101/1947 Sb. · 25 paragrafů
Redaktor (čekatel), který poruší povinnosti stanovené v § 4, jakož i člen nebo funkcionář Ústředního svazu, svazů, jejich odboček, sekcí nebo zájmových skupin, který poruší povinnosti, jež mu členství nebo funkce ukládají, bude potrestán pořádkovým nebo disciplinárním trestem, uloženým řízením podle tohoto zákona.
(1) Pořádkový trest, který ukládají předsednictva svazů, jest neveřejná výstraha.
(2) Disciplinární tresty, které ukládají disciplinární rady svazů, jsou:
a) napomenutí;
b) důtka;
c) pokuta do 10.000 Kčs;
d) zákaz vykonávati činnost podle §§ 1 a 2 nejdéle na dobu jednoho roku;
e) vyloučení ze svazu s tím, že před uplynutím tří let nemůže být za člena znovu přijat. Tento trest může býti vysloven, jen když jde o provinění zvláště těžké, zejména jde-li o neuposlechnutí zákazu uvedeného pod písm. d) a jen tenkráte, když dříve byly alespoň dvakráte vysloveny disciplinární tresty jiné.
(3) Disciplinární rady svazů působí také jako smírčí orgány ve sporech mezi členy.
(1) Předsednictvo svazu zvolí některého člena svazu za disciplinárního žalobce na dobu jednoho roku. Tento nesmí býti zároveň členem disciplinární rady, disciplinárního soudního senátu nebo zástupcem obžalovaného.
(2) Disciplinární žalobce podává a zastupuje žalobu, podává návrhy a koná vůbec vše potřebné podle zákonných předpisů, může kdykoliv nahlížeti do spisů nebo žádati sdělení obsahu spisů; disciplinární řízení nesmí tím však býti zdržováno.
(3) Disciplinární žalobce jest povinen říditi se pokyny předsednictva a výboru svého svazu.
(1) Proti rozhodnutí disciplinární rady o zahájení disciplinárního řízení není opravného prostředku. Proti rozhodnutí, jímž se odmítá zahájiti vyšetřování, může disciplinární žalobce podati stížnost k disciplinárnímu soudnímu senátu.
(2) Je-li disciplinárně stíhán člen Národního shromáždění, jest dbáti zákonných předpisů o imunitě (nestihatelnosti).
(1) Jednání před disciplinární radou děje se ústně po předchozím vyšetřování. Obviněný může a k výzvě disciplinární rady je povinen se jednání zúčastniti.
(2) Obviněný má právo stanoviti si obhájce z členů svého svazu, nebo z osob, oprávněných obhajovati ve věcech trestních. Obhájce nemůže býti členem disciplinární rady, disciplinárního soudního senátu, disciplinárním žalobcem nebo vyšetřujícím komisařem. Pro obhájce platí přiměřeně ustanovení trestních soudních řádů.
(3) Členové svazu jsou povinni vypovídati jako svědkové a dávati posudky jako znalci vyšetřujícím komisařům a disciplinární radě.
(4) Soudy a veškeré úřady jsou povinny na požádání poskytnouti disciplinární radě právní pomoc.
(5) Útraty disciplinárního řízení hradí odsouzený, pokud nejde o útraty z průtahů řízení jím nezaviněných. Výši útrat stanoví disciplinární rada.
(1) Disciplinární rada může uložiti i opětovně pořádkové pokuty od 50 do 1.000 Kčs členům, kteří nekonají bez dostatečného důvodu povinnosti stanovené v § 14, odst. 3.
(2) Neuposlechne-li obviněný bez řádné omluvy obeslání, aby se osobně dostavil k ústnímu jednání, uloží mu disciplinární rada pořádkovou pokutu od 100 do 2.000 Kčs. Mimo to jest obviněný povinen uhraditi náklady ústního jednání tím zmařeného.
(1) Disciplinární rady svazů rozhodují ve tříčlenných senátech.
(2) Disciplinární rada rozhoduje podle svého přesvědčení, k němuž dospěla svědomitým zkoumáním všech důkazů, nejsouc vázána osvobozujícím rozsudkem trestního soudu.
