Stručně: Paragraf 129i Hospodářského zákoníku stanoví, jaké dohody týkající se zástavního práva jsou neplatné, a upravuje situaci, kdy je jedna pohledávka zajištěna více zástavami.
§ 129i Zadržovací právo
(1) Neplatné jsou dohody, jimiž se ukládá zástavnímu dlužníkovi více povinností, než zákon dovoluje; zejména nesmí být smluveno, že zástavu nelze vyplatit, že zástava připadne věřiteli po splatnosti pohledávky, nebude-li tato pohledávka uspokojena, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo že věřiteli náleží výnos ze zástavy; lze však dohodnout, že věřitel může zástavu užívat za přiměřenou úplatu.
(2) Je-li tatáž pohledávka zajištěna několika věcmi, má zástavní věřitel právo domáhat se uspokojení pohledávky nebo její části z kterékoli zástavy.
Paragraf 129i Hospodářského zákoníku stanoví, jaké dohody týkající se zástavního práva jsou neplatné, a upravuje situaci, kdy je jedna pohledávka zajištěna více zástavami.
Co to znamená v praxi
Omezení smluvní volnosti u zástavního práva: Nelze si smluvně ujednat, že zástavu nelze vyplatit, že po splatnosti pohledávky zástava automaticky připadne věřiteli, nebo že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem.
Výnos ze zástavy: Věřiteli standardně nenáleží výnos ze zástavy, ale je možné se dohodnout, že ji může užívat za přiměřenou úplatu.
Více zástav pro jednu pohledávku: Pokud je jedna pohledávka zajištěna několika věcmi, zástavní věřitel si může vybrat, z které zástavy nebo z kterých zástav se bude domáhat uspokojení své pohledávky.
Na co si dát pozor
Dohody, které by omezovaly práva zástavního dlužníka nad rámec zákona (např. automatické propadnutí zástavy), jsou neplatné.
Při sjednávání zástavního práva je důležité dbát na to, aby ujednání odpovídala zákonným limitům, jinak mohou být neplatná.