§ 2 zákon o cestovních náhradách – Vymezení pojmů
Zákon o cestovních náhradách · 119/1992 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 2 zákona o cestovních náhradách vymezuje, co se pro účely tohoto zákona rozumí pracovní cestou, zahraniční pracovní cestou, pravidelným pracovištěm a rodinou zaměstnance. Pracovní cesta začíná nástupem zaměstnance na cestu do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, zahrnuje výkon práce v tomto místě a končí návratem z cesty. (§ 2 zákona č. 119/1992 Sb., zákon o cestovních náhradách, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Vymezení pojmů
- Týká se: zaměstnanec, obec, dítě, zaměstnavatel
- Judikatura: na § 2 odkazuje 7 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 119/1992 Sb.
(1) Pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě, do návratu zaměstnance z této cesty. Doba od nalodění členů posádky námořních lodí do jejich vylodění1) se nepovažuje za pracovní cestu.
(2) Zahraniční pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba pracovní cesty (odstavec 1) z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba pracovní cesty v zahraničí.
(3) Pravidelným pracovištěm se pro účely tohoto zákona rozumí místo dohodnuté se zaměstnancem; není-li takové místo dohodnuto, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. U zaměstnanců, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, je možno jako pravidelné pracoviště dohodnout i místo pobytu. Pokud má zaměstnanec na základě dohody o provedení práce provést pracovní úkol v místě mimo obec pobytu, může s ním zaměstnavatel v této dohodě sjednat, že mu poskytne i při cestě z obce pobytu do místa výkonu práce a zpět náhrady jako při pracovní cestě.
(4) Za rodinu zaměstnance se pro účely tohoto zákona považují, pokud mají trvalý pobyt na území České republiky, jeho manžel nebo druh, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, popřípadě další osoby, žijící v domácnosti2) se zaměstnancem.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pracovní cesta začíná nástupem zaměstnance na cestu do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, zahrnuje výkon práce v tomto místě a končí návratem z cesty.
- Pravidelné pracoviště je buď místo dohodnuté se zaměstnancem, nebo místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, pokud dohoda chybí.
- Zahraniční pracovní cesta je pracovní cesta, která směřuje z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky, nebo se odehrává v zahraničí.
- Rodina zaměstnance zahrnuje manželku/druha, děti, osvojence, pěstouny a další osoby žijící se zaměstnancem v domácnosti, pokud mají trvalý pobyt v ČR.
Na co si dát pozor
- Doba od nalodění členů posádky námořních lodí do jejich vylodění se nepovažuje za pracovní cestu.
- U zaměstnanců s častou změnou pracoviště lze jako pravidelné pracoviště dohodnout i místo pobytu.
- U dohod o provedení práce je možné sjednat náhrady jako při pracovní cestě, pokud je pracovní úkol mimo obec pobytu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2
Jak soudy aplikují § 2
… není ohodnocení zaměstnance za vykonanou práci, ani podle své povahy nenahrazují odměnu za práci, nýbrž slouží výhradně k náhradě nákladů spojených s pracovním výkonem, které zaměstnanec vynaložil proto, že byl zaměstnavatelem vyslán na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště (srov. § 2 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb.). Cestovní náhrady tudíž nejsou příjmem v pravém slova smyslu (tedy plněním, o které se zvětšil majetek zaměstnance), ale jde toliko o refundaci výdajů, o nichž se předpokládá, že by je zaměstnanec za běžných …
Vycházeje z ustanovení § 2 odst. 1 a 3 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, dovodil, že, uzavřel-li žalobce pracovní smlouvu s tím, že místo výkonu práce bylo vymezeno „Česká republika“, a vykonával-li autodopravu na území České republiky, nejednalo se v jeho případě o pracovní cestu ve smyslu zákona č. 119/1992 Sb. Na této skutečnosti nemůže podle odvolacího soudu nic změnit ani faktický …
… není ohodnocení zaměstnance za vykonanou práci, ani podle své povahy nenahrazují odměnu za práci, nýbrž slouží výhradně k náhradě nákladů spojených s pracovním výkonem, které zaměstnanec vynaložil proto, že byl zaměstnavatelem vyslán na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště (srov. § 2 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb.). Cestovní náhrady tudíž nejsou příjmem v pravém slova smyslu (tedy plněním, o které se zvětšil majetek zaměstnance), ale jde toliko o refundaci výdajů, o nichž se předpokládá, že by je zaměstnanec za běžných …
Související
§ 2 Vymezení pojmů (Zákon o puncovnictví a zkoušení drahých )§ 3 VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ PRO ÚČELY TOHOTO ZÁK (Zákon o ochraně osobních údajů v informa)§ 2 Vymezení pojmů (Nařízení vlády o technických požadavcích)§ 2 VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ PRO ÚČELY TOHOTO ZÁK (Zákon o ochraně osobních údajů v informa)§ 2 Vymezení pojmů (Vyhláška o veterinárních požadavcích na )