Zákon o mimořádných opatřeních bytové péče

Za státně spolehlivé podle tohoto zákona se považují bez dalšího osoby, na něž se nevztahují ustanovení § 1, odst. 1, č. 2 a 3 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb.

1. ustanovení §§ 1 až 6 a 10

a) na domy státu, zemí a okresů nebo podniků, fondů a ústavů, spravovaných těmito korporacemi, a na domy, které jsou ve vlastnictví nebo správě železnic nebo železničních fondů;

b) na byty, kterých užívají nebo jež najmou korporace, uvedené pod písm. a), pro své úřední účely;

c) na byty, pro které bude dáno povolení k obývání po vyhlášení tohoto zákona;

d) na domy, kterých užívá cizí stát pro účely své diplomatické misse nebo svého konsulárního úřadu nebo pro ubytování zaměstnanců této misse nebo úřadu, ani na byty osob, které jsou členy oficielních nebo polooficielních zahraničních missí;

e) na místnosti ve svobodárnách obecně prospěšných bytových sdružení a na místnosti sloužící provozu živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců;

f) na byty, pronajímané v obcích, uvedených ve vyhlášce ministerstva financí ze dne 5. ledna 1928, č. 10 Sb., kterou se vyhlašuje seznam léčebných míst lázeňských, zpravidla léčícím se lázeňským hostům;

g) na domovnické byty, sloužící svému účelu;

h) na byty, jež byly vystavěny při podniku pro jeho zaměstnance buď zaměstnavatelem nebo fondy a jinými zařízeními, určenými ve prospěch zaměstnanců podniku, a na byty v domech, jež byly zaměstnavateli přiděleny do vlastnictví podle dekretů presidenta republiky č. 12/1945 Sb. (nař. č. 104/1945 Sb. n. SNR ve znění nař. č. 64/1946 Sb. n. SNR) nebo č. 108/1945 Sb. pro ubytování zaměstnanců podniku, pokud je v obou případech vlastník domu (zaměstnavatel) pronajímá nebo jinak dává v užívání státně spolehlivým (§ 28) zaměstnancům podniku a byty se nestanou nadměrnými (§ 12);

ch) byty a místnosti, jichž se užívá k účelům charitativním, léčebným, výchovným, tělovýchovným a vzdělávacím nebo pro ubytování příslušníků církevních řádů a kongregací státem uznaných církví;

2. ustanovení §§ 7 až 9 na domy a byty uvedené pod č. 1, písm. d);

3. ustanovení §§ 11 až 14

a) na domy a byty uvedené pod č. 1, písm. d);

b) na byty, u kterých by přikázáním podnájemníků (nájemníků) mohl býti dotčen důležitý veřejný zájem, zejména na byty určené v úřadech, ústavech a podnicích pro ubytování zaměstnanců;

c) na části bytů, které v obcích, uvedených ve vyhl. č. 10/1928 Sb., dávají jejich nájemníci nebo jiní uživatelé zpravidla do podnájmu (nájmu) léčícím se lázeňským hostům;

4. ustanovení §§ 15 až 18 na domy, byty a místnosti uvedené pod č. 1, písm. a) až e).

Tento zákon platí jen v obcích, které mají více než 3.000 obyvatelů nebo které určí okresní národní výbor; jeho rozhodnutí musí býti vyhlášeno v obci způsobem v místě obvyklým.

1. vládního nařízení ze dne 3. srpna 1944, č. 166 Sb., o úřadu pro hospodaření obytnými místnostmi, jakož i všeobecných opatření podle něho vydaných;

2. zákona ze dne 26. června 1940, č. 178 Sl. z., o bytové péči;

3. zákona ze dne 22. prosince 1942, č. 254 Sl. z., o zajišťování a zabírání bytů a omezení práva stěhovacího, ve znění nařízení ze dne 15. října 1945, č. 127 Sb. n. SNR;

4. §§ 11 až 17 zákona ze dne 25. listopadu 1943, č. 160 Sl. z., o opatřeních po nepřátelských bojových činech, o náhradě škod těmito činy způsobených a o doplnění právních předpisů o civilní protiletecké ochraně.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbude jí dnem 31. prosince 1948; provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Beneš v. r.

Gottwald v. r.

Dr. Nejedlý v. r.