Vládní vyhláška o novém zřízení Českobratrské církve evangelické.

K platnému usnášení o věcech uvedených v § 94, 1., 2. a o spojení neb sloučení Českobratrské církve evangelické s jinou církví se vyhledává, aby se hlasování zúčastnily nejméně dvě třetiny členů synodu a z nich pro návrh byly dvě třetiny hlasů.

Synod může i nečleny synodu pozvati, aby se účastnili jednání s hlasem poradním.

(1) Synodní rada se skládá ze synodního seniora, jeho náměstka, synodního kurátora, tří dalších členů a tří náhradníků jejich.

(2) Členy synodní rady nesmějí zároveň býti manžel a manželka, rodiče a děti, bratří a sestry, tchán a tchyně a zeť nebo snacha.

(3) Je-li zvolen někdo, kdo je členem seniorátního výboru, musí se vzdáti, než přijme volbu, členství ve výboru seniorátním.

(4) Všichni členové synodní rady jsou voleni na šest let a mohou býti po uplynutí zvoleni znovu na jedno období. Ti členové, kteří znovu byli zvoleni na příští období, neuvádějí se znovu v úřad.

(5) Ustanovení o volitelnosti členů synodní rady na nepřetržitou dobu jedině dvou období se nevztahuje na členy synodní rady (resp. synodního výboru), kteří byli zvoleni při ustavení Českobratrské církve evangelické.

(6) Při volbě synodního seniora předsedá synodní kurátor aneb jeho zástupce a spisuje se o ní zvláštní protokol.

(7) Členové synodní rady se uvádějí v úřad takto: Při zvláštním sedění synodu, konaném po pravidle v neděli podle řádu bohoslužebného, a to nejlépe hned po volbě, jest nejprve uveden v úřad nově zvolený synodní senior, a to buď odstupujícím synodním seniorem, nebo není-li to pro jakoukoli příčinu možné, nejstarším farářem, členem synodu. Jemu přísluší, aby po krátkém proslovu svém a jednoho k tomu zvoleného člena z počtu starších přijal jménem synodu od synodního seniora slib a jej slavnostně jménem celé církve synodním seniorem prohlásil.

(8) Ostatní nově zvolení členové synodní rady dávají svůj slib v ruce synodního seniora, buď právě v témž sedění aneb již z dřívějška instalovaného. I to se děje při slavnostním sedění synodu.

(9) Nově zvoleného synodního seniora a členy synodní rady oznámí předseda onoho sedění synodního, při kterém byli zvoleni, ministerstvu školství a národní osvěty k potvrzení vládou.

(10) Není-li pro jakékoli příčiny možno vykonati instalaci hned při sedění synodu, určí synod sám čas a místo této funkce.

(11) Uprázdní-li se místo některého člena synodní rady, nastupují příslušní náhradníci a úřadování jejich trvá až do příštího synodu, který vykoná volbu novou. Byl-li zvolen náhradník, který již nějaký čas funkci člena v synodní radě vykonával, nepočítá se mu do šestiletí tato doba ztrávená zastupováním.

(1) Synodní rada má právo usnésti se na svém zvláštním jednacím řádu, podle něhož má veškerá její činnost býti vykonávána; může trvale svěřiti část své působnosti, která jí je tímto zřízením vyměřena, synodnímu seniorovi, aneb pro různé úkoly zříditi ze sebe odbory, nebo práci rozděliti mezi své jednotlivé členy, jak ukáže potřeba a zkušenost; může zříditi za své odpovědnosti pro určitý úkol odbory i z nečlenů synodní rady a vyžádati si odborné posudky od kterýchkoli osob důvěry hodných a hraditi vydání tím vzniklé ze všeobecného fondu církevního.

(2) Synodní rada může jednati i hlasovati také písemně.

(3) Synodní radě předsedá synodní senior. Není-li jednacím řádem synodní rady ustanoveno jinak, rozděluje práci sobě i ostatním členům. Synodního seniora zastupuje, je-li potřebí, jeho náměstek, po případě synodní kurátor. Zemřel-li synodní senior, ujme se náměstek veškerých jeho prací a povinností až do dne nové volby a požívá celého funkčního platu.

