Zákon, kterým se mění zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů

(1) Závazná informace o sazebním zařazení zboží je závazná pouze pro

a) účely sazebního zařazení zboží,

b) zboží, které je uvedeno v celním prohlášení přijatém po vydání této závazné informace.

(2) Závazná informace o původu zboží je závazná pouze pro

a) účely stanovení původu zboží,

b) zboží, u kterého má být stanoven preferenční nebo nepreferenční původ po vydání této závazné informace.

(3) Osoba, které byla závazná informace vydána, je povinna při jejím použití prokázat, že

a) zboží uvedené v celním prohlášení zcela odpovídá zboží, které je popsáno v závazné informaci o sazebním zařazení, nebo

b) zboží a okolnosti určující získání původu zboží zcela odpovídají zboží, které je popsáno v závazné informaci o původu zboží.

(4) Závazná informace je závazná po dobu

a) šesti let, v případě sazebního zařazení zboží,

b) tří let, v případě původu zboží,

ode dne jejího doručení žadateli.

(5) Byla-li závazná informace vydána na základě nepřesných, neúplných nebo nepravdivých údajů žadatele, celní orgán, který ji vydal, ji zruší.

(6) Závazná informace přestává platit

a) v případě sazebního zařazení

1. je-li v rozporu s právním předpisem, který nabyl účinnosti po jejím vydání,

2. není-li v souladu s výkladem o zařazování do podpoložky kombinované nebo jiné nomenklatury uvedené v celním sazebníku z důvodů změny kombinované nomenklatury7) nebo výkladu sazebního zařazení podle poznámek a vysvětlivek k nomenklatuře Harmonizovaného systému označování a číselného popisu zboží;7) Celní ředitelství Praha o této skutečnosti osobu, které byla závazná informace vydána, informuje,

3. oznámením o jejím zrušení osobě, které byla vydána,

b) v případě původu zboží

1. je-li v rozporu s právním předpisem, který nabyl účinnosti po jejím vydání, nebo s mezinárodní smlouvou uzavřenou po jejím vydání,

2. není-li v souladu s vysvětlivkami a stanovisky přijatými k výkladu mezinárodních smluv upravujícími stanovení původu zboží; celní ředitelství o této skutečnosti osobu, které byla závazná informace vydána, informuje,

3. oznámením o jejím zrušení osobě, které byla vydána.

(7) Je-li závazná informace neplatná z důvodů uvedených v odstavci 6 písm. a) bodech 2 a 3 nebo písm. b) bodech 2 a 3, může osoba, které byla závazná informace vydána, závaznou informaci použít ještě po dobu šesti měsíců ode dne oznámení o její neplatnosti, jestliže na základě této informace uzavřela závazné smlouvy o prodeji nebo nákupu zboží. To neplatí, byla-li závazná informace zrušena proto, že byla vydána na základě nepřesných, neúplných nebo nepravdivých údajů žadatele. Je-li závazná informace neplatná z důvodů uvedených v odstavci 6 písm. a) bodu 1 nebo písm. b) bodu 1, může být doba, po kterou může být závazná informace používána i po jejím zrušení, stanovena právním předpisem, s nímž se dostala do rozporu.

7) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 160/1988 Sb., o Mezinárodní úmluvě o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží a Protokolu o její změně.“.

54. § 47 zní:

(1) Zboží dopravené do tuzemska podléhá celnímu dohledu od okamžiku jeho vstupu a může být podrobeno celní kontrole.

(2) Zboží uvedené v odstavci 1 zůstává pod celním dohledem po dobu potřebnou pro zjištění jeho statusu a v případě zahraničního zboží, bez dotčení ustanovení § 131, do okamžiku změny jeho statusu nebo umístění do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu anebo jeho zpětného vývozu nebo zničení pod přímým dohledem celních orgánů.“.

55. V § 49 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Celní kontrole nepodléhají rovněž úřední dokumenty určené pro potřebu ozbrojených sil nebo civilní složky smluvních stran Severoatlantické smlouvy, jsou-li opatřeny úředním razítkem a je-li předloženo potvrzení osvědčující, že zásilka obsahuje pouze úřední dokumenty.“.

56. V § 51 se odstavec 3 zrušuje.

Dosavadní odstavce 4, 5, 6 a 7 se označují jako odstavce 3, 4, 5 a 6.

57. Za § 51 se vkládá nový § 51a, který včetně poznámek pod čarou č. 7a), 7b), 7c), 7d), 7e) a 7f) zní:

(1) Celní orgány jsou v rozsahu potřebném pro plnění jejich konkrétního úkolu oprávněny žádat z evidence provozované na základě zvláštního právního předpisu poskytnutí informací od příslušného správce evidence nebo jejího zpracovatele, a to na náklady správce evidence nebo zpracovatele. Správce evidence nebo zpracovatel je povinen žádosti bez zbytečného odkladu vyhovět, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak.

(2) Jedná-li se o informace z databáze účastníků veřejné telefonní služby,7a) evidence obyvatel7b) a centrálního registru silničních vozidel,7c) jsou celní orgány při plnění svých úkolů oprávněny žádat poskytnutí těchto informací od příslušného správce evidence nebo zpracovatele způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup, a jedná-li se o informace z evidence občanských průkazů7d) a evidence cestovních dokladů,7e) způsobem umožňujícím nepřetržitý přístup.

(3) Celní orgány jsou oprávněny žádat poskytnutí informací podle odstavců 1 a 2 pouze v míře nezbytně nutné a za účelem provedení příslušného úkolu, a to způsobem, který musí umožňovat uchovávání identifikačních údajů o celním orgánu nebo o celníkovi, který o výdej informací žádal, a o účelu, k němuž byl výdej informací žádán, nejméně po dobu 5 let. O skutečnostech podle věty prvé je správce evidence nebo zpracovatel povinen zachovávat mlčenlivost.

(4) Celní orgány jsou povinny zajistit ochranu informací před jejich neoprávněným zveřejněním nebo předáním. Tím nejsou dotčeny povinnosti celních orgánů podle zvláštních zákonů.7f) Celník je oprávněn informace získané podle odstavců 1 a 2 využívat pouze pro plnění úkolů celních orgánů.

7a) § 35 odst. 1 písm. a) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

7b) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel).

7c) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.

7d) Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech.

7e) Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech).

7f) Například zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.“.

Dosavadní poznámka pod čarou č. 7a) se označuje jako poznámka pod čarou č. 7g), a to včetně odkazu na poznámku pod čarou.

58. V § 52 odstavec 1 zní:

„(1) Nestanoví-li zvláštní předpis nebo mezinárodní smlouva jinak, je ten, kdo má doklady a údaje týkající se dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží, povinen uschovat tyto doklady a údaje nejméně po dobu 10 let, a to bez ohledu na formu, v níž jsou vedeny.“.

59. V § 52 odstavec 3 zní:

„(3) Zjistí-li se při následné kontrole provedené se zaměřením na správné vyměření cla, že je nutno původní rozhodnutí změnit nebo clo dodatečně vyměřit, lhůta podle odstavce 1 ode dne, kdy bylo toto zjištění učiněno, do dne nabytí právní moci nového rozhodnutí nebo dodatečného vyměření cla, neběží.“.

60. Dosavadní poznámka pod čarou č. 13) se označuje jako poznámka pod čarou č. 7i), včetně odkazu na poznámku pod čarou.

61. V § 54 se doplňuje odstavec 6, který včetně poznámky pod čarou č. 7j) zní:

„(6) Další druhy cla stanoví zvláštní právní předpis.7j)

7j) Například zákon č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení.“.

62. V § 57 odstavec 2 zní:

„(2) Jsou-li splněny podmínky pro použití sazebních opatření uvedených v odstavci 1 písm. e) až g) uplatní celní úřad na návrh deklaranta přednostně tato sazební opatření namísto uplatnění celních sazeb uvedených v odstavci 1 písm. c) a d); ustanovení celních předpisů o používání jednotné celní sazby tím nejsou dotčena. Žádost o uplatnění příslušných sazebních opatření může být podána následně, nejpozději však do dvou let od propuštění zboží do volného oběhu, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak.“.

63. V § 65 odst. 2 písmeno a) zní:

„a) pojmy stejné zboží a podobné zboží uvedené v odstavci 1 písm. b) a c) se nevztahují na zboží obsahující v sobě techniku, vývoj, uměleckou práci, design nebo plány a náčrtky potřebné pro výrobu dovezeného zboží, u něhož nebyla provedena úprava podle § 75 odst. 1 písm. b) bodu 4, protože tyto práce byly provedeny v tuzemsku,“.

64. V § 65 odst. 3 písmeno a) zní:

„a) jedna z nich nebo člen jejího statutárního nebo dozorčího orgánu je členem statutárního nebo dozorčího orgánu druhé nebo má podobné postavení, nebo“.

65. V § 65 odst. 6 se číslice „66“ nahrazuje číslicí „65“.

66. V § 66 odst. 2 se na konci písmene c) doplňují tato slova: „pokud nelze provést přiměřenou úpravu podle § 75 odst. 1 písm. d),“.

67. V § 66 odst. 4 se číslice „1“ nahrazuje číslicí „2“.

68. V § 78 se na konci odstavce 3 doplňuje tato věta: „Dojde-li po takto stanoveném přepočtu zahraniční měny na koruny české do konce měsíce, který předchází měsíci, v němž bylo celní prohlášení přijato, ke změně kurzu vyhlášeného Českou národní bankou o 5 % a více, použije se při přepočtu zahraniční měny na koruny české od prvního dne následujícího měsíce kurz vyhlášený Českou národní bankou platný poslední středu v měsíci, kdy k této změně došlo.“.

69. V § 79 odstavec 1 zní:

„(1) V případě určení celní hodnoty zboží propuštěného do volného oběhu z celně schváleného určení zboží, které mu bylo předtím přiděleno, se použijí ustanovení § 65 až 77, pokud tento zákon nestanoví jinak.“.

70. V § 80 odstavec 4 zní:

„(4) Celními cestami, které jsou pod dohledem celních orgánů, jsou pozemní komunikace, dráhy celostátní a regionální, vodní cesty a ostatní dopravní cesty mezi celním přechodem a pohraničním celním úřadem a při letecké dopravě letové cesty mezi státními hranicemi a celním letištěm. Ministerstvo vyhláškou oznámí celní letiště a přístavy, kde je umístěn celní úřad.“.

71. V § 80 se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které znějí:

„(5) Letadla, která přilétají do tuzemska, mohou přistát pouze na celních letištích a odlétat z tuzemska mohou pouze z těchto letišť.

