Zákon o Vojenské policii

(1) Vojenský policista je při objasňování jednání vojáků, které má znaky přestupku podle zvláštního právního předpisu,3b) oprávněn vyžadovat

a) orientační dechovou zkoušku,

b) lékařské vyšetření včetně odběru krve a moče ke zjištění alkoholu nebo jiné návykové látky,

c) odborná vyjádření,3c)

d) výpis z evidence Rejstříku trestů v případech, ve kterých by předchozí trestní postih mohl vést k posouzení skutku jako trestného činu.

(2) Vojenský policista je dále oprávněn provádět ohledání místa, kde došlo k jednání, které má znaky přestupku, ohledání věci mající vztah k jednání, které má znaky přestupku, a v souvislosti s tím zjišťovat a zajišťovat stopy.

(3) Úkonu uvedenému v odstavci 1 písm. b) je voják povinen se podrobit, jen není-li to spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.

(1) Vojenský policista je oprávněn po předchozí marné výzvě k vydání věci, tuto věc vojákovi odejmout, lze-li mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí nebo může být zabrána.4)

(2) Nelze odejmout věc, jejíž hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku.

(3) O odnětí věci sepíše vojenský policista úřední záznam a vojákovi vystaví potvrzení o odnětí věci.

(4) Není-li v řízení o přestupku vysloveno propadnutí nebo zabrání věci, je vojenský policista povinen věc neprodleně vrátit, pokud ji nepostoupil veliteli.

Vojenská policie při plnění úkolů podle § 3 písm. f) je oprávněna používat nástrahové prostředky a zabezpečovací techniku.

(1) Donucovací prostředky jsou:

a) hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany,

b) slzotvorné prostředky,

c) obušek,

d) pouta,

e) služební pes,

f) technické prostředky k zabránění odjetí vozidla,

g) zastavovací pás a jiné prostředky k násilnému zastavení vozidla,

h) zásahová výbuška,

i) úder střelnou zbraní,

j) hrozba namířenou střelnou zbraní,

k) varovný výstřel do vzduchu.

(2) Před použitím donucovacích prostředků je vojenský policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito některého z donucovacích prostředků. Od výzvy a výstrahy může upustit jen v případě, je-li sám napaden nebo je-li zjevně a bezprostředně ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a věc nesnese odkladu.

(3) Použitím donucovacího prostředku má být dosaženo účelu sledovaného služebním zákrokem; přitom se použije pouze takového donucovacího prostředku, který je nezbytně nutný k překonání odporu osoby, která se dopouští protiprávního jednání. O tom, který z donucovacích prostředků použije, rozhoduje vojenský policista podle konkrétní situace tak, aby osobě, proti které zakročuje, nezpůsobil zřejmě nepřiměřenou újmu.

(4) Vojenský policista může použít donucovacích prostředků uvedených v odstavci 1 vůči všem osobám, je-li sám těmito osobami napaden nebo je-li jimi ohrožen život nebo zdraví jiné osoby.

(1) Hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany, slzotvorné prostředky a obušek je vojenský policista oprávněn použít, aby

a) zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby před protiprávním útokem, není-li po marné výzvě od útoku upuštěno, útok bezprostředně hrozí, trvá nebo podle všech známek bude pokračovat,

b) zabránil výtržnosti, rvačce, fyzickému napadání osob nebo úmyslnému poškozování majetku,

c) předvedl nebo zadržel osobu nebo zajistil vojáka, který klade aktivní odpor,

d) zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných a střežených objektů nebo na místa, kam je vstup zakázán.

(2) Hmaty a chvaty sebeobrany je vojenský policista oprávněn použít, aby předvedl nebo zadržel osobu nebo zajistil vojáka, který klade pasivní odpor.

Pouta je vojenský policista oprávněn použít

a) ke spoutání zajištěného, zadrženého, zatčeného vojáka nebo vojáka, který má být dodán do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby a klade aktivní odpor nebo napadá jiné osoby nebo vojenského policistu anebo poškozuje majetek, po marné výzvě, aby od takového jednání upustil, nebo je-li nebezpečí, že se pokusí o útěk,

b) ke vzájemnému připoutání dvou či více předváděných, zajištěných nebo zadržených vojáků, za podmínek uvedených pod písmenem a).