(4) Kdyby některý člen synodní rady zemřel nebo se vzdal členství, nastoupí za něj k vyzvání předsedovu náhradník, který obdržel nejvíce hlasů, a to za faráře farář, za jiného člena náhradník jiný. Náhradník zastoupí i člena synodní rady, když by byl tento člen povolán zastupovati buď synodního seniora neb jeho náměstka anebo synodního kurátora.

Úředním sídlem synodní rady je Praha, kdež je stálá ústřední kancelář církevní.

(1) Synodnímu seniorovi přísluší po čas jeho úřadování plat stanovený synodem, náhrada výloh za vykonané cesty úřední a naturální byt v Praze.

(2) Členům synodní rady přísluší po čas jejich úřadování funkční plat, jehož výši určuje synod, a náhrada za vykonané úřední cesty.

Synodní radě přísluší vedle povinností vytčených jinde v tomto zřízení:

1. přihlížeti k učení, bohoslužbě, řádu a kázni Českobratrské církve evangelické, tak aby se vše dálo podle zásad evangelia Kristova, a napomáhati vůbec k tomu, aby církevní život zdárně prospíval po stránce duchovní i hospodářské;

2. pečovati o řádné vzdělání kazatelů a jiných potřebných dělníků církevních, účastniti se při zkouškách jejich, udělovati jim právo ke kázání, vydávati jim dekrety volitelnosti;

3. zkoumati volby farářů, vikářů, seniorů a jiných členů seniorátního výboru a potvrzovati je; rozhodovati o resignaci farářů, vikářů a seniorů;

4. dohlížeti k úřadování seniorů a podporovati je i faráře v jejich působnosti; udělovati dovolenou seniorům vůbec a farářům i vikářům na dobu delší než 30 dní;

5. ustanoviti obecný řád pro správu jmění církevního ve všech sborech církevních;

6. zkoumati a schvalovati výkazy a účty sborové a seniorátní. Výkazy a účty tyto přezkoumané, pokud se týče schválené seniorátním výborem, případně seniorátním shromážděním, mají mu býti každoročně od seniorátních výborů zasílány nejdéle do konce října roku následujícího;

7. spravovati jmění, fondy a nadace církevní, pokud správa jejich nenáleží sborům nebo seniorátům, a předkládati účty o nich synodu; schvalovati zamýšlené nové stavby církevní (plány, rozpočty a úhrady) [§ 42, f)];

8. vybízeti k vykonání církevní sbírky chrámové na účely církevní a dobročinné a povolovati sbírky mezi členy Českobratrské církve evangelické, jež by se konaly uznanými církevními organisacemi;

9. pečovati o zachování i rozmnožení jmění a fondů i nadání sloužících církevní a náboženské práci, jakož i napomáhati k tomu, aby platy kazatelů a jiných dělníků církevních byly dostatečné, aby byly založeny a rozhojněny fondy pensijní, aby byly vystavěny potřebné kostely i jiné církevní budovy;

10. rozhodovati o zřízení nových sborů (§§ 26 a 27) a potvrzovati zrušení nebo sloučení sborů, schvalovati statuty s tím související (§ 86, 7.);

11. prováděti nálezy kárného výboru, dávati napomenutí nebo důtku nižším orgánům církevním dobrý řád přestupujícím;

12. zastupovati celou církev vůči státu, hájiti její svobodu, její práva a zájmy vůbec; předkládati žádosti a návrhy o udělení a rozdělení státní dotace pro církev;

13. zastupovati církev před církvemi zahraničními a prostředkovati styky s nimi;

14. zříditi ústřední kancelář církevní, jmenovati úředníky a zřízence její, ustanoviti jejich platy podle zásad synodem přijatých, systemisovati místa farářů neb jiných pracovníků pro určité obory celocírkevní náboženské práce;

15. vydávati sbírku obecných církevních nařízení a usnesení i jiných zpráv a oznámení, schematismus církevní, spravovati archiv, pečovati o spisování současných dějin církevních a míti v patrnosti tisk a literaturu církevní. Synodní radě má býti zasíláno po exempláři všech tiskopisů vydaných církevními orgány, a to hned po uveřejnění;

16. svolávati synod, předkládati mu vlastní zprávu o stavu církve, jakož i všecky návrhy své i ty, které došly z církve, a předkládati k projednání význačné otázky církevního a náboženského života ve veřejných shromážděních;

17. vykonávati usnesení synodu a pečovati o zachovávání jich i celého církevního zřízení;

18. vydávati potřebné výklady k provádění církevního zřízení, po případě nařízení o správě církevní s platností prozatímní až do příštího synodu; prozatímně schvalovati a doporučovati knihy užívané při bohoslužbě a vyučování náboženství;

19. navrhovati sborům kandidáty pro volbu faráře (§ 73);

20. jednati se školními úřady ve věcech vyučování náboženství na školách středních, jakož i při ustanovení zvláštních stálých učitelů náboženství (katechetů).

