10/1994 Sb. · 25 paragrafů
(1) Vaky v přehradě musí být zavěšeny na nosníky samosvorným závěsem, a to způsobem, který zachová přístupný napouštěcí otvor a nezpůsobí fyzické porušení vaku.
(2) Nosníky se kladou vodorovně, kolmo k podélné ose důlního díla.
(3) Vaky se zavěšují jen kolmo k podélné ose důlního díla.
(1) Nosná konstrukce pro korýtka a vaky vodní uzávěry, kterými jsou nosné rámy, nosníky a jejich podstavce, nosiče, držáky a jejich ukotvení, musí být natolik tuhá a pevná, aby vyhovovala danému účelu. V širokých průřezech důlních děl, kde by případné prohnutí nosné konstrukce mohlo způsobit posun korýtek nebo vylévání vody z nich, může být průhybu nosné konstrukce zamezeno jejím uchycením drátem nebo řetízkem ke stropní části důlní výztuže.
(2) Nosná konstrukce se upevňuje na výztuž důlního díla nebo na kompaktní horninový plášť důlního díla.
(3) Nosná konstrukce pro volně položená korýtka musí zajišťovat dostatečně velkou styčnou plochu s dnem korýtka, aby nedocházelo k deformaci dna korýtka po jeho naplnění vodou. U kombinovaného uložení je možno podélně uložená korýtka podložit.
(4) Nosný rám pro zavěšení korýtek sestává ze dvou rovnoběžných nosníků spolu pevně spojených kolmými příčkami, které zajišťují jejich stálou vzdálenost. Stěny korýtek nesmí být nosným rámem zakryty na větší výšku než 0,06 m.
(5) Nosné konstrukce musí být zajištěny proti pohybu ve směru podélné osy důlního díla. Příklad zajištění nosné konstrukce pro vaky je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 5.
(1) Objem vody ve vodní uzávěře soustředěné se stanoví tak, aby připadalo nejméně 200 l na každý m2 průměrného průřezu důlního díla, v němž je tato uzávěra umístěna.
(2) Pro stanovení průměrného průřezu důlního díla je rozhodující úsek důlního díla, v němž je vodní uzávěra soustředěná umístěna, a úseky navazující na tento úsek v obou směrech. Délka každého navazujícího úseku je 20 m. Průměrný průřez se vypočítá jako průměr ze světlého průřezu měřeného uprostřed této uzávěry a na obou koncích navazujících úseků.
(3) Vodní uzávěra soustředěná se skládá z potřebného počtu přehrad, ve kterých jsou umístěna korýtka nebo vaky naplněné vodou. Sousedící přehrady se umísťují tak, aby vzdálenost mezi korýtky a vaky na sousedních přehradách byla 1,2 m až 3 m. Celková délka vodní uzávěry soustředěné musí být nejméně 20 m.
(4) Celkový objem vody ve vodní uzávěře soustředěné musí být rovnoměrně rozdělen po délce této uzávěry tak, aby připadalo nejméně 5 l vody na každý m3 objemu úseku důlního díla, v němž je tato uzávěra postavena.
(1) Vodní uzávěra soustředěná se staví pokud možno v přímém úseku důlního díla. V prostoru před a za touto uzávěrou na vzdálenost 20 m nesmí být překážky, které podstatně zmenšují světlý průřez důlního díla.
(2) Jestliže je nutné zvětšit průřez důlního díla, aby se získala dostatečná výška pro postavení vodní uzávěry soustředěné, musí se tak provést z každé její strany na vzdálenost alespoň 20 m.
Má-li se vodní uzávěra soustředěná přemístit, musí být dříve, než se začne rozebírat stará uzávěra, postavena uzávěra nová; obdobně se postupuje při přemísťování jednotlivých přehrad.
Vodní uzávěra dělená se skládá ze skupin přehrad s korýtky nebo vaky, které jsou rozmístěny průběžně v důlním díle podle přílohy č. 2 k této vyhlášce, obrázek 1. Vzdálenost mezi sousedními přehradami jedné skupiny musí být alespoň 1,2 m, avšak skupina přehrad smí být v důlním díle rozmístěna v délce nejvíce 4 m. Vzdálenost mezi skupinami přehrad může být nejvíce 30 m, při profilu důlního díla do 10 m2 nejvíce 50 m.
Ve skupině přehrad musí být alespoň takový objem vody v litrech, kolik činí objem důlního díla v m3 k sousední skupině přehrad. Výpočet se provede pro úseky v obou směrech od skupiny přehrad a podle vyšší hodnoty se určí objem vody ve skupině přehrad.
Za vodní uzávěru dělenou se považuje teprve taková uzávěra, ve které je ve skupinách přehrad tvořících dělenou uzávěru objem vody nejméně 200 l na každý m2 průměrného světlého průřezu důlního díla, v němž je dělená uzávěra postavena. Průměrný průřez se vypočítá jako aritmetický průměr ze světlého průřezu měřeného uprostřed a na koncích dělené uzávěry.
