§ 98 Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) – Za oprávněného držitele se pokládá
Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) · 101/1963 Sb. · § 98 · Obchodní a korporátní právo
Stručně: Paragraf 98 zákona č. 101/1963 Sb. definuje, kdo je považován za oprávněného držitele věci, a stanoví, že se jím stává ten, kdo s věcí nakládá jako se svou a je v dobré víře, že mu věc jako vlastníkovi náleží.
§ 98
(1) Za oprávněného držitele se pokládá, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc jako vlastníkovi náleží. Není-li v této dobré víře, je držitelem neoprávněným.
(2) V pochybnostech má se za to, že držba je oprávněná.
Paragraf 98 zákona č. 101/1963 Sb. definuje, kdo je považován za oprávněného držitele věci, a stanoví, že se jím stává ten, kdo s věcí nakládá jako se svou a je v dobré víře, že mu věc jako vlastníkovi náleží.
Co to znamená v praxi
Oprávněným držitelem je ten, kdo se chová k věci jako její vlastník a zároveň si upřímně myslí, že je skutečným vlastníkem.
Pokud si držitel není jistý, zda je vlastníkem, nebo ví, že vlastníkem není, pak je držitelem neoprávněným.
V případě pochybností se předpokládá, že držba je oprávněná, což znamená, že se musí prokázat opak.
Oprávněná držba je klíčová pro nabytí vlastnictví vydržením, jak naznačuje § 96.
Na co si dát pozor
Dobrá víra je zásadní – musí se posuzovat s ohledem na všechny okolnosti.
Důkazní břemeno ohledně neoprávněnosti držby leží na tom, kdo oprávněnost zpochybňuje.
Hlídat změny § 98 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.