Zákon o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky

(1) Cizinec, který neoprávněně vstoupí nebo neoprávněně pobývá na území České a Slovenské Federativní Republiky, může být vyhoštěn.

(2) O vyhoštění rozhoduje federální ministerstvo vnitra, které též zabezpečí provedení vyhoštění.

(3) Na řízení o vyhoštění se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.2)

(1) Bylo-li rozhodnuto o vyhoštění, je cizinec povinen se zdržovat do provedení vyhoštění na místě určeném federálním ministerstvem vnitra.

(2) Lze-li důvodně očekávat, že cizinec bude mařit nebo ztěžovat provedení vyhoštění, může být do provedení vyhoštění zajištěn, nejdéle však na dobu 30 dnů.

(1) Cizinec nemůže být vyhoštěn do státu, kde by byl ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení. To neplatí, jestliže cizinec ohrožuje bezpečnost státu nebo byl odsouzen za zvlášť závažný trestný čin5).

(2) Cizinec nemůže být vyhoštěn do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti.

(1) Cizinec, který má vízovou povinnost, je povinen do tří pracovních dnů ode dne vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky ohlásit federálnímu ministerstvu vnitra počátek, místo a předpokládanou dobu svého krátkodobého pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky.

(2) Cizinec, který nemá vízovou povinnost, je povinen do tří pracovních dnů ode dne vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky ohlásit federálnímu ministerstvu vnitra počátek, místo a předpokládanou dobu svého krátkodobého pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky, pokud tento pobyt trvá déle než 30 dnů.

(3) Hlášení pobytu cizinců, kteří na území České a Slovenské Federativní Republiky pobývají dlouhodobě nebo trvale, se řídí stejnými předpisy jako hlášení pobytu občanů.7)

(4) Za cizince ubytovaného v ubytovacím zařízení hlásí pobyt federálnímu ministerstvu vnitra provozovatel tohoto zařízení.

Provozovatel ubytovacího zařízení je povinen

a) zapsat počátek a skončení ubytování cizince do domovní knihy a předložit kopii zápisu do pěti dnů federálnímu ministerstvu vnitra,

b) potvrdit počátek a skončení ubytování cizince na dokladu o udělení víza,

c) předložit domovní knihu na požádání federálnímu ministerstvu vnitra nebo jinému oprávněnému orgánu,

d) uschovat domovní knihu po dobu pěti let od provedení posledního zápisu o ubytování cizince a na požádání ji předložit federálnímu ministerstvu vnitra.

Evidenci pobytu cizinců vede federální ministerstvo vnitra. Pro evidenci pobytu cizinců a poskytování informací o údajích vedených v evidenci platí přiměřeně předpisy o evidenci pobytu občanů.7)

Cizinec je povinen

a) dodržovat zákony a ostatní obecně závazné právní předpisy platné na území České a Slovenské Federativní Republiky,

b) v řízení podle tohoto zákona uvádět pravdivě a úplně všechny požadované údaje,

c) neprodleně hlásit federálnímu ministerstvu vnitra nebo nejbližšímu útvaru Federálního policejního sboru nebo Policie České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky případnou ztrátu nebo odcizení dokladu o udělení víza nebo průkazu povolení k pobytu anebo cestovního dokladu,

d) pokud po dobu dlouhodobého nebo trvalého pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky užívá motorové vozidlo registrované v zahraničí, neprodleně ohlásit tuto skutečnost federálnímu ministerstvu vnitra,

e) na požádání Ministerstva vnitra neprodleně prokázat, že účel dlouhodobého pobytu a podmínky, za kterých byl tento pobyt povolen nebo bylo rozhodnuto o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu (§ 8 odst. 2), trvají, je-li důvodná obava, že zanikly.

Kdo bez právního důvodu získá platný cestovní doklad cizince, doklad o udělení víza nebo průkaz povolení k pobytu, je povinen jej neprodleně odevzdat federálnímu ministerstvu vnitra nebo nejbližšímu útvaru Federálního policejního sboru nebo Policie České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky.

(1) Státní orgán nebo územní orgán správy jsou povinny neprodleně oznámit federálnímu ministerstvu vnitra vznik skutečnosti, která může být důvodem pro zákaz pobytu cizince na území České a Slovenské Federativní Republiky.

(2) Orgán činný v trestním řízení je povinen neprodleně oznámit federálnímu ministerstvu vnitra zahájení trestního řízení vůči cizinci a zahájení řízení o vydání cizince jinému státu.

(3) Útvar Federálního policejního sboru nebo Policie České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky nebo orgán činný v trestním řízení je povinen neprodleně oznámit federálnímu ministerstvu vnitra zadržení nebo zajištění cizince nebo jeho vzetí do vazby.

(1) Dopravce, který dopraví na území České a Slovenské Federativní Republiky vzdušnou nebo vodní cestou cizince bez dokladů opravňujících jej ke vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky, je povinen zajistit jeho dopravu zpět do zahraničí.

(2) Povinnost podle odstavce 1 dopravce nemá, pokud byl federálním ministerstvem vnitra umožněn cizinci vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo pokud bylo vízum udělené cizinci v zahraničí zrušeno federálním ministerstvem vnitra před vstupem na území České a Slovenské Federativní Republiky.

