§ 7 Nařízení, kterým se provádí zákon o státním notářství – Činnost z pověření soudu.
Nařízení, kterým se provádí zákon o státním notářství · 117/1951 Sb. · § 7 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 7 nařízení 117/1951 stanoví, že notář, který projednává dědictví, musí informovat soud o existenci osob pod zvláštní ochranou zákona mezi pozůstalými, pokud to vyžaduje rodinné právo.
§ 7 Činnost z pověření soudu.
Zjistí-li se ze spisů o projednání dědictví, že mezi pozůstalými jsou osoby pod zvláštní ochranou zákona, oznámí notář, pokud je to podle rodinného práva třeba, tuto skutečnost soudu příslušnému k vedení poručenství (opatrovnictví).
Paragraf 7 nařízení 117/1951 stanoví, že notář, který projednává dědictví, musí informovat soud o existenci osob pod zvláštní ochranou zákona mezi pozůstalými, pokud to vyžaduje rodinné právo.
Co to znamená v praxi
Notář má povinnost prověřit, zda jsou mezi dědici osoby, které potřebují zvláštní ochranu (např. nezletilí, osoby s omezenou svéprávností).
Pokud takové osoby zjistí a rodinné právo to vyžaduje, musí notář tuto informaci předat soudu, který je příslušný k vedení poručenství nebo opatrovnictví.
Cílem je zajistit ochranu práv těchto zranitelných osob v dědickém řízení.
Na co si dát pozor
Notářova povinnost vzniká pouze v případě, že je to "podle rodinného práva třeba".
Informace se předává soudu příslušnému k vedení poručenství (opatrovnictví), nikoli nutně soudu, který projednává dědictví.