§ 10a veterinární zákon – Které nákazy a jejich původci
Zákon o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) · 166/1999 Sb. · Životní prostředí a zemědělství · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 10a zákona č. 166/1999 Sb. definuje, které nákazy a jejich původci, včetně těch přenosných na člověka a organismů rezistentních vůči antimikrobiálním látkám, jsou považovány za nebezpečné, a stanovuje povinnost Ústřední veterinární správy hlásit jejich výskyt mezinárodním orgánům. Identifikace nebezpečných nákaz: Příloha č. 2 k tomuto zákonu obsahuje seznam konkrétních nákaz a jejich původců, které jsou automaticky považovány za nebezpečné. (§ 10a zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 166/1999 Sb.
(1) Nákazy, včetně nemocí přenosných ze zvířat na člověka, a jejich původci, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu, jsou považovány za nebezpečné. Za nebezpečnou nákazu se pro účely tohoto zákona považují i organismy rezistentní vůči antimikrobiálním látkám, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(2) Ústřední veterinární správa hlásí
a) Komisi a ostatním členským státům ohnisko nákazy podle čl. 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podává Komisi a ostatním členským státům zprávu o nákazách podle čl. 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a
b) Světové organizaci pro zdraví zvířat výskyt nákaz v souladu s rozhodnutím této organizace o jednotném seznamu nákaz a o zavedení nového systému jejich hlášení83).
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Identifikace nebezpečných nákaz: Příloha č. 2 k tomuto zákonu obsahuje seznam konkrétních nákaz a jejich původců, které jsou automaticky považovány za nebezpečné. To zahrnuje i nemoci, které se mohou přenést ze zvířat na člověka (tzv. zoonózy).
- Zahrnutí rezistentních organismů: Za nebezpečné jsou považovány i organismy, které si vyvinuly odolnost vůči antimikrobiálním látkám (např. antibiotikům), pokud jsou uvedeny v příloze č. 2.
- Mezinárodní hlášení: Ústřední veterinární správa má povinnost informovat Evropskou komisi, ostatní členské státy EU a Světovou organizaci pro zdraví zvířat o výskytu těchto nebezpečných nákaz.
- Základ pro další opatření: Označení nákazy za nebezpečnou podle tohoto paragrafu je základem pro uplatnění dalších opatření, jako je státní veterinární dozor (§ 10 odst. 1 písm. a)) a přijímání opatření k tlumení nákaz (§ 10 odst. 1 písm. b)).
Na co si dát pozor
- Seznam nebezpečných nákaz a rezistentních organismů je dynamický a je nutné sledovat aktuální znění přílohy č. 2 k zákonu.
- Povinnost hlášení se týká Ústřední veterinární správy, nikoli jednotlivých chovatelů nebo veterinárních lékařů, ti však mají povinnost hlásit podezření na nákazy Státní veterinární správě podle jiných ustanovení zákona.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.