Zákon o národních podnicích průmyslových

Finanční hospodaření národních podniků a generálních a oblastních ředitelství (§§ 35 a násl.) bude upraveno zvlášť.

(1) Národní podniky jsou podřízeny vrchnímu vedení a dozoru státu, které obstarává věcně příslušný ministr, pokud nejde o působnost, která podle tohoto zákona přísluší vládě.

(2) Pokud se v tomto zákoně již tak nestanoví, určuje podrobný rozsah působnosti vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi věcně příslušný ministr.

(1) Úkoly, které podle § 32 odst. 2 spadají do působnosti vrchního vedení a dozoru, obstarává věcně příslušný ministr zásadně prostřednictvím jemu podřízených generálních ředitelů, a to tak, že výkon těchto úkolů přísluší generálním ředitelům, nejde-li o věci, které si ministr vyhradil své bezprostřední pravomoci. Generální ředitel je povinen dbát směrnic a pokynů věcně příslušného ministra.

(2) Pokud národní podniky na Slovensku nejsou z celostátních důvodů podřízeny přímo generálnímu řediteli nebo věcně příslušnému ministrovi, vykonávají generální ředitelé svou pravomoc nad nimi prostřednictvím oblastních ředitelů, podřízených věcně příslušnému pověřenci. Oblastní ředitel je povinen dbát směrnic a pokynů generálního ředitele. S vědomím oblastního ředitele může generální ředitel kontrolovat národní podniky na Slovensku též přímo.

(3) Věcně příslušný ministr určí, kterému generálnímu řediteli jsou jednotlivé národní podniky podřízeny.

(4) Věcně příslušný ministr může národní podnik bezprostředně podřídit své pravomoci a vykonávat nad ním působnost ve všech jeho otázkách nebo v jednotlivých věcech a může pověřit prováděním úkolů v ostatních věcech generálního ředitele. Opatření učiněná v působnosti podle věty prvé nastupují na místo opatření orgánů jinak příslušných podle tohoto zákona.

(1) Generálního ředitele jmenuje a odvolává vláda na návrh věcně příslušného ministra. Oblastního ředitele jmenuje a odvolává věcně příslušný ministr.

(2) Na návrh generálního ředitele jmenuje a odvolává věcně příslušný ministr jeho zástupce, který zastupuje generálního ředitele v plném rozsahu jeho pravomoci v době jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění. Jmenuje-li několik zástupců, určí jejich pořadí. Každému zástupci vymezí generální ředitel zvláštní úsek jeho působnosti, za nějž mu zástupce odpovídá.

(3) Generální ředitel odpovídá osobně za splnění úkolů, které připadají podřízeným národním podnikům podle jednotného hospodářského plánu.

(4) Ustanovení § 23 odst. 2 až 7 platí přiměřeně o generálním řediteli (zástupci); slib podle odstavce 4 téhož paragrafu vykoná generální ředitel nebo jeho zástupce věcně příslušnému ministrovi, který také bere na vědomí jejich prohlášení podle odstavce 5 téhož paragrafu.

(1) Opatření generálních ředitelů připravují a obstarávají generální (oblastní) ředitelství, která zřizuje vláda na návrh věcně příslušného ministra. Vláda určí generálnímu ředitelství jeho název a sídlo. Generální ředitelství zrušuje vláda na návrh věcně příslušného ministra.

(2) Generálnímu ředitelství může věcně příslušný ministr svěřit do správy národní majetek, který spadá do jeho působnosti.

(3) Se svěřením majetku znárodněného podniku do správy generálnímu ředitelství přecházejí závazky tohoto podniku podle předpisů o znárodnění. Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí stanoví, které závazky přecházejí se svěřením jiného národního majetku do správy generálnímu ředitelství; tyto závazky přecházejí za podmínek a s právními účinky podle § 5 odst. 2 věty druhé a třetí.

(4) O zřízení generálního ředitelství vydá věcně příslušný ministr listinu, ve které uvede jeho název, sídlo, jakož i den, ke kterému generální ředitelství převezme majetek mu svěřený, a ke kterému přecházejí závazky k tomuto majetku patřící; totéž platí, dojde-li ke změnám.

(1) Generální (oblastní) ředitelství vede generální (oblastní) ředitel, který samostatně rozhoduje o jeho věcech, pokud není v jednotlivých případech stanoveno, že potřebuje předchozí souhlas věcně příslušného ministra (generálního ředitele). Generální ředitel odpovídá za činnost generálního ředitelství a za jeho hospodaření.

(2) Činnost generálního ředitelství se řídí jeho plánem, který musí být zaměřen na splnění plánů podřízených národních podniků. Částí plánu je rozpočet, podle něhož je generální ředitelství povinno hospodařit. Plán generálního (oblastního) ředitelství schvaluje věcně příslušný ministr (generální ředitel).

