Vyhláška ministerstva financí o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů

Rodinnými příslušníky pracovníka se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (manžel), druh (družka), vlastní nebo nevlastní děti, vlastní i nevlastní rodiče, osvojenci a osvojitelé.

(1) Na náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů poskytne organizace k žádosti pracovníka přiměřenou zálohu. Tato záloha musí být vyúčtována ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy.*)

(2) Ve vyúčtování musí být uvedeny, a je-li třeba i doloženy, všechny okolnosti rozhodné pro správné posouzení uplatňované náhrady. Pracovník, který vyúčtování předkládá, odpovídá za úplnost a správnost údajů ve vyúčtování.

Náhrady výdajů za dobu před 1. červencem 1964 se řídí dosavadními předpisy. Ke skutečnostem rozhodným podle této vyhlášky pro další poskytování náhrady nebo pro její výši se přihlíží, i když nastaly před 1. červencem 1964.

Příslušný ústřední orgán může v dohodě s ministerstvem financí a s příslušným odborovým svazem

a) paušalovat náhrady stanovené touto vyhláškou, jsou-li pro to hospodářské důvody nebo dosáhne-li se tím podstatného zjednodušení administrativy. V odůvodněných případech, kdy je nutno pravidelně ve větším rozsahu používat k cestám služebního motocyklu nebo vlastního jízdního (motorového) kola nebo konat cesty pěšky (např. ve výkupu, v zemědělské a lesní výrobě, ve stavební výrobě apod.), může též stanovit měsíční paušální náhradu; základem pro stanovení její výše je náhrada úměrná výdajům, nejvýše však 0,10 Kčs za 1 km,

b) činit v jednotlivých případech vhodná opatření k odstranění tvrdostí, k nimž by došlo při provádění této vyhlášky.

Zrušuje se

1. vyhláška č. 480/1950 Ú. l. (č. 476/1950 Ú. v.), kterou se vydávají podrobné předpisy k provedení zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,

2. vyhláška č. 486/1950 Ú. l. (č. 466/1950 Ú. v.), kterou se vydávají podrobné předpisy k provedení zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,

3. vyhláška č. 509/1950 Ú. l. (č. 587/1950 Ú. v.), o náhradách výdajů při pracovních cestách a vnějším řízení osobám, které nejsou zaměstnanci,

4. vyhláška č. 72/1952 Ú. l. (č. 72/1952 Ú. v.), kterou se mění a doplňují vyhlášky č. 480/50 a 486/50 Ú. l. (č. 476/1950 Ú. v. a č. 466/50 Ú. v.),

5. vyhláška č. 173/1954 Ú. l. (č. 198/1954 Ú. v.), o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů zaměstnancům vysílaným v tuzemsku na montážní, instalační, opravné, udržovací a některé jiné práce (ve znění vyhl. č. 214/1957 Ú. l. a Ú. v.),

6. vyhláška č. 838/1941 Ú. l. (č. 300/1948 Ú. v.), o cestovném, odlučném, ubytovném a návštěvném dělnictva na veřejných stavbách ve znění vyhlášky č. 368/1957 Ú. l. a vyhl. č. 2059/1948 Ú. l.,

7. vyhláška č. 608/1945 Ú. l. ve znění vyhlášky č. 790/1947 Ú. l. (č. 543/1947 Ú. v.) ve znění vyhlášky č. 1217/1948 Ú. v.), o úpravě platových a pracovních podmínek obchodních (administrativních) a technických zaměstnanců ve stavebnictví včetně dozorců a mistrů.

Zároveň se zrušují všechny výnosy a pokyny vydané k provedení těchto vyhlášek. V platnosti však zůstávají předpisy o paušalizaci náhrad, pokud nevycházejí z vyšších sazeb než připouští tato vyhláška (§ 19).

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1964.

Ministr:

Dvořák v. r.

*) Část III vyhlášky č. 74/1961 Sb., o pronájmu a používání silničních vozidel pro motorovou dopravu.

*) Vyhláška č. 187/1960 Sb., o provádění pokladních operací.