§ 26 Zákon o náhradách při úrazech a nemocech z povolání – Za zavinění podniku se považuje nejen zavinění jeho orgánů

Stručně

Paragraf 26 zákona č. 150/1961 Sb. stanoví, že za zavinění podniku se považuje i zavinění jeho pracovníků při plnění pracovních povinností, přičemž nárok na náhradu škody lze v takovém případě uplatnit pouze proti podniku, nikoli proti samotnému pracovníkovi.

Co to znamená v praxi

• Pokud pracovník způsobí škodu při plnění svých pracovních úkolů, za tuto škodu odpovídá podnik, nikoli přímo pracovník.
• Poškozená osoba, která utrpěla úraz nebo nemoc z povolání, uplatňuje svůj nárok na náhradu škody vždy vůči podniku, a to i v případě, že škoda vznikla zaviněním konkrétního pracovníka.
• Pracovník, jehož zavinění se přičítá podniku, odpovídá pouze tomuto podniku, a to v rozsahu a za podmínek stanovených jinými právními předpisy (např. zákoníkem práce).

Na co si dát pozor

• Tento paragraf chrání pracovníka před přímým uplatněním nároku na náhradu škody ze strany poškozeného, pokud škodu způsobil při plnění pracovních povinností.
• Podnik však může následně požadovat náhradu škody po svém pracovníkovi, ale pouze v rámci a za podmínek stanovených zvláštními předpisy, což obvykle znamená omezenou výši náhrady.