(6) Plavidla vplouvající do tuzemska mohou přistát pouze v přístavech, kde je umístěn celní úřad, a odplout z tuzemska mohou pouze z těchto přístavů. Na trase mezi celním přechodem a příslušným přístavem nesmějí plavidla bez souhlasu celního úřadu přistát ani navazovat s jinými dopravními prostředky nebo s břehem kontakt, který by umožnil, aby zboží mohlo být do plavidla naloženo nebo z něho vyloženo. Nemůže-li být tato povinnost splněna z důvodu nehody nebo vyšší moci, musí osoba, která je touto povinností vázána, nebo kterákoliv jiná osoba jednající jejím jménem bez zbytečného odkladu informovat celní úřad. Došlo-li v důsledku nehody nebo vyšší moci k úplnému zničení nebo ztrátě zboží, musí být celní úřad bez zbytečného odkladu informován o místě, na kterém se zboží nachází.“.

Dosavadní odstavce 5, 6, 7, 8, 9 a 10 se označují jako odstavce 7, 8, 9, 10, 11 a 12.

72. V § 80 odstavec 7 zní:

„(7) Doprava zboží po celní cestě musí být provedena bez průtahů, beze změn nákladu a bez odbočení z celní cesty. Vstup zboží na celní cestu nebo výstup z celní cesty mimo celní prostor pohraničního celního úřadu nebo celní přechod se může uskutečnit pouze se souhlasem pohraničního celního úřadu. Pohraniční celní úřad souhlas udělí, nebude-li tím ztíženo provádění celního dohledu nad zbožím dopravovaným po celní cestě.“.

73. V § 80 odst. 11 se na konci doplňují tato slova: „a stanovit, ve kterých případech vydává toto povolení celní ředitelství“.

74. V § 82 odstavec 2 zní:

„(2) Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, může být zboží, které se ještě nachází v zahraničí, kontrolováno celními orgány a uplatní se na ně ustanovení celních předpisů uplatňovaná na zboží dopravené do tuzemska.“.

75. V § 82 se doplňují odstavce 6 a 7, které znějí:

„(6) Ustanovení § 81 odst. 1 písm. a) nevylučuje uplatňování ustanovení celních předpisů upravujících turistický styk, pohraniční styk, poštovní přepravu nebo přepravu zanedbatelného hospodářského významu s tím, že provádění celního dohledu včetně možnosti provádění celní kontroly tím není dotčeno.

(7) Ustanovení odstavců 1, 4 a 5 a § 83 až 95 se neuplatňují u zboží, které dočasně opustilo tuzemsko v průběhu jeho letecké přepravy z jednoho místa v tuzemsku na jiné místo v tuzemsku s tím, že se tato přeprava uskutečňuje přímo pravidelnou leteckou linkou bez přistání v zahraničí. Toto ustanovení neplatí pro zboží nakládané na letištích v zahraničí.“.

76. Nadpis dílu třetího hlavy osmé zní: „PŘEDLOŽENÍ ZBOŽÍ CELNÍMU ÚŘADU“.

77. V § 83 odst. 1 se slova „předložit zboží k provedení celního řízení“ nahrazují slovy „předložit zboží celnímu úřadu“.

78. V § 83 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se ruší označení odstavce 1.

79. V § 84 se slova „provádění celního řízení“ nahrazují slovy „předložení zboží celnímu úřadu a provádění řízení s tím souvisejícími“.

80. V § 85 písmeno b) zní:

„b) propuštěné do příslušného režimu, které nemusí být předloženo celnímu úřadu,“.

81. Poznámka pod čarou č. 8a) zní:

„8a) Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).“.

82. § 86 včetně nadpisu zní:

(1) Nestanoví-li zvláštní zákon2a) jinak, může celní úřad na žádost osoby, která žádá o přidělení celně schváleného určení zboží (dále jen „žadatel“), umožnit žadateli zkontrolovat zboží předložené celnímu úřadu nebo z něho odebrat vzorky, je-li to nutné k jeho ztotožnění, určení sazebního zařazení a ke zjištění jeho vlastností. Ke stejným účelům může odebírat vzorky také celní úřad, nestanoví-li zvláštní zákon jinak,2a) a to i bez souhlasu žadatele.

(2) Žádost o udělení souhlasu ke kontrole zboží podává žadatel ústně; z důvodů hodných zřetele může celní úřad požadovat písemnou žádost. Žádost o odběr vzorků se podává písemně.

(3) Písemná žádost uvedená v odstavci 2 musí být podepsána žadatelem a musí obsahovat tyto údaje:

a) obchodní firmu, případně název nebo jméno, příjmení a sídlo, popřípadě místo podnikání a bydliště žadatele, daňové identifikační číslo žadatele nebo, nemá-li je přiděleno, jeho identifikační číslo; je-li žadatelem fyzická osoba, která nemá přiděleno daňové identifikační číslo ani identifikační číslo, uvádí se její rodné číslo,

b) úkony, k jejichž provedení se udělení souhlasu požaduje,

c) místo, kde se zboží nachází,

d) číslo souhrnného celního prohlášení, bylo-li již předloženo, pokud si celní úřad nevyhradí doplnit do žádosti tento a další údaje ze své evidence,

e) další údaje, které žadatel považuje za potřebné ke ztotožnění předmětného zboží.

(4) Celní úřad svůj souhlas vyznačí na předložené žádosti. Jedná-li se o žádost o odběr vzorků, celní úřad na žádosti vyznačí rovněž množství zboží, které má být odebráno.

(5) Kontrola zboží a odběr vzorků musí být provedeny pod dohledem celního úřadu, který rovněž stanoví způsob nakládání a postupy, které mají být v konkrétním případu použity, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.2a),3)

(6) Žadatel nese náklady související s vybalením, vážením, opětovným zabalením a s dalšími operacemi, při nichž je se zbožím manipulováno, a odpovídá za škodu, která při tom vznikne. Žadatel rovněž hradí náklady související s rozborem vzorku zboží.

(7) Při manipulaci nebo použití vzorků jsou osoby provádějící tyto úkony povinny dbát pokynů celního orgánu. Dojde-li při analýze vzorků k jejich zničení nebo nenávratné ztrátě, má se za to, že celní dluh nevznikl.“.

83. V § 87 větě druhé se za slova „na nosičích informací“ vkládají slova „(dále jen „elektronicky“)“.

84. V § 87 se ve větě první slova „k celnímu řízení“ nahrazují slovy „celnímu úřadu“, dosavadní text se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Bylo-li zboží před předložením příslušnému celnímu úřadu propuštěno do režimu tranzitu, může být namísto souhrnného celního prohlášení předložen příslušný díl písemného celního prohlášení určený pro celní úřad určení.“.

85. V § 89 se slova „§ 87“ nahrazují slovy „§ 87 odst. 1“.

86. V § 90 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:

„(3) Zboží uvedené v souhrnném celním prohlášení, které ještě nebylo vyloženo z dopravního prostředku nebo kontejneru, musí být kdykoliv, na žádost celního úřadu, v neporušeném stavu předloženo osobou uvedenou v § 88 celním orgánům, a to až do okamžiku, kdy je tomuto zboží přiděleno příslušné celně schválené určení zboží.

(4) Každý, kdo má zboží po jeho vyložení z dopravního prostředku nebo kontejneru v držení a hodlá je dále přepravovat, dopravovat nebo skladovat, odpovídá za to, že na žádost celního úřadu bude toto zboží znovu předloženo v neporušeném stavu celním orgánům.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 5.

87. V § 91 se slova „k celnímu řízení“ nahrazují slovy „celnímu úřadu“.

88. § 92 zní:

(1) Bylo-li na dovezené zboží podáno souhrnné celní prohlášení, je vlastník zboží nebo osoba, která má právo s tímto zbožím nakládat, povinen ve lhůtě 20 dnů ode dne, kdy bylo souhrnné celní prohlášení podáno, učinit úkony potřebné pro to, aby mohlo být tomuto zboží přiděleno celně schválené určení.

(2) Celní úřad může z důvodů hodných zřetele lhůtu uvedenou v odstavci 1 prodloužit na dobu nezbytně nutnou. Vyžaduje-li to povaha zboží, zejména jedná-li se o zboží podléhající rychlé zkáze, může celní úřad stanovit lhůtu kratší než uvedenou v odstavci 1, nejméně však třídenní.“.

89. V § 93 větě první se slova „k celnímu řízení“ nahrazují slovy „celnímu úřadu“, dosavadní text se označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 až 4, které znějí:

„(2) Je-li dočasný sklad schválen k opakovanému dočasnému uskladňování zboží a není provozován celními orgány, mohou celní orgány požadovat, aby

a) dočasný sklad byl opatřen zámkem se dvěma různými klíči, přičemž jeden klíč bude mít v držení celní úřad,

b) osoba provozující dočasný sklad vedla evidenci zboží umožňující sledovat pohyb tohoto zboží.

(3) Dočasný sklad schválený příslušným celním úřadem k opakovanému dočasnému uskladňování zboží musí být jako dočasný sklad viditelně označen.

(4) Zboží se do dočasného skladu umisťuje na základě souhrnného celního prohlášení. Celní orgány však mohou požadovat předložení zvláštní deklarace na tiskopise, jehož vzor stanoví ministerstvo vyhláškou.“.

90. V § 94 větě druhé se slova „a 123“ zrušují.

91. V § 95 odst. 2 se slova „podáno celní prohlášené“ nahrazují slovy „zboží přiděleno příslušné celně schválené určení“.

92. V § 95 odstavec 3 zní:

„(3) Za dočasné uskladnění zboží ve skladech celního úřadu platí osoba, která zboží celnímu úřadu předložila, skladné ve výši

a) 5 % z hodnoty uskladněného zboží, nejméně však 100 Kč, nepřesahuje-li doba uskladnění 5 dnů včetně dne uskladnění,

b) 10 % z hodnoty uskladněného zboží, nejméně však 200 Kč, nepřesahuje-li doba uskladnění 30 dnů včetně dne uskladnění; přesáhne-li doba uskladnění 30 dnů, činí skladné 20 % z hodnoty uskladněného zboží,

c) 100 Kč za každou skladovou položku, jde-li o listiny, doklady, dokumentaci a jiné písemnosti, nepřesahuje-li doba uskladnění 30 dnů včetně dne uskladnění; přesahuje-li doba uskladnění 30 dnů, činí skladné 200 Kč za každou skladovou položku.“.