(1) Synodní senior zaujímá přední místo mezi seniory a faráři jako první mezi rovnými.

Jemu přísluší:

a) odevzdávati místnosti věnované shromážděním bohoslužebným jejich účelům;

b) ordinovati duchovní správce; k oběma těmto funkcím může delegovati příslušné seniory;

c) uváděti v úřad seniory;

d) osobně navštěvovati sbory, seznamovati se s jejich poměry a životem, utvrzovati je povzbuzením a napomínáním ve víře, lásce a naději; synodní senior k tomu může delegovati i jiného člena synodní rady;

e) na venek zastupovati celou církev ve jménu synodní rady;

f) předsedati synodu;

g) předsedati synodní radě a vykonávati její usnesení;

h) vydávati listy ke sborům (pastýřské listy) v dorozumění se synodní radou.

(2) Synodního seniora zastupuje v těchto povinnostech jeho náměstek a podle potřeby dělí se s ním o práci jemu přináležející.

VII.

Církevní školu lze zříditi v souhlasu se státními zákony školními a povolávati na ni učitele. Předpisy školních zákonů státních, týkající se plánů vyučovacích a látky učebně — kromě náboženského vyučování — platí i pro církevní školy. O tom, jak se má vyučovati náboženství, rozhoduje církev svými orgány.

(1) Knih učebných smí se ve škole církevní užívati jen takových, které byly k vyučování školnímu připuštěny od státních úřadů. Volba jich přísluší sboru učitelskému se souhlasem staršovstva, po případě školního výboru.

(2) Obecné a občanské školy církevní jsou bez újmy dozorčího práva státního podrobeny v církevních a náboženských věcech dozoru příslušného staršovstva a výboru seniorátního a synodní rady.

Za udělení práva veřejnosti církevní škole žádá staršovstvo (školní výbor), jestliže škola vyhovuje všem podmínkám, kterých vyžadují zákony školní.

(1) Za definitivního učitele na církevní škole, předpokládajíc zákonnou učitelskou způsobilost, povolán může býti jen člen Českobratrské církve evangelické. Za učitele prozatímního může výjimečně, z nedostatku učitele českobratrského, ustanoven býti člen jiné církve.

(2) Definitivní učitelé jsou voleni hlasovným shromážděním (zastupitelstvem), prozatímní staršovstvem (školním výborem). Předpisy o volbě staršovstev (eventuelně zastupitelstev) platí i při volbě učitelů definitivních (§ 43).

Učitele na obecných a občanských školách církevních potvrzuje seniorátní výbor, dorozuměv se s příslušným školním úřadem státním. Prohlásí-li tento úřad, že není námitky proti potvrzení, nebo nedojde-li do 30 dní po dodání oznámení žádná odpověď, může se potvrzení vysloviti.

(1) Místo definitivního učitele se uprázdní:

a) učitelovým úmrtím;

b) dobrovolným složením úřadu. Úřad lze složiti jen ke konci školního roku po tříměsíční výpovědi; ale seniorátní výbor může z důležité příčiny svoliti k tomu, aby se učitel vzdal úřadu i během školního roku;

c) vystoupením z církve Českobratrské;

d) pravoplatným kárným nálezem znějícím na propuštění ze služby;

e) když jest učitel k své žádosti dán na odpočinek.

(2) Místo učitelů prozatímních se uprázdní, kromě možnosti stanovené v předešlých odstavcích, také po tříměsíční výpovědi, kterou jim dáti může staršovstvo.

(1) Při zřizování církevních ústavů pro vzdělání učitelů předloženy buďtež stanovy a učební osnova k prozkoumání synodní radě a jejím prostřednictvím bude požádáno ministerstvo za schválení.

(2) Dostane-li ústav právo veřejnosti, jest potřebí, aby před vyžádáním církevního potvrzení pro ředitele a učitele od synodní rady zjednáno bylo potvrzení jich od příslušného zemského školního úřadu; zkoušku dospělosti konati jest za řízení zástupce tohoto školního úřadu; bez jeho přisvědčení nemůže býti dáno vysvědčení zralosti.

