Ústředí advokátních poraden (dále jen „Ústředí“) organisuje, řídí a kontroluje výkon advokacie a činnost advokátních poraden. Zejména
a) zřizuje advokátní poradny (pobočky advokátních poraden) a určuje jejich sídlo; přitom dbá, aby rozmístění poraden (poboček) bylo úměrné potřebě právní pomoci;
b) rozhoduje o členství advokátů v poradně (o jejich přijetí do poradny, o jejich začlenění do jiné poradny a o zrušení členství);
c) ustanovuje vedoucí advokátních poraden a odvolává je;
Advokát přijatý za člena advokátní poradny vykoná před zahájením výkonu advokacie do rukou vedoucího advokátní poradny slib:
„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice, jejímu lidově demokratickému zřízení, jejímu presidentu a vládě, při poskytování právní pomoci a při plnění ostatních povinností budu zachovávat zákony a nařízení Československé republiky, budu je vždy a všude uplatňovat v souladu s vůlí a zájmy lidu a jeho státu a v plné shodě s duchem lidové demokracie a s velikými socialistickými cíli, budu svědomitě plnit své úkoly a zachovávat mlčenlivost o věcech mi svěřených.“
(1) Advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, které mu byly svěřeny, pokud ho účastník tohoto závazku nezprostí. U soudu nebo u orgánu státní správy není povinen o těchto věcech vypovídat, ledaže jej ministr spravedlnosti z důležitého státního zájmu zprostí závazku mlčenlivosti. Povinnosti zachovávat mlčenlivost nemůže se advokát dovolávat, je-li podle ustanovení § 165 odst. 2 tr. zák. povinen oznámit trestný čin, jehož se má výpověď týkat.
(2) Obdobnou povinnost zachovávat mlčenlivost mají i ostatní členové pracovního kolektivu poradny.
(1) Advokátním koncipientem může být jen ten, kdo je občansky bezúhonný, je oddán lidově demokratickému zřízení, je československým občanem a má právnické vzdělání.
(2) Požadavek československého občanství a právnického vzdělání může ministr spravedlnosti prominout.
Ústředí může advokátnímu koncipientu udělit oprávnění zastupovat advokáta při poskytování právní pomoci před okresními a krajskými soudy a orgány státní správy, a to ve všech nebo jen v některých věcech právních (substituční oprávnění).
(1) Kárné řízení pro porušení povinností vedoucího advokátní poradny a kárné řízení pro závažné porušení povinností advokáta provádí Ústředí.
(2) Kárné řízení pro méně závažné porušení povinností advokáta provádí vedoucí advokátní poradny; jako kárný trest může uložit jen důtku nebo přísnou důtku.
(3) V kárném řízení jsou soudy a orgány státní správy povinny přispět potřebnou součinností.
(4) Proti kárnému nálezu vedoucího advokátní poradny lze se odvolat k Ústředí; odvolání je třeba podat u vedoucího poradny do patnácti dnů ode dne doručení nálezu.
(1) Ústřední sdružení advokátů v Praze a krajská sdružení advokátů se zrušují. Jejich práva a závazky přecházejí na Ústředí; vlastnictví k zařízení a k jinému majetku, které slouží přímo výkonu advokacie, přechází však na advokátní poradny.
(2) Likvidaci Ústředního sdružení advokátů provede Ústředí; likvidaci krajských sdružení advokátů provedou dosavadní jejich orgány.
Porušení povinností vedoucího právní poradny nebo povinností advokáta, k nimž došlo před účinností tohoto zákona a pro která nebylo kárné řízení do 31. prosince 1951 pravomocně skončeno, stíhají se podle tohoto zákona. Kárná řízení již zahájená se zastaví a věci se postoupí Ústředí.
Ministr spravedlnosti může vydat podrobnější předpisy k provedení tohoto zákona; zejména může stanovit zásady pro určení výše příspěvků advokátních poraden na plnění úkolů Ústředí.
Zrušují se všechny předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména advokátní řád č. 322/1948 Sb. a nařízení ministra spravedlnosti č. 74/1949 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení advokátního řádu.
Organisační opatření učiněná před účinností tohoto zákona k včasnému jeho provedení Ústředním sdružením advokátů v Praze nebo krajskými sdruženími advokátů, zejména rozhodnutí o členství advokátů, zůstávají, pokud neodporují tomuto zákonu, nedotčena a považují se za opatření učiněná orgány příslušnými podle tohoto zákona.