93. V § 95 se odstavec 4 zrušuje.

94. V § 96 odst. 2 se slova „k celnímu řízení“ nahrazují slovy „celnímu úřadu“.

95. V § 97 odst. 1 se za slovo „vyrozumí“ vkládá slovo „písemně“.

96. V § 97 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:

„(3) Za provedení opatření uložených celními orgány podle § 95 odst. 1 odpovídají

a) osoba, která předložila souhrnné celní prohlášení, nebo

b) osoby uvedené v § 88, nebylo-li souhrnné celní prohlášení ještě předloženo.

(4) Proti rozhodnutí o uložení povinnosti uhradit náklady se lze odvolat ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení; podané odvolání nemá odkladný účinek. Částka odpovídající náhradě nákladů je splatná ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, kterým byla uložena.“.

97. V § 100 odst. 2 se slova „dnem, kdy celní úřad přijal celní“ nahrazují slovy „podáním celního“.

98. V § 102 se na konci odstavce 6 doplňuje tato věta: „Pohraniční celní úřad provede celní řízení přednostně též u pravidelných jednotek nebo formací ozbrojených sil smluvních stran Severoatlantické smlouvy, bude-li o přechodu hranic předem uvědomen.“.

99. § 103 se zrušuje.

100. V § 104 odst. 1 písmeno g) zní:

„g) vlastnoruční podpis pověřeného zaměstnance celního úřadu s uvedením jména, příjmení a funkce a otisk služebního razítka; v případech, kdy je rozhodnutí vydáno elektronicky, jsou vlastnoruční podpis a otisk služebního razítka nahrazeny kódem.“.

101. V § 104 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Služebním razítkem se pro účely celního řízení rozumí razítko přidělené celníkovi nebo občanskému zaměstnanci k plnění jeho úkolů, které není opatřeno státním znakem. Služební razítko obsahuje zejména datum, označení celního úřadu, pořadové číslo a další rozlišovací znaky potřebné k identifikaci osoby, která v celním řízení rozhodla.“.

Dosavadní odstavce 2 až 10 se označují jako odstavce 3 až 11.

102. V § 104 odst. 5 se na konci doplňuje tato věta: „Způsob nakládání s jednotlivými vyhotoveními rozhodnutí stanoví ministerstvo vyhláškou.“.

103. V § 104 odst. 7 se slova „jednoho měsíce“ nahrazují slovy „30 dnů“ a číslice „5“ se nahrazuje číslicí „6“.

104. V § 104 se odstavec 9 zrušuje.

Dosavadní odstavce 10 a 11 se označují jako odstavce 9 a 10.

105. V § 104 odstavce 9 a 10 znějí:

„(9) Je-li celní prohlášení podáno elektronicky, celní úřad

a) vydá na žádost deklaranta písemné rozhodnutí v celním řízení, nebo

b) oznámí písemně nebo elektronicky propuštění zboží uvedením identifikačních znaků celního prohlášení a data propuštění zboží, není-li požadováno vydání písemného rozhodnutí; elektronické propuštění zboží do režimu tranzitu osvědčuje celní úřad dokladem, jehož obsah, náležitosti a nakládání s ním stanoví ministerstvo vyhláškou.

(10) Žádost o vydání písemného rozhodnutí podle odstavce 9 písm. a) může být nahrazena souhrnnou žádostí vztahující se na veškeré zboží propuštěné do celního režimu ve stanovené době, která nesmí být delší než 12 měsíců.“.

106. V § 105 odst. 1 písm. a) se slovo „nebo“ zrušuje.

107. V § 105 odst. 1 písmeno b) zní:

„b) elektronicky, za podmínek stanovených celními orgány, nebo“.

108. V § 105 se v odstavci 2 slova „prostřednictvím zařízení pro zpracování a přenos údajů na nosičích informací“ nahrazují slovem „elektronicky“.

109. V § 105 odstavec 3 zní:

„(3) Celní prohlášení musí být doloženo doklady, které jsou podle celních předpisů potřebné pro uplatnění ustanovení upravujících celní režim, do něhož bylo zboží navrženo. Je-li celní prohlášení podáno elektronicky, může celní úřad povolit, aby nemuselo být doloženo příslušnými doklady. V tomto případě je deklarant povinen uschovat příslušné doklady po dobu 6 let ode dne podání celního prohlášení.“.

110. V § 105 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4, 5, 6, 7, 8 a 9, které znějí:

„(4) Elektronickým podáním celního prohlášení se rozumí

a) přenesení požadovaných dat celnímu úřadu formou standardní zprávy s předem definovanou strukturou uznávanou pro elektronický přenos dat mezi dvěma počítačovými systémy prostřednictvím elektronických prostředků, nebo

b) zavedení požadovaných dat do systému počítačového zpracování dat celního úřadu.

(5) Na žádost může celní úřad rozhodnutím povolit podávání celního prohlášení předložením diskety, magnetického pásku nebo přenesením dat obdobnými prostředky, v případě potřeby v zakódované formě.

(6) Celní prohlášení podávané elektronicky podle odstavce 4 písm. a) se považuje za podané, je-li elektronická zpráva příslušným celním orgánem přijata. Přijetí celního prohlášení je deklarantovi sdělováno elektronicky, přičemž toto sdělení obsahuje identifikační znaky přijaté zprávy nebo evidenčního čísla celního prohlášení a datum přijetí.

(7) Pro celní prohlášení podávaná elektronicky podle odstavce 4 písm. b) platí ustanovení odstavce 6 přiměřeně.

(8) Vztahuje-li se písemné celní prohlášení na dva nebo více druhů zboží, považují se údaje týkající se každého z nich za samostatné celní prohlášení.

(9) Má-li celní orgán důvodné pochybnosti o tom, že údaje sdělené v souvislosti s celním prohlášením podaným ústně nebo jiným úkonem nejsou správné, je oprávněn požadovat podání písemného celního prohlášení.“.

Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 10 a 11.

111. V § 105 se doplňuje odstavec 12, který zní:

„(12) Se souhlasem celního úřadu může být písemné celní prohlášení nahrazeno počítačovou sestavou vyhotovenou deklarantem, která obsahuje náležitosti stanovené celními předpisy pro písemné celní prohlášení.“.

112. V § 106 odst. 1 se na konci doplňuje tato věta: „Celní úřad na písemném celním prohlášení uvede datum přijetí celního prohlášení.“.

113. V § 106 odstavec 2 zní:

„(2) Celní prohlášení musí být podáno celnímu úřadu, kterému bylo předloženo předmětné zboží.“.

114. V § 106 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:

„(3) Celní úřad může povolit, aby celní prohlášení bylo podáno dříve, než mu bylo předloženo předmětné zboží. V tomto případě celní úřad stanoví lhůtu, v níž má být zboží předloženo. Nebude-li ve stanovené lhůtě zboží celnímu úřadu předloženo, má se zato, že celní prohlášení nebylo podáno.

(4) Bylo-li celní prohlášení podáno dříve, než bylo předmětné zboží předloženo celnímu úřadu, může je celní úřad přijmout teprve po předložení tohoto zboží.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 5.

115. V § 106 odst. 5 se dosavadní věta druhá nahrazuje touto větou: „Neodstraní-li deklarant tyto nedostatky ve stanovené lhůtě, má se zato, že celní prohlášení nebylo podáno.“.

116. V § 107 odstavce 1 a 2 včetně poznámky pod čarou č. 8b) znějí:

„(1) Celní prohlášení může podat dovozce nebo vývozce. Vývozcem nebo dovozcem se rozumí osoba, která je v době přijetí celního prohlášení vlastníkem předmětného zboží nebo má právo s tímto zbožím nakládat. Osoba, která podává celní prohlášení, musí příslušnému celnímu úřadu předložit zboží, na než se celní prohlášení vztahuje, nebo musí zajistit jeho předložení se všemi doklady, které stanoví celní předpisy upravující celní režim, do kterého má být zboží propuštěno.

(2) Osoby uvedené v odstavci 1 mohou písemnou plnou mocí zmocnit jinou osobu, aby je v celním řízení zastupovala, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.8b) Zastoupení může být

a) přímé, jedná-li zástupce jménem a ve prospěch zastoupené osoby,

b) nepřímé, jedná-li zástupce vlastním jménem ve prospěch zastoupené osoby.

8b) § 15 odst. 4 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách).“.

117. V § 107 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3, 4 a 5, které znějí:

„(3) Přímým zástupcem může být pouze osoba, jejímž předmětem podnikání (činnosti) je zastupování v celním řízení.

(4) Zástupcem nemůže být osoba, která byla pravomocně postižena za závažné nebo opakované porušení celních nebo daňových předpisů, a to v době 3 let před udělením plné moci.

(5) Pro účely tohoto zákona se za závažné porušení celních a daňových předpisů považuje porušení, za které byla osoba pravomocně odsouzena za trestný čin nebo jí byla uložena pokuta ve výši 250 000 Kč a vyšší, a za opakované porušení těchto předpisů se považuje jejich porušení s uložením sankce, jestliže počet těchto porušení činí více než jedno procento z celkového počtu celních prohlášení podaných příslušnou osobou ve sledovaném tříletém období, na základě kterých bylo zboží propuštěno do příslušného celního režimu.“.

Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 6 a 7.

118. V § 107 se doplňuje odstavec 8, který zní:

„(8) Vzor písemné plné moci podle odstavce 2 a její náležitosti stanoví ministerstvo vyhláškou.“.

119. V § 109 odst. 1 se v první větě slova „může na žádost povolit“ nahrazují slovy „na žádost povolí“.

120. V § 111 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4, 5 a 6, které znějí:

„(4) Celní úřad dále zruší platnost celního prohlášení, jestliže bylo v celním prohlášení omylem uvedeno jiné zboží, jehož propuštěním do navrženého celního režimu vzniká celní dluh, bude-li žádost o zrušení platnosti celního prohlášení podána do 3 měsíců ode dne přijetí celního prohlášení, a za předpokladu, že

a) zboží uvedené v celním prohlášení nebylo použito k jinému účelu, než jak bylo umožněno jeho propuštěním, a bylo uvedeno do původního stavu,

b) zboží, které mělo být uvedeno v celním prohlášení, mohlo být předloženo stejnému celnímu úřadu a propuštěno do stejného celního režimu a bylo navrženo do stejného celního režimu, jaký byl původně zamýšlen.

(5) Bylo-li zboží dodané na základě smlouvy o zásilkovém obchodu příjemcem odmítnuto, zruší celní úřad celní prohlášení o propuštění do volného oběhu, bude-li žádost o zrušení platnosti celního prohlášení podána do 3 měsíců ode dne přijetí celního prohlášení, a za předpokladu, že předmětné zboží bylo vyvezeno na adresu původního odesilatele nebo na adresu tímto odesilatelem uvedenou.