(3) Rozpočet generálního ředitelství stanoví, za kterých podmínek se poskytuje příděl jeho podnikovému fondu pracujících. Zásady pro stanovení těchto přídělů určí věcně příslušný ministr. Příděl se odvádí podnikovému fondu pracujících do 14 dnů po schválení účetní závěrky generálního ředitelství; věcně příslušný ministr může povolit odvádění záloh na příděl.

(4) Je-li oblastní ředitel výkonným orgánem dvou nebo více generálních ředitelů, určí věcně příslušný ministr, který generální ředitel a za jakých podmínek vykonává pravomoc generálního ředitele v poměru k oblastnímu ředitelství.

(5) O majetku svěřeném generálnímu ředitelství a o závazcích souvisících s jeho provozem platí přiměřeně ustanovení §§ 10, 11, 12, 47 a 48. Dále platí pro generální ředitelství přiměřeně ustanovení o národních podnicích obsažená v tomto zákoně kromě §§ 1, 2 a 4 až 9, § 14, § 15 odst. 1, § 21, § 22 odst. 1 až 3, §§ 24 a 25, § 29 odst. 1 věty druhé a třetí, §§ 39 a 41, § 42 odst. 1 a §§ 43 až 46; rovněž tak platí pro generální ředitelství ustanovení jiných předpisů vztahující se na národní podniky, pokud vládní nařízení nestanoví odchylku.

Věcně příslušný ministr může generální ředitele zmocniti, aby obstarávali další úkoly podle předpisů, které jemu přísluší provádět.

(1) Dozoru státu obstarávanému věcně příslušným ministrem jsou podrobeny národní podniky i generální ředitelství po všech stránkách činnosti.

(2) Nastanou-li v obstarávání působnosti generálního ředitele nepravidelnosti ohrožující plnění plánovaných úkolů, může věcně příslušný ministr učiniti prozatímní opatření.

Věcně příslušný ministr může provedením jednotlivých úkolů vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi, který spadá do jeho pravomoci, pověřit národní výbor.

Statut národních podniků průmyslových, který vyhlásí vláda nařízením, určí národním podnikům směrnice zejména o řízení, organisaci, podnikovém plánu, práci a pracujících, péči o kádry, výrobních prostředcích, technice, výrobním procesu a výrobku, finančním hospodaření, podnikových fondech pracujících a o vrchním vedení a dozoru státu. Vycházejíce z ducha tohoto Statutu, národní podniky postupují podle zásad do něho pojatých tak, aby splnily své poslání.

Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí může podřídit generálnímu řediteli i podniky zřízené podle jiných právních předpisů, pokud patří do jeho pravomoci. Pokud věcně příslušný ministr neupraví odchylně poměry takových podniků, platí pro ně přiměřeně předpisy pro národní podniky podle tohoto zákona.

(1) Věcně příslušný ministr může vyjmout národní podnik z jeho organidace podle tohoto zákona a v dohodě s příslušným ministrem jej odevzdat k opatření podle předpisů, které tomuto ministru přísluší provádět. Pokud podle těchto předpisů nebudou odchylně upraveny poměry takového národního podniku, platí o něm přiměřeně ustanovení tohoto zákona.

(2) Věcně příslušný ministr může z národního podniku vyjmout majetek nebo závazky a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s příslušným ministrem převést do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti.

(3) Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí může na národní podnik přenést závazek patřící k národnímu majetku.

(4) Přechodem závazku podle odstavců 2 a 3 se dřívější dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není potřebí přivolení věřitele.

(1) Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí zrušuje národní podnik a stanoví také, jak má být s majetkem zrušeného národního podniku naloženo. O zrušení vydá věcně příslušný ministr listinu.

(2) Na návrh likvidátora se zrušení národního podniku zapíše do podnikového rejstříku.

(1) Dojde-li ke zrušení národního podniku, s výjimkou případů uvedených v § 6 větě druhé, jmenuje generální ředitel likvidátora; generální ředitel může likvidátora odvolati.

(2) Generální ředitel ohlásí jmenování a odvolání likvidátora k zápisu do podnikového rejstříku.

(1) Likvidátor smí zpeněžit majetek zrušeného národního podniku jen, pokud o něm jinak nestanoví věcně příslušný ministr.

(2) Likvidační přebytek zrušeného národního podniku odvede likvidátor Fondu znárodněného hospodářství.

(3) Po skončení likvidace se odevzdají knihy a spisy zrušeného národního podniku příslušnému generálnímu ředitelství.

(1) Likvidátor je podroben dozoru generálního ředitele a věcně příslušného ministra.

