164/1992 Sb. · 15 paragrafů
Osobám, které již sloužily ve vojsku a byly z něho propuštěny, se základní (náhradní) služba už vykonaná započítává do základní (náhradní) služby.“.
33. V § 30 odst. 3 věta druhá zní: „Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.“.
34. § 36 včetně nadpisu zní:
(1) Vojáky na trvalé dovolené jsou vojáci, kteří byli ze základní (náhradní) služby předčasně propuštěni a nebyli dosud přeloženi do zálohy. Kromě důvodu uvedeného v § 32 odst. 1 lze předčasně propustit ze základní služby na trvalou dovolenou vojáky,
a) mají-li být odstraněny jejich přebytečné počty,
b) jde-li o hromadné propuštění příslušníků jednoho nástupního ročníku před jejich přeložením do zálohy,
c) rozhodne-li tak přezkumná komise,
d) kterým byl dodatečně povolen odklad,
e) kterým měla být udělena zdravotní dovolená nejméně na dobu zbývající k dokončení základní služby,
f) ženy, u nichž bylo zjištěno těhotenství,
g) kteří byli vzati do vazby,
h) kteří byli pravomocně odsouzeni k trestu odnětí svobody, dnem nástupu trestu.
(2) Z náhradní služby lze předčasně propustit na trvalou dovolenou vojáky z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. b) až h) a vojáky, kteří nemohou konat náhradní službu pro nemoc nepřetržitě po dobu delší než 28 dnů, jestliže podle vyjádření odborného lékaře není pravděpodobné, že se uzdraví nejpozději v dalších 14 dnech.
(3) Propuštěním na trvalou dovolenou se základní (náhradní) služba přerušuje. Vojáci na trvalé dovolené jsou povinni nastoupit k pokračování v základní (náhradní) službě v nejbližším nástupním termínu, který následuje po pominutí důvodů, pro které byli propuštěni na trvalou dovolenou.“.
35. Za § 36 se vkládá nový § 36a, který včetně nadpisu zní:
(1) Vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 36 odst. 1 písm. a), b), e) a f) se zbytek základní služby promíjí, nepřesahuje-li šest měsíců. Zbytek náhradní služby vojákům uvedeným v § 36 odst. 2, se promíjí v případě, že k propuštění dojde v posledním měsíci náhradní služby.
(2) Jde-li při propuštění podle § 36 odst. 1 písm. b) o dobu kratší než 10 dnů, započítává se tato doba jako vykonaná vojenská činná služba.
(3) Vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 36 odst. 1 písm. c) a d) může federální ministerstvo obrany prominout zbytek základní služby, nepřesahuje-li šest měsíců, a vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 36 odst. 1 písm. g) a h) zbytek základní služby do jednoho měsíce.“.
36. § 37 včetně nadpisu zní:
(1) Vojákům, kteří vykonali základní službu, lze na jejich žádost povolit, aby vykonali další službu. Vojákům, kteří konali jen náhradní službu, lze toto povolení udělit, jen byli-li k náhradní službě určeni podle § 29 nebo 31.
(2) Další službou jsou povinni vojáci,
a) jsou-li na svou žádost vzděláváni nebo cvičeni pro vojenskou službu nebo
b) převzali-li závazek k takové službě.
(3) Do další služby se přijímají vojáci podle odstavce 2 písm. b) na dobu 2 až 5 let.“.
37. Za § 37 se vkládá nový § 37a, který včetně nadpisu zní:
(1) Vojáci v další službě, kteří jsou na vlastní žádost nebo z důvodu pravomocného odsouzení soudem pro trestný čin anebo pro služební nezpůsobilost propuštěni před splněním povinnosti k další službě nebo před splněním převzatého závazku, jsou povinni vrátit částku, která se rovná nákladům vynaloženým na materiální a finanční zabezpečení jejich vzdělání nebo vycvičení (dále jen „náhrada nákladů“).
