Vyhláška o novém znění vojenského trestního řádu

(1) Mimo případy předvídané ve vojenském trestním právu může se řízení podle stanného práva konati po předchozím vyhlášení stanného práva pro zločiny vraždy, loupeže, žhářství a veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku, které byly spáchány po vyhlášení stanného práva.

(2) Vyhlásiti stanné právo je v těchto případech přípustné jen tehdy, když se uvedené zločiny nebezpečně vzmáhají, takže je třeba odstrašujícího příkladu, aby se zabránilo poškozování kázně neb ohrožování veřejné bezpečnosti, nebo dalšímu šíření trestných činů poškozujících válečnou moc.

(3) Rozhodnouti o nutnosti vyhlášení stanného práva přísluší ministru národní obrany.

Při vyhlášení stanného práva zůstanou ustanovení tohoto zákona o příslušnosti netknuta.

(1) Ministr národní obrany nařídí vyhlášení stanného práva rozkazem.

Tento rozkaz musí obsahovati:

1. pojmenování zločinů a vojenských svazků nebo okresů, pro které bylo stanné právo nařízeno,

2. výstrahu před spácháním takových zločinů a

3. vyhrůžku, že každý, kdo se po vyhlášce proviní takovým zločinem, bude souzen podle stanného práva a potrestán smrtí, při čemž třeba uvésti způsob trestu smrti.

(2) Rozkaz se vyhlásí způsobem předepsaným ve vojenských služebních předpisech a přečte se před nastoupivším mužstvem. Mimo to může býti rozkaz oznámen národním výborům, aby byl veřejně vyhlášen. Jeví-li se to účelným, může se vyhlášení státi ještě veřejným vyvěšením nebo uveřejněním ve veřejných listech.

(1) K řízení podle stanného práva dojde v jednotlivém případě na písemný návrh vrchního vojenského prokurátora, v němž je třeba uvésti přesně jak jméno obviněného, tak i čin kladený mu za vinu.

(2) Navrhuje řízení podle stanného práva musí vrchní vojenský prokurátor šetřiti zásady, aby byly před stanný soud postaveny jen takové osoby podrobené vojenské trestní soudní pravomoci, které buď byly přistiženy při činu samém nebo jejichž vinu lze podle všeho očekávání dokázati bez průtahu.

(3) Pátrání, kterého je snad třeba, aby se připravilo rozhodnutí vrchního vojenského prokurátora, se nesmí protáhnouti přes osmačtyřicet hodin.

(4) Osoby uvedené v § 415, odst. 1 nesmějí býti postaveny před stanný soud.

(5) Bylo-li proti obviněnému zahájeno řádné řízení, není již možné zahájiti pro týž čin řízení podle stanného práva.

(1) K provedení řízení podle stanného práva je příslušný stanný soud, který se sejde u vrchního vojenského soudu, a to bez ohledu na jiné trestní věci, které snad jsou zahájeny proti obviněnému u řádných soudů.

(2) Stanný soud se skládá z týchž osob jako nalézací soud u vrchního vojenského soudu.

(3) Stanný soud může si zvoliti své sídlo podle uvážení vrchního vojenského prokurátora v každém místě okresu, pro který bylo vyhlášeno stanné právo.

Vrchní vojenský prokurátor zahájí řízení podle stanného práva tím, že vrchnímu vojenskému soudu zašle neprodleně příslušný návrh. Vrchní vojenský soud učiní ihned, jakmile návrh dojde, co nejrychleji opatření, aby se sešel stanný soud a aby byla dodána potřebná ochrana a exekuční oddíl pro bezpečnost stanného soudu a k eventuálnímu výkonu trestu smrti, a má pečovati o to, aby bylo na místě určeném k vykonání stanného práva opatřeno potřebné úřední nářadí, aby byl přítomen kněz, lékař a v každém případě popravčí, aby žádná překážka nestála v cestě výkonu trestu smrti, kdyby měl býti uložen.

(1) Formální vyhledávací řízení a podání písemné žaloby nemá místa, nýbrž celé řízení se provede od začátku až do konce před shromážděným stanným soudem a to co možná bez přerušení.

