Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců

(1) Soudce z povolání soudů republik volí a odvolává národní rada na návrh příslušného orgánu Národní fronty.

(2) Soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a soudce z povolání vojenských soudů volí a odvolává Federální shromáždění na návrh příslušného orgánu Národní fronty.

(3) Soudce z lidu soudů republik volí a odvolávají národní výbory podle zákonů národních rad.

(4) Soudce z lidu vojenských soudů volí a odvolávají shromáždění příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů na návrh komisí ustavených příslušnými veliteli.“

43. § 44 zní:

(1) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky volí Federální shromáždění ze soudců zvolených pro Nejvyšší soud Československé socialistické republiky.

(2) Náměstky předsedy Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky volí Federální shromáždění ze soudců zvolených pro tento soud.

(3) Předsedu nejvyššího soudu republiky, jakož i jeho náměstky volí národní rada ze soudců zvolených pro tento soud.

(4) Předsedy senátů Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, jakož i předsedy senátů nejvyšších soudů republik ustanovují předsedové příslušného soudu ze soudců zvolených pro tento soud; jestliže jde o vojenské soudce, činí tak na návrh ministra národní obrany.

(5) Předsedy krajských soudů, jejich náměstky, jakož i předsedy okresních soudů a jejich náměstky ustanovuje ministr spravedlnosti příslušné republiky ze soudců z povolání zvolených pro tento soud.

(6) Předsedy senátů krajských a okresních soudů ustanovuje předseda příslušného krajského soudu ze soudců z povolání zvolených pro tento soud.

(7) Náčelníky vyšších vojenských soudů, vojenských obvodových soudů a jejich zástupce, předsedy senátů vyšších vojenských soudů a vojenských obvodových soudů ustanovuje ze soudců zvolených pro vyšší vojenské soudy a pro vojenské obvodové soudy ministr národní obrany.“

44. Za § 44 se vkládá § 44a tohoto znění:

(1) O odvolání a zproštění soudce z funkce uvedené v § 44 rozhoduje orgán, který soudce zvolil, popřípadě ustanovil.

(2) Do funkcí uvedených v § 44 odst. 1 až 3 jsou soudci voleni a z nich odvoláváni, popřípadě zprošťováni na návrh příslušného orgánu Národní fronty.“

45. Oddíl třetí a čtvrtý (§ 45 až 48) se vypouštějí.

46. Ustanovení § 50 se zrušuje.

47. V § 51 se vypouštějí odstavce 6 až 8. Odstavce 1 až 5 zní:

„(1) Soudce může být z funkce uvedené v § 43 odst. 1 a 2 odvolán před uplynutím funkčního období, jestliže

a) závažným způsobem porušuje své soudcovské povinnosti,

b) jeho zdravotní stav mu nedovoluje řádně vykonávat soudcovské povinnosti,

c) dosáhl věku 65 let.

(2) Návrh na odvolání soudce z funkce může též podat ministr spravedlnosti příslušné republiky, jestliže jde o soudce z povolání okresního a krajského soudu nebo nejvyššího soudu republiky; v ostatních případech může návrh podat ústřední orgán pověřený správou soudů. Před rozhodnutím o odvolání soudce z funkce je třeba si vyžádat jeho vyjádření.

(3) Soudce z povolání vojenského soudu a vojenský soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky může být odvolán z funkce uvedené v § 43 odst. 2 i na návrh ministra národní obrany, jestliže je to odůvodněno organizačními změnami nebo jinými důležitými potřebami ozbrojených sil.

(4) Postup při odvolávání soudce z lidu vojenského soudu upraví ministr národní obrany.

(5) Funkce, pro kterou byl soudce zvolen nebo ustanoven, zaniká dnem, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o odvolání z funkce. Odvolání z funkcí uvedených v § 44 nemá za následek ztrátu funkce soudce (§ 43).“

48. V § 52 se vypouští odstavec 2 a odstavec 3 a 4, které se označují jako odstavce 2 a 3, zní:

„(2) Před rozhodnutím orgánu uvedeného v § 44a o zproštění soudce funkce je třeba si vyžádat stanovisko ústředního orgánu pověřeného správou příslušného soudu. Zproštění soudce funkcí uvedených v § 44 nemá za následek ztrátu funkce soudce (§ 43).

