151/1948 Sb. · 489 paragrafů
(1) Úřady polních prokurátorů zřizovati a zrušovati přísluší velitelům, kteří jsou povoláni zřizovat a zrušovat polní soudy, u nichž jsou polní prokurátoři žalobci.
(2) Úřady polních prokurátorů jsou podřízeny velitelům, u kterých jsou zřízeny polní soudy, u nichž jsou polní prokurátoři činní.
(1) Polní prokurátoři a jejich náměstci se vybírají z důstojníků justiční služby.
(2) Nemůže-li polního prokurátora, jenž je vyloučen nebo nemocen neb jehož něco jiného zajde, zastoupit jeho náměstek nebo nemá-li polní prokurátor, kterého postihne překážka, žádného náměstka, postará se velitel, kterému polní prokurátor podléhá, aby byl poslán k polnímu prokurátoru způsobilý důstojník (odstavec 1) jako dočasná výpomoc.
(3) Je-li třeba výpomoci jen pro hlavní přelíčení u nižšího polního soudu, může býti určen za výpomoc kterýkoli důstojník.
(4) Za výpomoc nelze určiti důstojníka justiční služby, který je soudcem u polního soudu.
(1) Velitelé, oprávnění zřizovat a zrušovat polní soudy (§ 457, odst. 1) a úřady polních prokurátorů (§ 467, odst. 1), ustanovují přednosty polních soudů a polní prokurátory a přidělují jim potřebný personál.
(2) Předsedy vrchních polních soudů, jejich náměstky a rady vrchních polních soudů ustanovuje hlavní velitel.
(1) Nemůže-li u nižšího polního soudu žádný z přidělených důstojníků justiční služby převzíti funkci předsedy nalézacího soudu nebo samosoudce, přikáže mu přednosta nadřízeného vyššího polního soudu pro onen případ důstojníka justiční služby od jiného podřízeného nižšího polního soudu neb od soudu vlastního.
(2) Nedostává-li se v jednotlivých případech důstojníků justiční služby pro obsazení nalézacího neb odvolacího soudu u polního soudu vyššího, může si přednosta soudu vypomoci povoláním důstojníků justiční služby od podřízených polních soudů nižších; není-li tato výpomoc možná, nařídí nadřízený vrchní polní soud některému z podřízených vyšších polních soudů, aby vyslal k žádajícímu vyššímu polnímu soudu potřebný počet důstojníků justiční služby.
(1) Příslušnost jednotlivého polního soudu první stolice se vztahuje na všechny osoby, podrobené vojenské soudní pravomoci, které byly dopadeny nebo v době zavedení řízení se zdržují v dosahu moci velitelství, u něhož je soud zřízen. Pokud by podle toho mohla nastat příslušnost několika soudů, je příslušný soud, který se o věci nejdříve dověděl.
(2) Soudní příslušnost se nemění, změní-li se později pobyt obviněného nebo dosah moci velitelství, u kterého je soud zřízen.
(3) Soudu (žalobci), který nejdříve zvěděl o trestném činu, přísluší proň konati řízení tak dlouho, dokud nevyjde najevo okolnost odůvodňující příslušnost podle prvního odstavce.
(4) Aby bylo usnadněno řízení, nebo z jiných závažných důvodů může soud (žalobce) příslušný podle předcházejících odstavců postoupit věc soudu (žalobci) místa spáchání činu nebo soudu (žalobci) místa nového pobytu vinníkova.
(5) Odejde-li soud (žalobce), jehož příslušnost byla založena podle předcházejících ustanovení, později na jiné stanoviště, může, jeví-li se to účelným, postoupit trestní věc soudu (žalobci), který přijde na jeho místo, neb jinému blízkému soudu (žalobci).
Zrušen zákonem č. 226/1947 Sb.
(1) Ustanovení § 152, odst. 2 platí i o spisování zápisů u vyšších polních soudů.
(2) K podání znaleckého nálezu a posudku stačí u nižšího i u vyššího polního soudu jeden znalec. Ohledání a pitvu mrtvoly může provésti i jen jeden lékař.