(3) Tytéž předpisy platí i pro zřízení jiné církevní střední školy.

(4) Církevní dozor nad středními školami církevními vykonává synodní rada.

(1) Církevním orgánům náleží o to pečovati, aby se českobratrským žákům evangelickým na veřejných školách dostávalo vyučování náboženství. Vyučování náboženství konati se musí na základě Písma svatého a podle knih církevně schválených.

(2) Pokud je na těchto školách vyučování náboženství povinně nebo nepovinně zavedeno, přísluší seniorovi, aby se schválením státních úřadů školních učinil potřebné opatření k vyučování tomu, po případě i spojením několika žákovských oddělení v jedno aneb sloučením žáků z několika sousedních škol na jedno místo vyučování.

(3) Za subsidiárního učitele náboženství může býti ustanoven jen ten, koho některý senior uznal za způsobilého k tomu, a na ústavech středních jen ti, kdož od synodní rady dostali vysvědčení kandidátů kazatelského úřadu po vědecké bohoslovecké zkoušce anebo zvláštní vysvědčení způsobilosti k tomuto vyučování.

(4) Způsobilost k subsidiárnímu vyučování žáků obecných a občanských škol prokáže se zkouškou před komisí seniorátní; způsobilost k ustanovení za stálého učitele náboženství (katechety), jakož i způsobilost k vyučování náboženství na střední škole, nemá-li uchazeč vysvědčení o vykonané zkoušce kandidátní, zkouškou před synodní radou nebo komisí od ní ustanovenou.

(5) Církevní dozor k vyučování náboženství má příslušný farář spolu se staršovstvem, na školách středních senior, a vrchní dozor synodní rada (synodní senior).

Stanoviti předpisy o studiu bohosloveckém, počtu let a předmětech studijních, předběžném vzdělání studujících i o zkouškách jejich náleží synodu. Totéž platí o vzdělání diakonů a o jejich zkouškách.

VIII.

(1) Předpisy dané v §§ 45 a 48 pro staršovstvo stran správy jmění a péče o zachování jeho i odpovědnosti zúčastněných osob platí při správě jmění i pro všecky ostatní církevní orgány.

(2) Dozor nad správou církevního jmění, jakož i rozhodovati v rozepřích náleží nejvyšším orgánům církevní správy.

Takové fondy a ústavy církevní, na příklad pensijní anebo fondy sloužící výdajům administrace církevní a jiné, které se zakládají podle usnesení církevních korporací povolaných k tomu podle zřízení církevního a při kterých správa fondů takových vyhrazena je těmto orgánům církevním podle zřízení církevního k tomu povolaným, nepotřebují zvláštního schválení státního.

Kdyby některý církevní ústav přestal trvati, náleží rozhodnutí o dalším používání majetku toho ústavu příslušnému církevnímu orgánu, není-li nadační listinou neb stanovami určeno jinak. Rozhodnutí to však podléhá schválení nejblíže vyššího orgánu církevní správy. Kdyby příslušný církevní orgán pro jakoukoli příčinu neučinil rozhodnutí, připadne správa pozůstalého jmění a rozhodnutí o jeho používání, jde-li o ústav farního neb filiálního neb školního sboru, seniorátnímu výboru, jinak synodní radě. Při tom jest však hleděti k případnému novému ožití tohoto ústavu a k tomu, aby se výnosu jmění použilo k účelům blízkým těm, pro které byl ústav zřízen.

Českobratrská církev evangelická má všeobecný církevní fond, z něhož se zapravují potřeby obecné administrace církevní, zejména:

1. náklady synodů, synodních zpráv a předloh;

2. náklady spisů vydávaných synodní radou;

3. náklady vzešlé kárným jednáním podle kárného řádu;

4. jiné výlohy obecné církevní správy.

Všeobecný církevní fond se shromažďuje:

1. z výnosu všeobecné církevní sbírky chrámové, kterou synodní rada každoročně rozpisuje;

2. z výtěžku spisů vydaných synodní radou;

3. z příspěvků sborů, které synod aneb podle jeho usnesení synodní rada na sbory rozvrhne, a to příspěvků jednak stálých, jednak občasných, potřebných pro větší náklady církevní;

4. z podpor, které byly synodní radou pro tento fond vyžádány ze státní dotace evangelické.