(3) Funkce, pro kterou byl soudce zvolen nebo ustanoven, zaniká dnem, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o zproštění. Doručením rozhodnutí o zproštění funkce soudce (§ 43) zaniká i funkce, pro kterou byl soudce ustanoven (§ 44).“

49. § 53 odst. 2 zní:

„(2) Soudce z povolání vojenského soudu a vojenský soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky nemůže být propuštěn z vojenské činné služby nebo z ozbrojeného sboru, jestliže předtím podle § 51 nebyl odvolán ze soudcovské funkce (§ 43) nebo podle § 52 nebyl této funkce zproštěn.“

50. § 54 včetně nadpisu zní:

Pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby pouze se souhlasem orgánu, který je zvolil.“

51. § 55 odst. 2 a 3 zní:

„(2) O dočasném zproštění výkonu soudcovské funkce rozhoduje:

a) předseda soudu, jde-li o soudce příslušného soudu,

b) předseda krajského soudu, jde-li o předsedu okresního soudu nebo jeho náměstka,

c) ministr spravedlnosti příslušné republiky, jde-li o předsedu krajského soudu nebo jeho náměstka,

d) ministr národní obrany, jde-li o soudce vojenského soudu.

(3) Orgán, který zahájil trestní řízení proti soudci, vyrozumí o tom předsedu (náčelníka) příslušného soudu, a jde-li o soudce z povolání, též ústřední orgán pověřený správou příslušného soudu.“

52. § 56 zní:

(1) Soudcovská funkce je veřejnou funkcí. Na vztahy vyplývající z výkonu soudcovské funkce se vztahují, s výjimkou soudců vojenských soudů a vojenských soudců Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ode dne složení slibu zvoleného soudce předpisy zákoníku práce. Osobní věci soudců z povolání okresních a krajských soudů a nejvyšších soudů republik vyřizuje ministerstvo spravedlnosti příslušné republiky. Oprávnění ministra spravedlnosti příslušné republiky podle § 36 tím nejsou dotčena.

(2) Platové poměry soudců z povolání upraví ministr spravedlnosti po dohodě s ministrem práce a sociálních věcí příslušné republiky. Platové poměry soudců Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky upraví vláda Československé socialistické republiky.“

53. Za § 56 vkládá se § 56a tohoto znění:

Soudci z povolání vojenských soudů a vojenští soudci Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky jsou vojáky z povolání, zahrnují se do počtu ozbrojených sil, a pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na ně předpisy platné pro vojáky z povolání.“

54. § 57 zní:

(1) V zájmu zajištění řádného plnění úkolů soudnictví je možno soudce z povolání dočasně přidělit

a) k využití zkušeností ústřednímu orgánu pověřenému správou soudů,

b) k výkonu soudcovské činnosti k soudu vyššího stupně,

c) k výkonu soudcovské činnosti u okresního soudu (vojenského obvodového soudu) v obvodu krajského soudu (vyššího vojenského soudu), jde-li o soudce krajského soudu (soudce vyššího vojenského soudu),

d) k výkonu soudcovské činnosti u jiného okresního soudu (vojenského obvodového soudu) v obvodu krajského soudu (vyššího vojenského soudu), jde-li o soudce okresního soudu (vojenského obvodového soudu).

(2) Pokud soudce s přidělením nesouhlasí, nesmí doba přidělení přesahovat dva kalendářní měsíce v kalendářním roce.