(3) Obhájcem může být i důstojník, který není důstojníkem justiční služby, ale u vyššího polního soudu musí být obhájce práva znalý.
(4) V řízení pro zločiny vojenské zrady a pro zločiny nepřekážení nebo neoznámení vojenské zrady může být obhájcem jen osoba zapsaná do seznamu obhájců oprávněných obhajovati v těchto věcech nebo aktivní důstojník justiční služby; z neaktivních důstojníků justiční služby pouze ten, kdo byl oprávněn ministerstvem národní obrany obhajovati v těchto věcech před vojenskými soudy.
(5) Důstojník justiční služby, který byl vyšetřujícím soudcem, může v případě nezbytnosti být v téže věci členem nalézacího soudu i u vyššího polního soudu.
O stížnostech platí obdobně ustanovení předchozích hlav s odchylkou, že kde podle nich o stížnosti rozhoduje nejvyšší vojenský soud, přísluší rozhodovati vrchnímu polnímu soudu; o stížnosti na opatření polního prokurátora rozhoduje velitel, u něhož je zřízen polní soud, u kterého je polní prokurátor činný.
(1) Lhůta mezi oznámením žaloby (trestního návrhu) žalovanému a mezi hlavním přelíčením činí nejméně tři dni, ledaže by žalovaný výslovně svolil, aby se tato lhůta zkrátila.
(2) Návrh na doplnění důkazů nebo na opatření nových důkazů (§ 250) nutno podati nejpozději den po vznesení žaloby (§ 244, posl. odst.).
(3) Návrh, aby za trestný čin, na který je v zákoně ustanoven trest na svobodě delší než jeden rok, byl uložen trest na svobodě nepřesahující jeden rok (§ 463, č. 2), učiní žalobce, jeví-li se mu takový trest dostatečným. Učiní-li žalobce tento návrh, nemůže soud uložit přísnější trest.
Proti rozsudkům polních soudů, vyneseným za podmínek § 278 za nepřítomnosti žalovaného, není přípustný odpor.
(1) Z rozsudků nižších a vyšších polních soudů je možno se odvolati ve stejném rozsahu jako z rozsudků samosoudce krajského vojenského soudu.
(2) Odvolání nemá místa:
a) byl-li rozsudek vydán v části oblasti polních soudů obklíčené nepřítelem, v níž není žádného polního soudu vyšší stolice, nebo
b) byl-li rozsudek, jenž se týká jen přečinů a přestupků, vydán v části oblasti polních soudů, v níž ministr národní obrany z důvodů udržení vojenské kázně nebo bezpečnosti vojska nebo veřejného klidu a pořádku odvolání na dobu nutné potřeby u takových rozsudků vyloučil.
(3) Lhůta pro ohlášení odvolání (§ 335, odst. 1) a pro odpověď na odvolání (§ 338, odst. 3) činí jeden den, lhůta pro provedení odvolání (§ 337, odst. 1) tři dni. Vojenské osoby v činné službě mohou ohlášení i provedení odvolání, jakož i odpověď na ně podat u představeného velitelství.
(4) O odvoláních z rozsudků nižších polních soudů rozhodují vyšší polní soudy, o odvoláních z rozsudků vyšších polních soudů vrchní polní soudy.
(5) O odvolání rozhoduje odvolací soud v sedění, jehož se kromě členů odvolacího soudu a zapisovatele účastní u vyššího polního soudu jen vyšší polní prokurátor a u vrchního polního soudu jen vrchní polní prokurátor. Sedění, ve kterém se přednášejí nové prostředky průvodní nebo vývodní, může se zúčastniti i obhájce zvolený; znamenalo-li by to zdržení řízení nebo nemá-li žalovaný obhájce, ustanoví soud žalovanému obhájce z moci úřední.
(6) Před rozhodnutím ve věci samé může předseda odvolacího soudu řízení provedené soudem první stolice doplniti nebo naříditi, aby bylo doplněno, aneb aby vadné procesní úkony byly napraveny.