(2) Obviněný musí býti postaven před stanný soud ihned, jakmile se tento soud sejde.

(3) Vrchní vojenský prokurátor je povinen opatřiti důkazy potřebné k přelíčení, zejména též, je-li třeba, přímo obeslati poškozené, svědky a znalce nebo také dáti je předvésti.

(4) Stanný soud se může konati kteroukoli hodinu a též pod širým nebem.

(5) Řízení proti jednotlivému obviněnému čítajíc v to i vynesení rozsudku smí trvati nejdéle třikrát čtyřiadvacet hodin, kterážto lhůta se počítá od toho okamžiku, kdy obviněný byl postaven před stanný soud. Nelze-li tuto lhůtu dodržeti, má nastati řádné řízení.

(1) Řízení před stanným soudem se koná beze vší rozvláčnosti obdobně podle předpisů obsažených v hlavě XVIII, nejsou-li níže stanoveny odchylky.

(2) Obviněný si může zvoliti obhájce (hlava V) a musí býti o tomto právu poučen vrchním vojenským prokurátorem ihned po nařízení stanného řízení, v každém případě však dříve, než byl postaven před stanný soud. Neužije-li obviněný tohoto práva nebo není-li možno zvoleného obhájce k přelíčení ihned předvolati, určí mu soud obhájce z úřední moci.

(1) Místo přečtení písemné žaloby zahájí vrchní vojenský prokurátor přelíčení tím, že vylíčí skutečnosti kladené obviněnému za vinu.

(2) Řízení má zpravidla přestati na důkazu činu, pro který bylo zahájeno řízení podle stanného práva, na návrh vrchního vojenského prokurátora lze je však rozšířiti také na jiné činy, podléhající stannému řízení, není-li třeba se obávati průtahu, kterým by se řízení podle stanného práva zmařilo (§ 441, odst. 5). K jiným trestným činům žalovaného se nepřihlíží.

(3) Vypátrání spoluvinníků a účastníků se sice nepustí se zřetele, nemá se však proto odkládati vynesení rozsudku a jeho výkon na žalovaném.

(4) Po skončení průvodního řízení rozebere vrchní vojenský prokurátor jeho výsledky a učiní svůj návrh. Obviněný a jeho obhájce mají na to odpověděti, a vidí-li se vrchnímu vojenskému prokurátoru ještě na to něco říci, přísluší obviněnému a jeho obhájci vždy právo posledního slova.

(1) Potom prohlásí předseda přelíčení za skončené a dá žalovaného odvésti, načež rozhodne stanný soud v neveřejné poradě zachovávaje ustanovení §§ 74 až 79, § 302, odst. 1 a § 305.

(2) Bude-li obviněný jednomyslně uznán vinným trestným činem, který podléhá řízení podle stanného práva, má stanný soud zároveň uznati rozsudkem na trest smrti.

(3) Proti žalovaným, kteří v době spáchaného činu nedokončili ještě 20. rok věku, bude uznáno místo trestu smrti provazem na těžký žalář od deseti do dvaceti let, místo trestu smrti zastřelením na žalář nebo těžký žalář od pěti do deseti let. Mimoto může stanný soud, je-li dán potřebný odstrašující příklad na obnovení pokoje a pořádku výkonem trestu smrti na jedné nebo několika nejvíce trestuhodných osobách, uložiti z důležitých důvodů méně zúčastněným osobám místo trestu smrti tresty na svobodě dříve uvedené. Další zmírnění trestu na podkladě mimořádného zmírňovacího práva podle § 309, odst. 2 nemá místa. Místo trestu smrti zastřelením lze uznati na těžký žalář jen tehdy, je-li na trestný čin, když tu není zvláštních známek, které podmiňují trest smrti, stanoven těžký žalář.

(4) Nastoupí-li při trestném činu, podrobeném řízení podle stanného práva, některá z podmínek uvedených v § 306, má stanný soud rozsudkem vysloviti zproštění obviněného.

Rozsudek se vypracuje písemně.

(1) Rozsudek stanného práva buď ihned veřejně prohlášen.

