Zákon o státním podniku

(1) Týká-li se sloučení nebo splynutí podniků několika zakladatelů, rozhodují tito zakladatelé ve vzájemné dohodě.

(2) Při rozhodování o splynutí podniků se zakladatelé dohodnou, který z nich bude vůči nově vzniklému podniku vykonávat funkci zakladatele.

Orgány podniku jsou ředitel a dozorčí rada (dále jen „rada“).

(1) Ředitele jmenuje zakladatel na základě výběrového řízení a po vyjádření rady.

(2) Ředitele odvolává zakladatel.

(3) Ředitel řídí činnost podniku a jako statutární orgán jedná ve všech jeho věcech. Po projednání v radě schvaluje roční účetní závěrku, rozdělení použitelného zisku a základní otázky koncepce rozvoje podniku.

(4) Ředitel jmenuje a odvolává svého zástupce z řad pracovníků podniku, který ho v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu jeho práv a povinností. Určí-li více zástupců, stanoví jejich pořadí. Dále jmenuje a odvolává další sobě přímo podřízené pracovníky podniku.

(1) Počet členů rady stanoví zakladatel.

(2) Polovinu počtu členů rady do funkce ustanovuje a z ní odvolává zakladatel, druhou polovinu volí a odvolává pracovní kolektiv nebo jeho delegáti, a to z členů pracovního kolektivu a tajným hlasováním. Způsob a podmínky volby a odvolání stanoví volební řád, který schvaluje pracovní kolektiv.

(3) Členem rady nemůže být ředitel ani jeho zástupce.

(4) Rada volí ze svých členů předsedu a místopředsedu. Předseda svolává a řídí jednání rady; v době jeho nepřítomnosti ho zastupuje místopředseda.

(5) Funkční období rady činí 5 let. Před uplynutím funkčního období se člen rady může své funkce vzdát písemným podáním radě. Sníží-li se počet členů rady ustanovených zakladatelem, je zakladatel povinen neprodleně ustanovit nového člena rady. Sníží-li se počet členů rady volených pracovním kolektivem, postupuje se podle volebního řádu pro volby a odvolání členů rady.

(1) Rada

a) projednává základní otázky koncepce rozvoje podniku;

b) dohlíží na vedení a hospodaření podniku;

c) projednává roční účetní závěrku a rozdělení použitelného zisku;

d) může doporučit zakladateli odvolat ředitele;

e) vyjadřuje se k rozdělení, sloučení, splynutí a zrušení podniku.

(2) K přijetí usnesení rady je potřebná nadpoloviční většina hlasů všech členů rady.

Zakladatel může po projednání v radě rozhodnout o sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení podniku

a) na základě programu strukturálních změn národního hospodářství (rozvoj nebo útlum odvětví nebo oboru), schváleného příslušnou vládou;

b) na návrh podniku (podniků), o jejichž sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení jde;

c) jestliže podnik svým hospodařením ohrožuje nebo neoprávněně snižuje své kmenové jmění nebo není schopen plnit své odvodové nebo daňové povinnosti nebo není schopen vytvářet povinné podnikové fondy ve stanoveném rozsahu anebo vykazuje-li ve dvou po sobě následujících ročních účetních závěrkách ztrátu.

(1) Pro podniky, jejichž základním předmětem činnosti je uspokojování veřejně prospěšných zájmů a u nichž je tato skutečnost vyjádřena v zakládací listině, platí ustanovení tohoto zákona s odchylkami stanovenými v této hlavě.

(2) Zakládat podniky podle odstavce 1 je možno jen v oborech činnosti, popřípadě v případech, které stanoví vláda Československé federativní republiky nebo vlády republik.

(3) Zakladatel je oprávněn stanovit podniku v zakládací listině v rámci základního předmětu činnosti povinný předmět činnosti a tento povinný předmět činnosti měnit. Zakladatel může též pro povinný předmět činnosti omezit podniku jeho územní působnost.

V podniku se nezřizuje rada.

Zakladatel na návrh ředitele schvaluje roční účetní závěrku a rozhoduje o rozdělení použitelného zisku.

(1) Zakladatel může po projednání s národním výborem rozhodnout o sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení podniku i z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 22.

(2) K opatření podle odstavce 1 se vyjadřuje příslušný odborový orgán.

Zakladatel může za podmínek stanovených tímto zákonem podniku přiznat nebo odejmout charakter podniku, jehož základním předmětem činnosti je uspokojování veřejně prospěšných zájmů.

V podniku vzniklém podle tohoto zákona je zakladatel povinen zabezpečit ustavení rady nejpozději do 60 dnů od vzniku podniku, nejde-li o podnik pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů.