(2) O osobní odpovědnosti likvidátorově a o vymáhání náhrady škody jím způsobené platí přiměřeně ustanovení §§ 16 a 27.

Změna zápisů ve veřejných knihách vedených podle československého práva, které byly vykonány do dne počátku účinnosti tohoto zákona, se provede podle zvláštních předpisů. Úprava takových zápisů, které byly vykonány v jiných, podle československého práva vedených úředních rejstřících a seznamech, se provede podle předpisů, které vydá vláda nařízením.

(1) Zástavní práva váznoucí na majetkových částech uvedených v § 11 zanikají bez náhrady a knihovní soud je vymaže k návrhu národního podniku s odvoláním na tento zákon. Závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, zůstávají nedotčeny.

(2) Za kterých podmínek zanikají jiná věcná práva ať knihovní nebo neknihovní na majetkových částech uvedených v § 11, upraví vláda nařízením.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na případy, ve kterých vláda povolí výjimku na návrh věcně příslušného ministra učiněný v dohodě s ministrem financí.

Zaniká funkce členů představenstev podle §§ 20 a 21 dekretu č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění čl.II zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, a podle §§ 17 a 18 dekretu č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ve znění čl. II zákona č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru.

Reservní fond podle § 18 vládního nařízení č. 6/1946 Sb., kterým se vydává statut národních podniků průmyslových, a § 36 vládního nařízení č. 77/1946 Sb., kterým se vydává Statut národních podniků potravinářských, se převádí dnem 31. prosince 1949 do kmenového jmění národního podniku.

Ústřední a oblastní orgány zřízené podle dosud platných předpisů se zrušují dnem, který určí věcně příslušný ministr. K návrhu příslušných generálních ředitelství vymaže soud z obchodního (firemního) rejstříku národní podniky, jimiž ústřední (oblastní) orgány zřízené podle dosud platných předpisů podnikatelsky obstarávaly společné záležitosti podřízených národních podniků.

(1) Fond národní obnovy zatíží Fond znárodněného hospodářství částkou rovnající se náhradě za konfiskované majetkové podstaty v rozsahu jejich použití podle § 4, která se určí přiměřeně podle zásad pro určení náhrady za znárodněný majetek.

(2) Vláda určí, jak se vyrovná zůstatek vzájemných nároků mezi Fondem národní obnovy a Fondem znárodněného hospodářství.

Právní jednání, písemnosti, podání k zápisu do veřejných knih a rejstříků a úřední úkony, potřebné k provádění tohoto zákona nebo k přípravám takového provádění, jakož i podání národních podniků a generálních ředitelů (ředitelství) k věcně příslušnému ministerstvu, jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. To neplatí o obchodní činnosti národních podniku, o převodech majetku z národního podniku, jimiž se nenabývá správa svěřeného majetku podle § 10, o zápisech změn do rejstříku prováděných po zápisu národního podniku a o zápisech prováděných na návrh likvidátora zrušeného národního podniku.

Dnem 31. prosince 1949 pozbývají platnosti §§ 16, 18 a § 21 odst. 1 č. 1 písm. b) a č. 2 písm. b) vládního nařízení č. 6/1946 Sb. a §§ 34, 36 a § 39 odst. 1 č. 1 písm. b) a odst. 2 č. 1 písm. b) a č. 2 písm. b) vládního nařízení č. 77/1946 Sb. Ostatní ustanovení těchto nařízení pozbývají platnosti dnem počátku účinnosti tohoto zákona.

Věcně příslušný ministr stanoví v dohodě s ústředním orgánem jednotné odborové organisace den, kterým se v národních podnicích zřizují podnikové fondy pracujících, jakož i plánovací období, za něž se podnikovým fondům pracujících poskytují příděly. Od prvého dne tohoto období se na příslušné národní podniky a ústřední a oblastní orgány nevztahují ustanovení §§ 24 a 32 dekretu č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách, ve znění zákona č. 188/1948 Sb., kterým se mění a doplňují některá další ustanovení dekretu prezidenta republiky o závodních a podnikových radách. Nároky jednotného fondu pracujících na podíl na čistém zisku za dobu předcházející tomuto dni zůstávají nedotčeny.

Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona přede dnem počátku jeho účinnosti a předpisů podle něho vydaných se ode dne opatření pokládají za učiněná podle zákona.

Vláda může nařízením rozšířit platnost ustanovení tohoto zákona i na národní podniky v oboru jiných ministerstev, po případě pro ně stanovit vhodné odchylky.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1950; provedou jej ministři průmyslu, výživy, informací a osvěty a zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Kopecký v. r.

Kliment v. r.

Plojhar v. r.

Ing. Jankovcová v. r.