(3) I když soudce souhlasí s přidělením přesahujícím dobu uvedenou v odstavci 2, nesmí s výjimkou přidělení k ústřednímu orgánu pověřenému správou soudů doba přidělení přesahovat jeden kalendářní rok v období tří kalendářních roků.“

55. § 58 zní:

Přidělení provádí

a) ministr spravedlnosti příslušné republiky, jde-li o přidělení k ministerstvu spravedlnosti nebo k nejvyššímu soudu republiky; v případě uvedeném na posledním místě činí tak v dohodě s předsedou nejvyššího soudu republiky,

b) ministr národní obrany, jde-li o soudce vojenských soudů,

c) předseda Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky po dohodě s ministrem spravedlnosti příslušné republiky (s ministrem národní obrany), jde-li o přidělení k Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky,

d) předseda krajského soudu v ostatních případech; jestliže soudce s přidělením nesouhlasí, je možno ho přidělit pouze se souhlasem ministra spravedlnosti příslušné republiky.“

56. § 59 až 61 se vypouštějí.

57. Za § 62 se pod nadpisem „Justiční čekatelé“ vkládají § 62a až 62d tohoto znění:

(1) Justiční čekatelé se připravují na budoucí výkon soudcovské činnosti. Jsou oprávněni vykonávat pod dozorem soudce z povolání jednoduché úkony vyhrazené samosoudci, které určí ministr spravedlnosti příslušné republiky (ministr národní obrany).

(2) Justiční čekatelé jsou povinni, a to i po skončení praxe, zachovávat mlčenlivost ve věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudci. Osvobodit od této povinnosti je může předseda krajského soudu z důvodů uvedených v § 49.

(3) Justičním čekatelem u vojenského soudu se může stát pouze voják v činné službě.

(4) Justiční čekatel skládá při nástupu do práce stejný slib jako soudce (§ 42).

Účelem praxe je vyškolit justiční čekatele pro jejich budoucí činnost. Praxe justičních čekatelů trvá zpravidla tři roky. Ministr spravedlnosti příslušné republiky, popřípadě ministr národní obrany může na žádost justičního čekatele zcela nebo zčásti započítat do praxe dobu právnické činnosti v jiném pracovním nebo obdobném poměru, jestliže čekatel získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon budoucí činnosti soudce.

Po skončení praxe jsou justiční čekatelé povinni podrobit se odborné justiční zkoušce, jejímž účelem je zjistit, zda má justiční čekatel potřebné vědomosti a je dostatečně připraven na to, aby mohl zastávat soudcovskou funkci. Výjimečně je možno justičního čekatele připustit k odborné justiční zkoušce již před uplynutím přípravné služby, jestliže se v dosavadní praxi zvlášť osvědčil.

(1) Na justiční čekatele se vztahují přiměřeně obdobná ustanovení § 56 a 56a.

(2) Podrobné předpisy o praxi justičních čekatelů a odborné justiční zkoušce vydá ministr spravedlnosti příslušné republiky a ministr národní obrany.“

58. Nadpis nad § 63 zní:

„Některá ustanovení o postavení soudců z lidu“.

V § 63 se vypouští odstavec 2, dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2 a slova „Nejvyššího soudu“ se nahrazují slovy „Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky“.

59. § 64 odst. 2 věta druhá zní:

„Způsob a výši náhrady stanoví ministr spravedlnosti příslušné republiky.“

60. V § 64 se připojuje další odstavec tohoto znění:

„(4) Soudům z lidu přísluší mimo náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí ministr spravedlnosti příslušné republiky. Náhrady příslušející soudcům z lidu vojenských soudů upraví ministr národní obrany v dohodě s resortními ministry, kterým jednotlivé ozbrojené sbory podléhají.“

61. § 67 až 69 se vypouštějí.

62. § 70 zní:

Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška, notářská zkouška, advokátní zkouška, prokurátorská zkouška, závěrečné hodnocení čekatelské praxe a jiné obdobné závěrečné zkoušky, vykonané před účinností tohoto zákona, mají stejné účinky jako odborná justiční zkouška podle tohoto zákona.“

63. § 71 zní:

(1) Správa soudů je povinna zařadit soudce z povolání, který nebyl po skončení volebního období znovu zvolen, na místo odpovídající jeho odborné kvalifikaci a zkušenostem nabytým v soudcovské funkci.