(6) Celní úřad také zruší platnost celního prohlášení, na jehož základě bylo české zboží propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu, jestliže byl porušením stanovených podmínek spáchán celní přestupek nebo celní delikt.“.

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 7.

121. V § 111 odst. 7 se slova „v odstavci 2“ nahrazují slovy „v odstavcích 2, 4 a 5“.

122. V § 116 odst. 2 se na konci doplňují tato slova: „, jakož i veškerou manipulaci potřebnou ke kontrole či odebrání vzorků“.

123. V § 117 se doplňují odstavce 3, 4, 5 a 6, které znějí:

„(3) Po zkontrolování celního prohlášení, připojených dokladů a ukončení celní kontroly zboží zaznamená pověřený zaměstnanec celního úřadu rozsah a výsledek celní kontroly a případné odebrání vzorků na zadní straně dílu písemného celního prohlášení určeného tomuto celnímu úřadu. Byla-li provedena pouze částečná kontrola, uvede se zde, které zboží bylo zkontrolováno a které údaje v celním prohlášení nebo které doklady k němu připojené byly ověřovány. Pověřený zaměstnanec celního úřadu zde poznamená i nepřítomnost deklaranta nebo zástupce při celní kontrole.

(4) Nesouhlasí-li výsledek kontroly celního prohlášení a připojených dokladů s výsledkem celní kontroly zboží, poznamená pověřený zaměstnanec celního úřadu na zadní straně dílu písemného celního prohlášení určeného tomuto celnímu úřadu základní údaje potřebné pro vyměření cla z tohoto zboží, případně i jeho výpočet pro uplatnění režimu, do kterého bylo zboží navrženo. Zjištění musí být opatřeno otiskem služebního razítka a vlastnoručním podpisem pověřeného zaměstnance celního úřadu.

(5) Nebylo-li celní prohlášení ověřováno a celní předpisy jsou uplatňovány na základě údajů uvedených v celním prohlášení, nemusí být uveden záznam podle odstavců 3 a 4.

(6) Je-li celní prohlášení podáváno elektronicky, provede celní úřad při uplatňování odstavců 3 a 4 úřední záznam.“.

124. Za § 118 se vkládá nový § 118a, který zní:

(1) Pokud má celní úřad důvodně za to, že by podle výsledku provedené kontroly mohla být výše celního dluhu vyšší než výše celního dluhu stanovená podle údajů uvedených v přijatém celním prohlášení, zajistí deklarant celní dluh ve výši rozdílu mezi výší celního dluhu stanoveného podle údajů uvedených v přijatém celním prohlášení a výší celního dluhu, která by mohla skutečně vzniknout, a celní úřad zboží propustí do navrženého režimu. Deklarant však může požadovat, aby namísto zajištění celního dluhu bylo vyměřeno clo ve výši stanovené celním úřadem.

(2) Postupoval-li celní úřad podle ustanovení odstavce 1 věty první a podle výsledku provedené kontroly má být vyměřeno clo v částce vyšší, než byla vyměřena, vyměří celní úřad clo ve výši tohoto rozdílu dodatečným platebním výměrem.

(3) Má-li celní úřad pochybnost o tom, že se na předmětné zboží nevztahuje zákaz nebo omezení dovozu, a tato pochybnost může být odstraněna pouze tehdy, až budou známy výsledky prováděných kontrol, nesmí být předmětné zboží propuštěno do volného oběhu.“.

125. V § 122 písm. a) se na konci bodů 1 a 2 slovo „nebo“ zrušuje.

126. § 123 se zrušuje.

127. V § 124 odst. 1 se slovo „úřad“ nahrazuje slovem „orgán“.

128. V § 124 odst. 1 písm. a) se slova „(§ 105 odst. 5)“ nahrazují slovy „(§ 105 odst. 11)“ a za slovo „doklady“ se doplňují slova „(dále jen „neúplné celní prohlášení“)“.

129. V § 124 odst. 1 písmeno c) zní:

„c) bylo zboží elektronicky zapsáno deklarantem do jeho evidence a propuštěno do navrženého celního režimu, nebo byl režim ukončen, bez jeho předložení celnímu úřadu (dále jen „místní řízení“),“.

130. V § 124 odst. 1 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:

„d) deklarant si podle dokladů vztahujících se k dováženému zboží sám vyměřil clo a toto zaslal na účet příslušného celního úřadu.“.

131. V § 124 odstavce 2, 3 a 4 znějí:

„(2) Celní prohlášení podle odstavce 1 písm. a), obchodní nebo administrativní doklad podle odstavce 1 písm. b) a zápis do evidence deklaranta podle odstavce 1 písm. c) musí obsahovat údaje nutné ke ztotožnění zboží a příslušné obchodní operace. Zápis do evidence deklaranta musí obsahovat datum zápisu do této evidence.

(3) Nestanoví-li tento zákon jinak, je deklarant povinen následně, ve lhůtě stanovené celním úřadem, doplnit chybějící údaje nebo doklady v dodatečném celním prohlášení.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou, které údaje se považují za nutné ke ztotožnění zboží a příslušné obchodní operace, formu a obsah dodatečného celního prohlášení. Dodatečné celní prohlášení lze podat jen na tiskopise, jehož vzor stanoví ministerstvo vyhláškou, případně může být tento tiskopis nahrazen počítačovou sestavou, která musí obsahovat všechny předepsané náležitosti.“.

132. V § 125 se na konci doplňuje tato věta: „V případě zápisu do evidence deklaranta se tento zápis považuje za přijetí celního prohlášení.“.

133. V § 126 se slova „prostřednictvím zařízení na zpracování a přenos údajů“ nahrazují slovem „elektronicky“.

134. § 127 včetně poznámky pod čarou č. 8c) zní:

(1) Celní orgány jsou oprávněny po propuštění zboží do navrženého celního režimu provádět následnou kontrolu, jejímž účelem je přesvědčit se o správnosti a úplnosti údajů uvedených v celním prohlášení, pravosti dokladů k němu předložených nebo připojených a o správnosti vyměřeného cla, daní a poplatků. Při následné kontrole je také ověřována existence a pravost dokladů a pravdivost údajů vztahujících se k dovozním a vývozním operacím, případně i následným obchodním operacím se zbožím uvedeným v příslušném celním prohlášení.

(2) Následná kontrola může být provedena u

a) tuzemského vývozce nebo tuzemského dovozce,

b) tuzemského příjemce nebo tuzemského odesilatele zboží,

c) deklaranta,

d) přímého zástupce,

e) dopravce zboží,

f) osoby, která se přímo či nepřímo zúčastnila některé z operací se zbožím uvedených v odstavci 1,

g) osoby, která má u sebe doklady a údaje k operacím se zbožím uvedeným v odstavci 1.

(3) Následná kontrola se provádí kontrolou obchodních a účetních dokladů a dalších písemností vztahujících se k údajům uvedeným v příslušném celním prohlášení nebo k údajům, které souvisejí s příslušnými obchodními operacemi s tímto zbožím. Je-li to potřebné pro objektivní posouzení úplnosti, správnosti a věrohodnosti předložených dokladů nebo pro zjištění existence dalších písemností vztahujících se k údajům uvedeným v příslušném celním prohlášení, mohou celní orgány provést kontrolu všech účetních a obchodních dokladů a jiných písemností evidovaných kontrolovanou osobou za určité časové období.

(4) Následnou kontrolu zahájí celní orgány sdělením evidenčních čísel celních prohlášení, která budou ověřována, včetně rozsahu ověřovaných údajů, kontrolované osobě. Současně kontrolovanou osobu vyzvou, písemně nebo ústně, aby ke kontrole předložila doklady a písemnosti uvedené v odstavci 3.

(5) Neumožní-li kontrolovaná osoba celním orgánům následnou kontrolu zahájit a provést, může k tomu být celními orgány písemně vyzvána. Proti této výzvě se nelze samostatně odvolat. Výzva musí obsahovat místo zahájení následné kontroly, evidenční čísla celních prohlášení, která budou ověřována, lhůtu, ve které je kontrolovaná osoba povinna celním orgánům sdělit den a hodinu své připravenosti k zahájení následné kontroly. Termín navržený osobou, u níž má být kontrola provedena, nesmí přesáhnout lhůtu 30 dnů od oznámení výzvy.

(6) Zjistí-li celní orgány při následné kontrole dovoz nebo vývoz zboží, o kterém mají důvodně zato, že uniklo celnímu dohledu, je osoba, u které je následná kontrola prováděna, povinna na výzvu předložit buď doklad osvědčující, že zboží bylo řádně dovezeno, nebo doklad o koupi, dodací list od výrobce nebo jakýkoliv důkazní prostředek, z něhož je zřejmé, že zboží pochází od osob oprávněných v tuzemsku podnikat. Nepředloží-li tato osoba příslušné doklady, celní orgány na její náklady a nebezpečí kontrolované zboží přemístí na místo, které je pod jejich přímým dohledem, a stanoví lhůtu k dodatečnému předložení těchto dokladů.

(7) Kontrolovaná osoba je povinna

a) vytvořit podmínky pro provedení následné kontroly a zdržet se jednání a činností, které by mohly ohrozit její řádný průběh,

b) předložit celnímu orgánu veškeré vyžádané doklady a písemnosti, poskytnout mu informace k předmětu kontroly,

c) předložit celnímu orgánu zboží, ke kterému se vztahuje ověřované celní prohlášení, nebo mu umožnit k němu přístup, pokud má takové zboží k dispozici,

d) předložit v průběhu kontroly důkazní prostředky prokazující její tvrzení,

e) umožnit celním orgánům vstup do každé provozní budovy, místnosti, místa a dopravního prostředku, které užívá k podnikání nebo které souvisejí s předmětem kontroly, jakož i do obydlí, pokud je také užíváno k podnikání, a umožnit jednání s jakýmkoliv svým zaměstnancem,

f) zapůjčit celním orgánům potřebné obchodní a účetní doklady a jiné písemnosti.

(8) Při následné kontrole jsou celní orgány oprávněny pořizovat kopie dokladů a písemností uvedených v odstavci 3, požadovat potřebná vysvětlení od kontrolovaných osob a pořizovat dokumentaci. V případě podezření z porušení celních předpisů jsou oprávněny zadržet originály kontrolovaných dokladů a písemností. Tento postup se použije vždy, hrozí-li nebezpečí, že takto označené důkazní prostředky budou zničeny, pozměněny, zavlečeny nebo učiněny jinak nepotřebnými.