(2) Federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podmínky snížení nebo prominutí náhrady nákladů a v dohodě s federálním ministerstvem financí výši náhrady nákladů.“.
38. V § 39 odst. 3 zní:
„(3) Vojáci v záloze se povolávají zpravidla ke čtyřem pravidelným cvičením po třech nebo čtyřech týdnech. Federální ministerstvo obrany stanoví počet a délku jednotlivých cvičení s ohledem na potřeby výcviku nebo zajištění připravenosti ozbrojených sil tak, aby nebyla překročena úhrnná doba podle odstavce 1 nebo 2; může prominout vojákům v záloze konání cvičení, pokud je vycvičeno více osob nebo pokud vzhledem k vykonávanému zaměstnání nebo jiné přípravě jsou v potřebném rozsahu vycvičeni. Přesahuje-li mimořádná nebo zvláštní služba šest měsíců, může ji federální ministerstvo obrany započítat jako jedno nebo dvě cvičení.“.
39. V § 39 odst. 5 zní:
„(5) Vojáci v záloze, kteří dlouhodobě pobývají v zahraničí, se nepovolávají po tuto dobu ke cvičení, jsou však povinni je vykonat po návratu ze zahraničí. Federální ministerstvo obrany může těmto vojákům z důvodů hodných zvláštního zřetele prominout vykonání všech nebo některých cvičení.“.
40. V § 39 odst. 6 se připojuje věta druhá, která zní: „Dobrovolná cvičení se nezapočítávají do úhrnné doby cvičení.“.
41. V § 39 se za odstavec 7 doplňují nové odstavce 8 a 9, které zní:
„(8) Vojákům v záloze může být na jejich žádost okresní vojenskou správou povolen odklad vykonání cvičení na jiné období roku, případně na příští rok. O odklad cvičení může se souhlasem vojáka žádat i zaměstnavatel. Podání žádosti nemá odkladný účinek.
(9) Ze cvičení se předčasně propustí vojáci, kteří se z důvodu nemoci nebo úrazu stanou na zbývající dobu neschopnými vojenské činné služby, kteří byli během cvičení vzati do vazby nebo jimž byl během cvičení povolen odklad cvičení. Doba, po kterou konali cvičení, se jim započítá do úhrnné doby cvičení.“.
42. § 40 včetně nadpisu zní:
(1) Vojáci konající základní (náhradní) službu nebo vojenské cvičení jsou povinni plně nahradit službu, kterou zameškali překročením řádné a zvláštní dovolené, dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti, výkonem kázeňského trestu vězení, zběhnutím nebo svémocným odloučením.
(2) Nahrazování vojenské činné služby podle odstavce 1 může být prominuto. Nelze však prominout dobu zameškanou zběhnutím a svémocným odloučením.
(3) Základní (náhradní) služba nebo vojenské cvičení zameškané nemocí, úrazem nebo zdravotní dovolenou se nenahrazuje, jestliže nemoc nebo úraz nevznikly nebo se nezhoršily vlastní vinou vojáka.“.
43. V § 41 písm. b) se slova „a osobami podléhajícími branné povinnosti, které se podrobují branné výchově“ vypouští.
44. § 45 včetně nadpisu zní:
(1) Osobními úkony pro potřeby ozbrojených sil se rozumí činnost vojáků v záloze související s vyhlášením mimořádných opatření.
(2) Bylo-li nařízeno jakékoli mimořádné opatření podle tohoto zákona, lze pro potřeby ozbrojených sil požadovat osobní úkony od vojáků v záloze, kteří mohou být pro tento případ předem určeni. Tito vojáci podléhají po dobu plnění osobních úkonů vojenské kázeňské a soudní pravomoci.
(3) Povoláním vojáků v záloze do mimořádné služby se ruší jejich určení k osobním úkonům.
(4) Vojáci v záloze předem určení k osobním úkonům vykonávají místo vojenských cvičení nezbytnou přípravu.