Všeobecný církevní fond spravuje synodní rada a podává z něho účty každému synodu, synod udílí synodní radě absolutorium.

(1) Pokud se dostává Českobratrské církvi evangelické roční státní paušální dotace, bude o vynakládání jejím činiti příslušnému ministerstvu návrhy synodní rada.

(2) Návrhy ty se mohou vztahovati zejména na tyto účely církevní: na funkční platy seniorů nebo i jejich vikářů, na administraci a výdaje ústřední správy církevní, na všeobecný fond církevní, na podpory ve zvláště těžkých případech nedostatku, na subvence k vydržování sborů, na podpory pro nemajetné studující bohosloví.

(3) Žádosti staršovstev, doprovozené posudkem seniorů, jakož i žádosti seniorátních výborů posílány buďtež synodní radě.

B. ČÁST DRUHÁ.

I.

Českobratrskou církev evangelickou tvoří spoluvěřící, kteří majíce za základ a pravidlo své víry a života evangelium Kristovo a kořeníce v české reformaci husitské, hlásí se k Českému vyznání, na němž se r. 1575 církev podobojí a Jednota bratrská spojily, a k vyznání Bratrskému z r. 1662, jakožto poslednímu vyjádření víry Českých Bratří.

II.

Církev tato, tvoříc jednotu se stejnojmennou církví v zemi České a Moravskoslezské státně uznanou, a jsouc spolu s ní větví reformačního křesťanstva světového, zřizuje se i v církevních řádech svých podle zásad a příkladu Písma svatého.

V rámci platných zákonů státních a v rámci tohoto zřízení spravuje Českobratrská církev evangelická své záležitosti samostatně.

III.

Českobratrská církev evangelická je zřízena a spravována podle zásad presbyterně-synodních. Organisace a správa její postupuje podle těchto tří stupňů:

a) Základní jednotkou jest sbor místní, stručně sbor, což je sdružení jednotlivců a rodin bydlících v určitém obvodu. Sbor vykonává své povinnosti a práva shromážděním sborovým, po případě zastupitelstvem, staršovstvem a farářem (duchovním správcem).

b) Další, vyšší jednotkou je sbor seniorátní neboli seniorát, sdružení to několika sborů místních k společné činnosti. Správu seniorátu vykonává seniorátní shromáždění neboli konvent, seniorátní výbor a senior.

c) Nejvyšší jednotkou správní jest sbor povšechný, celá Českobratrská církev evangelická v Československé republice, jejížto správu koná synod, synodní rada a synodní senior.

Každý církevní sbor (místní, seniorátní i povšechný) má právo nabývati jmění i hmotných prostředků k vydržování své správy podle platných právních předpisů. Žádá proto od svých členů k úhradě svých potřeb zvláštní příspěvky členské a má právo vybírati tyto zvláštní příspěvky mezi svými členy a pořádati sbírky kostelní a podomní. Taktéž pořádá, spravuje a řídí každý církevní sbor svými ústavními činiteli církevními samostatně v mezích platných předpisů své zvláštní věci církevní, vyučovací a dobročinné, své lidumilné, náboženské a sociální ústavy, školy a ústavy vychovávací, jakož i fondy věnované podobným účelům, a veškeré kmenové jmění.

(1) Každý sbor spravuje své zvláštní záležitosti svými zákonitými zástupci, ale podřizuje se v příčině své správy a věcí kázeňských vyšším církevním orgánům. Má též právo předkládati jim svá přání a návrhy o věcech církevních k dalšímu řádnému jednání.

(2) Z rozhodnutí církevních orgánů lze se odvolati ve všech případech až k nejvyššímu orgánu církevnímu, jestliže církevním zřízením není rozhodnutí nižší instance označeno za konečné. Odvolání jest podati do 30 dnů ode dne doručení aneb oznámení, a to u té instance, která učinila příslušné rozhodnutí, není-li tímto zřízením ustanoveno jinak. Den doručení se nepočítá do lhůty odvolací. Připadá-li poslední den této lhůty na neděli nebo zákonitý svátek, končí se lhůta teprve všedním dnem, který potom následuje.

