§ 307 Zákon o konaní v občianskych právnych veciach (občiansky súdny poriadok) – Výlučnost rozhodnutí.
Zákon o konaní v občianskych právnych veciach (občiansky súdny poriadok) · 142/1950 Sb. · § 307 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 307 stanoví, že otázku, zda a kdy lze nezvěstnou osobu považovat za mrtvou, je možné řešit pouze v řízení k tomu určeném, a to i v případě, že by se jednalo o předběžnou otázku v jiném soudním řízení.
§ 307 Výlučnost rozhodnutí.
Otázku, zda a kdy lze nezvěstného považovat za mrtvého, nelze řešit v jiném řízení, a to ani jako otázku předběžnou.
DÍL DRUHÝ.
Paragraf 307 stanoví, že otázku, zda a kdy lze nezvěstnou osobu považovat za mrtvou, je možné řešit pouze v řízení k tomu určeném, a to i v případě, že by se jednalo o předběžnou otázku v jiném soudním řízení.
Co to znamená v praxi
Soudy ani jiné orgány nemohou v průběhu jiného řízení (např. dědického nebo rozvodového) samy rozhodnout, že nezvěstná osoba je mrtvá.
Pokud je potřeba určit, zda je nezvěstná osoba mrtvá, musí být vždy zahájeno samostatné řízení o prohlášení za mrtvého.
Rozhodnutí o prohlášení za mrtvého je výhradní a nelze ho nahradit jiným posouzením v rámci jiného řízení.
Na co si dát pozor
Pokud potřebujete vyřešit právní situaci související s nezvěstnou osobou, je nutné nejprve vyřešit otázku jejího prohlášení za mrtvou v samostatném řízení.
Hlídat změny § 307 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.