Zákon o odvodech do státního rozpočtu

(1) Nebyl-li odvod ze zisku nebo odvod volného zůstatku zisku anebo příspěvek (včetně zvýšení odvodu ze zisku a příspěvku podle § 12 odst. 9), popřípadě zálohy na ně, nebo dodatkový odvod zaplaceny včas a v plné výši, je organizace povinna zaplatit za každý den prodlení penále ve výši 0,1 % z nedoplatků příslušného odvodu nebo příspěvku zjištěných ke dnům splatnosti.

(2) Uvede-li organizace ve vyúčtování (dodatečném vyúčtování) odvod ze zisku nebo příspěvek nižší částkou, než jakou měla uvést, předepíše orgán vykonávající správu odvodů penále ve výši 10 % tohoto rozdílu. Z rozdílu mezi dodatečným vyúčtováním, podaným na základě výsledků vnitropodnikové kontroly nebo kontroly nadřízených orgánů a již podaným vyúčtováním nebo vyměřeným odvodem a příspěvkem předepíše penále v poloviční výši.

(3) Předpis penále podle předchozích odstavců se sdělí organizaci platebním výměrem. Penále je splatné do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. Proti platebnímu výměru o předpisu penále může podat organizace odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání nemá odkladný účinek.

(4) Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li částku 100 Kčs.

(5) Orgán vykonávající správu odvodů může penále prominout nebo snížit, popřípadě upustit i od jeho předpisu za podmínek a v rozsahu stanovených příslušným ministerstvem financí.

(6) Pro koncernový podnik a koncernovou účelovou organizaci platí, pokud jde o příspěvek, obdobně ustanovení předchozích odstavců, a pokud jde o dodatkové odvody, obdobně ustanovení odstavců 1 a 3 až 5.

(1) Odvod ze zisku, příspěvek a penále nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž byla organizace povinna podat vyúčtování odvodu ze zisku a příspěvku.

(2) Je-li v této lhůtě proveden úkon k vyměření nebo vymáhání odvodu ze zisku, příspěvku nebo penále, běží lhůta pro vyměření nebo vymáhání znovu od konce roku, ve kterém byla organizace o tomto úkonu zpravena; vyměřit a vymáhat odvod ze zisku, příspěvek a penále lze však nejpozději do deseti let počítaných od konce kalendářního roku, v němž byla organizace povinna podat vyúčtování odvodu ze zisku a příspěvku.

(3) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro koncernový podnik a koncernovou účelovou organizaci, pokud jde o příspěvek.

(4) Odvod volného zůstatku zisku nelze vymáhat po uplynutí deseti let, počítaných od konce kalendářního roku, v němž měl být zaplacen.

(1) Pro řízení ve věcech odvodu ze zisku, odvodu volného zůstatku zisku a příspěvku platí zvláštní předpisy,7) pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Pro dodatkové odvody platí předpisy o řízení ve věcech daní a poplatků,7) pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Pro výkon rozhodnutí se použije ustanovení odstavce 3.

(3) Ustanovení zvláštních předpisů o výkonu rozhodnutí v řízení ve věcech daní a poplatků platné pro státní hospodářské organizace8) platí pro všechny organizace, koncernové podniky a koncernové účelové organizace. Použije se obdobně i pro úhradu dlužných částek z účtů u ostatních peněžních ústavů.

Výnos odvodů upravených tímto zákonem od organizací, koncernových podniků a koncernových účelových organizací řízených orgány federace plyne do státního rozpočtu československé federace, pokud zvláštní předpisy9) nestanoví jinak.

(1) Vláda Československé socialistické republiky může:

a) nařízením snížit, popřípadě zvýšit sazbu odvodu ze zisku a příspěvku až o jednu čtvrtinu v návaznosti na zásadní úpravy ekonomických nástrojů;

b) snížit organizacím, koncernovým podnikům a koncernovým účelovým organizacím provádějícím odvod volného zůstatku zisku sazbu příspěvku, popřípadě je od příspěvku osvobodit;

c) určit v nařízení o dodatkových odvodech podmínky, při jejichž splnění mohou ústřední orgány se souhlasem příslušného ministerstva financí povolit úlevu na těchto odvodech.

(2) Vláda Československé socialistické republiky, pokud jde o organizace řízené orgány federace, vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské socialistické republiky, pokud jde o ostatní organizace, mohou:

a) povolit jako experiment, aby organizace s vhodnými podmínkami nahradily odvod ze zisku a příspěvek podle tohoto zákona jiným vztahem ke státnímu rozpočtu, popřípadě jiným způsobem prováděly odvody, a to k ověření nových způsobů řízení, zejména též k sjednocení jednotlivých ekonomických nástrojů mezi socialistickými zeměmi;

b) zcela nebo zčásti osvobodit od odvodu ze zisku nově zřizované organizace nebo organizace, které se podstatně rozšiřují, a to na plánovanou dobu výstavby.