(1) Služebního psa je vojenský policista oprávněn použít,

a) aby zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby, není-li po marné výzvě upuštěno od útoku, útok bezprostředně hrozí, trvá nebo podle všech známek bude pokračovat,

b) aby zabránil výtržnosti, rvačce, fyzickému napadání osob nebo úmyslnému poškozování majetku,

c) aby zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných nebo střežených objektů nebo na místa, kam je vstup zakázán,

d) k pronásledování vojáka nebo jiné osoby, která má být zajištěna, zadržena, zatčena nebo dodána do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby,

e) aby donutil ukrývajícího se vojáka nebo jinou osobu, která má být zajištěna, zadržena, zatčena nebo dodána do výkonu trestu odnětí svobody anebo do vazby, k opuštění úkrytu.

(2) Vojenský policista používá služebního psa s náhubkem. Jestliže to povaha a intenzita útoku, popřípadě překonání odporu vyžaduje, použije služebního psa bez náhubku.

Technické prostředky k zabránění odjetí vozidla je vojenský policista oprávněn použít v případě, kdy se řidič vozidla odmítá i po opakované výzvě podrobit služebním úkonům prováděným vojenským policistou a z jeho jednání je zřejmé, že s vozidlem chce z místa odjet.

(1) Zastavovací pás je vojenský policista oprávněn použít k násilnému zastavení vozidla, jehož řidič na opakovanou výzvu nebo znamení dané podle zvláštních předpisů3a) nezastaví, jestliže je

a) bezohlednou jízdou ohrožen život, zdraví nebo majetek,

b) důvodné podezření, že se ve vozidle přepravují pachatelé některého zvlášť závažného zločinu nebo věci pocházející z této trestné činnosti anebo zbraně, střelivo nebo výbušniny pocházející z trestné činnosti.

(2) Za podmínek uvedených v odstavci 1 může vojenský policista k zastavení takového vozidla použít i jiné prostředky zejména vozidlo ozbrojených sil, povoz, stavební mechanismy apod.

Zásahovou výbušku je vojenský policista oprávněn použít v uzavřeném prostoru proti nebezpečnému pachateli, který se na výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit úkryt.

Úderu střelnou zbraní je vojenský policista oprávněn použít v sebeobraně, zpravidla v zápase s útočníkem, nelze-li jeho odpor překonat jiným způsobem.

Hrozby namířenou střelnou zbraní je vojenský policista oprávněn použít, aby

a) zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby,

b) zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných nebo střežených objektů nebo na místa, kam je vstup zakázán,

c) překonal odpor směřující ke zmaření jeho služebního zákroku.

Varovný výstřel do vzduchu je vojenský policista oprávněn použít jen v případech, ve kterých je oprávněn použít zbraně.

Použití zbraně vojenským policistou se řídí zvláštním zákonem.6)

(1) Jestliže vojenský policista zjistí, že při použití donucovacích prostředků došlo ke zranění osoby, je povinen, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření.

(2) Po každém použití zbraně, při kterém došlo ke zranění osoby, je vojenský policista povinen ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Dále je povinen učinit všechny neodkladné úkony, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost použití zbraně.

(3) Každý služební zákrok, při kterém bylo použito donucovacích prostředků nebo zbraně, je vojenský policista povinen bezodkladně hlásit svému nadřízenému.

(4) O použití donucovacích prostředků nebo zbraně je vojenský policista povinen podat svému nadřízenému písemné hlášení s uvedením důvodu, průběhu a výsledku jejich použití.

(5) Vzniknou-li pochybnosti o oprávněnosti nebo přiměřenosti použití donucovacích prostředků nebo zbraně anebo jestliže při jejich použití byla způsobena smrt, újma na zdraví nebo škoda na majetku, je nadřízený povinen zjistit, zda jich bylo použito v souladu s tímto zákonem.

(6) Použije-li vojenský policista donucovacích prostředků nebo zbraně mimo místo svého služebního působení, ohlásí jejich použití nejbližšímu velitelství Vojenské policie. Na další postup se vztahují odstavce 4 a 5.

Při služebních zákrocích Vojenské policie pod jednotným velením rozhoduje o použití donucovacích prostředků a zbraně velitel zakročující jednotky. Rozhodnutí velitele zakročující jednotky o použití donucovacích prostředků a zbraně se musí uchovat na zvukovém nebo písemném záznamu. Po použití donucovacích prostředků nebo zbraně velitel zakročující jednotky postupuje podle § 33.

