Nařízení vlády, jímž se upravuje soudnictví a rozšiřuje působnost zákonů a nařízení z oboru soukromého práva a soudní správy v územích postoupených Československé republice podle mírových smluv.

Trestní stíhání činu, který byl spáchán za platnosti dřívějšího zákona, promlčuje se ve lhůtách stanovených v novém zákoně jen tehdy, neustanovoval-li dřívější zákon kratší lhůty.

Promlčení trestu pravoplatně uloženého jest vázáno ustanoveními §§ 67—72 německého trestního zákona.

V trestním řízení, které v den účinnosti tohoto nařízení není skončeno rozsudkem anebo není konečně zastaveno ve smyslu §§ 90 a 112 tr. ř. (§ 168 německého trestního řádu), bude dále pokračováno podle nového trestního řádu. Započaté hlavní líčení budiž provedeno znova.

Podané opravné prostředky buďte vyřízeny podle nového trestního řádu, a jen, kdyby nebylo možno těchto ustanovení užíti, podle dřívějšího trestního řádu.

Lhůty k opravným prostředkům proti soudním rozhodnutím, nenabyvším dosud právní moci, řídí se ustanovením dřívějšího trestního řádu.

Rovněž důvody opravných prostředků posuzují se podle dřívějšího trestního řádu.

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby nařízením vydal podrobná přechodná ustanovení podle zásad vyslovených shora, kdyby jich pro některý obor soudnictví zvláště bylo třeba.

Toto nařízení nabývá účinnosti dne 1. května 1920. Je provésti náleží ministru spravedlnosti.

Dr. Veselý v. r.,

v zastoupení ministerského předsedy a jako ministr spravedlnosti.

Sonntág v. r.

Habrman v. r.

Klofáč v. r.

Houdek v. r.

Dr. Beneš v. r.

Staněk v. r.

Dr. Heidler v. r.

Prášek v. r.

Dr. Winter v. r.

Dr. Franke v. r.