§ 7 vyhláška o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů – Emise z procesů
Vyhláška o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů · 12/2009 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 7 vyhlášky 12/2009 stanovuje, jak se vypočítávají emise oxidu uhličitého (CO2) z průmyslových procesů, a to na základě spotřeby vstupních surovin a jejich přeměny na CO2. Základem výpočtu je spotřeba suroviny: Provozovatel zařízení musí sledovat, kolik suroviny (např. v tunách nebo metrech krychlových) spotřebuje v daném procesu. (§ 7 zákona č. 12/2009 Sb., vyhláška o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Emise z procesů
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 12/2009 Sb.
(1) V případě emisí z procesů jsou aktivitní údaje založené na spotřebě suroviny, prosazení nebo vyrobeného produktu v tunách nebo obvyklých metrech krychlových. Uhlík obsažený ve vstupní surovině, který není přeměněn na CO2 během procesu, se zohlední v konverzním faktoru. V případě převedení veškerého uhlíku v surovině na CO2 je konverzní faktor roven jedné. Obsahuje-li emisní faktor v sobě faktor konverzní, konverzní faktor se již nevyjadřuje. Množství vstupního materiálu lze vyjádřit buď hmotnostně nebo objemově. Emise CO2 vyjádřené v tunách se vypočtou jako součin aktivitního údaje vyjádřeného v tunách nebo metrech krychlových, emisního faktoru vyjádřeného v t/CO2 na tunu nebo na metr krychlový a konverzního faktoru.
(2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Základem výpočtu je spotřeba suroviny: Provozovatel zařízení musí sledovat, kolik suroviny (např. v tunách nebo metrech krychlových) spotřebuje v daném procesu.
- Zohlednění uhlíku, který se nepřemění na CO2: Pokud se veškerý uhlík obsažený v surovině nepřemění na CO2, je nutné to zohlednit pomocí tzv. konverzního faktoru. Pokud se všechen uhlík přemění, konverzní faktor je roven jedné.
- Výpočet emisí CO2: Celkové emise CO2 se vypočítají jako součin spotřebovaného množství suroviny (aktivního údaje), emisního faktoru (kolik CO2 vznikne z jednotky suroviny) a konverzního faktoru.
- Podrobnosti v příloze: Přesné metodiky a další detaily k výpočtu jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce.
Na co si dát pozor
- Správné určení konverzního faktoru: Je klíčové správně určit konverzní faktor, který odráží, jaká část uhlíku ze suroviny se skutečně přemění na CO2. Pokud emisní faktor již konverzní faktor zahrnuje, nesmí se vyjadřovat znovu.
- Jednotky: Aktivní údaje mohou být vyjádřeny hmotnostně (tuny) nebo objemově (metry krychlové), což je třeba zohlednit při použití správného emisního faktoru.
- Odkaz na přílohu: Provozovatel musí pro podrobnosti výpočtu vždy nahlédnout do přílohy č. 2 vyhlášky.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Související
§ 8 Emise z procesů (Vyhláška, kterou se stanoví postup zjišť)§ 10 Zjišťování množství znečišťujících látek výpo (Vyhláška o zjišťování emisí ze stacionár)§ 13 Výpočet množství vypouštěných znečišťujících (Vyhláška Ministerstva životního prostřed)§ 26 Účinnost (Vyhláška, kterou se stanoví postup zjišť)§ 6 ZPŮSOB ZJIŠŤOVÁNÍ MNOŽSTVÍ EMISÍ A TECHNICKÉ (Vyhláška Ministerstva životního prostřed)