Při služebním zákroku proti těhotné ženě, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou a osobě zjevně mladší 15 let nesmí vojenský policista použít úderů a kopů sebeobrany, slzotvorných prostředků, obušku, pout, služebního psa, úderu střelnou zbraní a zbraně vyjma případů, jestliže útok těchto osob ohrožuje život nebo zdraví vojenského policisty nebo život a zdraví jiných osob anebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak.

(1) Vojenská policie zpracovává v souladu s tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem informace včetně osobních údajů v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů.

(2) Zpracovávané informace musí Vojenská policie zabezpečit před neoprávněným přístupem, změnou, zničením, ztrátou, odcizením, zneužitím nebo jiným neoprávněným zpracováním. Vojenská policie dále učiní nezbytná opatření pro zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozovaného informačního systému. Tímto nejsou dotčeny povinnosti podle zvláštního právního předpisu8).

(1) Vojenský policista je oprávněn, je-li to potřebné pro plnění úkolů Vojenské policie, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných, popřípadě také zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu služebního úkonu nebo služebního zákroku.

(2) Jsou-li k pořizování záznamů podle odstavce 1 zřízeny stálé automatické technické systémy, je Vojenská policie povinna informace o zřízení takových systémů vhodným způsobem uveřejnit.

(1) Vojenská policie může v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu žádat od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informací z evidence provozované na základě zvláštního právního předpisu. Správce evidence nebo zpracovatel poskytne informace bezplatně, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Správce evidence nebo zpracovatel je povinen žádosti bez zbytečného odkladu vyhovět, nestanoví-li zvláštní právní předpis pro poskytnutí informací Vojenské policii jiný režim9).

(2) Vojenská policie může v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu žádat od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informací z agendového informačního systému evidence občanských průkazů10), agendového informačního systému evidence cestovních dokladů11), agendového informačního systému evidence diplomatických a služebních pasů11), agendového informačního systému evidence obyvatel12), evidence údajů o mýtném13), katastru nemovitostí14), základního registru obyvatel15), základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci15), základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí15), základního registru agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností15), informačního systému územní identifikace15), registru silničních vozidel16), centrálního registru silničních vozidel16), registru historických a sportovních vozidel16), registru řidičů17) a centrálního registru řidičů17) a informačního systému cizinců18) způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup; v případě agendového informačního systému evidence občanských průkazů a agendového informačního systému evidence cestovních dokladů lze informace poskytnout pouze způsobem umožňujícím nepřetržitý přístup.

(3) Vojenská policie je oprávněna žádat o poskytnutí informací podle odstavců 1 a 2 pouze způsobem, který jí umožní uchovávat identifikační údaje o útvaru Vojenské policie nebo o vojenském policistovi, který o poskytnutí informací žádal, a o účelu, k němuž bylo o poskytnutí informací žádáno, nejméně po dobu 5 let. O skutečnostech podle věty první jsou správce evidence nebo zpracovatel povinni zachovávat mlčenlivost.

(4) Opatření k evidenční ochraně osobních údajů chráněné osoby provádí na základě žádosti Vojenské policie Ministerstvo vnitra.

(1) Vojenská policie může zpracovávat osobní údaje včetně citlivých údajů bez souhlasu osoby, jíž se tyto údaje týkají (dále jen „subjekt údajů“), pokud je to nezbytné pro plnění jejích úkolů.

(2) Shromažďovat údaje o rasovém původu, náboženském nebo politickém přesvědčení, o příslušnosti k zákonem nezakázanému sdružení nebo sexuálním chování lze pouze tehdy, je-li to nezbytné pro účely šetření konkrétního trestného činu nebo přestupku.

(1) Při předcházení a odhalování trestné činnosti a dokumentování trestných činů je Vojenská policie při zpracovávání osobních údajů povinna

a) stanovit účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovány, a osobní údaje zpracovávat pouze k tomuto účelu a v rozsahu nezbytném k jeho naplnění,

b) uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování,

c) zpracovávat osobní údaje podle tohoto ustanovení odděleně od osobních údajů zpracovávaných při plnění jiných úkolů Vojenské policie,

d) neprodleně ohlásit Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „úřad“) zřízení každé evidence obsahující osobní údaje; součástí tohoto ohlášení je název útvaru odpovědného za zpracovávání osobních údajů, účel evidence, kategorie subjektů údajů a osobních údajů, které se těchto subjektů týkají, a popis opatření k zajištění požadované ochrany osobních údajů.