Pravoplatnost každého církevního shromáždění a jeho usnesení je podmíněna tím, aby se pozvání k němu stalo předepsaným způsobem, a pokud není církevním zřízením ustanoveno jinak, aby byla přítomna nadpoloviční většina členů. Řádné pozvání jest buď ohlášení s kazatelny po dva dni bohoslužebné při hlavních nedělních nebo svátečních shromážděních chrámových, anebo pozvání osobní, poštou nebo poslem.

Platná usnesení a volby dějí se nadpoloviční většinou odevzdaných platných hlasů, není-li tímto církevním zřízením ustanoveno jinak. Předseda hlasuje rovněž a má toliko jeden hlas. Při rovnosti hlasů návrh padá, není-li v tomto zřízení ustanoveno jinak. Je-li při volbách rovnost hlasů, aneb nedosáhne-li se pro některé volené nadpoloviční většiny hlasů, koná se mezi kandidáty, kteří dostali buď stejně aneb poměrně nejvíce hlasů, volba užší. Zvoleni jsou ti, kteří dostali poměrnou většinu odevzdaných hlasů. Jestliže při volbě užší bude rovnost hlasů, rozhodne los, leč by toto církevní zřízení ustanovovalo jinak. Prázdné lístky se počítají mezi platně odevzdané hlasy.

Kdo má v kterémkoli shromáždění církevním právo zasedati nebo hlasovati, je povinen zasedání, jakož i hlasování se účastniti a nemá býti v tomto shromáždění vázán žádnou instrukcí. Při všem přednášení a hlasování má se spravovati toliko svým přesvědčením a svědomím. Naskytne-li se komu překážka, pro kterou nemůže zasedání býti přítomen, jest povinen včas poslati předsedovi omluvu. Odmítne-li však hlasovati, musí hned oznámiti důvod toho.

Hlasuje se buď zvednutím ruky nebo povstáním. Žádá-li toho třetina přítomných členů shromáždění, hlasuje se podle jmen. Tajně se hlasuje při volbách, není-li tímto církevním zřízením aneb jednacím řádem v některých případech ustanoveno jinak. V otázkách, týkajících se jednotlivých členů, hlasuje se též tajně; členové tito mohou při takovém jednání a hlasování býti přítomni toliko na výslovné usnesení příslušného shromáždění, ale hlasovati nesmějí.

Každé shromáždění musí míti svého předsedu a zapisovatele. Předseda předkládá věci, o nichž se má jednati, bdí nad pořádkem a jest odpověden za zákonnost veškerého jednání a usnesení. Má právo i povinnost zastaviti takové rokování aneb usnášení, které přesahuje oprávněnost příslušného shromáždění, a důvody toho má dáti protokolovati. I předsedovi i shromáždění přísluší právo vznášeti stížnost, která by z toho snad vzešla na nejblíže vyšší církevní orgán k rozhodnutí.

O každé schůzi jest sepsati protokol, obsahující údaj, jak byla schůze svolána, jméno předsedy, seznam přítomných a počet nepřítomných, předměty a pořad jednání, otázky předložené k hlasování a výsledek hlasování, po případě i protesty a ohrazení. Výpisy z protokolů jsou-li podepsány předsedou příslušné schůze a dvěma jinými členy na schůzi přítomnými a opatřeny pečetí úřední, mají platnost originálu.

Každá schůze všech církevních orgánů zahajuje se a končí modlitbou. Veškerá zasedání jsou veřejná.

Všechna církevní zastupitelstva musí býti svolána mimořádně, žádá-li toho třetina členů, leč by v některých případech tímto zřízením stanovena byla výjimka (§ 46).

(1) Kdo v některém církevním orgánu přijal funkci služební na určitou dobu, jest povinen vykonávati ji osobně. Své povinnosti je zproštěn teprve tehdy, když nová volba nabude zákonné platnosti. Avšak ztráta způsobilosti k nějakému úřadu má za následek ztrátu úřadu samého, ať doživotního, ať na určitou dobu ustanoveného, ihned, nejsou-li tímto církevním zřízením ustanoveny výjimky z toho. V takovém případě povolává se na zbytek období náhradník, leč by v některých případech bylo ustanoveno jinak.

(2) Ve věcech disciplinárních podléhají všecky osoby súčastněné ve správě církevní kteréhokoli orgánu předpisům zvláštního kárného řádu, platného pro Českobratrskou církev evangelickou.

Každý vyšší orgán církevní správy má zastaviti usnesení orgánů nižších, odporují-li zákonům státním neb církevním.

IV.