(9) Kontrolovaná osoba je oprávněna

a) požadovat předložení služebního průkazu zaměstnance celního orgánu provádějícího následnou kontrolu,

b) být přítomna jednání s jejími zaměstnanci,

c) předkládat v průběhu následné kontroly důkazní prostředky, případně navrhovat předložení důkazních prostředků, které sama nemá k dispozici,

d) podávat námitky proti postupu zaměstnance celního orgánu,

e) vyjádřit se před ukončením následné kontroly k výsledku uvedenému v protokolu, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění,

f) nahlížet u celního orgánu kdykoliv v jeho obvyklou úřední dobu do převzatých nebo zadržených dokladů.

(10) Námitky podle odstavce 9 písm. d) vyřizuje ředitel celního orgánu, který následnou kontrolu provádí. Ředitel námitce vyhoví a zajistí nápravu nebo kontrolované osobě sdělí písemně důvody, pro které nelze námitce vyhovět. Proti rozhodnutí o námitkách se nelze samostatně odvolat.

(11) Převzetí dokladů a písemností podle odstavce 7 písm. f) nebo jejich zadržení podle odstavce 8 potvrdí celní orgán v protokolu o kontrole nebo samostatně při jejich převzetí nebo zadržení. Převzaté nebo zadržené doklady a písemnosti vrátí celní orgán kontrolované osobě nejdéle do 30 dnů. Ve zvlášť složitých případech, zejména je-li nutno zapůjčené nebo zadržené doklady a písemnosti podrobit expertíze, může tuto lhůtu prodloužit celní orgán přímo nadřízený kontrolujícímu celnímu orgánu. Proti těmto rozhodnutím není přípustné samostatné odvolání.

(12) O provedené následné kontrole sepíše celní orgán kontrolní protokol, který obsahuje

a) označení celního orgánu, který následnou kontrolu provedl,

b) jména a příjmení zaměstnanců celního orgánu, kteří následnou kontrolu provedli,

c) datum a místo, kde byla kontrola provedena,

d) evidenční čísla celních prohlášení, která byla ověřována,

e) kontrolní zjištění a opatření provedená v průběhu kontroly,

f) opatření, která budou na základě výsledků kontroly provedena,

g) seznam originálních dokladů, které byly při kontrole zadrženy,

h) datum sepsání protokolu,

i) úřední razítko celního orgánu, který kontrolu provedl,

j) podpis vedoucího kontrolní skupiny nebo podpisy všech osob, které kontrolu provedly.

(13) Po projednání kontrolního protokolu jej spolupodepisuje kontrolovaná osoba a vedoucí kontrolní skupiny. Odmítne-li kontrolovaná osoba potvrdit svým podpisem seznámení s obsahem kontrolního protokolu, vyznačí se tato skutečnost v protokolu včetně data odmítnutí. Jedno vyhotovení kontrolního protokolu obdrží kontrolovaná osoba. Den podpisu kontrolního protokolu je též dnem jejího doručení. Je-li výsledkem kontrolního zjištění skutečnost odůvodňující dodatečné vyměření celního dluhu, může být součástí kontrolního protokolu i dodatečný platební výměr. Odmítne-li kontrolovaná osoba kontrolní protokol převzít, doručí se jí poštou na doručenku.

(14) Na provádění následné kontroly se nevztahují předpisy o státní kontrole.8c)

8c) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.“.

135. § 128 zní:

Propuštěním do volného oběhu získá zahraniční zboží status českého zboží. Propuštění do volného oběhu zahrnuje uplatnění příslušných obchodně-politických opatření, splnění všech dalších formalit stanovených právními předpisy pro dovoz zboží a vyměření cla ve výši stanovené právními předpisy.“.

136. Za § 128 se vkládají nové § 128a až 128c, které znějí:

(1) Jedná-li se o zboží, které má obchodní charakter a u něhož nelze snadno a účinně provést celní kontrolu pohraničním celním úřadem nebo jehož dovoz je omezen, anebo o české zboží, zboží původně české či zboží českého původu dovážené zpět do tuzemska, podává se celní prohlášení na propuštění zboží do volného oběhu u vnitrozemského celního úřadu, nestanoví-li tento zákon nebo mezinárodní smlouva jinak.

(2) Za zboží, u něhož lze snadno a účinně provést celní kontrolu, se považují živá zvířata a dále zboží

a) volně ložené,

b) balené v pytlích, žocích, latění (včetně bubnů na přepravu kabelů), v sudech s bajonetovým uzávěrem,

c) nebalené, zboží nebalené připevněné na paletách a zboží nebalené připevněné na paletách smršťovací fólií nebo zboží balené v průhledných obalech,

d) tekuté, sypké a plynné, přepravované v nádržkových vozech nebo ve speciálních kontejnerech za předpokladu, že toto zboží bude v těchto vozech nebo kontejnerech zajištěno závěrami dopravce nebo odesilatele a čísla či charakteristiky těchto závěr budou zapsány v nákladním listu.

(3) Z důvodů zachování plynulosti dopravy přes státní hranice může pohraniční celní úřad rozhodnout, že celní prohlášení na propuštění zboží do volného oběhu musí být podáno u vnitrozemského celního úřadu, i když by jinak mohlo být podáno u pohraničního celního úřadu.

(4) Celní prohlášení na propuštění zboží, které má obchodní charakter, do volného oběhu lze podat pohraničnímu celnímu úřadu též tehdy, povolil-li to pohraniční celní úřad a není-li tím narušena plynulost dopravy přes státní hranice.

(5) Celní prohlášení na propuštění zboží podle odstavců 1 a 3 lze podat u kteréhokoliv vnitrozemského celního úřadu.

(6) Umožňují-li celní předpisy podání celního prohlášení ústně nebo jiným úkonem, lze je podat u kteréhokoliv celního úřadu.

(7) V odůvodněných případech, zejména jedná-li se o zboží podléhající spotřební dani, sazebnímu nebo nesazebnímu opatření ochranného charakteru nebo při jehož kontrole může být ohrožen život nebo zdraví osob, může vláda nařízením stanovit, že celní prohlášení na propuštění určitého zboží do volného oběhu lze podat pouze u určitého celního úřadu.

(1) Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu volného oběhu musí být doloženo

a) dokladem o ceně, na jejímž základě je určována celní hodnota,

b) deklarací údajů o celní hodnotě, nestanoví-li celní předpisy jinak,

c) dokladem potřebným pro uplatnění celních sazebních preferencí,

d) doklady o účelu použití dovezeného zboží, je-li tento podmínkou pro přiznání nižší sazby cla nebo daně,

e) doklady stanovenými zvláštními právními předpisy potřebnými pro propuštění zboží do volného oběhu.

(2) Celní úřad může požadovat, aby bylo celní prohlášení doloženo přepravními doklady vztahujícími se k předchozímu celnímu režimu. Je-li zboží uvedené v celním prohlášení a patřící do jedné podpoložky celního sazebníku dovezeno ve dvou nebo více nákladových kusech, může celní úřad požadovat předložení seznamu zboží nebo jiného dokladu, v němž je uveden obsah každého jednotlivého nákladového kusu.

(3) Jsou-li splněny podmínky pro přiznání nároku na úplné osvobození dováženého zboží od cla, musí být celní prohlášení doloženo doklady uvedenými v odstavci 1 písm. a) až c) pouze tehdy, je-li to nezbytné pro uplatnění ustanovení upravující propuštění předmětného zboží do volného oběhu.

(1) Nemohl-li celní úřad propustit zboží do volného oběhu na základě některého z důvodů uvedených v § 122 písm. a) bodech 2 a 3, stanoví deklarantovi lhůtu k odstranění těchto nedostatků nebo k podání žádosti o přidělení jiného celně schváleného určení.

(2) Nepředloží-li deklarant doklady uvedené v § 122 písm. a) bodu 2 ve lhůtě stanovené celním úřadem, považuje se celní prohlášení za neplatné a celní úřad postupuje podle § 293 až 304 a § 313 až 316.

(3) Neprovedl-li deklarant platby nebo nezajistil-li celní dluh podle § 122 písm. a) bodu 3 ve lhůtě stanovené celním úřadem, může celní úřad, bez dotčení opatření přijatých podle § 110 nebo § 233, zahájit předběžné kroky k prodeji zboží. Nedojde-li ke splnění požadovaných podmínek, celní úřad předmětné zboží prodá. Celní úřad deklaranta o zamýšleném prodeji zboží uvědomí.

(4) Celní úřad může na náklady a nebezpečí deklaranta přemístit předmětné zboží na místo, které určí.“.

137. V § 130 se za slova „podle sazebního zařazení“ vkládají slova „zboží obsaženého v zásilce“.

138. Za § 132 se vkládají nové § 132a až 132m, které včetně nadpisů znějí:

Neúplné celní prohlášení, kterým se navrhuje propuštění zboží do volného oběhu, musí kromě údajů stanovených vyhláškou ministerstva obsahovat

a) přesný popis zboží umožňující celnímu úřadu ihned a jednoznačně zařadit zboží do příslušné položky nebo podpoložky celního sazebníku,

b) celní hodnotu, nebo nemůže-li deklarant tuto hodnotu uvést, předběžnou hodnotu vycházející z údajů a informací, které má deklarant k dispozici, považovanou celním úřadem za přijatelnou,

c) další údaje a náležitosti, které považuje celní úřad za potřebné pro ztotožnění zboží, uplatnění předpisů pro jeho propuštění do volného oběhu a stanovení způsobu zajištění celního dluhu požadovaného před jeho propuštěním.

(1) Nejsou-li s neúplným celním prohlášením předloženy některé stanovené doklady, může celní úřad na žádost deklaranta toto celní prohlášení přijmout tehdy, jsou-li předloženy doklady, které musí být předloženy před propuštěním předmětného zboží do volného oběhu.

(2) Neúplné celní prohlášení může celní úřad přijmout rovněž tehdy, není-li předložen jeden nebo více dokladů, které musí být předloženy před propuštěním předmětného zboží do volného oběhu, a deklarant celnímu úřadu prokáže, že

a) příslušný doklad existuje a je platný,

b) příslušný doklad nemohl být předložen s celním prohlášením z důvodů, které nemohl deklarant ovlivnit, a

c) pozdější přijetí celního prohlášení by neumožnilo propuštění předmětného zboží do volného oběhu nebo by pozdějším přijetím celního prohlášení vznikl vyšší celní dluh.

(3) Celní úřad v celním prohlášení uvede, které doklady nebyly předloženy.

(1) Lhůta stanovená celním úřadem deklarantovi k doplnění chybějících údajů nebo k předložení chybějících dokladů, které v době přijetí neúplného celního prohlášení nebyly k dispozici, nesmí přesáhnout 1 měsíc od přijetí neúplného celního prohlášení.

