§ 52 Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) – OBECNÁ USTANOVENÍ O ÚKONECH TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 109/1965 Sb. · § 52 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 52 stanovuje, že při provádění úkonů trestního řízení se musí s účastníky jednat tak, aby to odpovídalo významu a výchovnému účelu řízení, přičemž je vždy nutné šetřit jejich osobnost a ústavou zaručená práva.
§ 52 OBECNÁ USTANOVENÍ O ÚKONECH TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
Při provádění úkonů trestního řízení se musí jednat s osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení; vždy je nutno šetřit jejich osobnosti a jejich ústavou zaručených práv.
Oddíl první
Paragraf 52 stanovuje, že při provádění úkonů trestního řízení se musí s účastníky jednat tak, aby to odpovídalo významu a výchovnému účelu řízení, přičemž je vždy nutné šetřit jejich osobnost a ústavou zaručená práva.
Co to znamená v praxi
Orgány činné v trestním řízení (např. policie, státní zástupce, soud) musí při jakémkoli úkonu (např. výslech, prohlídka) respektovat důstojnost a základní práva osob, které se úkonu účastní.
Jednání s osobami musí být vedeno s ohledem na cíl trestního řízení, kterým je nejen zjištění pravdy, ale i výchovné působení.
Tento princip se vztahuje na všechny osoby zúčastněné na úkonu, tedy nejen na obviněné, ale i na svědky, poškozené, znalce apod.
Na co si dát pozor
Orgány činné v trestním řízení nesmí při provádění úkonů překračovat meze dané zákonem a ústavou, ani jednat způsobem, který by ponižoval osobnost zúčastněných osob.
Porušení těchto zásad může mít dopad na zákonnost provedeného úkonu a v krajním případě i na použitelnost získaných důkazů.