§ 2 nařízení o poskytování dovolené a placení požitků po dobu dovolené ve stavebních a vedlejších stavebních živnostech v roce 1947 podle t. zv. známkového systému – Zaměstnancům uvedeným v § 1 náleží za rok 1947…
Nařízení o poskytování dovolené a placení požitků po dobu dovolené ve stavebních a vedlejších stavebních živnostech v roce 1947 podle t. zv. známkového systému · 120/1947 Sb. · Nemovitosti a stavební právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 2 nařízení 120/1947 Sb. stanovuje, jak se vypočítá nárok na dovolenou pro zaměstnance ve stavebnictví za rok 1947 na základě počtu týdnů, ve kterých jim byly vlepovány známky na dovolenou do lístků. Nárok na dovolenou za rok 1947 se odvíjí od počtu týdnů, po které byly zaměstnanci vlepovány známky do lístků na dovolenou. (§ 2 zákona č. 120/1947 Sb., nařízení o poskytování dovolené a placení požitků po dobu dovolené ve stavebních a vedlejších stavebních živnostech v roce 1947 podle t. zv. známkového systému, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „Pro určení výměry dovolené se počítá za jeden rok trvání pracovního poměru kalendářní rok, v němž zaměstnanec byl v pracovním poměru…“
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „…poměru kalendářní rok, v němž zaměstnanec byl v pracovním poměru alespoň po dobu 26 týdnů“
- Odkazuje na: § 1
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 120/1947 Sb.
(1) Zaměstnancům uvedeným v § 1 náleží za rok 1947 dovolená ve výměře podle § 3 zákona po 39 týdnech, po které jim byly vlepovány známky na dovolenou (dále jen „známky“) do lístků na dovolenou (dále jen „lístky“).
(2) Po 26 týdnech, ve kterých byly zaměstnancům vlepovány známky do lístků, náleží jim dvě třetiny dovolené podle odstavce 1.
(3) Pro určení výměry dovolené se počítá za jeden rok trvání pracovního poměru kalendářní rok, v němž zaměstnanec byl v pracovním poměru alespoň po dobu 26 týdnů. Trval-li pracovní poměr v některých kalendářních letech kratší dobu, sčítají se v těchto letech týdny, v nichž byl v pracovním poměru ve stavebnictví a součet se dělí 26. Výsledek udává počet let rozhodných pro výměru dovolené. Ke zbytkům týdnů se nepřihlíží. Ustanovení §§ 4 a 5 zákona platí obdobně s tou odchylkou, že rozhoduje stav ke dni 1. ledna 1948.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Nárok na dovolenou za rok 1947 se odvíjí od počtu týdnů, po které byly zaměstnanci vlepovány známky do lístků na dovolenou.
- Pokud byly známky vlepovány po dobu 39 týdnů, náleží zaměstnanci plná výměra dovolené podle § 3 zákona.
- Pokud byly známky vlepovány po dobu 26 týdnů, náleží zaměstnanci dvě třetiny dovolené podle odstavce 1.
- Pro určení celkové výměry dovolené se za jeden rok trvání pracovního poměru počítá kalendářní rok, ve kterém zaměstnanec pracoval alespoň 26 týdnů. Kratší období se sčítají a dělí 26, aby se zjistil počet rozhodných let pro výměru dovolené.
Na co si dát pozor
- Ustanovení se týká výhradně roku 1947 a specifického systému známek na dovolenou.
- Pro výpočet nároku na dovolenou je klíčový počet týdnů, ve kterých byly známky skutečně vlepovány.
- Při sčítání kratších pracovních poměrů se zbytky týdnů neberou v úvahu.
- Rozhodující stav pro uplatnění ustanovení §§ 4 a 5 zákona je k 1. lednu 1948.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.