Postavení, práva a povinnosti odborových orgánů, stanovené právními předpisy nebo vyplývající z mezinárodních smluv, jimiž je Československá federativní republika vázána, nejsou tímto zákonem dotčeny.

(1) Podniky vzniklé podle zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku, se považují ode dne účinnosti tohoto zákona za vzniklé podle tohoto zákona. Dosavadní vnitřní organizační jednotky těchto podniků, zapsané v podnikovém rejstříku, se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za odštěpné závody podle tohoto zákona.

(2) U podniků uvedených v odstavci 1 zanikají dnem účinnosti tohoto zákona dosavadní orgány samosprávy.

(3) Zakladatel je povinen do 90 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona jmenovat ředitele a ustanovit polovinu počtu členů rady podle tohoto zákona. Do nástupu ředitele do funkce řídí podnik dosavadní ředitel, a není-li ho, zakladatelem pověřená osoba, které přitom náleží postavení statutárního orgánu.

(4) Ustanovení odstavce 3 nemusí být použito ohledně ředitelů zvolených, popřípadě jmenovaných před účinností tohoto zákona. Pracovníci přímo podřízení řediteli, kteří byli zvolení před účinností tohoto zákona, se dnem jeho účinnosti považují za jmenované podle tohoto zákona. Ostatní zvolení pracovníci se v podniku považují za činné na základě pracovní smlouvy.

(1) Zakladatel může do 31. prosince 1990 na návrh podniku nebo jeho vnitřní organizační jednotky (jednotek) anebo i bez tohoto návrhu

a) vyčlenit z podniku vnitřní organizační jednotku, popřípadě jednotky za účelem založení dalšího podniku, popřípadě podniků;

b) rozdělit podnik;

c) rozhodnout o vyčlenění vnitřní organizační jednotky a o jejím začlenění do jiného podniku. Při těchto opatřeních je zakladatel povinen rozhodnout o převodu majetku a závazků týkajících se převáděné organizační jednotky.

(2) Při vyčlenění vnitřní organizační jednotky je zakladatel povinen upravit dotčenému podniku zakládací listinu (kmenové jmění, popřípadě předmět činnosti).

(3) Zakladatel může do 31. prosince 1990 podnik zrušit bez likvidace a hmotný majetek zrušeného podniku jako celek vložit do akciové společnosti, popřípadě jej smluvně převést do vlastnictví jiné právnické nebo fyzické osoby. Spolu s majetkem přecházejí na nabyvatele práva a povinnosti zrušeného podniku. Ustanovení § 251 věta první zákoníku práce se v takovém případě nepoužije.

(4) Opatření podle odstavce 3 vyžadují předchozího souhlasu vlády Československé federativní republiky, popřípadě vlády České republiky nebo vlády Slovenské republiky, je-li zakladatelem ústřední orgán státní správy republiky nebo národní výbor.

Do doby, než bude provedena změna způsobu finančního hospodaření podniků, se kmenové jmění podniku při jeho založení stanoví ze součtu zůstatků fondu základních prostředků a investic, fondu obratového a fondu cenných papírů.

Konsolidační program uložený zakladatelem před účinností tohoto zákona je podnik povinen plnit. Zakladatel však může v době plnění konsolidačního programu rozhodnout o jeho zrušení.

Pokud se v právních předpisech užívá pojmu státní hospodářská organizace, rozumí se tím též státní podnik podle tohoto zákona, pokud není stanoveno jinak.

(1) Vláda Československé federativní republiky upraví nařízením finanční hospodaření podniků; přitom může s výjimkou fondu kulturních a sociálních potřeb

a) omezit počet povinně vytvářených fondů;

b) upravit odchylně finanční hospodaření podniků pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů;

c) upravit odchylně tvorbu a použití povinně vytvářených fondů pro podniky s počtem do 100 pracovníků.

(2) Federální ministerstvo financí upraví právním předpisem odepisování základních prostředků, financování rozvoje a podnikové společenské spotřeby podniků a přezkušování roční účetní závěrky podniku.

Zrušuje se zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1990.

Havel v. r.

Dubček v. r.

Čalfa v. r.

1) § 27 a násl. a § 70 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 52/1989 Sb.).

2) § 26a a násl. hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

3) Např. § 251 zákoníku práce.

4) § 26a až 26d hospodářského zákoníku.

§ 2 odst. 1 písm. e), § 2a a § 46d zákona č. 121/1962 Sb., o hospodářské arbitráži, ve znění pozdějších předpisů.

5) § 26e hospodářského zákoníku.

§ 2a zákona č. 121/1962 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6) § 9a hospodářského zákoníku.

6a) § 20 odst. 8 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

7) § 348 hospodářského zákoníku.