(7) Odvolací soud rozhodne, nezamítne-li odvolání jako nepřípustné nebo neodůvodněné nebo nenařídí-li doplnění řízení (odstavec 6), ve věci samé rozsudkem podle výsledku provedeného řízení; má-li však za to, že se nelze obejíti bez opakování hlavního přelíčení v první stolici, zruší napadený rozsudek a vrátí věc témuž nebo jinému soudu první stolice k novému projednání a rozhodnutí.
(8) Jinak platí o odvolacím řízení obdobně ustanovení 3. titulu XIX. hlavy.
(1) Trestním příkazem lze v polním řízení ukládat tresty na svobodě do tří měsíců nebo tresty peněžité do 10.000 Kčs*) neb oba tyto tresty, jakož i propadení (zabavení) věci; doba náhradního trestu za nedobytný peněžitý trest nesmí převyšovat šest týdnů, a byl-li uložen zároveň trest na svobodě, spolu s ním tři měsíce.
(2) Jinak platí o trestním příkaze v polním řízení obecná ustanovení.
(1) Veliteli, u něhož je zřízen polní soud, který rozhodoval v první stolici, přísluší nařizovat výkon, odklad a přerušení trestu. Odklad a přerušení trestů na svobodě může tento velitel povoliti i v případech vyhrazených ministru národní obrany, a smí odložit i vykonání trestů na svobodě převyšujících dvě léta; odklad anebo přerušení trestů na svobodě může tento velitel, jde-li o vojenskou osobu v činné službě neb o osobu, jejíž pracovní síly je třeba v zájmu obrany státu, povolit i na dobu neurčitou.
(2) K odkladu nebo přerušení trestu není třeba žádosti odsouzeného.
(1) Zní-li rozsudek vyššího polního soudu, který vešel v první stolici v právní moc, na trest smrti, předloží vyšší polní soud spisy i s předepsaným usnesením veliteli, u něhož je tento vyšší polní soud zřízen; tento velitel připojí k spisům své dobré zdání, zda je odsouzený hoden milosti a jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu jí dostalo, a předloží spisy veliteli, u kterého je zřízen vrchní polní soud.
(2) Zní-li rozsudek vrchního polního soudu nebo rozsudek, který jeho rozhodnutím vešel v právní moc, na trest smrti, usnese se vrchní polní soud, vyslechna vrchního polního prokurátora, o tom, zda doporučuje odsouzeného milosti a jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu jí dostalo, a zašle spisy veliteli, u něhož je tento vrchní polní soud zřízen.
(3) Velitel, u něhož je zřízen vrchní polní soud, rozhodne jak v případě odstavce 1, tak i v případě odstavce 2, zda spisy mají být s návrhem na udělení milosti předloženy ministru národní obrany nebo zda má být trest smrti vykonán.
(4) Není-li v části oblasti polních soudů obklíčené nepřítelem žádného vrchního polního soudu, nastoupí místo velitele, u něhož je zřízen vrchní polní soud, nejvyšší velitel v této oblastní části nadřízený veliteli, u něhož je zřízen vyšší polní soud, a není-li takového velitele, sám velitel, u něhož je zřízen vyšší polní soud.
(1) V oblasti polních soudů lze stanné právo vyhlásit pro všechny zločiny. Nejde-li o zločiny uvedené v §§ 433 a 434, lze tak učiniti jen za podmínek § 435, odst. 2. Právo vyhlásiti a zrušiti stanné právo pro tuto oblast nebo její část přísluší hlavnímu veliteli; hlavní velitel je může přenést na velitele, u kterých jsou zřízeny vrchní nebo vyšší polní soudy.
(2) Vysloví-li stanný polní soud rozsudek smrti, usnese se ihned, vyslechna vyššího polního prokurátora, zda je odsouzenec hoden milosti a jaký trest by byl přiměřený místo smrti, kdyby byla udělena milost. Rozsudek smrti předloží předseda stanného polního soudu veliteli, u něhož je soud zřízen; tento velitel rozhodne, zda má být trest smrti vykonán nebo zda mají být spisy s návrhem na udělení milosti předloženy ministru národní obrany. Rozhodne-li velitel, u něhož je soud zřízen, že rozsudek nemá být předložen ministru národní obrany, trest se vykoná (§ 446, odst. 3); rozhodne-li však, že má být rozsudek předložen ministru národní obrany, vyčká se s vykonáním trestu až do rozhodnutí presidenta republiky.