(2) Proti rozsudku stanného soudu není žádného opravného prostředku a podání žádosti za milost kýmkoli nemá odkladného účinku.

(3) Byl-li žalovaný odsouzen k smrti a nebyla-li mu udělena milost, má se mu po prohlášení rozsudku, je-li to možné, dáti kněz a trest smrti se vykoná po lhůtě přiměřené k přípravě na smrt, zpravidla během dvou hodin.

(4) Po prohlášení osvobozujícího rozsudku propustí se žalovaný ihned na svobodu, není-li ze zákonných důvodů třeba, aby byl dále ve vazbě.

(1) Nepokládá-li se stanný soud za příslušný, nelze-li rozsudek vynésti jen proto, že soudci nejsou jednomyslní, nebo jsou-li proti obviněnému sice závažné důvody podezření, že spáchal trestný čin jemu kladený za vinu, ale provedení důkazů jeho viny je v zákonné lhůtě (§ 441, odst. 5) nemožné, objeví-li se při přelíčení, že obviněný je v některém ze stavů uvedených v § 415, konečně nemůže-li se do zákonné lhůty rozsudek vůbec vynésti, usnese se stanný soud, že se další řízení podle stanného práva nekoná.

(2) Usnesení stanného soudu se oznámí žalovanému a sdělí vrchnímu vojenskému prokurátoru, který potom zařídí, čeho je třeba k zahájení řádného řízení, a zároveň rozhodne, má-li vazba obviněného trvati dále nebo ne.

O přelíčení před stanným soudem se sepíší protokoly podle ustanovení §§ 314 až 316, obsah jejich se však omezí na nejpodstatnější věc přelíčení. Protokoly podepíše předseda a zapisovatel.

(1) Zrušiti prohlášené stanné právo přísluší ministru národní obrany nebo nejvyššímu veliteli armády v poli, pokud byl k prohlášení stanného práva zmocněn.

(2) Zrušení stanného práva se musí ihned vysloviti, zanikl-li důvod, pro který bylo vyhlášeno, zejména byl-li již výkonem trestu smrti na jednom nebo na několika vinnících dán potřebný odstrašující příklad, a musí se vždy vyhlásiti týmž způsobem jako vyhlášení stanného práva.

(3) Ve všech ještě nevyřízených trestních věcech i v těch, kde byl rozsudek smrti již vynesen, ale nebyl ještě vykonán, musí býti zrušení stanného práva oznámeno obviněnému a vrchní vojenský prokurátor musí zavésti vyhledávací řízení; potom se další řízení provede podle všeobecných ustanovení tohoto trestního soudního řádu.

(1) Veškeré rozsudky vynesené v řízení podle stanného práva nutno předložiti i s jednacími spisy nejpozději do čtrnácti dnů po vykonání rozsudku ministerstvu národní obrany skrze generálního vojenského prokurátora, který učiní návrhy, jež uzná za přiměřené.

(2) Naskytnou-li se důvody pro obnovu řízení, jedná se o tom podle ustanovení hlavy XXI.

Ustanovení předchozích hlav platí i o polním soudním zřízení a o polním trestním řízení, jestliže v této hlavě není stanoveno nic jiného.

Oblasti, v níž má platnost polní soudní zřízení a polní trestní řízení (oblasti polních soudů), je pole (§ 194, odst. 3 zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb. o obraně státu).

(1) Zříditi oblast polních soudů mimo pole nebo v době, když ještě pole není, může

1. ministr národní obrany, jestliže vstoupil stát do branné pohotovosti (§ 57 zákona o obraně státu) nebo jestliže president republiky po slyšení vlády nařídil povolání k výjimečné činné službě podle § 27 branného zákona;

2. vláda nařízením vydaným se souhlasem presidenta republiky, jestliže nastanou uvnitř státu nebo na jeho hranicích události ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek.

(2) Týmž způsobem buďte opatření podle předcházejícího odstavce odvolána, jakmile přestaly skutečnosti, které byly jejich důvodem.