(2) Vojenská policie může při předcházení a odhalování trestné činnosti a dokumentování trestných činů

a) zpracovávat nepřesné nebo neověřené osobní údaje; pokud je to možné, osobní údaje takto označí,

b) shromažďovat osobní údaje otevřeně i utajeným způsobem nebo pod záminkou jiného účelu nebo jiné činnosti,

c) zpracovávat osobní údaje i k jinému účelu, než ke kterému byly shromážděny,

d) sdružovat osobní údaje, které byly získány k rozdílným účelům.

(3) Vojenská policie zpracovává osobní údaje podle odstavce 1 i bez souhlasu subjektu údajů; přitom je povinna dbát práva na ochranu jeho soukromého a osobního života. Není-li tím ohroženo předcházení a odhalování trestné činnosti a dokumentování trestných činů, je Vojenská policie povinna subjektu údajů sdělit, že zpracovává jeho osobní údaje, nebo provést likvidaci jeho osobních údajů.

(4) Podle ustanovení této hlavy zpracovává Vojenská policie osobní údaje také při předcházení a odhalování činů, jejichž znaky jsou uvedeny v trestním zákoně a jejichž pachatelé nejsou trestně odpovědní pro nedostatek věku nebo pro nepříčetnost, a při zjišťování těchto pachatelů.

(1) Vyhlásí-li Policie České republiky pátrání po vojákovi, je Vojenská policie oprávněna v potřebném rozsahu sdružovat osobní údaje získané k rozdílným účelům a zpracovávat citlivé údaje tohoto vojáka, je-li to nezbytné k jeho nalezení.

(2) Vojenská policie provede likvidaci osobních údajů vojáka uvedeného v odstavci 1 bez zbytečného odkladu po jeho nalezení. Likvidace osobních údajů nemusí být provedena,

a) byl-li voják pohřešován nebo hledán opakovaně,

b) lze-li důvodně předpokládat, že bude opět pohřešován nebo hledán, nebo

c) jsou-li jeho osobní údaje zpracovávány při předcházení a odhalování trestné činnosti a dokumentování trestných činů.

Vojenská policie je oprávněna zveřejňovat osobní údaje v rozsahu nezbytném k předcházení a odhalování trestné činnosti a dokumentování trestných činů nebo při pátrání po vojácích.

(1) Vojenská policie nejméně jednou za 3 roky prověřuje, jsou-li zpracovávané osobní údaje i nadále potřebné při předcházení a odhalování trestné činnosti a dokumentování trestných činů nebo při pátrání po vojácích. Zjistí-li při prověřování nebo v průběhu zpracovávání osobních údajů, že již nejsou potřebné, provede bez zbytečného odkladu jejich likvidaci.

(2) Vojenská policie osobní údaje nezlikviduje, jsou-li dále využívány při plnění úkolu podle tohoto zákona nebo se jedná o osobní údaje, které jsou součástí spisového materiálu, bez ohledu na to, zda jsou zpracovány v listinné nebo elektronické podobě.

(3) Vojenská policie osobní údaje nezlikviduje, lze-li důvodně předpokládat, že by likvidací byl poškozen oprávněný zájem subjektu údajů. V tomto případě se osobní údaje blokují a lze je využívat pouze k účelu, který zabránil jejich likvidaci.

(1) Vojenská policie na písemnou žádost subjektu údajů sdělí do 60 dnů ode dne jejího doručení bezplatně osobní údaje vztahující se k subjektu údajů, které zpracovává, pokud tomu nebrání důvody uvedené v odstavci 4. U osobních údajů zpřístupněných nebo předaných podle § 35k odst. 1 také uvede, zda byly předány nebo zpřístupněny dalšímu příjemci a povahu takového příjemce.

(2) Vojenská policie na písemnou žádost subjektu údajů provede neprodleně po jejím doručení bezplatně

a) opravu, likvidaci nebo doplnění nepravdivých nebo nepřesných osobních údajů vztahujících se k subjektu údajů nebo subjektu údajů poskytne vysvětlení. Pokud by opravou, likvidací nebo doplněním osobních údajů bylo ohroženo předcházení a odhalování trestné činnosti a dokumentování trestných činů, může Vojenská policie místo těchto operací připojit k souboru opravné prohlášení,

b) označení údajů vztahujících se k subjektu údajů, jestliže subjekt údajů popírá jejich přesnost a nelze zjistit, zda jsou přesné nebo nikoli. Toto označení se odstraní pouze se souhlasem subjektu údajů nebo na základě rozhodnutí příslušného soudu anebo úřadu.