(5) O povolání k osobním úkonům, o náhradě jízdného povolaných osob, o nastoupení k výkonu osobních úkonů a o propuštění z nich platí obdobně ustanovení o mimořádné službě a vojenských cvičeních.“.
45. V § 46 odst. 2 větě první se slova, „ jakož i osoby podléhající branné povinnosti, které se podrobují branné výchově," vypouští.
46. V § 46 se odstavec 3 vypouští a odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 3 a 4.
47. V § 49 odst. 1 se doplňuje druhá věta, která zní: „Toto ustanovení se nevztahuje na osoby uvedené v § 22 odst. 1 písm. e).“.
48. V § 50 odst. 2 a 3 zní:
„(2) Zaměstnavatelé mohou požádat o zproštění povinnosti mimořádné služby pro své zaměstnance okresní vojenskou správu, v jejímž obvodu mají sídlo. Orgány státní správy mohou vyžadovat zproštění pro občany, pokud však jde o osoby v pracovním nebo obdobném poměru, až po projednání s jejich zaměstnavatelem.
(3) Povinnosti k mimořádné službě lze zprostit předem nebo až za mimořádných opatření. Zproštění nabývá účinnosti, je-li provedeno předem, dnem vyhlášení mimořádných opatření, je-li provedeno až za mimořádných opatření, dnem, kdy příslušný orgán vojenské správy rozhodl o zproštění. Zaměstnavatelé a orgány státní správy jsou povinni oznámit pominutí důvodů, pro něž bylo zproštění provedeno, okresní vojenské správě, která zproštění provedla, a okresní vojenské správě místa trvalého pobytu zproštěné osoby.“.
49. V § 50 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Zproštění může být omezeno na určitou dobu. Rozhodnutí, jímž bylo povoleno zproštění, lze po pominutí důvodů nebo v důležitém zájmu ozbrojených sil zrušit.“.
50. § 51 včetně nadpisu zní:
(1) Branci, vojáci a osoby, jež byly určeny k zvláštní službě a byly o tomto svém určení uvědoměny, jsou povinni neodkladně hlásit skutečnosti důležité pro vojenskou evidenci, a to změny místa trvalého a přechodného pobytu, zaměstnavatele, zaměstnání, úrazy a vážná onemocnění mající vliv na výkon jejich branné povinnosti a změny údajů uvedených ve vojenských průkazech orgánům vojenské správy, u nichž jsou uvedeni v evidenci.
(2) Vojenskou evidenci vojáků v činné službě vedou příslušné orgány ozbrojených sil, ostatních osob uvedených v odstavci 1 okresní vojenské správy. Způsob vedení vojenské evidence stanoví federální ministerstvo obrany obecně závazným právním předpisem. Zastupitelské úřady vedou vojenskou evidenci občanů České a Slovenské Federativní Republiky žijících v zahraničí.
(3) Orgány, které vedou evidenci obyvatelstva, spolupracují s okresními vojenskými správami při vedení vojenské evidence, zejména oznamují příslušným okresním vojenským správám, kteří branci a vojáci mimo činnou službu se přihlásili k trvalému pobytu nebo se z něho odhlásili.
(4) Orgány činné v trestním řízení oznamují vzetí do vazby nebo pravomocné odsouzení brance nebo vojáka mimo činnou službu okresní vojenské správě místa trvalého pobytu; nápravně výchovné ústavy ministerstva spravedlnosti České republiky a ústavy ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky oznamují propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
(5) Orgán pověřený vedením matriky příslušný podle místa trvalého pobytu brance nebo vojáka mimo činnou službu oznamuje jeho úmrtí příslušné okresní vojenské správě. Při úmrtí vojáka v činné službě zasílá kopii úmrtního listu vojenskému útvaru, jehož byl voják příslušníkem.
(6) Zaměstnavatelé mohou vyžadovat od svých zaměstnanců předložení vojenského průkazu ke zjištění údajů potřebných pro jejich zproštění (§ 50) a zabezpečení ostatních úkolů pro dobu mimořádných opatření.“.