(2) Není-li možno pro nedostatek volných pracovních míst učinit opatření podle odstavce 1, je správa soudů povinna být soudci z povolání, který nebyl znovu zvolen, nápomocna při vyhledání pracovního místa, odpovídajícího odborné kvalifikaci soudce a zkušenostem nabytým v soudcovské funkci.

(3) Jestliže se nepodařilo soudce z povolání, který nebyl znovu zvolen, zařadit na pracovní místo ani podle odstavce 1, ani podle odstavce 2, nebo nemá-li bývalý soudce na svém pracovním místě příjem, kterého dosahoval jako soudce z povolání před skončením volebního období, poskytuje mu správa soudů od zániku jeho funkce vyrovnání ve výši dosavadního soudcovského platu, popřípadě ve výši rozdílu mezi dosavadním soudcovským platem a výdělkem, kterého dosahuje na novém pracovním místě. Vyrovnání přísluší po dobu šesti měsíců, jestliže soudce z povolání vykonával svou funkci méně než pět let, a po dobu jednoho roku, jestliže tuto funkci vykonával déle než pět let.

(4) Ustanovení odstavce 3 platí též, jestliže byl soudce odvolán z funkce podle § 51, vyrovnání platu mu však přísluší pouze po dobu tří měsíců. Vyrovnání nepřísluší soudci z povolání, který byl odvolán, jestliže má nárok na starobní důchod nebo plný invalidní důchod, nebo jestliže byl odvolán z důvodu, který by byl u pracovníka důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Částka vyrovnání se sníží o částečný invalidní důchod, který byl odvolanému soudci z povolání přiznán.

(5) Jestliže byl soudce odvolán nebo zproštěn z funkce podle § 44, nebo jestliže byl podle tohoto ustanovení zvolen nebo ustanoven do nižší funkce, přísluší mu po dobu tří měsíců vyrovnání mezi platem spojeným s dosavadní funkcí a novým platem.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se nevztahují na soudce vojenských soudů a na vojenské soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, jejichž nároky jsou upraveny předpisy platnými pro vojáky z povolání.“

64. V § 72 odst. 1 slova „ministra spravedlnosti“ se nahrazují slovy „ministra národní obrany“ a odstavec 2 zní:

„(2) Za branné pohotovosti státu upraví způsob doplňování soudců vojenských soudů a vojenských soudů Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra Československé socialistické republiky a ministry spravedlnosti republik.“

65. Za § 72 se vkládá § 72a tohoto znění:

(1) Ve výjimečných a zvlášť odůvodněných případech je možno navrhnout a zvolit za soudce z povolání i občana, který jinak splňuje podmínky § 39, nesložil však odbornou justiční zkoušku, jestliže jeho alespoň pětiletá právní praxe, úspěšně vykonávaná, zajišťuje, že je způsobilý k výkonu soudcovské činnosti. Osvědčení o tom, že tato podmínka je splněna, vydává ministr spravedlnosti příslušné republiky; jde-li o navržení a zvolení za soudce z povolání vojenského soudu, ministr národní obrany.

(2) Výjimečně mohou být zvoleni za soudce z povolání dosavadní soudci z povolání bez ukončení vysokoškolského právnického vzdělání, jestliže v praxi prokázali, že jsou způsobilí k výkonu soudcovské činnosti. Osvědčení o tom, že tato podmínka je splněna, vydává ministr spravedlnosti příslušné republiky.“

Článek 2

Do doby, než budou ustanoveny sídla a obvody soudů zákony národních rad (§ 33 odst. 3), zůstává v platnosti dosavadní územní organizace soudů.

Článek 3

Zrušují se:

1. dosud nezrušená ustanovení zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 59/1955 Sb., o platových poměrech soudců, prokurátorů a právních čekatelů (platový řád),

2. nařízení ministra spravedlnosti č. 23/1956 Sb., kterým se provádí ustanovení § 5 odst. 3 a 4 zákonného opatření č. 59/1955 Sb.

Článek 4

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o organizaci soudů a o volbách soudců, jak vyplývá ze změn a doplňků provedených tímto zákonem.

Článek 5

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1970.

Svoboda v. r.

Dr. Hanes v. r.

Ing. Černík v. r.