Zákon o státním podniku

(1) Pro podniky, jejichž základním předmětem činnosti je uspokojování veřejně prospěšných zájmů a u nichž je tato skutečnost vyjádřena v zakládací listině, platí ustanovení tohoto zákona s odchylkami stanovenými v této hlavě.

(2) Zakládat podniky podle odstavce 1 je možno jen v oborech činnosti, popřípadě v případech, které stanoví vláda Československé federativní republiky nebo vlády republik.

(3) Zakladatel je oprávněn stanovit podniku v zakládací listině v rámci základního předmětu činnosti povinný předmět činnosti a tento povinný předmět činnosti měnit. Zakladatel může též pro povinný předmět činnosti omezit podniku jeho územní působnost.

V podniku se nezřizuje rada.

Zakladatel na návrh ředitele schvaluje roční účetní závěrku a rozhoduje o rozdělení použitelného zisku.

(1) Zakladatel může po projednání s národním výborem rozhodnout o sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení podniku i z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 22.

(2) K opatření podle odstavce 1 se vyjadřuje příslušný odborový orgán.

Zakladatel může za podmínek stanovených tímto zákonem podniku přiznat nebo odejmout charakter podniku, jehož základním předmětem činnosti je uspokojování veřejně prospěšných zájmů.

V podniku vzniklém podle tohoto zákona je zakladatel povinen zabezpečit ustavení rady nejpozději do 60 dnů od vzniku podniku, nejde-li o podnik pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů.

Postavení, práva a povinnosti odborových orgánů, stanovené právními předpisy nebo vyplývající z mezinárodních smluv, jimiž je Československá federativní republika vázána, nejsou tímto zákonem dotčeny.

(1) Podniky vzniklé podle zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku, se považují ode dne účinnosti tohoto zákona za vzniklé podle tohoto zákona. Dosavadní vnitřní organizační jednotky těchto podniků, zapsané v podnikovém rejstříku, se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za odštěpné závody podle tohoto zákona.

(2) U podniků uvedených v odstavci 1 zanikají dnem účinnosti tohoto zákona dosavadní orgány samosprávy.

(3) Zakladatel je povinen do 90 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona jmenovat ředitele a ustanovit polovinu počtu členů rady podle tohoto zákona. Do nástupu ředitele do funkce řídí podnik dosavadní ředitel, a není-li ho, zakladatelem pověřená osoba, které přitom náleží postavení statutárního orgánu.

(4) Ustanovení odstavce 3 nemusí být použito ohledně ředitelů zvolených, popřípadě jmenovaných před účinností tohoto zákona. Pracovníci přímo podřízení řediteli, kteří byli zvolení před účinností tohoto zákona, se dnem jeho účinnosti považují za jmenované podle tohoto zákona. Ostatní zvolení pracovníci se v podniku považují za činné na základě pracovní smlouvy.

(1) Zakladatel může do 31. prosince 1990 na návrh podniku nebo jeho vnitřní organizační jednotky (jednotek) anebo i bez tohoto návrhu

a) vyčlenit z podniku vnitřní organizační jednotku, popřípadě jednotky za účelem založení dalšího podniku, popřípadě podniků;

b) rozdělit podnik;

c) rozhodnout o vyčlenění vnitřní organizační jednotky a o jejím začlenění do jiného podniku. Při těchto opatřeních je zakladatel povinen rozhodnout o převodu majetku a závazků týkajících se převáděné organizační jednotky.

(2) Při vyčlenění vnitřní organizační jednotky je zakladatel povinen upravit dotčenému podniku zakládací listinu (kmenové jmění, popřípadě předmět činnosti).

(3) Zakladatel může do 31. prosince 1990 podnik zrušit bez likvidace a hmotný majetek zrušeného podniku jako celek vložit do akciové společnosti, popřípadě jej smluvně převést do vlastnictví jiné právnické nebo fyzické osoby. Spolu s majetkem přecházejí na nabyvatele práva a povinnosti zrušeného podniku. Ustanovení § 251 věta první zákoníku práce se v takovém případě nepoužije.

(4) Opatření podle odstavce 3 vyžadují předchozího souhlasu vlády Československé federativní republiky, popřípadě vlády České republiky nebo vlády Slovenské republiky, je-li zakladatelem ústřední orgán státní správy republiky nebo národní výbor.

Do doby, než bude provedena změna způsobu finančního hospodaření podniků, se kmenové jmění podniku při jeho založení stanoví ze součtu zůstatků fondu základních prostředků a investic, fondu obratového a fondu cenných papírů.

Konsolidační program uložený zakladatelem před účinností tohoto zákona je podnik povinen plnit. Zakladatel však může v době plnění konsolidačního programu rozhodnout o jeho zrušení.

Pokud se v právních předpisech užívá pojmu státní hospodářská organizace, rozumí se tím též státní podnik podle tohoto zákona, pokud není stanoveno jinak.

(1) Vláda Československé federativní republiky upraví nařízením finanční hospodaření podniků; přitom může s výjimkou fondu kulturních a sociálních potřeb

a) omezit počet povinně vytvářených fondů;

b) upravit odchylně finanční hospodaření podniků pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů;

c) upravit odchylně tvorbu a použití povinně vytvářených fondů pro podniky s počtem do 100 pracovníků.

(2) Federální ministerstvo financí upraví právním předpisem odepisování základních prostředků, financování rozvoje a podnikové společenské spotřeby podniků a přezkušování roční účetní závěrky podniku.

Zrušuje se zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1990.

Havel v. r.

Dubček v. r.

Čalfa v. r.

1) § 27 a násl. a § 70 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 52/1989 Sb.).

2) § 26a a násl. hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

3) Např. § 251 zákoníku práce.

4) § 26a až 26d hospodářského zákoníku.

§ 2 odst. 1 písm. e), § 2a a § 46d zákona č. 121/1962 Sb., o hospodářské arbitráži, ve znění pozdějších předpisů.

5) § 26e hospodářského zákoníku.

§ 2a zákona č. 121/1962 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6) § 9a hospodářského zákoníku.

6a) § 20 odst. 8 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

7) § 348 hospodářského zákoníku.