(3) Ustanoveními těmito se nerozšiřuje pravomoc vojenských soudů vymezená v § 11 a 13 a ve vedlejších zákonech je doplňujících (na př. zákon branný, zákon o obraně státu).

(1) Má-li polní soudní zřízení a polní trestní řízení platnost v době, kdy ještě není hlavního velitele, nezřídí se po tuto dobu ani vrchní polní soudy ani úřady vrchních polních prokurátorů, a úkony, které jim tato hlava svěřuje, připadnou nejvyššímu vojenskému soudu a generálnímu vojenskému prokurátoru; v takových případech nejvyšší vojenský soud rozhoduje v složení předepsaném pro vrchní polní soud (§ 465).

(2) Úkony, které tato hlava svěřuje hlavnímu veliteli, vykonává v době, kdy zřízen není, ministr národní obrany.

V oblasti polních soudů je dovoleno vyřídit v kázeňském řízení i obecné přečiny a soudní přestupky, je-li na ně v zákoně jako hlavní trest ustanoven trest na svobodě nepřesahující šest měsíců nebo trest na penězích nebo trest odnětí vojenské hodnosti.

(1) Vojenskou trestní soudní pravomoc v oblasti polních soudů vykonávají polní soudy.

Polní soudy jsou:

1. nižší polní soudy,

2. vyšší polní soudy a

3. vrchní polní soudy.

(2) Není-li v dalších předpisech stanoveno jinak, platí o nižších polních soudech táž ustanovení jako o krajských vojenských soudech, o vyšších polních soudech táž ustanovení jako o vrchních vojenských soudech.

(1) Polní soudy zřizuje a zrušuje hlavní velitel; právo zřizovat a zrušovat nižší a vyšší polní soudy může tento velitel přenésti na jiné vyšší velitele jemu podřízené.

(2) Nižší a vyšší polní soudy se zřizují u vyšších velitelství podle potřeby. Vrchní polní soud se zřídí zpravidla jen u hlavního velitelství; je-li toho však zapotřebí, mohou být ještě další vrchní polní soudy zřízeny u vyšších velitelství, která určí hlavní velitel.

(3) Velitelství, u něhož je polní soud zřízen, určuje mu jeho stanoviště.

(4) Kterým vyšším polním soudům jsou podřízeny jednotlivé nižší polní soudy a kterým vrchním polním soudům vyšší polní soudy, určí velitel, jenž nadřízené vyšší a vrchní polní soudy zřizuje.

Nižším polním soudům náleží:

1. konati řízení a rozhodovati o trestních činech, na které je podle trestních ustanovení (sazeb), jichž má býti užito, jako hlavní trest určen trest na svobodě nepřevyšující pět let nebo trest na penězích nebo trest odnětí vojenské hodnosti;

2. účastniti se vyhledávacího řízení v trestních případech, o nichž rozhodovati přísluší vyšším polním soudům.

Vyšším polním soudům náleží:

1. konati řízení a rozhodovati o trestných činech, které nepatří do příslušnosti polních soudů nižších;

2. rozhodovati o odvoláních z rozsudků nižších polních soudů a rozhodovati o stížnostech v případech, v nichž vojenský trestní řád přikazuje rozhodování vrchnímu vojenskému soudu.

Vrchní polní soudy rozhodují o odvoláních z rozsudků vyšších polních soudů a mimo to o věcech, které jim jsou v této hlavě ještě zvláště přikázány.

(1) Vrchní polní soud je složen z generála justiční služby jako předsedy, z dalších důstojníků justiční služby jako radů a z kancelářského personálu. Je-li třeba, má předseda ještě jednoho nebo několik náměstků; jimi jsou rovněž důstojníci justiční služby.

(2) Přednostou vyššího polního soudu je plukovník justiční služby, přednostou nižšího polního soudu podplukovník nebo major justiční služby.

(1) Nalézací soud u nižšího polního soudu se skládá z předsedy a z dvou přísedících.

(2) Předsedou je důstojník justiční služby, jedním přísedícím je důstojník zbraní, druhý přísedící se vybere ze stavovské a hodnostní skupiny žalovaného. Stavovské skupiny určují služební předpisy, hodnostními skupinami jsou důstojníci, rotmistři a mužstvo.

