§ 14 zákon o hlavním městě Praze – Budovy musí být označeny popisnými čísly
Zákon o hlavním městě Praze · 131/2000 Sb. · Správní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 14 zákona o hlavním městě Praze stanovuje pravidla pro číslování budov v Praze, rozlišuje mezi popisnými a evidenčními čísly, určuje, kdo o číslování rozhoduje, a ukládá vlastníkům povinnosti s tím spojené. Většina budov musí být označena popisným číslem, zatímco stavby pro rekreaci, dočasné stavby a některé budovy nevyžadující stavební povolení se označují evidenčním číslem. (§ 14 zákona č. 131/2000 Sb., zákon o hlavním městě Praze, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: vlastník
- Judikatura: na § 14 odkazují 2 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 131/2000 Sb.
(1) Budovy musí být označeny popisnými čísly, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Evidenčními čísly se označují
a) stavby pro rodinnou rekreaci,
b) stavby dočasné,
c) budovy, které nevyžadují povolení podle stavebního zákona s výjimkou
1. staveb pro chovatelství o jednom nadzemním podlaží o zastavěné ploše do 16 m2 a do 5 m výšky,
2. zimních zahrad o jednom nadzemním podlaží a skleníků do 40 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky,
3. přístřešků o jednom nadzemním podlaží, které slouží veřejné dopravě, a jiných veřejně přístupných přístřešků do 40 m2 zastavěné plochy a do 4 m výšky.
(3) Samostatnými popisnými a evidenčními čísly se neoznačují příslušenství budovy6), která jsou součástí jednoho celku.
(4) K usnadnění orientace se budovy v jednotlivých ulicích a na jiných veřejných prostranstvích označují vedle popisného čísla ještě číslem orientačním.
(5) O číslování budov rozhoduje hlavní město Praha. Číslování budov popisnými a evidenčními čísly se provádí zvlášť pro každé katastrální území. Každé popisné nebo evidenční číslo budovy musí být v rámci každého katastrálního území jedinečné. Čísla popisná a evidenční, která byla přidělena, nelze užít opakovaně, a to ani v případě přečíslování budov podle odstavce 7. Číslo orientační se opakovaně přiděluje pouze v případě, že nová budova stojí na místě budovy zaniklé.
(6) Vlastník budovy je povinen na svůj náklad označit budovu číslem určeným hlavním městem Prahou a udržovat je v řádném stavu.
(7) Přečíslování budov se provádí jen výjimečně, jsou-li pro to vážné důvody. Dojde-li k přečíslování, hradí náklady s tím spojené hlavní město Praha.
(8) Prováděcí právní předpis stanoví
a) způsob označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy,
b) způsob použití a umístění čísel k označení budov,
c) náležitosti ohlášení o přečíslování budov.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Většina budov musí být označena popisným číslem, zatímco stavby pro rekreaci, dočasné stavby a některé budovy nevyžadující stavební povolení se označují evidenčním číslem.
- Kromě popisného čísla se pro lepší orientaci používá i číslo orientační, které se přiděluje v ulicích a na veřejných prostranstvích.
- O číslování budov rozhoduje hlavní město Praha, přičemž každé popisné nebo evidenční číslo musí být v rámci katastrálního území jedinečné a nelze ho opakovaně použít, s výjimkou orientačních čísel u zaniklých budov.
- Vlastník budovy je povinen na své náklady zajistit označení budovy přiděleným číslem a udržovat ho v řádném stavu.
Na co si dát pozor
- Přečíslování budov je možné jen výjimečně z vážných důvodů, přičemž náklady s tím spojené hradí hlavní město Praha.
- Příslušenství budovy, která jsou součástí jednoho celku, se neoznačují samostatnými popisnými nebo evidenčními čísly.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 14
Jak soudy aplikují § 14
Takový závěr si ovšem odvolací soud bez odpovídajících skutkových zjištění [k tomu srov. nynější právní úpravu - § 121 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, a § 14 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů) učinit nemohl.
Podle § 14 b) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praha, veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.