122/1978 Sb. · 41 paragrafů
(1) Každý voják je povinen zachovávat vojenskou kázeň a upevňovat ji.
(2) Velitelé jsou povinni vychovávat své podřízené k uvědomělé vojenské kázni. K tomu se jim svěřuje právo udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty. Tato vojenská kázeňská pravomoc slouží k udržování a upevňování vojenského pořádku a kázně.
Vojenské kázeňské pravomoci podléhají
a) vojáci v činné službě,
b) osoby, které se povoláním k zvláštní službě staly příslušníky ozbrojených sil,
c) osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil,
d) vojáci mimo činnou službu pro kázeňské přestupky spáchané ve vojenském stejnokroji,
e) osoby, které měly nastoupit vojenskou činnou službu, pro nenastoupení této služby, pokud nejde o trestní čin,
f) váleční zajatci.
(1) Kázeňské odměny jsou udělovány za záslužné činy nebo za příkladné plnění vojenských povinností.
(2) Kázeňskými odměnami jsou zejména: pochvala, peněžité nebo věcné dary, udělení čestného odznaku a mimořádné povýšení.
Kázeňský přestupek je takové zaviněné jednání nebo opomenutí, které se příčí vojenským řádům a předpisům, rozkazům a nařízením a porušuje vojenskou kázeň, pokud není trestné podle trestního zákona, zákona o přečinech nebo podle jiných předpisů.
(1) Kázeňskými tresty jsou: důtka, pořádkové tresty, tresty odnětí svobody, trest snížení hodnosti o jeden stupeň a u poddůstojníků též trest odnětí hodnosti.
(2) Kázeňskými tresty odnětí svobody jsou: vězení po službě, vězení a domácí vězení.
(3) Nejvyšší výměra kázeňského trestu odnětí svobody se stanoví na 21 dnů.
(1) Kázeňský trest lze uložit za kázeňský přestupek podřízenému, nepostačují-li k jeho nápravě a obnovení kázně jiné mírnější výchovné prostředky (domluva, napomenutí apod.).
(2) Druh a výše trestu musí být úměrné povaze přestupku a jeho následkům, míře zavinění, okolnostem, za kterých byl spáchán, dřívějšímu chování provinilého, předvídanému účinku trestu na provinilého a na morální stav jednotky.
(3) Velitel odpovídá za řádné vyšetření případu a za vyslechnutí obviněného před uložením trestu.
Velitel, který uložil kázeňský trest, může podmíněně odložit jeho výkon na zkušební dobu od jednoho do tří měsíců, má-li vzhledem k dřívějšímu chování potrestaného a k okolnostem případu důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.
(1) Potrestaný se může odvolat do dvou dnů proti uloženému kázeňskému trestu, má-li za to, že se kázeňského přestupku nedopustil, nebo překročil-li velitel svou kázeňskou pravomoc.
(2) U trestů odnětí svobody může se potrestaný odvolat i proti výši uloženého trestu, má-li za to, že velitel porušil při uložení trestu ustanovení § 18 odst. 2.
(3) Odvolání má u trestů odnětí svobody odkladný účinek.
(4) Potrestaný může podat odvolání s odůvodněním nejbližšímu nadřízenému toho, kdo trest uložil. Nadřízený může uložený trest zrušit, zmírnit nebo ponechat v platnosti. Z rozhodnutí nadřízeného o odvolání se nelze dále odvolat.
(1) Kázeňský přestupek se promlčuje uplynutím jednoho roku ode dne, kdy byl spáchán.
(2) Kázeňský trest je možno zahladit.
Podrobnější úpravu vojenského kázeňského práva stanoví kázeňský řád, který vydá prezident Československé socialistické republiky.
Za vojáky z povolání mohou být přijati jen občané Československé socialistické republiky bezvýhradně oddaní pracujícímu lidu a socialistickému zřízení, s potřebnou tělesnou zdatností, kteří splňují morálně politické a odborné požadavky stanovené prováděcími předpisy.
(1) Vojáci z povolání jsou praporčíci, důstojníci a generálové, kteří vykonávají vojenskou službu jako své povolání ve služebním poměru, do něhož byli přijati na vlastní žádost po vykonání základní (náhradní) služby.
(2) Jestliže byl do služebního poměru vojáka z povolání přijat voják, který je podle branného zákona povinen další službou, plní svoji povinnost k další službě ve služebním poměru vojáka z povolání.
Služební poměr vojáka z povolání vzniká dnem přijetí; zaniká propuštěním z tohoto služebního poměru, odnětím nebo ztrátou vojenské hodnosti, propuštěním z vojska a úmrtím.