(3) Novou žádost v téže věci lze podat nejdříve po uplynutí 6 měsíců od podání žádosti předchozí.

(4) Vojenská policie žádosti podle odstavce 1 nebo 2 nevyhoví, popřípadě vyhoví pouze částečně, pokud by sdělením nebo likvidací došlo k ohrožení

a) předcházení a odhalování trestné činnosti a dokumentování trestných činů,

b) utajovaných informací, nebo

c) oprávněných zájmů třetí osoby.

(5) O vyřízení žádosti Vojenská policie žadatele písemně informuje. Informace o vyřízení žádosti obsahuje odůvodnění, s výjimkou případů, kdy se žadateli vyhovuje v plném rozsahu. Pokud by vyhověním žádosti nebo sdělením o nevyhovění žádosti došlo k ohrožení předcházení a odhalování trestné činnosti a dokumentování trestných činů, vyrozumí žadatele písemně o tom, že nezpracovává žádné osobní údaje vztahující se k jeho osobě. Informace o vyřízení žádosti musí obsahovat poučení o tom, že žadatel má právo obrátit se na úřad.

(1) Vojenská policie předává nebo zpřístupňuje osobní údaje jiným orgánům nebo osobám,

a) stanoví-li tak zvláštní právní předpis, mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie,

b) je-li to ve prospěch osoby, k níž se osobní údaje vztahují, a tato osoba dala k předání souhlas nebo lze její souhlas na základě okolností důvodně předpokládat,

c) je-li předání osobních údajů nezbytné k odstranění bezprostředního závažného ohrožení bezpečnosti osob nebo veřejného pořádku,

d) je-li to potřebné pro plnění úkolů bezpečnostních sborů České republiky, nebo

e) je-li to potřebné pro zajištění plnění úkolů ozbrojených sil České republiky.

(2) Vojenská policie předá osobní údaje podle odstavce 1 písm. b) na základě písemné žádosti, která musí obsahovat účel, pro který mají být osobní údaje předány.

(3) Nepravdivé nebo nepřesné osobní údaje nelze předávat; neověřené osobní údaje musí být při předávání označeny a musí být uvedena míra jejich spolehlivosti. Dojde-li k předání nepravdivých nebo nepřesných osobních údajů, je Vojenská policie povinna bez zbytečného odkladu informovat všechny příjemce údajů, kterým byly takové osobní údaje předány.

(4) Příjemce údajů je oprávněn zpracovávat osobní údaje k jinému účelu, než ke kterému byly předány, pouze za podmínky, že by mu i pro tento účel mohly být osobní údaje předány, a pouze s předchozím souhlasem Vojenské policie.

(5) Do zahraničí lze za podmínek stanovených v odstavci 1 písm. a) až c) předat osobní údaje mezinárodní organizaci Interpol, Evropskému policejnímu úřadu (Europol), zahraničnímu bezpečnostnímu sboru nebo příslušnému orgánu anebo instituci členského státu Evropské unie, a to i bez žádosti.

(6) Vojenská policie může při předání nebo zpřístupnění osobních údajů jinému státu nebo mezinárodní organizaci stanovit podmínky týkající se zpracování předaných nebo zpřístupněných osobních údajů vyplývající z tohoto nebo zvláštního zákona.

(7) Vojenská policie dále může

a) vyslovit souhlas, aby byly prostřednictvím jiného státu nebo mezinárodní organizace předány osobní údaje, které Vojenská policie tomuto státu nebo mezinárodní organizaci předala nebo zpřístupnila, třetímu státu nebo mezinárodní organizaci; takový souhlas může být udělen i obecně,

b) požadovat od jiného státu nebo mezinárodní organizace informace o zpracování předaných osobních údajů.

(8) K předání osobních údajů do zahraničí podle tohoto zákona se nevyžaduje povolení úřadu podle zvláštního právního předpisu.

(9) Vojenská policie informace nepředá, pokud by to ohrozilo plnění jejích úkolů.

