§ 643 Zákon o konaní v občianskych právnych veciach (občiansky súdny poriadok) – VÝKON CIZÍCH ROZHODNUTÍ.
Zákon o konaní v občianskych právnych veciach (občiansky súdny poriadok) · 142/1950 Sb. · § 643 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 643 zákona 142/1950 stanoví, že o uznání cizího rozhodnutí (které není automaticky uznatelné dle § 641) rozhoduje Nejvyšší soud po slyšení generálního prokurátora, přičemž jiné soudy a úřady nemohou tuto otázku řešit ani předběžně.
§ 643 VÝKON CIZÍCH ROZHODNUTÍ.
(1) Vyslovit, že se uznává cizí rozhodnutí uvedené v § 642, přísluší nejvyššímu soudu po slyšení generálního prokurátora. Jiné soudy a správní úřady nemohou řešit otázku uznání ani jako otázku předběžnou.
(2) Návrh, aby nejvyšší soud rozhodl o uznání, mohou podat účastníci, soud v řízení trestním nebo civilním, generální prokurátor v zájmu obecném a konečně každý, kdo prokáže právní zájem, aby cizí rozhodnutí bylo uznáno.
(3) Nejvyšší soud rozhoduje rozsudkem bez ústního jednání; přitom může upustit od slyšení účastníků, není-li slyšení třeba. Rozsudkem nejvyššího soudu jsou soudy a správní úřady vázány.
DÍL DRUHÝ.
Paragraf 643 zákona 142/1950 stanoví, že o uznání cizího rozhodnutí (které není automaticky uznatelné dle § 641) rozhoduje Nejvyšší soud po slyšení generálního prokurátora, přičemž jiné soudy a úřady nemohou tuto otázku řešit ani předběžně.
Co to znamená v praxi
Pokud máte cizí soudní rozhodnutí, které spadá pod § 642 (např. rozvod, určení otcovství, pokud nesplňuje podmínky § 641), musíte se obrátit na Nejvyšší soud, aby ho uznal.
Návrh na uznání může podat široký okruh osob a institucí, včetně účastníků řízení, soudů, generálního prokurátora nebo kohokoli s právním zájmem.
Nejvyšší soud rozhoduje o uznání rozsudkem, a to bez ústního jednání, pokud to není nutné.
Rozsudek Nejvyššího soudu o uznání cizího rozhodnutí je závazný pro všechny ostatní soudy a správní úřady v Československé republice.
Na co si dát pozor
Otázku uznání cizího rozhodnutí dle § 642 nemohou řešit nižší soudy ani správní úřady, ani jako předběžnou otázku.
Nejvyšší soud může rozhodnout bez ústního jednání a může upustit od slyšení účastníků, pokud to není třeba.