Stručně: Paragraf 10 zákona o cestovních náhradách stanoví, že pro zahraniční pracovní cesty platí stejná pravidla pro poskytování náhrad jako pro tuzemské cesty, pokud zákon nestanoví pro zahraniční cesty něco jiného.
§ 10 NÁHRADY PŘI ZAHRANIČNÍCH PRACOVNÍCH CESTÁCH
Na poskytování náhrad při zahraničních pracovních cestách, včetně jiných a vyšších náhrad, se vztahuje úprava stanovená v § 2 až 9, pokud není dále stanoveno jinak.
Paragraf 10 zákona o cestovních náhradách stanoví, že pro zahraniční pracovní cesty platí stejná pravidla pro poskytování náhrad jako pro tuzemské cesty, pokud zákon nestanoví pro zahraniční cesty něco jiného.
Co to znamená v praxi
Při zahraniční pracovní cestě se zaměstnanci poskytují náhrady (např. stravné, náhrada jízdních výdajů) podle obecných pravidel zákona o cestovních náhradách.
Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými a příspěvkovými organizacemi, mohou i při zahraničních cestách poskytovat zaměstnancům jiné nebo vyšší náhrady, než stanoví tento zákon, pokud je to sjednáno v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu.
Pokud zákon pro zahraniční cesty stanoví speciální úpravu (např. pro stravné v § 12), má tato speciální úprava přednost před obecnými pravidly.
Na co si dát pozor
Je třeba vždy ověřit, zda pro konkrétní typ náhrady při zahraniční cestě neexistuje speciální úprava v pozdějších paragrafech zákona (např. § 12 pro stravné).