(3) Nelze-li druhého přísedícího vybrati ze stavovské skupiny žalovaného nebo patří-li žalovaní k různým stavovským skupinám, vybere se druhý přísedící ze stavovské skupiny zbraní.

(4) Náleží-li žalovaný k hodnostní skupině mužstva nebo rotmistrů a nelze-li druhého přísedícího vybrat z jeho hodnostní skupiny, vybere se druhý přísedící z nejbližší vyšší hodnostní skupiny (z rotmistrů, z důstojníků). Náleží-li žalovaní k různým hodnostním skupinám, určí se druhý přísedící podle žalovaného, jenž náleží k hodnostní skupině nejvyšší.

(5) Je-li žalovaný osobou občanskou, určí se druhý přísedící stejně, jako když je žalován důstojník zbraní.

(6) Je-li na týž den určeno několik hlavních přelíčení, mohou se všechna přelíčení vykonat před týmž nalézacím soudem; v tom případě se druhý přísedící určí tak, jako kdyby všichni žalovaní, proti nimž se koná hlavní přelíčení, byli žalováni společně.

(7) Za přísedící třeba vyvoliti osoby s větším životním rozhledem a s větší zkušeností, které znají poměry a předpisy vojenské a mají porozumění pro potřeby státu.

Místo nalézacího soudu rozhoduje u nižšího polního soudu jediný důstojník justiční služby jako samosoudce:

1. jde-li o trestný čin, na který je v zákoně podle trestních ustanovení (sazeb), jichž má býti použito, jako hlavní trest ustanoven trest na svobodě nepřesahující jeden rok nebo trest na penězích nebo trest odnětí vojenské hodnosti, nebo

2. jde-li o trestný čin, na který je v zákoně sice ustanoven delší trest na svobodě, ale navrhne-li žalobce, aby byl jako hlavní trest uložen jen trest na svobodě nepřesahující jeden rok.

(1) Nalézací a odvolací soud u vyššího polního soudu se skládá z předsedy a z dvou přísedících.

(2) Předsedou a jedním přísedícím jsou důstojníci justiční služby, druhým přísedícím je důstojník zbraní; o jeho výběru platí ustanovení posledního odstavce § 462.

Vrchní polní soud rozhoduje, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, po slyšení vrchního polního prokurátora v senátu, jenž se skládá z předsedy soudu nebo z jeho náměstka a z dvou radů.

(1) Žalobci u polních soudů jsou polní prokurátoři, a to:

1. u nižšího polního soudu nižší polní prokurátor,

2. u vyššího polního soudu vyšší polní prokurátor a

3. u vrchního polního soudu vrchní polní prokurátor.

(2) Stanoviště polního soudu je i stanovištěm polního prokurátora, jenž je u něho žalobcem.

(3) Není-li stanoveno jinak, platí o nižším polním prokurátoru táž ustanovení jako o vojenském prokurátoru a o vyšším polním prokurátoru táž ustanovení jako o vrchním vojenském prokurátoru.

(1) Úřady polních prokurátorů zřizovati a zrušovati přísluší velitelům, kteří jsou povoláni zřizovat a zrušovat polní soudy, u nichž jsou polní prokurátoři žalobci.

(2) Úřady polních prokurátorů jsou podřízeny velitelům, u kterých jsou zřízeny polní soudy, u nichž jsou polní prokurátoři činní.

(1) Polní prokurátoři a jejich náměstci se vybírají z důstojníků justiční služby.

(2) Nemůže-li polního prokurátora, jenž je vyloučen nebo nemocen neb jehož něco jiného zajde, zastoupit jeho náměstek nebo nemá-li polní prokurátor, kterého postihne překážka, žádného náměstka, postará se velitel, kterému polní prokurátor podléhá, aby byl poslán k polnímu prokurátoru způsobilý důstojník (odstavec 1) jako dočasná výpomoc.

(3) Je-li třeba výpomoci jen pro hlavní přelíčení u nižšího polního soudu, může býti určen za výpomoc kterýkoli důstojník.