Náklady spojené s vycestováním cizince, kterému nebyl povolen vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo je vyhošťován, nese cizinec. Nemůže-li cizinec tyto náklady uhradit, nese je

a) dopravce, který je povinen zajistit dopravu cizince podle § 25,

b) ten, kdo cizince neoprávněně zaměstnal na území České a Slovenské Federativní Republiky,

c) ten, kdo cizince pozval na území České republiky pozváním ověřeným Ministerstvem vnitra,

d) federální ministerstvo vnitra v ostatních případech.

(1) Přestupku podle tohoto zákona se dopustí ten, kdo

a) neoprávněně pobývá na území České a Slovenské Federativní Republiky,

b) maří výkon rozhodnutí o zákazu pobytu nebo vyhoštění,

c) provede nebo si nechá provést neoprávněně změny v dokladech opravňujících jej ke vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo v průkazu povolení k pobytu,

d) poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem, pokud se takovým jednáním ztíží plnění úkolů státní správy.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b) lze uložit pokutu do 10 000 Kčs, za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu do 5000 Kčs a za přestupek podle odstavce 1 písm. d) pokutu do 1000 Kčs.

(3) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu České a Slovenské Federativní Republiky.

(1) Přestupky podle tohoto zákona projednávají orgány federálního ministerstva vnitra příslušné podle místa dlouhodobého nebo trvalého pobytu cizince a v ostatních případech orgány federálního ministerstva vnitra příslušné podle místa spáchání přestupku.

(2) Pokuty za přestupky mohou ukládat a vybírat v blokovém řízení orgány uvedené v odstavci 1.

(3) Pokuty vymáhají finanční úřady v České republice a daňové úřady ve Slovenské republice.

Na přestupky a jejich projednávání podle tohoto zákona se vztahují obecné předpisy o přestupcích.8)

(1) Způsobilost k právním úkonům podle tohoto zákona má cizinec starší 15 let, nebyl-li rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo nebyla-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.

(2) Za cizince mladšího 15 let a cizince, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, jedná zákonný zástupce.

(1) Pozbude-li cizinec na území České republiky cestovní doklad a nemůže-li si nezávisle na své vůli opatřit cestovní doklad jiného státu, vydá mu Ministerstvo vnitra na žádost cestovní průkaz totožnosti opravňující cizince k vycestování z území České republiky.

(2) Cizinci, kterému byla prodloužena platnost průkazu povolení k pobytu podle § 10 odst. 3, může Ministerstvo vnitra vydat na žádost cestovní průkaz totožnosti, který cizince opravňuje k jednorázovému vycestování z území České republiky a k návratu do České republiky.

(3) Cestovní průkaz totožnosti lze vydat s platností nejdéle na 180 dnů.

Působnost federálního ministerstva vnitra podle tohoto zákona vykonává ve věcech cizinců požívajících výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva federální ministerstvo zahraničních věcí.

(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.2)

Ministerstvo vnitra je oprávněno:

a) v řízení podle tohoto zákona vyžadovat opis z evidence Rejstříku trestů České republiky,

b) snímat a evidovat daktyloskopické otisky cizince, kterému byl zakázán pobyt nebo který je vyhošťován.

(1) Žádosti podle § 5, 8 a 12 se podávají na úředních tiskopisech. Vzor tiskopisů stanoví federální ministerstvo vnitra po projednání s federálním ministerstvem zahraničních věcí.

(2) Cizinec hlásí svůj pobyt podle § 19 a používání motorového vozidla registrovaného v zahraničí podle § 22 písm. d) na úředních tiskopisech. Vzor tiskopisů stanoví federální ministerstvo vnitra.

(3) Vzor průkazu povolení k pobytu stanoví federální ministerstvo vnitra.

(4) Pozvání podle § 2 odst. 3 písm. c) se podává na úředním tiskopisu. Vzor tiskopisu stanoví Ministerstvo vnitra.

Víza a povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu udělená podle dosavadních předpisů se považují za udělená podle tohoto zákona.

Ministerstvo vnitra stanoví právním předpisem výši peněžní částky uvedené v § 2 odst. 3 písm. a).

Zrušují se:

1. zákon č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky,

2. vyhláška ministerstva vnitra č. 69/1965 Sb., kterou se vydávají podrobnější předpisy o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky,

3. vyhláška ministerstva vnitra č. 2/1949 Sb., o obnově vízové povinnosti ve styku s Francií.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1992.

Havel v. r.

Dubček v. r.

Čalfa v. r.

1) Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.

2) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

3) § 189 až 192 a § 195 trestního zákona.

4) § 2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.

5) § 41 odst. 2 trestního zákona.

6) Zákon ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

Zákon SNR č. 46/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

Nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády SSR č. 206/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

7) Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.

Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 146/1982 Sb., kterou se provádí zákon o hlášení a evidenci pobytu občanů.

8) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

Zákon SNR č. 372/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 71/1967 Sb.

Zákon č. 385/1990 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákona č. 74/1990 Sb., a o některých opatřeních k vyřizování přestupků v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění zákona č. 333/1991 Sb.