§ 52 zákoník mezinárodního obchodu – Při posuzování dobré víry nebo vědomosti o určité…
Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) · 101/1963 Sb. · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 52 stanoví, že při posuzování dobré víry nebo vědomosti o určité okolnosti u zastoupeného se přihlíží i k těmto skutečnostem u jeho zástupce, s výjimkou okolností, které nastaly před udělením oprávnění k zastupování; zastoupený, který není v dobré víře, se nemůže dovolávat dobré víry zástupce. (§ 52 zákona č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 101/1963 Sb.
Je-li právně významné, zda zastoupený je v dobré víře nebo zda věděl nebo musel vědět o určité okolnosti, přihlíží se k těmto skutečnostem i u zástupce, ledaže jde o okolnost, která nastala před udělením oprávnění k zastupování. Zastoupený, který není v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry zástupce.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud je pro právní vztah důležité, zda zastoupený jednal v dobré víře (např. nevěděl o nějaké skutečnosti), posuzuje se dobrá víra i u jeho zástupce.
- Jestliže zástupce o nějaké skutečnosti věděl nebo vědět musel, přičítá se tato znalost i zastoupenému, a to i když zastoupený sám o dané skutečnosti nevěděl.
- Pokud zastoupený sám nebyl v dobré víře, nemůže se hájit tím, že jeho zástupce v dobré víře byl.
Na co si dát pozor
- Výjimkou jsou okolnosti, které nastaly ještě předtím, než byl zástupce vůbec oprávněn jednat jménem zastoupeného – v takovém případě se k vědomosti zástupce nepřihlíží.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.