(2) Jedná-li se o doklad pro uplatnění snížené celní sazby nebo osvobození od dovozního cla a celní úřad má důvodně zato, že by u zboží uvedeného v neúplném celním prohlášení byl nárok na uplatnění snížené celní sazby nebo na osvobození od dovozního cla, může celní úřad na žádost deklaranta stanovit pro předložení potřebných dokladů lhůtu delší než 1 měsíc. Tato lhůta však nesmí přesáhnout 3 měsíce.

(3) Vztahují-li se chybějící údaje nebo doklady k určení celní hodnoty, může celní úřad z důvodů hodných zřetele stanovit lhůtu delší než 1 měsíc nebo tuto lhůtu prodloužit. Tato lhůta nesmí být delší než 3 měsíce.

(4) Mají-li být snížená celní sazba nebo osvobození od dovozního cla uplatněny při propuštění zboží do volného oběhu v rámci stanovených celních kvót nebo po stanovenou dobu, může být předmětné zboží propuštěno do volného oběhu pouze tehdy, bude-li doklad, na jehož základě je možné uplatnit sníženou celní sazbu nebo osvobození od dovozního cla, předložen před vyčerpáním příslušné celní kvóty nebo uplynutím stanovené doby. Jestliže však celní úřad celní prohlášení, které nebylo doloženo dokladem umožňujícím uplatnit sníženou celní sazbu nebo osvobození od dovozního cla, přijal a tento doklad bude předložen až po uplynutí stanovené lhůty, vyměří celní úřad clo, jako kdyby byl tento doklad předložen ve stanovené lhůtě.

(1) Aniž by bylo dotčeno ustanovení § 118a, propustí celní úřad zboží, na které bylo podáno neúplné celní prohlášení, a při vyměřování cla postupuje takto:

a) nemůže-li nepředložení stanovených dokladů nebo neuvedení některých údajů v okamžiku přijetí celního prohlášení ovlivnit výši vyměřeného cla, vyměří celní úřad clo obvyklým způsobem,

b) obsahuje-li celní prohlášení pouze určení předběžné hodnoty podle § 132a písm. b), vyměří celní úřad clo na základě této předběžné hodnoty a vyžádá si zajištění celního dluhu ve výši rovnající se rozdílu mezi celním dluhem, který by podle jeho názoru měl vzniknout, a celním dluhem, který tímto způsobem vznikl,

c) nemůže-li nepředložení stanoveného dokladu nebo neuvedení některých náležitostí v okamžiku přijetí neúplného celního prohlášení v jiných případech než uvedených v písmenu b) ovlivnit částku cla, která má být z předmětného zboží vyměřena, a

1. pozdější předložení chybějících dokladů nebo doplnění chybějících údajů umožní uplatnění snížené celní sazby, celní úřad vyměří clo podle této snížené celní sazby a v odůvodněných případech si vyžádá zajištění celního dluhu ve výši rovnající se rozdílu mezi celním dluhem, který by podle jeho názoru měl vzniknout, a celním dluhem, který tímto způsobem vznikl,

2. pozdější předložení chybějících dokladů nebo doplnění chybějících údajů umožní úplné osvobození dováženého zboží od cla, vyžádá si celní úřad zajištění celního dluhu ve výši rovnající se rozdílu mezi celním dluhem, který by podle jeho názoru měl vzniknout, a celním dluhem, který tímto způsobem vznikl.

(2) Bez ohledu na případné následné změny výše vyměřeného cla, zejména v důsledku konečného určení celní hodnoty, může deklarant žádat, aby namísto zajištění celního dluhu celní úřad vyměřil clo

a) ve výši, která má být podle názoru celního úřadu vyměřena, jedná-li se o případy uvedené v odstavci 1 písm. b) a písm. c) bodu 1, nebo

b) ve výši vyměřené, kdyby osvobození od dovozního cla nebylo přiznáno, jedná-li se o případ uvedený v odstavci 1 písm. c) bodu 2.

Nedoplní-li deklarant ve stanovené lhůtě údaje potřebné pro stanovení celní hodnoty nebo jiné údaje nebo nepředloží-li v této lhůtě stanovené doklady, vyměří celní úřad ihned clo ve výši zajištěného rozdílu celního dluhu podle § 132d odst. 1 písm. b) a c).

Neúplné celní prohlášení, které celní úřad přijal podle podmínek uvedených v § 132a až 132d, může deklarant buď doplnit nebo je se souhlasem celního úřadu nahradit celním prohlášením obsahujícím všechny stanovené údaje. Okamžikem rozhodným pro vyměření cla a uplatnění celních předpisů týkajících se propuštění předmětného zboží do volného oběhu je okamžik přijetí neúplného celního prohlášení.

(1) Celní úřad může povolit, aby zboží bylo do volného oběhu propuštěno na základě zjednodušeného celního prohlášení. Žádost se podává písemně. Zjednodušené celní prohlášení může mít formu

a) neúplného celního prohlášení, nebo

b) obchodního nebo administrativního dokladu.

(2) Zjednodušené celní prohlášení bude přijato pouze tehdy, bude-li celnímu úřadu předloženo předmětné zboží.

(3) Žádost o propuštění zboží na základě obchodního nebo administrativního dokladu může být nahrazena globální žádostí vztahující se na veškeré zboží propouštěné do volného oběhu ve stanovené době; odkaz na udělené povolení uvádí deklarant ve zjednodušeném celním prohlášení.

(4) Bylo-li podáno zjednodušené celní prohlášení podle odstavce 1 písm. b), použijí se ustanovení § 132b obdobně.

(1) Celní úřad povolení k propuštění zboží do volného oběhu na základě zjednodušeného celního prohlášení udělí, jestliže osoba, která žádost podala, bude celní prohlášení na propuštění zboží do volného oběhu podávat jako deklarant a bude zajištěno dodržování zákazů a omezení a povinností podle jiných předpisů, které upravují propuštění zboží do volného oběhu.

(2) Celní úřad povolení k propuštění zboží do volného oběhu na základě zjednodušeného celního prohlášení neudělí,

a) byl-li žadatel pravomocně postižen za závažné nebo opakované porušení celních nebo daňových předpisů, a to v době 3 let před podáním žádosti,

b) navrhuje-li žadatel propuštění zboží do volného oběhu pouze jednorázově.

(3) Celní úřad povolení odejme, nesplňuje-li již osoba, které bylo povolení uděleno, stanovené podmínky.

(1) Povolení udělené podle § 132g musí obsahovat

a) označení celního úřadu, který může přijímat zjednodušená celní prohlášení,

b) formu zjednodušeného celního prohlášení,

c) zboží, na které se povolení vztahuje,

d) údaje, které není třeba ve zjednodušeném celním prohlášení uvádět,

e) doklady, které nemusejí být připojeny nebo předloženy,

f) způsob zajištění celního dluhu,

g) lhůtu, do jejíhož uplynutí je třeba u stanoveného celního úřadu podat dodatečné celní prohlášení.

(2) K dodatečnému celnímu prohlášení musí deklarant přiložit zjednodušená celní prohlášení za období povolené celním úřadem.

Celní úřad může za podmínek uvedených v § 132k na písemnou žádost povolit, aby zboží bylo propuštěno do volného oběhu v prostorách žadatele nebo na jiném místě určeném nebo schváleném celním úřadem, jedná-li se o

a) zboží propuštěné do režimu tranzitu a žadateli bylo uděleno povolení, aby u celního úřadu určení mohl ukončovat režim tranzitu jako schválený příjemce podle § 144l,

b) zboží propuštěné do režimu s ekonomickým účinkem,

c) zboží, které po předložení celnímu úřadu (§ 83) je do prostor žadatele nebo na jiné místo určené nebo schválené celním úřadem dopraveno, aniž by bylo propuštěno do režimu tranzitu,

d) zboží, které je dopraveno do tuzemska a které nemusí být podle § 85 písm. b) předloženo celnímu úřadu.

(1) Celní úřad povolení podle § 132j udělí, jestliže

a) evidence žadatele je vedena elektronicky a umožňuje celním orgánům provádět účinnou kontrolu, zejména pak následnou kontrolu,

b) je možné účinně kontrolovat dodržování dovozních zákazů a omezení a dalších ustanovení upravujících propouštění zboží do volného oběhu.

(2) Celní úřad povolení neudělí,

a) byl-li žadatel pravomocně postižen za závažné nebo opakované porušení celních nebo daňových předpisů, a to v době 3 let před podáním žádosti, nebo

b) navrhuje-li žadatel propuštění zboží do volného oběhu pouze jednorázově.

(3) Celní úřad může povolení odejmout, jestliže osoba, které bylo povolení uděleno, navrhuje propuštění zboží do volného oběhu pouze jednorázově nebo porušila-li podmínky stanovené v povolení. Celní úřad však povolení neodejme, jestliže

a) osoba, které bylo povolení uděleno, splní stanovené podmínky dodatečně ve lhůtě stanovené celním úřadem, nebo

b) nesplnění stanovených podmínek nemá žádný vliv na řádné provádění režimu.

(4) Celní úřad povolení odejme, jestliže osoba, které bylo povolení uděleno, byla pravomocně postižena za závažné nebo opakované porušení celních nebo daňových předpisů.

(1) Osoba, které bylo povolení podle § 132j uděleno, je povinna

a) v případech uvedených v § 132j písm. a) a c), jestliže je zboží propuštěno do volného oběhu

1. po jeho dopravení na místo určené nebo schválené celním úřadem, celnímu úřadu toto dodání oznámit způsobem stanoveným celním úřadem a zboží zapsat do své evidence,

2. na stejném místě, kde bylo předtím dočasně uskladněno (§ 93), před uplynutím lhůty uvedené v § 92 požádat celní úřad způsobem stanoveným celním úřadem o propuštění do volného oběhu a zboží zapsat do své evidence,

b) v případech uvedených v § 132j písm. b) požádat celní úřad způsobem stanoveným celním úřadem o propuštění do volného oběhu a zboží zapsat do své evidence,

c) v případech uvedených v § 132j písm. d), při dodání zboží na stanovené místo zboží zapsat do své evidence,

d) poskytnout celnímu úřadu, po zapsání zboží do evidence podle písmen a) až c), veškeré doklady potřebné pro uplatnění ustanovení upravujících propuštění zboží do volného oběhu.

(2) Nebude-li tím ovlivněno řádné provádění režimu volného oběhu, může celní úřad osobě, které bylo povolení podle § 132j uděleno,

a) povolit, aby učinila úkony uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) bezprostředně před dodáním zboží,

b) povolit, z důvodů hodných zřetele, zejména je-li to odůvodněno charakterem předmětného zboží a jeho rychlým obratem, aby celnímu úřadu neoznamovala každé dodání zboží, s podmínkou, že celnímu úřadu poskytne veškeré informace, které celní úřad považuje za potřebné k tomu, aby v případě potřeby mohl zboží překontrolovat.