51. V § 52 odst. 2 zní:
„(2) Povolání se provádí povolávacím rozkazem, popřípadě veřejnou vyhláškou; při mobilizaci též mobilizační výzvou. Druhy povolávacích rozkazů stanoví federální ministerstvo obrany. Povolávací rozkazy se doručují poštou nebo prostřednictvím orgánů obcí pověřených výkonem státní správy; při mimořádných opatřeních rovněž prostřednictvím vojáků v záloze určených k osobním úkonům. Nebude-li při povolání k mimořádné službě stanoveno jinak, jsou povolané osoby povinny do čtyř hodin po uvědomění nastoupit cestu do stanoveného místa.“.
52. § 53 včetně nadpisu zní:
(1) K prokazování příslušnosti k ozbrojeným silám a pro potřeby vojenské evidence osob podléhajících služební povinnosti se vydává vojenský průkaz. Při služebním styku a v případech, kdy to vyplývá z účelu úkonu, je voják v činné službě povinen prokázat svoji příslušnost k ozbrojeným silám vojenským průkazem.
(2) Osobám trvale neschopným k vojenské činné službě se vydává průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě, který obsahuje jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého pobytu a den propuštění osoby z vojska.
(3) Vojenské průkazy vydává federální ministerstvo obrany. Ve vojenských průkazech pro osoby podléhající služební povinnosti se uvádí jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého pobytu vojáka, vojenská hodnost a vojenský útvar; v průkazech pro vojáky v základní (náhradní) službě a v záloze se dále uvádí údaje o druhu služební povinnosti, vojenské odbornosti a jiné zvláštní záznamy (zdravotní apod.).
(4) Vojenský průkaz nelze připojit jako přílohu k podáním, předat nepovolaným osobám ani vyvézt do zahraničí. Ztrátu vojenského průkazu je občan povinen hlásit vojenské správě bez zbytečného prodlení.“.
53. § 54 včetně nadpisu zní:
(1) Branci, odvedenci, vojáci na trvalé dovolené a v záloze předkládají veškerá podání ve věcech svého branného poměru okresní vojenské správě místa trvalého pobytu. Rozhodnutí orgánů vojenské správy a doklady se občanům doručují přímo, poštou nebo prostřednictvím obecních úřadů pověřených výkonem státní správy.
(2) Okresní vojenské správy mohou povolat občany k jednání v případě vzniku pochybností o splnění jejich branné povinnosti.“.
54. § 55 včetně nadpisu zní:
V době mimořádných opatření musí mít osoby podléhající branné povinnosti k cestování do zahraničí souhlas vojenské správy.“.
55. V § 76 odst. 1 větě první se slova „velitelství vojenských okruhů4)“ nahrazují slovy „orgány nadřízené okresním vojenským správám“ a odkaz 4) se vypouští.
56. V § 76 odst. 1 se dosavadní odkaz 5) označuje jako odkaz 4).
57. V § 76 odst. 4 se slova „Sboru národní bezpečnosti“ nahrazují slovy „Policie České republiky a Policejního sboru Slovenské republiky“ a slovo „místních“ se nahrazuje slovem „okresních“.
Čl. II
Závazky k další službě uzavřené přede dnem účinnosti tohoto zákona se posuzují podle předpisů platných v době jejich vzniku.
Čl. III
Zrušuje se:
1. § 1 až 14, § 16 až 18, § 19 odst. 4, § 20 odst. 2 a 3, § 24 odst. 2, § 29, 30, 32 až 37, § 39 a 40, § 42 až 45, § 47 a 48, § 52 až 55, § 61, 62, 64 až 67 vládního nařízení č. 21/1958 Sb., jímž se provádí branný zákon.
2. Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 17/1990 Sb., o změně doby trvání základní služby.
3. Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 230/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 17/1990 Sb., o změně doby trvání základní služby.
Čl. IV
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění branného zákona č. 92/1949 Sb., jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r.