(1) Ze služebního poměru vojáka z povolání se propustí vojáci,
a) kteří byli uznáni vojenskou lékařskou komisí neschopnými k vojenské činné službě ze zdravotních důvodů,
b) pro něž není při snížení počtů ozbrojených sil jiné služební zařazení,
c) pro služební nezpůsobilost na základě hodnocení,
d) kteří mají na základě usnesení vlády Československé socialistické republiky přejít k civilním orgánům nebo organizacím na funkce neplánované pro vojáky z povolání.
(2) Ze služebního poměru vojáka z povolání lze propustit vojáky,
a) kteří ve vojenské činné službě dosáhli věkové hranice stanovené v branném zákoně,
b) kteří splňují podmínky nároku na starobní důchod,
c) u nichž vojenská lékařská komise stanovila sníženou schopnost k vojenské činné službě ze zdravotních důvodů a pro něž není v ozbrojených silách jiné vhodné zařazení,
d) na vlastní žádost z důvodů hodných zvláštního zřetele,
e) kteří se dopustili jednání závažným způsobem znevažujícím hodnost generála, důstojníka nebo praporčíka,
f) kteří byli pravomocně odsouzeni soudem k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
(3) Vojáci z povolání, kteří dosáhli věkové hranice stanovené pro setrvání ve vojenské činné službě, mohou být se svým souhlasem ponecháni podle potřeb ozbrojených sil ve služebním poměru nad stanovenou věkovou hranici na základě rozhodnutí ministra národní obrany Československé socialistické republiky nebo ministra vnitra Československé socialistické republiky anebo orgánů jimi k tomu zmocněných. Ze služebního poměru se podle odstavce 2 písm. a) propustí vojáci, kteří s ponecháním v něm nad stanovenou věkovou hranici nesouhlasí.
(4) O propuštění vojáka z povolání podle odstavce 2 písm. e) nebo f) může být rozhodnuto pouze do dvou měsíců ode dne, kdy byl důvod propuštění zjištěn, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.
(5) Návrhy na propuštění vojáků z povolání podle odstavce 2 písm. e) a f) posuzují komise zřízené ministrem národní obrany Československé socialistické republiky a ministrem vnitra Československé socialistické republiky.
(6) Voják z povolání, který má být propuštěn ze služebního poměru, musí být o propuštění vyrozuměn nejméně tři měsíce předem, není-li oboustrannou dohodou stanoveno jinak.
(1) O přijetí do služebního poměru a propuštění z něho rozhodují u vojáků z povolání v oboru své působnosti ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky; u praporčíků z povolání orgány příslušnými ministry k tomu zmocněné.
(2) O propuštění podle § 26 odst. 2 písm. d) rozhodují v oboru své působnosti ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.
(1) Vojáci z povolání jsou povinni vykonávat službu v místě a ve funkci podle potřeb ozbrojených sil, plnit iniciativně a svědomitě služební povinnosti a soustavně zvyšovat své politické a odborné znalosti i tělesnou zdatnost.
(2) Přemístění vyžadované vojákem z povolání ze závažných důvodů lze uskutečnit, dovoluje-li to zájem služby.
(3) Vojákům z povolání je zabezpečován orgány federálního ministerstva národní obrany nebo federálního ministerstva vnitra byt v místě jejich služebního zařazení. Ustanovení zákona o hospodaření s byty zůstávají nedotčena.
(1) Vojákům z povolání může být poskytnuta k upevnění jejich fyzické zdatnosti, tělesného a duševního zdraví preventivní rehabilitace v délce 14 kalendářních dnů v roce.
(2) Vojákům z povolání s oslabeným zdravotním stavem může být poskytnuta na základě lékařského doporučení preventivní rehabilitace formou lázeňského léčení nebo ozdravenské péče, spojená s částí řádné dovolené.
(3) Podmínky pro poskytování a způsob provádění preventivní rehabilitace stanoví v oboru své působnosti ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.
(1) Vojákům z povolání není dovoleno uzavřít vedlejší pracovní poměr; konat výdělečné práce mohou jen se svolením příslušných orgánů ozbrojených sil.
(2) Vojáci z povolání mohou studovat na školách mimo ozbrojené síly jen se svolením příslušných orgánů ozbrojených sil.
(1) Vojáci z povolání mohou být přiděleni k civilním orgánům a organizacím k plnění úkolů obranného charakteru a jiných speciálních úkolů s ponecháním ve vojenské činné službě.
(2) Plánovaný počet funkcí u těchto orgánů a organizací schvaluje Rada obrany státu na základě návrhů předložených po projednání s ministrem národní obrany Československé socialistické republiky nebo ministrem vnitra Československé socialistické republiky.
(3) Podrobnosti o přidělování vojáků z povolání k civilním orgánům a organizacím stanoví vláda Československé socialistické republiky.
(1) Vojákům z povolání, propuštěným ze služebního poměru před vznikem nároku na starobní důchod, je vláda Československé socialistické republiky, jestliže o to požádají, povinna prostřednictvím vojenské správy a ve spolupráci se zúčastněnými orgány státní správy zabezpečit umístění v občanském povolání přiměřené jejich vzdělání, praktickým zkušenostem a schopnostem a umožnit přípravu pro zvolené občanské povolání péčí státu.
(2) K vydání podrobnějších předpisů o úkolech orgánů republik při umístění vojáků z povolání podle odstavce 1 se zmocňují vlády České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.
(3) Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) nebo odst. 2 písm. c), kteří nemají nárok na příspěvek za službu nebo na důchod ze sociálního zabezpečení, se poskytuje nejdéle po dobu dvou let od propuštění, nejdříve však od nástupu občanského povolání, popřípadě od počátku přípravy na toto povolání, platové vyrovnání, jestliže jejich služební poměr trval alespoň 10 let.
(4) Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru se poskytuje odchodné podle délky služby v ozbrojených silách až do výše šestinásobku měsíčního hrubého služebního příjmu podle zásad, které stanoví ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.
(5) Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) nebo b) anebo odst. 2 písm. a) nebo c), kteří nemají nárok na příspěvek za službu, platové vyrovnání nebo důchod ze sociálního zabezpečení, se poskytuje po dobu jednoho roku ode dne propuštění hodnostní plat odpovídající hodnosti dosažené ke dni propuštění.
(6) Zanikne-li služební poměr vojáka z povolání úmrtím, náleží pozůstalým úmrtné. Výši úmrtného a okruh pozůstalých, kterým náleží úmrtné, stanoví v oboru své působnosti ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky. Nároky pozůstalých podle předpisů o odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání zůstávají nedotčeny.1)
(7) Ustanovení odstavců 3 až 5 se vztahují i na vojáky, kteří jsou po dobu vojenské činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání; ustanovení odstavce 6 se vztahuje též na pozůstalé po těchto vojácích.
(1) Podrobnosti k ustanovením tohoto dílu zákona, pokud nejsou vyhrazeny vládě Československé socialistické republiky, stanoví ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.
(2) Ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky mohou v oboru své působnosti odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění ustanovení § 31 odst. 3.
(3) Federální ministerstvo národní obrany a federální ministerstvo vnitra stanoví podrobnosti o organizaci, řízení a o dávkách podle § 31 odst. 3 až 7; dále upraví podrobnosti o zápočtu dob a o příjmech, z nichž se vypočítávají dávky.
(1) Příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) až e), kteří konali službu v ozbrojených silách po dobu nejméně 20 roků a při propuštění dosáhli věku alespoň 40 let. Ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky mohou vojákům propuštěným podle § 26 odst. 2 písm. f) nebo vojákům, jejichž služební poměr zanikl odnětím vojenské hodnosti nebo vyslovením její ztráty, přiznat příspěvek, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele.
(2) Základem pro výpočet příspěvku (dále jen „základ“) je úhrn hrubého funkčního a hodnostního platu vojáka z povolání za poslední měsíc před propuštěním ze služebního poměru nebo měsíční průměr těchto příjmů za posledních pět ukončených kalendářních roků před rokem propuštění ze služebního poměru anebo u výkonných letců a vojáků jim na roveň postavených též před rokem, v němž došlo k ukončení letecké nebo jí na roveň postavené služby, podle toho, co je pro oprávněného výhodnější.
(3) Základní výměra příspěvku za 20 roků služby v ozbrojených silách činí 30 % základu. K základní výměře se přičítají za 21. a každý další rok služby 2 % základu. Nejvyšší procentní výměra příspěvku činí 55 % základu. Nejvyšší výměra příspěvku nemůže však překročit pevné částky, které stanoví vláda Československé socialistické republiky v rozmezí 1400 až 2150 Kčs měsíčně podle hodnosti dosažené vojákem z povolání ke dni propuštění ze služebního poměru; přitom ke dni vzniku nároku na starobní důchod nesmí příspěvek překročit maximální výši částečného invalidního důchodu účastníků odboje.
(4) Služba výkonného letce a výsadkáře a výkon funkcí zvláštní povahy a stupně nebezpečnosti se započítávají ve zvýšeném rozsahu stanoveném služebními předpisy; doba účasti na národním boji za osvobození se započítává v rozsahu stanoveném zákonem o sociálním zabezpečení.
(5) Účastníkům odboje se k příspěvku přičítají podle skupin stanovených zákonem o sociálním zabezpečení za každý započatý rok odbojové činnosti tyto částky:
skupina měsíčně Kčs I. 60 II. a III. 50 IV. 40.
(6) Příspěvek se vyplácí jako záloha; po uplynutí každého kalendářního roku, po zániku výdělku nebo zániku nároku na příspěvek se vyplacené zálohy zúčtují.
(7) Při souběhu příspěvku s výdělkem se krátí příspěvek o částku, o kterou úhrn příspěvku a hrubého výdělku přesahuje úhrn hrubého funkčního a hodnostního platu a přídavku za výsluhu let2) náležející oprávněnému za období rozhodné pro stanovení základu podle odstavce 2.
(8) Při souběhu nároku na příspěvek a na starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo na důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) podle předpisů o sociálním zabezpečení náleží oprávněnému podle jeho volby buď důchod nebo příspěvek; nárok na příspěvek trvá až do dosažení věku 60 let.
(9) Ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky mohou příspěvek odejmout vojákům, jimž byla odňata vojenská hodnost nebo vyslovena její ztráta.
(10) Federální ministerstvo národní obrany a federální ministerstvo vnitra stanoví podrobnosti o organizaci, řízení a rozhodování o dávkách, o zápočtu dob, o příjmech, z nichž se vypočítává příspěvek, o krácení příspěvku při souběhu s výdělkem, o způsobu výplaty dávek a o povinnostech oprávněných osob.
(11) Ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky mohou odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění ustanovení tohoto dílu zákona.
(12) Vláda Československé socialistické republiky může se zřetelem k vývoji životních nákladů stanovit k příspěvku zvláštní přídavek, popřípadě upravit způsob krácení příspěvku výhodněji.
Zrušen.
Ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky mohou upravit ve vzájemné dohodě vztahy mezi vojáky v činné službě a příslušníky Sboru národní bezpečnosti.
(1) Služební poměr poddůstojníků z povolání podle zákona č. 44/1949 Sb. zaniká dnem 30. září 1960.
(2) Poddůstojníci z povolání, pokud splňují podmínky pro přijetí za vojáky z povolání podle § 23 tohoto zákona, budou na svou žádost podanou do 10. června 1960 přijati ode dne 1. října 1960 za praporčíky z povolání.
(3) Poddůstojníci z povolání, kteří nepožádají o přijetí za praporčíky z povolání nebo kteří podmínky pro přijetí nesplňují, jsou povinni splnit svůj závazek k další službě.
(4) Podrobnosti stanoví ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.
Vojákům, kteří dosáhli hodnosti „staršina“, přísluší ode dne 1. října 1960 hodnost „rotmistr“.
Zrušen.
Zrušují se:
1. s účinností od 1. května 1960
a) zákon č. 72/1946 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci,
b) zákon č. 29/1947 Sb., o likvidaci tak zvaného vládního vojska, jakož i o umísťování a jiném zaopatření jeho zaměstnanců,
c) zákon č. 60/1947 Sb., jímž se mění zákon ze dne 6. března 1946 č. 72 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci,
d) zákon č. 116/1947 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků, rotmistrů a poddůstojníků aspirantů v záloze,
e) zákon č. 134/1948 Sb., jímž se prodlužuje platnost předpisů o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci,
f) zákon č. 59/1949 Sb., o odnětí vojenské hodnosti některým důstojníkům, rotmistrům a poddůstojníkům vojska mimo činnou službu,
g) zákon č. 199/1949 Sb., o propůjčování titulů vyšších vojenských hodností,
h) zákon č. 85/1950 Sb., o opatřeních souvisících s úpravou kázeňského práva příslušníků ozbrojených sborů,
i) § 4 zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil,
j) §§ 3 až 5 zákona č. 286/1948 Sb., o národní bezpečnosti;
2. s účinností od 1. října 1960
a) zákon č. 44/1949 Sb., o úpravě právních poměrů souvisících s reorganizací velitelského sboru vojska,
b) § 5 zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. května 1960, s výjimkou ustanovení § 4, které nabývá účinnosti ode dne 1. října 1960; provedou jej ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.
Ústava Československé socialistické republiky č. 100/1960 Sb. ze dne 11. července 1960 nabyla účinnosti dnem 11. července 1960, ústavní zákon č. 143/1968 Sb. ze dne 27. října 1968 o československé federaci nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1969, ústavní zákon č. 126/1970 Sb. ze dne 20. prosince 1970 o opatřeních v soustavě federálních ústředních orgánů, v jejichž čele stojí člen vlády Československé socialistické republiky, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1971, zákon č. 59/1969 Sb. ze dne 5. června 1969 o některých změnách ve služebních poměrech vojáků z povolání nabyl účinnosti dnem 1. července 1969, zákon č. 150/1969 Sb. ze dne 18. prosince 1969 o přečinech nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1970, zákon č. 100/1970 Sb. ze dne 17. listopadu 1970 o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1971 a zákon č. 65/1978 Sb. ze dne 21. června 1978, kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1979.
Indra v. r.
1) § 197 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
2) § 6 zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.