(1) Ustanovení § 376 platí i o rozsudcích, usneseních a postupu vrchních polních soudů. Žádal-li o podání zmateční stížnosti k zachování zákona obviněný, musí být o jejím vyřízení zpraven.
(2) Návrh na obnovu trestního řízení, provedeného u polního soudu, podává se u nejvyššího vojenského soudu; tento soud určí, který vojenský soud má opatřit trestní spisy a dále postupovat podle § 392, odst. 3 a 4.
(1) Ten, kdo byl odsouzen polním soudem, má právo podat do tří měsíců po vystoupení z oblasti polních soudů, po uvolnění obklíčeného místa [§ 477, odst. 2, písm. a)] aneb upadl-li do zajetí, po návratu do vlasti v stejné lhůtě žádost ke generálnímu vojenskému prokurátoru, aby byl podán návrh ve smyslu § 401, odst. 1, č. 3.
(2) Na toto oprávnění nemá vlivu okolnost, zda bylo před tím proti rozsudku užito opravného prostředku čili nic.
O výsledku žádosti buď žadatel vždy zpraven.
(1) Odejde-li obviněný do oblasti polních soudů v době, kdy se proti němu vede řízení podle předcházejících hlav v první stolici, může žalobce, jde-li o trestné činy malé důležitosti, řízení odročit až do návratu obviněného z oblasti polních soudů; neučiní-li to žalobce, pokračuje se v řízení u polního soudu příslušného podle nového pobytu obviněného. Stejně se postupuje, když trestný čin, kterého se obviněný dopustil před odchodem do oblasti polních soudů, vyjde najevo teprve po jeho odchodu do této oblasti.
(2) O opravných prostředcích podaných proti rozsudkům, které v době odchodu žalovaného do oblasti polních soudů nevešly v moc práva, rozhoduje se podle ustanovení XIX. hlavy, avšak žalovaný nemá nároku, aby byl přítomen při ústním líčení o opravném prostředku; v takových případech se mu vždy určí obhájce z úřední moci, není-li při líčení přítomen obhájce jím přibraný. Dojde-li k zrušení rozsudku nebo k obnově řízení, provede se další řízení u soudu právě pro žalovaného příslušného (odstavec 1), neustanoví-li nejvyšší vojenský soud jinak.
(1) Vystoupí-li obviněný (žalovaný) z oblasti polních soudů dříve, než polní trestní řízení bylo skončeno, může věc býti postoupena soudu příslušnému podle pobytu obviněného (žalovaného).
(2) O odvoláních z rozsudků, které v této době nevešly v moc práva, rozhoduje však odvolací soud podle § 477.
(1) Skončí-li se platnost polního trestního řízení, pokračuje se v řízení podle hlav předcházejících.
(2) O odvoláních podaných proti rozsudkům, které v této době ještě nevešly v moc práva, rozhoduje jako soud odvolací vrchní vojenský soud a nejvyšší vojenský soud.
(3) Příslušnost odvolacího vrchního vojenského soudu se řídí stanovištěm zrušeného nižšího polního soudu, a neleží-li toto stanoviště v obvodu žádného vrchního vojenského soudu, pobytem žalovaného; nelze-li ani tak určiti příslušnost odvolacího vrchního vojenského soudu, určí ji nejvyšší vojenský soud.
(4) O složení odvolacího soudu a o řízení před ním platí ustanovení této hlavy s odchylkou, že na místo vyššího polního prokurátora a vrchního polního prokurátora nastupuje vrchní vojenský prokurátor a generální vojenský prokurátor.
Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. července 1914.*)
Kde nejsou v tomto zákoně výslovně stanoveny výjimky, pozbudou dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, platnosti všechna ustanovení jiných zákonů a nařízení upravující vojenskou soudní trestní pravomoc, zřízení a řízení vojenských soudů, zejména též i předpisy o podřízenosti vojenských osob v činné službě stannému řízení občanských trestních soudů.