(4) Za výpomoc nelze určiti důstojníka justiční služby, který je soudcem u polního soudu.

(1) Velitelé, oprávnění zřizovat a zrušovat polní soudy (§ 457, odst. 1) a úřady polních prokurátorů (§ 467, odst. 1), ustanovují přednosty polních soudů a polní prokurátory a přidělují jim potřebný personál.

(2) Předsedy vrchních polních soudů, jejich náměstky a rady vrchních polních soudů ustanovuje hlavní velitel.

(1) Nemůže-li u nižšího polního soudu žádný z přidělených důstojníků justiční služby převzíti funkci předsedy nalézacího soudu nebo samosoudce, přikáže mu přednosta nadřízeného vyššího polního soudu pro onen případ důstojníka justiční služby od jiného podřízeného nižšího polního soudu neb od soudu vlastního.

(2) Nedostává-li se v jednotlivých případech důstojníků justiční služby pro obsazení nalézacího neb odvolacího soudu u polního soudu vyššího, může si přednosta soudu vypomoci povoláním důstojníků justiční služby od podřízených polních soudů nižších; není-li tato výpomoc možná, nařídí nadřízený vrchní polní soud některému z podřízených vyšších polních soudů, aby vyslal k žádajícímu vyššímu polnímu soudu potřebný počet důstojníků justiční služby.

(1) Příslušnost jednotlivého polního soudu první stolice se vztahuje na všechny osoby, podrobené vojenské soudní pravomoci, které byly dopadeny nebo v době zavedení řízení se zdržují v dosahu moci velitelství, u něhož je soud zřízen. Pokud by podle toho mohla nastat příslušnost několika soudů, je příslušný soud, který se o věci nejdříve dověděl.

(2) Soudní příslušnost se nemění, změní-li se později pobyt obviněného nebo dosah moci velitelství, u kterého je soud zřízen.

(3) Soudu (žalobci), který nejdříve zvěděl o trestném činu, přísluší proň konati řízení tak dlouho, dokud nevyjde najevo okolnost odůvodňující příslušnost podle prvního odstavce.

(4) Aby bylo usnadněno řízení, nebo z jiných závažných důvodů může soud (žalobce) příslušný podle předcházejících odstavců postoupit věc soudu (žalobci) místa spáchání činu nebo soudu (žalobci) místa nového pobytu vinníkova.

(5) Odejde-li soud (žalobce), jehož příslušnost byla založena podle předcházejících ustanovení, později na jiné stanoviště, může, jeví-li se to účelným, postoupit trestní věc soudu (žalobci), který přijde na jeho místo, neb jinému blízkému soudu (žalobci).

Zrušen zákonem č. 226/1947 Sb.

(1) Ustanovení § 152, odst. 2 platí i o spisování zápisů u vyšších polních soudů.

(2) K podání znaleckého nálezu a posudku stačí u nižšího i u vyššího polního soudu jeden znalec. Ohledání a pitvu mrtvoly může provésti i jen jeden lékař.

(3) Obhájcem může být i důstojník, který není důstojníkem justiční služby, ale u vyššího polního soudu musí být obhájce práva znalý.

(4) V řízení pro zločiny vojenské zrady a pro zločiny nepřekážení nebo neoznámení vojenské zrady může být obhájcem jen osoba zapsaná do seznamu obhájců oprávněných obhajovati v těchto věcech nebo aktivní důstojník justiční služby; z neaktivních důstojníků justiční služby pouze ten, kdo byl oprávněn ministerstvem národní obrany obhajovati v těchto věcech před vojenskými soudy.

(5) Důstojník justiční služby, který byl vyšetřujícím soudcem, může v případě nezbytnosti být v téže věci členem nalézacího soudu i u vyššího polního soudu.

O stížnostech platí obdobně ustanovení předchozích hlav s odchylkou, že kde podle nich o stížnosti rozhoduje nejvyšší vojenský soud, přísluší rozhodovati vrchnímu polnímu soudu; o stížnosti na opatření polního prokurátora rozhoduje velitel, u něhož je zřízen polní soud, u kterého je polní prokurátor činný.