(1) Dluhopisy náhradních emisí znějí na doručitele. Úroky z nich se vyplácejí jednou ročně pozadu. Umořují se volným nákupem za kursy stanovené ministerstvem financí, podpůrně též slosováním.
(2) Prostředky potřebné k úmoru dluhopisů náhradních emisí jmenovitou hodnotou jsou dlužníci z těchto emisí povinni chovati pohotově pod dozorem ministerstva financí, které upraví podrobněji hospodaření těmito prostředky. Zejména může ministerstvo financí stanoviti, že prostředky potřebné k úmoru dluhopisů různých náhradních emisí mají býti soustředěny nebo že má býti těchto prostředků použito přechodně jinak než k úmoru dluhopisů náhradní emise, pro kterou jsou určeny. Případná úroková újma, vzešlá dlužníku z náhradní emise odložením nebo neprovedením úmoru, se mu nahradí z úspor, kterých se dosáhne volným nákupem dluhopisů náhradních emisí pod jmenovitou hodnotou; zbytek těchto úspor se odvede do státní pokladny a použije se ho ke snížení státního dluhu.
(1) Pokud ministerstvo financí nestanoví vyhláškou v Úředním listě jinak, uloží se dluhopisy náhradních emisí na vlastníkovo jméno do povinné úschovy u peněžního ústavu, který bude určen za povinné depositní ústředí pro tyto náhradní emise, a to buď přímo nebo prostřednictvím některého jiného peněžního ústavu.
(2) Po dobu trvání povinné úschovy smí býti s dluhopisy náhradních emisí nakládáno jen v mezích, které stanoví ministerstvo financí směrnicemi vyhlášenými v Úředním listě. Převody mezi živými jsou zpravidla přípustné jen po uvolnění, které bude povolovat podle těchto směrnic peněžní ústav, určený za povinné depositní ústředí pro tyto emise.
(3) Uvolněné dluhopisy náhradních emisí se umoří volným nákupem z prostředků uvedených v § 22, odst. 2.
(4) Povinná úschova dluhopisů náhradních emisí nahrazuje ve všech směrech vázanost, které podléhaly staré dluhopisy podle dekretu č. 95/1945 Sb.
(1) Za podmínek, za kterých se za staré dluhopisy státní vydají podle ustanovení §§ 9 až 11 místo dluhopisů sjednocené státní půjčky dluhopisy 3% státní půjčky umořitelné v letech 1960 až 1989, budou, po případě mohou býti za dluhopisy starých emisí nestátních vydány podle obdoby těchto ustanovení místo dluhopisů náhradních emisí podléhajících povinné úschově volné náhradní dluhopisy.
(2) Volné náhradní dluhopisy vydané podle odstavce 1 smějí býti zúročeny sazbou nejvýše 3%. Ustanovení o náhradních emisích se na ně nevztahují.
(3) Nabyl-li vlastník starých dluhopisů, za které se mu mají vydati místo dluhopisů náhradních emisí podléhajících povinné úschově volné náhradní dluhopisy, za cenu, která jest nižší než jmenovitá hodnota, jest povinen doplatiti rozdíl mezi jmenovitou hodnotou volných náhradních dluhopisů a nabývací cenou. Rozdíl plyne do státní pokladny a použije se ho ke snížení státního dluhu.
(1) Výměnu starých emisí za náhradní emise provede z moci úřední podle pokynů ministerstva financí Poštovní spořitelna za součinnosti dlužníků ze starých emisí podle obdoby §§ 13 a 14. Vlastníci dluhopisů starých emisí nemohou z nich uplatňovati jiných nároků než nárok na výměnu za podmínek stanovených vyhláškou ministerstva financí v Úředním listě.
(2) Zálohami, které byly vyplaceny na úroky z dluhopisů starých emisí dospělé v době po 31. prosinci 1945 podle § 20, odst. 1, písm. b) dekretu č. 95/1945 Sb., se považují úroky za příslušnou dobu za vyrovnány. Částku, o kterou bylo takto na úrocích z dluhopisů starých emisí vyplaceno méně, než by jinak vyplaceno býti mělo, odvedou dlužníci ze starých emisí do státní pokladny.
(1) O cenných papírech, které podléhaly povinnosti přihlašovací podle oddílu III dekretu č. 95/1945 Sb., lze zahájiti umořovací řízení podle zákona ze dne 11. prosince 1934, č. 250 Sb., o umořování listin, jen, dá-li k tomu souhlas ministerstvo financí. Byl-li vyzývací edikt již uveřejněn, vydá se umořovací usnesení jen, prokáže-li navrhovatel splnění uvedené přihlašovací povinnosti. Soud jej k tomu vybídne zároveň s výzvou podle § 15 zákona č. 250/1934 Sb. Souhlas ministerstva financí k pokračování v řízení nahrazuje takový průkaz.
(2) Při počítání ohlašovací lhůty v umořovacím řízení o cenných papírech, na něž se vztahuje odstavec 1, se pokládá den, od kterého se na cenné papíry druhu, o nějž v daném případě jde, a jejich kupony nekonají žádné platy, nikoliv však den dřívější než den 31. prosince 1947, za den splatnosti pohledávky z listiny (§ 11 zákona č. 250/1934 Sb.). K žádosti soudu vydá o tomto dni potvrzení Poštovní spořitelna.
Cenné papíry, které pro nesplnění přihlašovací povinnosti propadly ve prospěch státu podle § 18, odst. 1 dekretu č. 95/1945 Sb., nebyly však odvedeny na účet propadlých cenných papírů, jsou neplatné. Poštovní spořitelna pořídí za součinnosti vydatelů jejich seznam, který může býti uveřejněn v Úředním listě, po případě i v Oznamovateli umořovaných a ztracených listin. Od zavázaného může býti požadováno, aby vydal státu za cenný papír zařazený do seznamu cenný papír náhradní.
(1) Nárok na výplatu jistiny, úrokové premie a výher státních stavebních losů zanikne, nebude-li státní stavební los (obligační nebo výherní list) předložen k výplatě do dne 31. prosince 1949.
(2) Je-li o státních stavebních losech (obligačních a výherních listech) vedeno soudní umořovací řízení, zanikne nárok na výplatu, nebude-li soudní umořovací usnesení předloženo k výplatě do tří měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci; ani v těchto případech však nárok nezanikne dříve než dnem 1. ledna 1950.
(1) Ve vložkách železniční knihy o drahách, jejichž vlastníkem jest stát (železniční správa), vymaže soud, vedoucí železniční knihu, z úřední moci s odvoláním na tento zákon zástavní práva, zapsaná v prvním oddělení listu závad.
(2) O provedeném výmazu zpraví soud jedině ministerstvo dopravy (na Slovensku pověřenectvo dopravy). Doručovat příslušná usnesení hypotekárním věřitelům nebo opatrovníkům pro ně ustanoveným není zapotřebí.
Ministr financí může v dohodě s věcně příslušným ministrem stanoviti nařízením, že ustanovení §§ 21 až 25 zcela nebo zčásti platí obdobně také o pevně zúročitelných cenných papírech, vydaných průmyslovými podniky do 31. prosince 1945, a to bez újmy ustanovení zákona ze dne 11. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských.
Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu, zejména vládního nařízení ze dne 24. února 1943, č. 56 Sb., o úročení některých dlouhodobých zápůjček a o úročení zástavních listů a jiných bankovních dlužních úpisů.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě s ministry dopravy a spravedlnosti a ostatními zúčastněnými členy vlády.