(1) Trestné činy spáchané před účinností tohoto zákona, pro něž byla dosud odůvodněna pravomoc občanských trestních soudů, pro které však podle ustanovení tohoto trestního soudního řádu jsou příslušny vojenské soudy, zůstanou i nadále vyhrazeny občanské trestní soudní pravomoci.
(2) Naproti tomu trestné činy spáchané před účinností tohoto zákona, pro něž byla dosud odůvodněna pravomoc vojenských soudů, pro které však podle ustanovení tohoto trestního soudního řádu jsou příslušné občanské trestní soudy, budou posuzovány těmito soudy podle všeobecných trestních zákonů pro ně platných, leč že by pro takový trestný čin bylo již nařízeno vyšetřování před vojenským soudem.
Pro trestní soudní vyšetřování vedená u vojenských soudů v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, platí tato ustanovení:
1. Nebylo-li až do tohoto dne vydáno rozhodnutí v první stolici, bude v trestní věci pokračováno podle ustanovení tohoto trestního soudního řádu. Takové trestní věci vstoupí do stadia vyhledávacího řízení.
2. Došlo-li před účinností tohoto zákona k výroku v první stolici, vztahují se na tyto trestní věci dosavadní předpisy o řízení.
3. Bude-li v případě č. 2 zrušen výrok vynesený v první stolici a věc přikázána první stolici k opětnému rozhodnutí, platí pro další řízení ustanovení tohoto zákona.
Přípustnost obnovy trestního řízení se posuzuje ode dne počátku účinnosti tohoto vojenského trestního soudního řádu podle něho, i když bylo trestní řízení před tímto dnem pravomocně vyřízeno. Též další řízení se řídí podle tohoto zákona.
(1) Byl-li před účinností tohoto zákona vydán rozsudek v nepřítomnosti žalovaného a vrátí-li se odsouzený poté, řídí se další řízení podle tohoto zákona.
(2) Ediktální řízení trvající v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, bude provedeno podle nového vojenského soudního trestního řízení a jen potud, pokud je toho třeba, aby se zjistil skutkový stav a zajistily důkazy.
Jde-li o přerušení promlčení trestnosti, pokládá se každé úřední opatření, které podnikne pro spáchaný trestný čin proti pachateli veřejný žalobce, za rovné vyhledávacímu úkonu příslušného soudu.
Ustanovení tohoto vojenského trestního soudního řádu o složení soudu a o řízení při vykonávání trestní soudní pravomoci nad válečnými zajatci a nad cizinci v době války a za válečných událostí může vláda změniti nařízením.
Tento zákon provedou ministři národní obrany, vnitra a spravedlnosti.
Vyhlašuji v příloze podle čl. V zákona ze dne 18. prosince 1947, č. 226 Sb., jímž se mění, doplňují a sjednocují některá ustanovení vojenských trestních řádů, úplné jednotné znění zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z., o vojenském trestním řádu, a zákonného článku XXXIII/1912, o vojenském trestním řádu, jak vyplývá ze změn a doplňků provedených pozdějšími zákony, včetně zákona ze dne 18. prosince 1947, č. 226 Sb.*)
*) Zákon č. 226/1947 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1948.
*) Ustanovením § 2 zák. ze dne 15. dubna 1948, č. 88 Sb., jímž se mění trestní zákony a trestní řády, byla tato částka zvýšena na 25.000 Kčs.
*) Vynese-li nalézací soud rozsudek smrti, radí se ihned, jakmile vyslechne obžalovaného o uplatňování opravných prostředků, přibrav vojenského prokurátora, je-li odsouzený hoden milosti nebo ne a jaký trest v případě udělení milosti by byl přiměřený místo trestu smrti. Protokol o tom sepsaný se přiloží ke spisům.
*) Ustanovením § 2 zák. ze dne 15. dubna 1948, č. 88 Sb., jímž se mění trestní zákony a trestní řády, byla tato částka zvýšena na 50.000 Kčs.
*) Uvedeného dne nabyl účinnosti zákon v původním znění; ve znění obsaženém v této vyhlášce nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1948.