§ 16 Nařízení, kterým se provádí zákon o státním notářství – Nezná-li účastník nebo některý svědek úkonu jazyk

Stručně

Paragraf 16 nařízení 117/1951 stanoví, že pokud účastník nebo svědek nezná jazyk, ve kterém se sepisuje notářský zápis, musí být přibrán stálý přísežný tlumočník, ledaže by notář sám byl takovým tlumočníkem.

Co to znamená v praxi

• Zajištění porozumění: Notářský zápis musí být srozumitelný pro všechny zúčastněné osoby, a to i v případě jazykové bariéry.
• Povinnost tlumočníka: Většinou je nutné přibrat externího stálého přísežného tlumočníka, aby byl zajištěn správný překlad.
• Kvalifikace tlumočníka: Tlumočník musí splňovat stejné požadavky jako způsobilý svědek podle § 14, tedy nesmí být například nezletilý, duševně nezpůsobilý nebo zúčastněný na věci.
• Výjimka pro notáře: Pokud notář, který zápis sepisuje, je sám stálým přísežným tlumočníkem pro daný jazyk, nemusí být další tlumočník přibírán.

Na co si dát pozor

• Způsobilost tlumočníka: Je důležité ověřit, zda přibraný tlumočník splňuje všechny náležitosti způsobilého svědka dle § 14.
• Jazyková bariéra: Pokud existuje jakákoli pochybnost o jazykových schopnostech účastníka nebo svědka, je nutné tlumočníka přibrat, aby se předešlo pozdějším sporům o platnost zápisu.