(1) Při změně vodní uzávěry dělené na soustředěnou a naopak musí být přechod proveden tak, aby vzdálenost mezi nimi nebyla větší než 30 m.
(2) Obdobný přechod z vodní uzávěry dělené na prachovou a naopak není dovolen.
Od ustanovení této vyhlášky je možné se odchýlit na nezbytnou dobu v případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení při záchraně lidí nebo při likvidaci závažné provozní nehody (havárie), pokud budou provedena nejnutnější bezpečnostní opatření.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda:
Ing. Bartoš v. r.
Příloha č. 1
a - délka přehrady v cm
b - šířka přehrady v cm
Příloha č. 2
Příloha č. 3
a - délka přehrady v cm
b - šířka přehrady v cm
Příloha č. 4 k vyhlášce č. 10/1994 Sb.
Příloha č. 5 k vyhlášce č. 10/1994 Sb.
1 Úvodní ustanovení pro zkoušku vodní uzávěry
Zkoušku může provádět jen akreditovaná zkušební laboratoř. Výsledek zkoušky musí být uveden v protokolu o zkoušce.
Vodní uzávěry se zkouší v pokusné štole v modelovém provedení uzávěry na průšleh plamene.
Korýtka a vaky splní požadavek na správnou funkci, jestliže vodní uzávěra sestavená z nich podle této přílohy splní při modelové zkoušce kritérium účinnosti.
Kritériem účinnosti zkoušené uzávěry je hodnota intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 umístěném na měřicím místě 7 (viz obr. č. 1), která musí být menší nebo rovna 10 mV.
2 Příprava vodní uzávěry pro zkoušku
Vodní uzávěra se v pokusné štole vybuduje mezi měřicími místy 4 a 5 (viz obr. č. 1) ze tří přehrad s korýtky nebo vaky tak, aby na 1 m2 průřezu štoly připadalo (40 ± 1) l vody.
První přehrada uzávěry (ve směru výbuchu) se umístí ve vzdálenosti (64 ± 2) m od čelby pokusné štoly. Délka vodní uzávěry je (6 ± 0,1) m.
Umístění a uspořádání korýtek a vaků vodní uzávěry se provede podle obrázků 1 a 2. Korýtka a vaky se zavěšují příčně na nosnou konstrukci umístěnou v horní třetině profilu štoly s tím, že vzdálenost mezi svislými rovinami proloženými vnějšími okraji krajních korýtek nebo vaků musí být alespoň 40 % největší šířky světlého průřezu pokusné štoly. V ostatním platí ustanovení části třetí této vyhlášky.
3 Příprava zařízení pro výbušný systém
V prostoru mezi čelbou pokusné štoly a měřicím místě 2 se uloží na počvu pokusné štoly 9 ks ocelových úhelníků (120 × 120 ×12) mm, každý o délce 4 m (viz obr. č. 1). Úhelníky se na počvě fixují tak, aby každý z nich tvořil korýtko a mohl být do nich volně nasypán multiprach.
Úhelníky se na počvě rozmístí rovnoběžně s osou štoly tak, že tři jsou vedle sebe před čelbou s tím, že jeden je v ose štoly a zbývající dva vpravo a vlevo ve vzdálenosti 1 ± 0,1 m a šest je za sebou v ose štoly směrem k měřicímu místu 2 (viz obr. č. 1). Podélná vzdálenost mezi úhelníky je (1 ± 0,1) m. Zóna zaprášení končí u měřicího místa 2.
K iniciaci výbuchu pomocí nálože černého (trhacího) prachu (viz kap. 1.4) slouží vývrtový ocelový moždíř o vnějším průměru 531 mm, délce 1 203 mm s průměrem vývrtu 57 mm a hloubkou vývrtu 992 mm umístěný přibližně ve středu čelby štoly.
Výchozí množství multiprachu na každém úhelníku je (10 ± 0,1) kg a může se měnit podle pokynů vedoucího zkoušky v závislosti na dosahovaném tlaku v měřicím místě 4 tak, aby v tomto měřicím místě byla dosažena výše uvedená požadovaná hodnota tlaku (viz bod 4).
4 Registrace výbuchových tlaků a plamene
Výbuchová vlna je generována výbuchem multiprachu.
Parametry zkušebních výbuchů jsou registrovány tlakovými a fotoelektrickými snímači T, F v místech označených ve schématu v obr. č. 1 čísly 1 až 7.
Vzhledem ke kapacitě měřicího systému jsou místa osazována s ohledem na potřebu registrace. Kromě rozběhové části výbuchu se u zkoušek protivýbuchových uzávěr jedná vždy o indikaci tlaku a plamene před uzávěrou a plamene za uzávěrou.