(3) Disciplinární rada, rozhodujíc o trestu, přihlédne k disciplinárnímu trestu, který byl obviněnému uložen jinými veřejnoprávními orgány. Může upustiti od potrestání, uzná-li, že předchozí disciplinární trest byl postačující. Stejně postupují jiné veřejnoprávní orgány, stíhají-li disciplinárně někoho, kdo byl již disciplinární radou pro týž čin potrestán.
(1) Z nálezu předsednictva svazu podle § 11, odst. 1 lze se odvolati do 15 dnů k disciplinární radě; tato rozhodne konečným nálezem, který není dovoleno uveřejniti.
(2) Z jiného nálezu disciplinární rady lze se odvolati k disciplinárnímu soudnímu senátu do 15 dnů. Proti jiným rozhodnutím disciplinární rady lze si stěžovati v téže lhůtě k disciplinárnímu soudnímu senátu.
(3) Disciplinární soudní senát rozhoduje jako konečná stolice o odvoláních a stížnostech podle předchozího odstavce. Stížnosti nebo odvolání k jinému orgánu nebo soudu nejsou přípustny.
(4) Disciplinární soudní senát se zřizuje u Nejvyššího soudu v Brně. Senát se skládá z předsedy a dvou přísedících. Předsedu jmenuje president Nejvyššího soudu ze soudců tohoto soudu. Přísedící určuje předseda senátu z osob označených výborem Ústředního svazu. Ústřední svaz označí z členů obou svazů, pokud možno práva znalých, nejméně čtyři přísedící a týž počet náhradníků, přihlédaje při tom, aby byly rovnoměrně zastoupeny oba svazy. Rovnoměrné zastoupení obou svazů budiž zachováno i při sestavení senátu.
(5) Zástupce obžaloby před disciplinárním soudním senátem volí výbor Ústředního svazu. Ustanovení § 12 platí přiměřeně.
(6) Pro řízení před disciplinárním soudním senátem jest užíti obdobně předpisů §§ 11 až 16.
(7) O obnově disciplinárního řízení platí obdobně ustanovení trestních řádů o obnově trestního řízení.
(8) Lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 běží ode dne doručení rozhodnutí; den doručení se do lhůty nevčítá.
Podrobnější předpisy o řízení před disciplinární radou a disciplinárním soudním senátem budou upraveny organisačními řády podle § 7.
Pokuty a útraty disciplinárního řízení, jakož i členské příspěvky na základě výkazu nedoplatků, podepsaného předsedou příslušného svazu, se vymáhají politickou exekucí. Pokuty připadají příslušnému svazu, který jich použije k podpoře svých sociálních zařízení.
Veškeré funkce v Ústředním svazu, ve svazech, v jejich odbočkách, sekcích nebo zájmových skupinách, jsou čestné a funkcionáři mají nárok jen na náhradu skutečných výloh z prostředků svazů.
„Národní svaz novinářů“ se sídlem v Praze a „Tlačová komora“ v Bratislavě zanikají dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti. Jejich majetek převezmou příslušné svazy.
Svazy jsou povinny svolati první valné hromady do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
Jednání a opominutí příčící se tomuto zákonu, pokud se jich dopustily osoby, které nejsou členy svazů, trestají, nejde-li o čin přísněji trestný, okresní národní výbory pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením do šesti měsíců. Pro případ nedobytnosti jest zároveň uložiti podle míry zavinění náhradní trest vězení do šesti měsíců.
(1) Ustanovení § 1, odst. 1 zákona ze dne 3. července 1936, č. 189 Sb., o pracovním poměru redaktorů, se mění a zní:
„Ustanovení tohoto zákona platí pro pracovní poměr zaměstnanců časopiseckého nebo zpravodajského podniku nebo zařízení, kteří jako hlavní povolání vykonávají duševní činnost za tím účelem, aby myšlenky, vyjádřené slovem nebo obrazem, buď jejich vlastní nebo cizí, vyšly tiskem v redakční části tiskopisu nebo byly projeveny zvukovou reprodukcí. Tyto osoby se v dalších ustanoveních nazývají redaktory.“
(2) Ostatní ustanovení zmíněného zákona, zejména ustanovení § 14, zůstávají v platnosti.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři informací, spravedlnosti a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Kopecký v. r.
Dr. Drtina v. r.
Dr. Nejedlý v. r.