V těchto případech se zapsání předmětného zboží do evidence příslušné osoby považuje za propuštění zboží do volného oběhu.

(3) Zápis dovezeného zboží do evidencí uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) může být se souhlasem celního úřadu nahrazen jiným úkonem, který skýtá celnímu úřadu záruku řádného provádění režimu. Vždy však musí být zřejmé datum zapsání do příslušné evidence a zboží musí být jednoznačně ztotožnitelné.

Povolení podle § 132j musí obsahovat konkrétní pravidla pro provádění režimu volného oběhu, zejména

a) označení celního úřadu, u kterého může být místní řízení prováděno,

b) zboží, na které se povolení vztahuje,

c) způsob a plnění povinností uvedených v § 132l,

d) způsob zajištění celního dluhu,

e) okamžik propuštění zboží do volného oběhu,

f) lhůtu, v níž musí být celnímu úřadu předloženo dodatečné celní prohlášení.“.

139. V § 133 odst. 4 se slovo „přepracováno“ nahrazuje slovy „podrobeno žádné zpracovatelské operaci“.

140. V § 134 odst. 1 se na konci doplňuje tato věta: „Žádost se podává písemně na tiskopise, jehož vzor stanoví ministerstvo vyhláškou.“.

141. V § 134 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:

„(3) K žádosti musí být přiloženy všechny doklady osvědčující údaje uvedené v žádosti. Doklady se předkládají v originále nebo úředně ověřené kopii a v žádosti se uvádí jejich počet.

(4) Podání žádosti o povolení režimu s ekonomickým účinkem podepsané žadatelem se považuje za projev vůle žadatele využívat celní režim, o který požádal. Žadatel je odpovědný za správnost údajů uváděných v podávaném celním prohlášení, pravost dokladů, které jsou k celnímu prohlášení přikládány, za splnění všech povinností vyplývajících z celního režimu, o který požádal.“.

142. V § 135 odst. 1 se na konci doplňuje tato věta: „Celní úřad vydá písemné povolení na tiskopise, jehož vzor stanoví ministerstvo vyhláškou.“.

143. V § 135 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Mají-li být zpracovatelské operace prováděny v územních obvodech více celních úřadů, vydá příslušný celní úřad povolení použít režim s ekonomickými účinky po dohodě s ostatními zúčastněnými celními úřady.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

144. V § 135 se doplňují odstavce 4 a 5, které znějí:

„(4) Osoba, které bylo povolení uděleno, může požádat celní úřad, který povolení vydal, o prodloužení platnosti povolení nebo o provedení změn ve vydaném povolení. Žádost se podává písemně a musí obsahovat

a) přesné označení povolení, kterého se žádost týká,

b) návrh požadované změny povolení nebo nové lhůty platnosti povolení,

c) skutečnosti odůvodňující navrhované změny.

(5) Celní úřad žádosti podle odstavce 4 vyhoví pouze tehdy, je-li to odůvodněno řádným prováděním povoleného režimu. Vyhoví-li celní úřad žádosti, vydá rozhodnutí,

a) jímž se prodlužuje lhůta platnosti povolení, byla-li tato lhůta časově omezena, nebo

b) ve kterém uvede, jakým způsobem se původní povolení mění. Právní moc rozhodnutí, kterým bylo původní povolení uděleno, není jeho změně na překážku.“.

145. V § 135a písm. c) se slovo „odejmutí“ nahrazuje slovem „odnětí“.

146. V § 135a se na konci písmene b) doplňuje slovo „nebo“.

147. V § 135b se slovo „odejmutí“ nahrazuje slovem „odnětí“.

148. Za § 138 se vkládá nový § 138a, který zní:

Na zjednodušené postupy při propuštění zboží do režimu s ekonomickým účinkem se ustanovení § 132a až 132m použijí přiměřeně.“.

149. § 139 včetně poznámek pod čarou č. 8d) až 8g) zní:

(1) Tranzitem se rozumí režim, kterému podléhá zboží dopravované pod celním dohledem od jednoho celního úřadu k celnímu úřadu druhému.

(2) Národním tranzitem se rozumí tranzit, při kterém se celní úřad odeslání i určení nachází v tuzemsku a zboží nepřekročí státní hranice.

(3) Společným tranzitem se rozumí tranzit uskutečňovaný podle mezinárodní smlouvy,8d) při kterém se celní úřad odeslání nachází na území jedné smluvní strany8e) a celní úřad určení na území této nebo jiné smluvní strany8e) a zboží překročí alespoň jednu státní hranici mezi smluvními stranami.

(4) Tranzitní operací se rozumí doprava zboží v tranzitu od celního úřadu odeslání k celnímu úřadu určení.

(5) Nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak, do režimu tranzitu se propouští zboží

a) zahraniční, aniž by podléhalo dovoznímu clu a obchodně-politickým opatřením,

b) české, které je

1. po propuštění do režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku s umístěním do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu následně vyváženo do zahraničí,

2. po uskladnění v celním skladu, kdy zvláštní právní předpis jako důsledek uskladnění v celním skladu stanoví výhody obvykle se vztahující k vývozu zboží, následně propuštěno do režimu vývozu a vyváženo do zahraničí,

3. po propuštění do režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku vyváženo do zahraničí ve společném tranzitu,

4. propouštěno do režimu vývozu a vztahuje se na ně právní předpis, jímž se provádějí opatření tržní regulace v zemědělství,

c) české, u něhož je vrácení nebo prominutí cla podmíněno zpětným vývozem do zahraničí.

(6) České zboží přidané ke zpět vyváženým zušlechtěným výrobkům z aktivního zušlechťovacího styku a propuštěné do režimu vývozu se propouští do režimu tranzitu spolu se zušlechtěnými výrobky.

(7) Celním úřadem nakládky se rozumí celní úřad, pod jehož dohledem jsou činěna předběžná opatření, jejichž účelem je usnadnění začátku tranzitní operace u celního úřadu odeslání.

(8) Celním úřadem odeslání se rozumí celní úřad, u něhož tranzitní operace začíná.

(9) Celním úřadem určení se rozumí celní úřad, u kterého tranzitní operace končí.

(10) Vstupním celním úřadem se rozumí pohraniční celní úřad, u kterého zboží v souvislosti s přestupem státních hranic vstupuje do tuzemska, a ve společném tranzitu také pohraniční celní úřad jiné smluvní strany, na jejíž celní území zboží vstupuje.

(11) Výstupním celním úřadem se rozumí pohraniční celní úřad, u kterého zboží v souvislosti s přestupem státních hranic vystupuje z tuzemska, a ve společném tranzitu také pohraniční celní úřad jiné smluvní strany, z jejíhož celního území zboží vystupuje.

(12) Tranzitním celním úřadem ve společném tranzitu se rozumí

a) vstupní celní úřad na území jiné smluvní strany,8e) než ze které je zboží ve společném tranzitu odesíláno, nebo

b) výstupní celní úřad smluvní strany,8e) jejíž celní území zboží v průběhu společného tranzitu dočasně opouští přes státní hranici s třetím státem.8f)

(13) Přímým tranzitem se rozumí národní tranzit od vstupního celního úřadu k výstupnímu celnímu úřadu.

(14) Tranzitem do vnitrozemí se rozumí národní tranzit od vstupního celního úřadu k vnitrozemskému celnímu úřadu.

(15) Tranzitem z vnitrozemí se rozumí národní tranzit od vnitrozemského celního úřadu k výstupnímu celnímu úřadu.

(16) Vnitrozemským tranzitem se rozumí národní tranzit od jednoho vnitrozemského celního úřadu k jinému vnitrozemskému celnímu úřadu.

(17) Dopravním prostředkem se pro účely tohoto oddílu rozumí

a) silniční vozidlo, návěs nebo přívěs,

b) železniční osobní či nákladní vůz,

c) loď či plavidlo,

d) letadlo,

e) kontejner.8g)

(18) Tranzitním dokladem se rozumí rozhodnutí o propuštění zboží do režimu tranzitu vydané na tiskopisu písemného celního prohlášení nebo vydané a oznámené elektronicky podle § 104 odst. 9 písm. b).

8d) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 179/1996 Sb., o přístupu České republiky k Úmluvě o společném tranzitním režimu mezi zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a Evropským hospodářským společenstvím.

8e) Čl. 15a sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 179/1996 Sb.

8f) Čl. 3 odst. 1 písm. c) sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 179/1996 Sb.

8g) Vyhláška č. 57/1976 Sb., o Celní úmluvě o kontejnerech, 1972.“.

150. Za § 139 se vkládají nové § 139a až 139h, které včetně poznámek pod čarou č. 8h) až 8j) znějí:

Režim tranzitu se provádí

a) jako národní tranzit podle § 139 odst. 2,

b) jako společný tranzit podle § 139 odst. 3,

c) na podkladě karnetu TIR,8h)

d) na podkladě karnetu ATA,8i) používá-li se pro účely tranzitu,

e) na podkladě tiskopisu celního prohlášení 302 (dále jen „tiskopis 302“) používaného na základě dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy.8j)

Pro účely společného tranzitu se statusem zboží Evropských společenství (dále jen „status Společenství“) rozumí postavení zboží vyjadřující, že se jedná o zboží, které

a) bylo zcela získáno nebo vyrobeno na celním území Evropských společenství, aniž k němu bylo přidáno zboží dovezené ze států nebo územních celků, které nejsou součástí celního území Evropských společenství,

b) bylo dovezeno na celní území Evropských společenství ze států nebo územních celků, které nejsou součástí celního území Evropských společenství, a bylo zde propuštěno do volného oběhu, nebo

c) bylo získáno nebo vyrobeno na celním území Evropských společenství buď zcela ze zboží uvedeného v písmenu a), nebo ze zboží uvedeného v písmenech a) a b).

(1) Ve společném tranzitu se status zboží označuje kódem

a) T1, jedná-li se o české zboží nebo o zboží zahraniční jiné než uvedené v písmenu b),

b) T2, jedná-li se o zboží, které má status Společenství, bylo dopraveno do tuzemska ve společném tranzitu spolu s tranzitním dokladem, v němž je status zboží označen kódem T2, a jsou-li splněny podmínky uvedené v § 139d.