Registrace výbuchových tlaků a plamene se povinně provádí na měřicích místech 4 a 7.
Hodnoty z ostatních čidel, která mohou být osazena na dalších měřicích místech, jsou informativní a umožňují pouze kvalitativně hodnotit rozvinutí výbuchové přeměny v daném prostoru.
Pro vyhodnocení výsledku zkoušky jsou rozhodující vstupní parametry výbuchu, což jsou hodnoty plamene a tlaku zjištěné v měřicím místě 4 (hodnota intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F4 min. 500 mV, tlak (90 ± 20) kPa), a hodnoty výbuchového plamene v měřicím místě 7 (hodnoty intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 max. 10 mV).
5 Provedení zkoušek
Multiprach je rozviřován z ocelových úhelníků bleskovicí v čase (0 až 140) ms (tento časový interval je dán použitím rozbušek DeM – S, stupně 0 – 6, s tím, že bleskovice ve třech úhelnících u čelby jsou iniciovány rozbuškami stupně 0, bleskovice v dalších úhelnících postupně od čelby rozbuškami stupňů 1 až 6). Rozvíření multiprachu je zajištěno tak, že kusy bleskovice o délce 4,1 – 4,2 m se adjustují rozbuškami, umístí se na dno úhelníků a rovnoměrně se zasypou multiprachem. Takto rozvířený prach vytvoří ve štole výbušnou koncentraci a je zapálen a přiveden k výbuchu náloží 500 g Vesuvitu TN z moždíře s časovým zpožděním 750 ± 50 ms od počátku iniciace bleskovic rozbuškou stupně 0 (iniciace nálože Vesuvitu TN se provede rozbuškou DeD – S stupeň 3).
6 Vyhodnocení zkoušek
Při výbuchu musí být výbuchové parametry reprodukovatelné, což se ověřuje měřením vstupního tlaku výbuchové vlny v bodě 4, který musí být v rozsahu (90 ± 20) kPa.
Výbuchy se vstupním tlakem mimo tento interval se nezapočítávají.
Vyhodnocuje se pouze soubor 5 zkoušek, které splní podmínku požadovaných výbuchových parametrů.
Ze souboru 5 zkoušek, které svými výbuchovými parametry vyhověly požadavkům, musí ve všech případech vodní uzávěra splnit kritérium relativní účinnosti zkoušené uzávěry, tj. intenzita výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 musí být menší nebo rovna 10 mV. Zkoušený vzorek korýtek nebo vaků v tomto případě vyhovuje a splnil podmínky zkoušky.
7 Definování ostatních podmínek zkoušky
7.1 Požadavky na multiprach
Pro výbušný systém je používán sušený hnědouhelný prach, tzv. multiprach, se spodní mezí výbušnosti max. 75 g.m-3 při iniciační energii Ei = 9 kJ a střední velikosti zrna max. 0,1 mm. Hodnota Ei je udána s přesností ± 10 %. Jakost každé nové dodávky multiprachu musí být doložena protokolem akreditované zkušební laboratoře.
7.2 Požadavky na snímače tlaku
Snímače používané pro snímání výbuchového tlaku musí mít platnou kalibraci, výstupní signál v rozmezí 1 až 10 V, měřící rozsah min. 0 až 160 kPa, přetížitelnost min. 150 %, přesnost min. 0,6 % a musí mít teplotní kompenzaci (hodnoty jsou dány technickými podmínkami snímačů).
7.3 Požadavky na fotoelektrické snímače
Pro měření plamene se používají snímače se spektrální citlivostí v oblasti 0,4 až 1,1 μm. Fotoelektrické snímače musí mít platnou kalibraci.
7.4 Požadavky na mikroklimatické podmínky
Mikroklimatické podmínky v úseku štoly, kde budou prováděny zkoušky, musí odpovídat následujícím hodnotám: teplota (15 ± 5) °C, vlhkost (95 ± 5) %. Teplota i vlhkost musí být změřeny u čelby pokusné štoly a v měřicím místě 7, a to před zahájením zkoušek.
1) § 39 odst. 1, § 43 odst. 2 a 3 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění pozdějších předpisů.
2) § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.
3) Například ČSN ISO 4589-2 Plasty – Stanovení hořlavosti metodou kyslíkového čísla – Část 2: Zkouška při teplotě okolí, z hlediska nebezpečí vzniku a šíření požáru, ČSN 33 2030 Elektrostatika – Směrnice pro vyloučení nebezpečí od statické elektřiny a ČSN EN 13463-1 Neelektrická zařízení pro prostředí s nebezpečím výbuchu – Část 1: Základní metody a požadavky, s ohledem na vyloučení nebezpečí výbuchu od statické elektřiny.
4) Například ČSN EN 14591-2 Ochrana a prevence proti výbuchu v hlubinných dolech – Ochranné systémy – Část 2: Pasivní vodní korýtkové uzávěry.