(1) Federální ministerstvo financí může organizacím zahraničního obchodu stanovit odchylné podmínky pro odvod ze zisku, který není tvořen z obchodních přirážek a srážek.

(2) Federální ministerstvo financí, pokud jde o organizace, koncernové podniky a koncernové účelové organizace řízené orgány federace, ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky, pokud jde o ostatní organizace, koncernové podniky a koncernové účelové organizace, mohou:

a) rozhodnout ve sporných případech o způsobu odvodu ze zisku;

b) povolit na návrh příslušného ústředního orgánu, aby

1. státní hospodářské organizace uspořádané do výrobních hospodářských jednotek prováděly odvod ze zisku samostatně,

2. příspěvek byl odváděn za výrobní hospodářskou jednotku jako celek,

3. dodatkové odvody mohly být ukládány výrobní hospodářské jednotce jako celku;

c) učinit opatření, aby bylo zabráněno dvojímu odvodu ze zisku z téhož základu;

d) učinit opatření k zamezení tvrdostí a nesrovnalostí, popřípadě povolovat úlevy, především v zájmu zajištění úkolů národohospodářských plánů při jejich přípravě a realizaci a určit orgány s vymezením jejich oprávnění k povolování některých úlev.

Federální ministerstvo financí upraví obecně závazným právním předpisem podrobnosti k § 2 až 5, 10, 12, 13, 15 až 17.

(1) Při stanovení základu odvodu ze zisku za rok 1982 se odečítá odvod z jmění vztahující se k roku 1982, pokud byl zaplacen do 15. února 1983, a k základu odvodu ze zisku je nutno připočíst vratku odvodu z jmění vztahující se k roku 1982.

(2) Osvobození od odvodu ze zisku a výjimky stanovené podle dosavadních předpisů10) zůstávají v platnosti až do uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o osvobození nebo o udělení výjimky.

(1) Odvod ze zisku a příspěvek se vyměří podle tohoto zákona poprvé na základě výsledků dosažených v roce 1983.

(2) Pro odvodové povinnosti a povinnost příspěvku vzniklé před 1. lednem 1983 se použije zákona č. 111/1971 Sb., ve znění pozdějších předpisů a předpisů vydaných na základě tohoto zákona.

Zrušují se:

1. zákon č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení, ve znění zákona č. 154/1976 Sb., kterým se mění zákonná úprava sazeb příspěvku na sociální zabezpečení, zákona č. 62/1977 Sb., o úpravách soustavy odvodů a daní organizací a zákona č. 181/1980 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení, ve znění zákona č. 154/1976 Sb. a zákona č. 62/1977 Sb.,

2. vyhláška federálního ministerstva financí č. 112/1971 Sb., kterou se provádí zákon o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení,

3. výnos federálního ministerstva financí čj. VI/1-1098/72, ministerstva financí ČSR čj. 154/6422/72 a ministerstva financí SSR čj. 8/450/72 o vymezení oprávnění krajských finančních správ a krajských národních výborů k povolování úlev na odvodech do státního rozpočtu a důchodové dani, registrovaný v částce 8/1972 Sb.,

4. výnos federálního ministerstva financí čj. VI/1-410/81 o způsobu placení záloh na odvod ze zisku a na odvod z jmění při uplatnění maximální výše odvodů a o způsobu placení záloh na odvod ze zisku generálním ředitelstvím, provádí-li tento odvod ze zisku za celou výrobní hospodářskou jednotku, registrovaný v částce 9/1981 Sb.,

5. § 14 odst. 1 a 2 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 136/1973 Sb., o státním řízení v oblasti cen.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1983.

Husák v. r.

Indra v. r.

Štrougal v. r.

1) § 7 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 91/1974 Sb., o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech.

2) § 360a odst. 4 hospodářského zákoníku nebo § 636 zákoníku mezinárodního obchodu.

4) Např. vyhláška federálního ministerstva financí č. 90/1972 Sb., o financování některých zařízení společenské spotřeby a některých činností státních hospodářských organizací a organizací zahraničního obchodu.

5) Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím.

6) § 57 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců.

7) Vyhláška ministerstva financí č. 16/1962 Sb., o řízení ve věcech daní a poplatků.

8) § 27 vyhlášky č. 16/1962 Sb.

9) Vyhláška předsedy vlády č. 6/1967 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Ústřední rady odborů o změnách v odvodu pojistného nemocenského pojištění.

10) § 32 zákona č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení, ve znění vyhlášeném pod č. 72/1977 Sb. a doplněném zákonem č. 181/1980 Sb.