§ 98 zákoník mezinárodního obchodu – Za oprávněného držitele se pokládá
Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) · 101/1963 Sb. · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 98 zákona č. 101/1963 Sb. definuje, kdo je považován za oprávněného držitele věci, a stanoví, že se jím stává ten, kdo s věcí nakládá jako se svou a je v dobré víře, že mu věc jako vlastníkovi náleží. Oprávněným držitelem je ten, kdo se chová k věci jako její vlastník a zároveň si upřímně myslí, že je skutečným vlastníkem. (§ 98 zákona č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: vlastník
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 101/1963 Sb.
(1) Za oprávněného držitele se pokládá, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc jako vlastníkovi náleží. Není-li v této dobré víře, je držitelem neoprávněným.
(2) V pochybnostech má se za to, že držba je oprávněná.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Oprávněným držitelem je ten, kdo se chová k věci jako její vlastník a zároveň si upřímně myslí, že je skutečným vlastníkem.
- Pokud si držitel není jistý, zda je vlastníkem, nebo ví, že vlastníkem není, pak je držitelem neoprávněným.
- V případě pochybností se předpokládá, že držba je oprávněná, což znamená, že se musí prokázat opak.
- Oprávněná držba je klíčová pro nabytí vlastnictví vydržením, jak naznačuje § 96.
Na co si dát pozor
- Dobrá víra je zásadní – musí se posuzovat s ohledem na všechny okolnosti.
- Důkazní břemeno ohledně neoprávněnosti držby leží na tom, kdo oprávněnost zpochybňuje.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.