Vyhláška federálního ministerstva dopravy o vytěžování silničních nákladních vozidel

Silniční nákladní dopravu zprostředkovanou vytěžovacím místem lze provádět bez povolení orgánu státní správy předepsaného v § 25 odst. 2 zákona.

(1) Vytěžovací místo účtuje za výkony provedené ve prospěch provozovatele dopravy a držitele nákladu náhradu ve výši stanovené podle příslušných cenových předpisů.

(2) Odřekne-li držitel nákladu přepravu oznámenou vytěžovacímu místu nebo nepřipraví-li včas náklad nebo jeho naložení nebo vyložení, je povinen nahradit vytěžovacímu místu výdaje, které mu vznikly v souvislosti s marnou přípravou přepravy nebo s jejím zdržením; provozovateli dopravy zaplatí příplatek za marnou jízdu, popřípadě příplatek za čekání vozidla do doby naložení podle tarifu silniční nákladní dopravy pro vnitrostátní přepravu. Příplatek za marnou jízdu popřípadě za čekání zaplatí provozovateli dopravy rovněž držitel nákladu nebo příjemce, kteří nevydají nebo nepřevezmou zásilku v době a za podmínek stanovených silničním přepravním řádem. 7)

(3) Neprovede-li provozovatel dopravy přepravu zprostředkovanou vytěžovacím místem, je povinen nahradit vytěžovacímu místu a držiteli nákladu výdaje, které vznikly přípravou nákladu k přepravě.

Jde-li o nepředvídanou přepravu, kterou je nutno provést bez průtahu proto, že jinak by byl bezprostředně ohrožen chod výroby nebo činnosti organizace nebo zásobování obyvatelstva, neplatí ustanovení § 1 za podmínky, že provozovatel dopravy v těchto případech oznámí vytěžovacímu místu provedení přepravy před její realizací. Musí-li být přeprava započata mimo pracovní dobu vytěžovacího místa, učiní provozovatel dopravy oznámení dodatečně nejbližší následující pracovní den. Neodkladnost a nutnost přepravy potvrdí před započetím jízdy v záznamu o provozu vozidla vedoucí organizace nebo jeho zástupce nebo pracovník zmocněný k tomu vedoucím organizace.

Do 31. 12. 1981 se ustanovení vyhlášky vztahují jen na vozidla o užitečné hmotnosti 2,1 tuny a vyšší.

(1) Výjimky z § 1 této vyhlášky lze povolit ze závažných důvodů nejvýše na dobu jednoho roku. Výjimky povoluje příslušný ústřední orgán státní správy republiky ve věcech dopravy,8) popřípadě orgán státní správy jím pověřený.

(2) Provozovatelé dopravy jsou povinni mít doklad o výjimce v každém vozidle, na které se vztahuje, a řidič je povinen předložit jej na vyzvání oprávněným orgánům.

Zrušuje se vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 141/1976 Sb., o vytěžování silničních nákladních vozidel.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1981.

Ministr:

Ing. Blažek v. r.

1) § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství.

3) Např. vyhláška ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 154/1961 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů, sdělení ministerstva zdravotnictví o vydání směrnic poř. č. 10/1954 Sb., o hygienických a protiepidemických požadavcích při skladování a dopravě poživatin, reg. v částce č. 102/1954 Ú. l.

4) Nedojde-li k dohodě a provozovatel dopravy nemá dostatečné důvody, pro které musí oznámenou přepravu provést sám a nesouhlasí-li s návrhem vytěžovacího místa, navrhne vytěžovací místo národnímu výboru, aby uložil tomuto provozovateli dopravy omezit provoz vozidel podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 68/1979 Sb.

5) § 12 zákona č. 68/1979 Sb.

§ 168 hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., (ve znění uveřejněném pod č. 37/1971 Sb.).

6) Vyhláška ministerstva dopravy č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu.

7) § 50 vyhlášky č. 133/1964 Sb.

8) Zákon Slovenské národní rady č. 33/1971 Sb., o stanovení ústředního orgánu státní správy ve věcech dopravy v působnosti Slovenské socialistické republiky.

Zákon České národní rady č. 58/1971 Sb., o určení ústředního orgánu státní správy ve věcech dopravy.