§ 17b Zákon o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) – Ostatní nákazy a jejich tlumení

Stručně

Paragraf 17b zákona č. 166/1999 Sb. stanoví, že pokud vznikne podezření na výskyt jiné než nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, která není považována za nebezpečnou, nebo je takový výskyt potvrzen, příslušný orgán přijme nebo nařídí opatření odpovídající povaze a závažnosti dané nákazy či nemoci, možnostem jejího šíření, způsobu tlumení a místním podmínkám.

Co to znamená v praxi

• Příslušný orgán (např. krajská veterinární správa) má povinnost reagovat na podezření nebo potvrzený výskyt nákaz, které nejsou zařazeny mezi nebezpečné, ale mohou být přenosné na člověka.
• Opatření, která se v takovém případě přijmou, nejsou předem pevně daná, ale musí být přizpůsobena konkrétní situaci – například se zohlední, jak snadno se nákaza šíří nebo jaké jsou místní podmínky.
• Cílem těchto opatření je tlumit šíření nákazy nebo nemoci a chránit zdraví zvířat i lidí.
• Rozsah a druh opatření se bude lišit v závislosti na tom, zda jde například o méně závažnou nákazu s omezeným šířením, nebo o nemoc, která by mohla mít širší dopad na lidské zdraví.

Na co si dát pozor

• Paragraf se týká nákaz a nemocí, které nejsou výslovně označeny jako „nebezpečné nákazy“ podle tohoto zákona, ale přesto vyžadují zásah kvůli jejich povaze nebo přenosnosti na člověka.
• Příslušný orgán má poměrně širokou diskreci při volbě opatření, která musí být vždy odůvodněna konkrétní situací.