(2) Kódy pro označení statusu zboží ve společném tranzitu, které mohou být použity v souladu s mezinárodní smlouvou,8d) a podmínky pro jejich použití stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Aniž by bylo dotčeno ustanovení § 139c, může být status zpět vyváženého zahraničního zboží ve společném tranzitu označen kódem T2, podléhalo-li zboží po jeho dopravení do tuzemska nepřetržitě celnímu dohledu, jehož cílem bylo zejména zajistit totožnost a nezměněný stav zboží, a nebylo-li v tuzemsku propuštěno do jiného celního režimu než

a) národního tranzitu,

b) uskladňování v celním skladu, pokud

1. doba uskladnění nepřesáhla 6 měsíců u zboží kapitol 1 až 24 celního sazebníku nebo 5 let u ostatního zboží,

2. zboží bylo uskladněno odděleně od ostatního zboží a bylo podrobeno pouze takové manipulaci, která je nutná k zajištění jeho uchování nebo která spočívá v dělení zásilky, aniž by byl nahrazen nebo změněn její obsah,

3. manipulace se zbožím byla prováděna pouze s povolením celního úřadu, ve stanoveném rozsahu a pod celním dohledem, nebo

c) dočasného použití s úplným osvobozením od dovozního cla za účelem vystavení nebo předvedení zboží na výstavě nebo podobné akci; zboží může být podrobeno pouze takové manipulaci, která je nutná k zajištění jeho uchování nebo která spočívá v dělení zásilky, aniž by byl nahrazen nebo změněn její obsah.

(2) V písemném celním prohlášení na propuštění zpět vyváženého zahraničního zboží, jehož status je označen kódem T2, do společného tranzitu je nutno uvést veškeré odkazy, zvláštní záznamy a poznámky z tranzitního dokladu, na jehož základě bylo zboží dopraveno do tuzemska, nebo připojit jeho ověřený opis nebo fotokopii.

(1) Jeden dopravní prostředek může být použit pro nakládku zboží u několika celních úřadů odeslání a jeho vykládku u několika celních úřadů určení.

(2) Na jednom celním prohlášení na propuštění zboží do režimu tranzitu může být deklarováno pouze zboží, které je nebo má být naloženo na jeden dopravní prostředek a má být přepraveno od jednoho celního úřadu odeslání k jednomu celnímu úřadu určení. Pro tento účel se za jeden dopravní prostředek považuje také

a) silniční vozidlo spolu se svým návěsem a přívěsem (přívěsy),

b) řada spojených železničních vozů,

c) vlečné čluny spojené v řadě,

d) kontejnery naložené na dopravním prostředku.

Je-li zboží nakládáno u více celních úřadů odeslání na jeden dopravní prostředek nebo je-li vykládáno z jednoho dopravního prostředku u více celních úřadů určení, předkládají se těmto celním úřadům všechny celní doklady, které se vztahují na zboží přepravované tímto dopravním prostředkem.

(1) Celní úřad odeslání může v případech, kdy je do režimu tranzitu propouštěno zboží uvedené v seznamu podle § 260g odst. 1, nebo z ekonomických a jiných důvodů hodných zřetele stanovit trasu k celnímu úřadu určení. V tranzitu může stanovenou trasu změnit celní úřad, v jehož územním obvodu se zboží nachází. Celní úřad povolí změnu trasy, pokud je hlavní povinný schopen zajistit rozsah a způsob výjimky z povinnosti dodržovat stanovenou trasu. Uvedené celní orgány učiní o této skutečnosti záznam do tranzitního dokladu.

(2) Z důvodů vyšší moci se může dopravce od stanovené trasy odchýlit. Zboží a tranzitní doklad musí být neprodleně předloženy nejbližšímu celnímu orgánu uvedenému v odstavci 1. Tento celní orgán opatří tranzitní doklad příslušným záznamem.

V průběhu tranzitní operace musí být na výzvu kteréhokoliv celního orgánu předložen tranzitní doklad týkající se zboží přepravovaného v režimu tranzitu.

8h) Vyhláška č. 144/1982 Sb.

8i) Vyhláška č. 89/1963 Sb.

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 33/2000 Sb. m. s., o přijetí Úmluvy o dočasném použití.

8j) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 297/1996 Sb., o Dohodě mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statusu jejich ozbrojených sil a Dodatkovém protokolu k této dohodě.“.

151. V § 140 odstavec 2 zní:

„(2) Hlavní povinný je odpovědný za

a) splnění povinností vyplývajících z režimu tranzitu; zejména je povinen zajistit, aby bylo zboží za podmínek stanovených celním úřadem odeslání dopraveno ve stanovené lhůtě celnímu úřadu určení v nezměněném stavu, s neporušenou celní závěrou a s připojenými doklady,

b) dodržování opatření přijímaných celními orgány v souvislosti s propuštěním zboží a jeho dopravou v režimu tranzitu.“.

152. V § 141 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Požaduje-li to celní úřad odeslání, předkládá se s celním prohlášením na propuštění zboží do režimu tranzitu přepravní doklad, celní nebo jiný doklad s rovnocenným obsahem a účinností, týkající se režimu vývozu, pasivního zušlechťovacího styku nebo zpětného vývozu zboží, a doklady, týkající se předchozího celně schváleného určení. Během přepravy musí být přepravní doklad předložen na výzvu kteréhokoliv celního orgánu.“.

Dosavadní odstavce 2 až 9 se označují jako odstavce 3 až 10.

153. Za § 141 se vkládají nové § 141a až 141f, které znějí:

Je-li do režimu tranzitu propouštěno zboží, které je podle § 260g odst. 2 vyloučeno z používání globální záruky, opatří hlavní povinný celní prohlášení na propuštění zboží do tohoto režimu náležitostmi, které stanoví ministerstvo vyhláškou.

Zboží propuštěné do společného tranzitu musí být předloženo v průběhu tranzitní operace každému tranzitnímu celnímu úřadu s tranzitním dokladem. Nejedná-li se o přepravu zboží po železnici podle § 144r až 144ff, předkládá se dále dodatečný výtisk listu č. 4 tranzitního dokladu a potvrzení o překročení hranice, jehož vzor a způsob použití stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) V průběhu tranzitní operace může být zboží uvedené v tranzitním dokladu pod dohledem celních orgánů přeloženo na jiný dopravní prostředek, aniž by bylo nutno podávat nové celní prohlášení. Údaje o překládce uvede příslušný celní orgán do tranzitního dokladu.

(2) Celní orgány mohou povolit, aby za podmínek jimi stanovených byla překládka provedena bez jejich dohledu. Údaje o překládce uvede do tranzitního dokladu dopravce, který následně bez zbytečného prodlení předloží tranzitní doklad k potvrzení celnímu orgánu, který překládku povolil.

(1) Dojde-li během přepravy zboží z důvodů, které dopravce nemohl ovlivnit, k porušení celní závěry přiložené na dopravní prostředek, oznámí dopravce tuto skutečnost neprodleně nejbližšímu celnímu úřadu a požádá o provedení příslušného záznamu do tranzitního dokladu.

(2) V případě nehody, která si vyžádá přeložení zboží, platí ustanovení § 141c obdobně.

(3) Vyžaduje-li bezprostřední nebezpečí okamžité vyložení nákladu nebo jeho části z dopravního prostředku, může tak dopravce učinit bez předchozího oznámení celnímu úřadu. Záznam o provedených úkonech uvede do tranzitního dokladu a tuto skutečnost dodatečně oznámí nejbližšímu celnímu úřadu. Bylo-li nutno odstranit přiloženou celní závěru, postupuje se podle odstavce 1.

(4) Nebude-li dopravce v důsledku nehody nebo jiných událostí během přepravy schopen dodržet lhůtu stanovenou pro dopravení zboží k celnímu úřadu určení, oznámí tuto skutečnost neprodleně nejbližšímu celnímu úřadu, který o tom pořídí příslušné záznamy do tranzitního dokladu.

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, může být tranzitní operace v odůvodněných případech ukončena bez souhlasu celního úřadu i u jiného celního úřadu, než který je v tranzitním dokladu uveden jako celní úřad určení. Tento celní úřad se tím stává celním úřadem určení.

(2) Při přepravě zboží uvedeného v seznamu stanoveném podle § 260g odst. 1 nebo z ekonomických a jiných důvodů hodných zřetele může na žádost hlavního povinného celní úřad odeslání stanovit, že celní úřad určení může být změněn

a) v národním tranzitu tímto celním úřadem odeslání, nebo

b) ve společném tranzitu celními orgány členského státu, na jehož území se zboží nachází, na základě souhlasu celního úřadu odeslání.

Tyto celní orgány opatří tranzitní doklad příslušným záznamem a informují o tom původně stanovený celní úřad určení.

(3) Lhůta stanovená celním úřadem odeslání k dopravení zboží celnímu úřadu určení nemůže být jinými celními orgány měněna.

(4) Je-li zboží dopraveno celnímu úřadu určení po lhůtě stanovené celním úřadem odeslání a zdržení je důsledkem okolností, které byly celnímu úřadu určení uspokojivým způsobem vysvětleny a za něž nenese hlavní povinný, dopravce ani příjemce zboží odpovědnost, má se zato, že lhůta byla dodržena.

Celní úřad určení, kterému bylo zboží s tranzitním dokladem předloženo, vydá o této skutečnosti potvrzení, požádá-li o ně osoba, která zboží předložila.“.

154. V § 142 odstavce 2 a 3 znějí:

„(2) Režim tranzitu je

a) ukončen, je-li zboží, za podmínek stanovených celním úřadem odeslání, dopraveno k celnímu úřadu určení v nezměněném stavu a s připojenými doklady,

b) vyřízen, může-li celní úřad odeslání, po porovnání vlastních údajů s údaji celního úřadu určení, určit, že tranzit byl ukončen.

(3) Ručení v režimu tranzitu zaniká vyřízením tranzitu. Neinformuje-li celní úřad odeslání ručitele ve lhůtě jednoho roku ode dne přijetí celního prohlášení o nevyřízení režimu tranzitu, zaniká ručení uplynutím této lhůty. Režim tranzitu se považuje za vyřízený, aniž by byl ukončen podle odstavce 2 písm. a), lze-li z údajů celních nebo jiných příslušných úřadů určit, že nesrovnalosti byly odstraněny nebo objektivně vysvětleny a případný celní dluh zanikl.“.

155. V § 142 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Byl-li ručitel informován, že režim tranzitu nebyl dosud u celního úřadu odeslání vyřízen, sdělí celní úřad odeslání ručiteli, že na něm požaduje nebo může požadovat splnění celního dluhu, za jehož splnění převzal ručení. Toto sdělení musí být ručiteli písemně oznámeno nejpozději do 3 let ode dne přijetí celního prohlášení na propuštění zboží do režimu tranzitu, jinak ručení zaniká.“.

156. Za § 142 se vkládají nové § 142a až 142c, které znějí: