Zákon o znárodnění polygrafických podniků

(1) Pokud není stanoveno jinak, přísluší za majetek znárodněný podle tohoto zákona náhrada; platí o ní ustanovení § 7 až 11 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků (dále jen „dekret“) a článku III zák. č. 114/1948 Sb.

(2) Náhrada se neposkytuje za majetek znárodněný podle oddílu I, který ke dni znárodnění vlastnicky náležel nebo náleží osobám fysickým, jež byly nebo budou právoplatně odsouzeny soudy pro zločin nebo přečin spáchaný do dne znárodnění:

a) po 5. květnu 1945 podle zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, nebo

b) podle § 43 dekretu, nebo

c) podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 15 Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletich, nebo

d) podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 27 Sb., o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu, nebo

e) podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 165 Sb., o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou.

(3) O použití cenných papírů, odpovídajících hodnotě znárodněného majetku, za který se neposkytuje náhrada osobám uvedeným v odstavci 2, platí přiměřeně ustanovení § 5, odst. 2, č. 2 zákona ze dne 11. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských.

(1) Z majetkových podstat znárodněných podniků, z majetkových podstat nabytých státem konfiskací nebo jiným způsobem, z podniků a závodů, které náleží státu, z jiného majetku státního, jakož i z prostředků Fondu znárodněného hospodářství zřídí ministr informací v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení příslušných pověřenců, národní podniky, nebo je začlení do národního podniku.

(2) Ministr informací může v dohodě s ministrem financí, na Slovensku po slyšení příslušných pověřenců vyjmouti z národních podniků jednotlivé majetkové kusy a práva, nepotřebují-li jich národní podniky nezbytně ke svému provozu, a přenechati je v dohodě s věcně příslušným ministrem k začlenění do podniků, ústavů nebo zařízení, které tomuto ministru přísluší zřizovati.

(3) Opatření podle odstavce 1 lze učiniti, jde-li o majetkovou podstatu konfiskovanou podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jakož i pokud jde o majetkové podstaty, spravované podle § 16 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, po slyšení předsedy osidlovacího úřadu.

(4) Rozsah majetkových podstat, jichž se týkají opatření uvedená v odstavci 3, určí ministerstvo informací v dohodě s osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy, na Slovensku též po slyšení příslušného pověřence, přiměřeně podle předpisů platných pro příděl konfiskovaného majetku.

(5) Zřízení národního podniku se vyhlásí v Úředním listě.

(1) O prozatímní správě a vedení záležitostí znárodněných podniků, jakož i o právním postavení a organisaci národních podniků, o osvobození od daní a dávek, o úhradě za konfiskované majetkové podstaty, platí obdobně ustanovení §§ 13, 15 až 38, 40 až 42 dekretu s tím, že tam, kde podle jmenovaného dekretu vyvíjí působnost ministr průmyslu, po případě pověřenec pro průmysl a obchod, přísluší tato působnost v oboru působnosti podle tohoto zákona ministru informací, po případě věcně příslušným pověřencům.

(2) Pro národní podniky, zřízené podle tohoto zákona, platí přiměřeně ustanovení zákona č. 51/1948 Sb., pokud vláda nestanoví nařízením odchylky pro zvláštní povahu polygrafických podniků; věcně příslušným ministrem podle tohoto ustanovení jest ministr informací.

(3) Vláda může nařízením upraviti organisaci národních podniků polygrafických odchylně od právních předpisů uvedených v odstavci 1.

Vláda může v zájmu nerušené vydavatelské a nakladatelské činnosti politických stran, zastoupených v Národním shromáždění, jednotné odborové organisace nebo celostátních zájmových organisací upraviti organisaci podniků a závodů znárodněných podle tohoto zákona, jakož i podstat, nabytých státem konfiskací nebo jiným způsobem, jiného majetku státního nebo majetku opatřeného z prostředků Fondu znárodněného hospodářství, i v jiné formě než je stanoveno v §§ 10 a 11, pokud tím nebude dotčeno vlastnické právo státu k znárodněnému majetku. Podrobnosti může vláda upraviti nařízením.

(1) Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění podniku podléhajícího znárodnění zestátněním zmařil nebo zvýšenou měrou ztížil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let a trestem na penězích do deseti milionů Kčs, v oboru působnosti trestního zákona zák. čl. V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv.

(2) Kdo poruší některé ustanovení tohoto zákona nebo nařízení podle něho vydaných, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek trestem na penězích (pokutou) do pěti milionů Kčs a trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců nebo některým z těchto trestů; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než šest měsíců.

(3) Tresty na penězích připadají státu.

(1) Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 13 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.

(2) Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci a činiti návrhy.

(3) Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestný čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku o trestu.

(4) Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.

(1) Při odsouzení pro zločin podle § 13, odst. 1 nebo při odsouzení pro správní přestupek podle § 13, odst. 2 k trestu na svobodě nebo k trestu na penězích přesahujícímu jeden milion Kčs uveřejní se rozsudek (trestní nález) v jednom nebo několika denních listech určených rozsudkem (trestním nálezem) na útraty odsouzeného.

(2) Soud (okresní národní výbor) stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.

Z odsuzujícího trestního nálezu se lze do 15 dnů od jeho doručení odvolati k zemskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Odvolání jest podati u okresního národního výboru, který nález vydal. Odvolání má odkladný účinek.

Přestupky podle tohoto zákona se promlčují ve třech letech.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; provede jej ministr informací v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Dr. Beneš v. r.

Gottwald v. r.

Kopecký v. r.