodušený postup,

b) v ostatních případech v okamžiku, kdy je zboží přiděleno jiné celně schválené určení.

(1) Na písemnou žádost deklaranta, který navrhuje ukončení režimu uskladňování v celním skladu u zboží, které bylo podrobeno manipulacím a operacím podle § 152 odst. 3, vydá celní úřad potvrzení o provedených manipulacích nebo operacích.

(2) Ustanovení odstavce 1 nelze použít, jedná-li se o zboží uvedené v § 145 odst. 1 písm. b).

(1) Zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu může být při ukončování tohoto režimu propouštěno zjednodušeným postupem do režimu volného oběhu nebo režimu vývozu.

(2) Povolení provozovat celní sklad typu D umožňuje také, aby bylo zboží propuštěno do volného oběhu zjednodušeným postupem ve formě místního řízení. Jsou-li však na zboží propouštěné do volného oběhu, které bylo předtím propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu typu D, uplatňovány výhody, které mohou být přiznány pouze po ověření údajů v celním prohlášení odebráním vzorků nebo kontrolou zboží, musí být předmětné zboží předloženo celnímu úřadu a zjednodušený postup ve formě místního řízení nelze použít.

(3) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije u zboží propuštěného do režimu uskladňování v celním skladu ve skladu typu F nebo u českého zboží uvedeného v § 145 odst. 1 písm. b), na které se vztahuje zvláštní právní předpis, jímž se provádí opatření tržní regulace v zemědělství.

(4) U zboží propuštěného do režimu uskladňování v celním skladu ve skladu typu B nelze použít zjednodušený postup ve formě místního řízení.“.

176. V § 166 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:

„(2) Platnost povolení musí být vždy časově omezena. Dobu platnosti povolení stanoví celní úřad s přihlédnutím k ekonomickým podmínkám a specifickým potřebám žadatele.

(3) Bylo-li povolení uděleno na dobu delší než 2 roky, musí celní úřad průběžně, ve lhůtách stanovených v povolení, prověřovat, zda i nadále platí podmínky, za nichž bylo povolení uděleno. Časový interval mezi jednotlivými kontrolami však nesmí být v těchto případech delší než 24 měsíců.“.

177. V § 167 písmeno b) zní:

„b) může-li režim aktivního zušlechťovacího styku pomoci vytvořit nejvýhodnější podmínky pro vývoz nebo zpětný vývoz zušlechtěných výrobků s tím, že zásadní zájmy českých výrobců nejsou dotčeny (dále jen „ekonomické podmínky“). Ministerstvo vyhláškou stanoví případy, kdy se ekonomické podmínky považují za splněné.“.

178. V § 167 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2, 3 a 4, které znějí:

„(2) Celní orgány udělí povolení k použití režimu aktivního zušlechťovacího styku v podmíněném systému pouze tehdy, je-li již v době podání žádosti zřejmý úmysl žadatele vyvézt zušlechtěné výrobky pod celním dohledem do zahraničí.

(3) Celní orgány udělí povolení k použití režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení pouze tehdy, jestliže

a) zvláštní právní předpisy umožňují vývoz zušlechtěných výrobků, a

b) jsou splněny podmínky k použití systému navracení podle § 174.

(4) Celní orgány jsou oprávněny za účelem správného provádění režimu a ztotožnění dováženého zboží, které má být obsaženo v zušlechtěných výrobcích, podle povahy dováženého zboží a zušlechtěných výrobků

a) odebrat bezplatně vzorky zboží v nezbytně nutném množství,

b) provést analýzu dováženého zboží a zušlechtěných výrobků,

c) použít ke ztotožnění dováženého zboží celních závěr nebo jiných prostředků (např. zobrazení, technický popis, uvedení značek a výrobních čísel),

d) provést kontrolu dokladů vztahujících se k výrobě zušlechtěných výrobků a kontrolu zásob dováženého zboží, nebo

e) požadovat od osoby, které bylo povolení uděleno, vedení evidence o dováženém zboží a zušlechtěných výrobcích elektronicky, ze které musí být zřejmý průběh zpracovatelských operací, a vyžadovat její předložení ke kontrole.“.

179. V § 168 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta: „Ministerstvo může s ohledem na druh zboží a další podmínky vyhláškou určit lhůty, které je celní orgán oprávněn stanovit.“.

180. V § 168 odstavec 2 zní:

„(2) Lhůta počíná běžet od okamžiku přijetí celního prohlášení na propuštění zahraničního zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku.“.

181. Za § 169 se vkládá nový § 169a, který zní:

(1) Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku musí být doloženo

a) dokladem o ceně, na jejímž základě je určována celní hodnota,

b) deklarací údajů o celní hodnotě, nestanoví-li celní předpisy jinak,

c) pravomocným rozhodnutím o povolení k použití tohoto celního režimu.

(2) Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení musí být kromě dokladů uvedených v odstavci 1 doloženo

a) dokladem potřebným pro uplatnění celních preferencí,

b) doklady stanovenými zvláštními předpisy, potřebnými pro propuštění zboží do volného oběhu.

(3) Celní úřad může požadovat, aby bylo celní prohlášení doloženo přepravními doklady vztahujícími se k předchozímu celnímu režimu. Je-li zboží patřící do jedné podpoložky celního sazebníku uvedené v celním prohlášení dovezeno ve dvou nebo více nákladových kusech, může celní úřad požadovat předložení seznamu zboží nebo jiného dokladu, v němž je uveden obsah každého jednotlivého nákladového kusu.

(4) Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku se podává u celního úřadu stanoveného v povolení.“.

182. V § 170 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Změní-li se v důsledku nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci charakter nebo technické ukazatele dováženého zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku v podmíněném systému tak, že není možné provést zpracovatelské operace, a získat tak zamýšlené zušlechtěné výrobky, je osoba, které bylo povolení uděleno, povinna o tom neprodleně uvědomit celní úřad.“.

183. § 171 zní:

Vznikl-li u zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku celní dluh, stanoví se výše tohoto dluhu na základě podpoložek celního sazebníku a dalších právních předpisů platných v okamžiku přijetí celního prohlášení na propuštění zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku.“.

184. § 172a zní: