§ 113 Zákon o jednacím řádu Senátu – JEDNÁNÍ O NÁVRZÍCH ÚSTAVNÍCH ZÁKONŮ A ZÁKONŮ, K JEJICHŽ PŘIJETÍ JE TŘEBA, ABY BYLY SCHVÁLENY POSLANECKOU SNĚMOVNOU A SENÁTEM
Stručně: Paragraf 113 zákona č. 107/1999 Sb. stanoví, že pro projednávání návrhů ústavních zákonů a zákonů, které musí schválit Poslanecká sněmovna i Senát, platí stejná pravidla jako pro běžné zákony, avšak Senát se v těchto případech nemůže rozhodnout, že se návrhem zákona nebude zabývat.
§ 113 JEDNÁNÍ O NÁVRZÍCH ÚSTAVNÍCH ZÁKONŮ A ZÁKONŮ, K JEJICHŽ PŘIJETÍ JE TŘEBA, ABY BYLY SCHVÁLENY POSLANECKOU SNĚMOVNOU A SENÁTEM
Pro jednání o návrzích ústavních zákonů a zákonů, k jejichž přijetí je třeba, aby byly schváleny Poslaneckou sněmovnou a Senátem, platí obdobně ustanovení o jednání o návrzích zákonů s tím, že nelze podat návrh, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat.
ČÁST DESÁTÁ
Paragraf 113 zákona č. 107/1999 Sb. stanoví, že pro projednávání návrhů ústavních zákonů a zákonů, které musí schválit Poslanecká sněmovna i Senát, platí stejná pravidla jako pro běžné zákony, avšak Senát se v těchto případech nemůže rozhodnout, že se návrhem zákona nebude zabývat.
Co to znamená v praxi
Senát musí projednat každý návrh ústavního zákona a každý návrh zákona, který vyžaduje souhlas obou komor Parlamentu.
Senátoři nemohou hlasovat o tom, že by se Senát takovým návrhem vůbec nezabýval, což je u jiných typů zákonů možné.
Projednávání těchto specifických zákonů se řídí obecnými pravidly pro projednávání zákonů v Senátu, s jedinou výjimkou uvedenou v tomto paragrafu.
Tento paragraf zdůrazňuje povinnost Senátu se k těmto typům zákonů vždy vyjádřit.
Na co si dát pozor
Senát nemůže u ústavních zákonů a zákonů vyžadujících souhlas obou komor uplatnit možnost „nezabývat se návrhem“, což je odlišné od projednávání jiných zákonů.