(1) Vojenská policie v souladu s příslušným předpisem Evropské unie o policejní spolupráci zpracovává při plnění svých úkolů osobní údaje zpřístupněné nebo předávané

a) členským státem Evropské unie anebo státem přidruženým mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů (dále jen „přidružený stát“) nebo zpřístupněné nebo předávané do členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu, nebo

b) orgánem zřízeným na základě Smlouvy o Evropské unii anebo Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „evropský orgán“) nebo informačním systémem zřízeným na základě Smlouvy o Evropské unii anebo Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „evropský informační systém“) nebo zpřístupněné nebo předávané evropskému orgánu anebo evropskému informačnímu systému,

v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem.

(2) Vojenská policie při zpracování osobních údajů zpřístupněných nebo předaných podle odstavce 1 dodržuje podmínky stanovené předávajícím orgánem na základě příslušného předpisu Evropské unie o policejní spolupráci.

(3) Je-li k dodržení podmínky stanovené příslušným předpisem Evropské unie o policejní spolupráci třeba souhlas nebo vyjádření členského státu Evropské unie, přidruženého státu nebo evropského orgánu, Vojenská policie stanoví tomuto členskému státu Evropské unie, přidruženému státu nebo evropskému orgánu přiměřenou lhůtu, ve které má zaslat souhlas nebo vyjádření, a upozorní jej, že pokud ve stanovené lhůtě své vyjádření nezašle, má se za to, že s dalším předpokládaným postupem souhlasí.

(1) Stát uhradí jinému členskému státu Evropské unie, přidruženému státu nebo evropskému orgánu škodu v případě, že takový stát nebo orgán poskytl náhradu škody způsobené tím, že Vojenská policie předala nepřesné osobní údaje nebo předala osobní údaje v rozporu se zákonem, přičemž se zohlední možná chyba příjemce osobních údajů při jejich použití. Jinému než členskému státu Evropské unie nebo přidruženému státu se uhradí škoda podle věty první, jen je-li zaručena vzájemnost.

(2) Nejde-li o případ podle odstavce 1, náhrada škody vzniklé činností Vojenské policie se řídí zvláštním zákonem7).

Způsob zevního označení Vojenské policie, vzory služebních průkazů, barevné provedení a označení dopravních prostředků Vojenské policie upraví Ministerstvo obrany vyhláškou.

(1) Vojenská policie při plnění úkolů stanovených tímto zákonem spolupracuje s právnickými a fyzickými osobami a může požadovat od právnických a fyzických osob podklady a informace. Právnické osoby, vojáci a ostatní fyzické osoby jsou povinny požadované podklady a informace poskytnout, pokud jim v tom nebrání důvody stanovené jinými obecně závaznými právními předpisy.

(2) Vojenský policista je oprávněn v případě nebezpečí ohrožení života a zdraví nebo majetku požádat každého o pomoc. Kdo byl o tuto pomoc požádán, je povinen ji poskytnout. Nemusí tak učinit, jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo osoby uvedené v § 11 odst. 3 anebo brání-li tomu jiné důležité okolnosti.

(3) Každý, koho Vojenská policie požádá o poskytnutí pomoci, je povinen, pokud se jedná o utajované informace a byl-li řádně poučen, zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dozvěděl. O zproštění povinnosti mlčenlivosti platí obdobně ustanovení § 10 odst. 3.

Vojenská policie při plnění svých úkolů spolupracuje s Policií České republiky a obecní policií, přičemž nezasahuje do jejich působnosti. Obsah spolupráce, součinnost a vzájemné vztahy upraví smlouva.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1992.

Havel v. r.

Dubček v. r.

Čalfa v. r.

1) § 12 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

1a) § 58 a násl. zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

2) Vyhláška č. 277/1999 Sb., kterou se stanoví rozsah přípravy řidičů vozidel ozbrojených sil, kvalifikační předpoklady vojenského zkušebního komisaře řidičů a vzory vojenského řidičského průkazu a průkazu vojenského zkušebního komisaře řidičů.

2a) Například zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.

3) § 89 odst. 5 trestního zákona.

3a) Vyhláška č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění pozdějších předpisů.

3b) § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

3c) Například zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

4) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

Zákon SNR č. 372/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

6) § 34 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 228/1991 Sb.

7) Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

8) Například zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších přepisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

9) Například zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

10) Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů.

11) Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů.

12) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

13) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

14) Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.

15) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění zákona č. 100/2010 Sb. a zákona č. 424/2010 Sb.

16) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

17) Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

18) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.