§ 42 Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) – Věřitel se může domáhat na osobě
Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) · 101/1963 Sb. · § 42 · Obchodní a korporátní právo
Stručně: Paragraf 42 zákona 101/1963 říká, že věřitel, který úspěšně napadl právní úkon dlužníka (tzv. odporovací právo), se může domáhat uspokojení své pohledávky od osoby, která z tohoto napadeného úkonu získala majetek dlužníka. Pokud to není možné, má věřitel nárok na peněžitou náhradu.
§ 42
Věřitel se může domáhat na osobě, vůči níž uplatnil s úspěchem své odpůrčí právo, aby mu poskytla uspokojení jeho nároku z toho, co mu ušlo z dlužníkova jmění odporovatelným právním úkonem. Není-li to možné, má nárok na peněžní náhradu.
Paragraf 42 zákona 101/1963 říká, že věřitel, který úspěšně napadl právní úkon dlužníka (tzv. odporovací právo), se může domáhat uspokojení své pohledávky od osoby, která z tohoto napadeného úkonu získala majetek dlužníka. Pokud to není možné, má věřitel nárok na peněžitou náhradu.
Co to znamená v praxi
Pokud dlužník převedl majetek na jinou osobu právním úkonem, který věřitel úspěšně napadl jako odporovatelný, může se věřitel domáhat, aby mu tato osoba poskytla z tohoto majetku uspokojení jeho pohledávky.
Jde o situace, kdy dlužník například daroval majetek nebo jej prodal za nevýhodnou cenu, čímž zkrátil své věřitele.
Pokud by vrácení konkrétního majetku nebylo možné (například byl majetek již spotřebován nebo prodán dál), má věřitel právo na peněžitou náhradu od osoby, která z odporovatelného úkonu získala prospěch.
Cílem je, aby se věřitel dostal k majetku, který mu „ušel z dlužníkova jmění“ v důsledku odporovatelného právního úkonu.
Na co si dát pozor
Uplatnění tohoto práva předpokládá, že věřitel již dříve úspěšně uplatnil své odporovací právo, tedy že soud prohlásil právní úkon dlužníka za neúčinný vůči věřiteli.
Nárok se uplatňuje vůči osobě, která získala prospěch z odporovatelného právního úkonu, nikoli přímo vůči dlužníkovi.
Věřitel se může domáhat uspokojení pouze z toho, co „ušlo z dlužníkova jmění“ v důsledku odporovatelného právního úkonu.