Zákon ČNR o Policii České republiky (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)

Operativní technikou se pro účely tohoto zákona rozumí zejména elektrotechnické, radiotechnické, fototechnické, optické, mechanické a jiné technické prostředky a zařízení anebo jejich soubory používané utajovaným způsobem při

a) vyhledávání, otevírání a zkoumání dopravovaných zásilek a provádění jejich vyhodnocení za využití kriminalistických metod,

b) odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu,

c) pořizování obrazových, zvukových nebo jiných záznamů

v případech, že jsou užívány způsobem, kterým je zasahováno do ústavních práv občana.

(1) Operativní techniku lze používat jen v případech, kdy odhalování trestných činů uvedených v § 33 je jiným způsobem neúčinné anebo podstatně ztížené, a to pouze na dobu nezbytně nutnou.

(2) Operativní techniku lze používat jen na základě povolení. Žádost o povolení musí obsahovat

a) druh operativní techniky, která má být použita, místo jejího použití, navrhovanou dobu trvání jejího použití, údaje o osobě, ke které má být pátrání pomocí této techniky použito; pokud má být použit odposlech či zvukový záznam z telefonní stanice, pak také její číslo,

b) informaci o předchozím neúčinném nebo podstatně ztíženém odhalování a dokumentování činnosti, pro niž je použití operativní techniky vyžadováno,

c) informaci o jakémkoliv předchozím požadavku na použití operativní techniky ve vztahu k osobě uvedené pod písmenem a), včetně data, kdy bylo a kým o takovém použití rozhodnuto,

d) důvody k použití operativní techniky.

(3) Povolení vydává soudce krajského soudu, v jehož obvodu má žadatel o povolení k použití operativní techniky sídlo.

(4) V povolení musí být výslovně uvedeno odůvodnění, druh operativní techniky, která může být použita, místo použití, doba trvání jejího použití, údaje o osobě, ke které může být operativní techniky použito, pokud je její totožnost známa, a číslo telefonní stanice, pokud z ní může být pořizován zvukový záznam.

(5) Soudce stanoví dobu trvání použití operativní techniky nejdéle na dobu šesti měsíců; tuto dobu může na základě nové žádosti prodloužit, pokaždé však nejvýše o dalších šest měsíců. O žádosti o prodloužení doby trvání použití operativní techniky platí obdobně ustanovení odstavce 2.

(6) Soudce, který vydal povolení, sleduje, zda důvody použití operativní techniky trvají. Zjistí-li, že důvody pro její použití pominuly, povolení odejme.

(7) V průběhu používání operativní techniky jsou služba kriminální policie, služba policie pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti a útvar inspekce povinny soustavně zkoumat, zda trvají důvody jejího použití; jestliže tyto důvody pominou, jsou povinny použití operativní techniky bezodkladně ukončit.

(8) O ukončení používání operativní techniky informují služby uvedené v odstavci 7 soudce, který povolení vydal.

(9) Ve zcela výjimečných případech, jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu soudce nelze předem dosáhnout, lze používat operativní techniku i bez tohoto předchozího souhlasu. Služba kriminální policie, služba policie pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti a útvar inspekce jsou však povinny neprodleně si jej dodatečně vyžádat; pokud dodatečný souhlas neobdrží do 24 hodin od počátku používání operativní techniky, jsou povinny používání těchto prostředků bezodkladně ukončit a záznam zničit.

(10) Záznamy pořízené použitím operativní techniky je nutno při neprokázání předpokládané činnosti předepsaným způsobem zničit.

(1) Kontrolu použití operativní techniky vykonává Poslanecká sněmovna, která k tomu účelu zřizuje kontrolní orgán. Kontrolní orgán se skládá z pěti poslanců příslušného výboru Poslanecké sněmovny.

(2) Ministr předkládá kontrolnímu orgánu nejméně dvakrát ročně a dále na jeho žádost veškeré požadované informace o použití operativní techniky.

(3) Členové kontrolního orgánu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících předmět státního tajemství, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem této funkce. Tímto ustanovením nejsou dotčeny předpisy o ochraně státního tajemství.17)

(1) Používání operativně pátracích prostředků a operativní techniky nesmí sledovat jiný zájem než získání informací důležitých k odhalení a objasnění trestných činů uvedených v § 33; práva a svobody osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.

(2) Operativní techniku lze použít i v případě dožádání Bezpečnostní informační služby České republiky na základě povolení k použití zpravodajské techniky. Na takovéto použití zpravodajské techniky se vztahuje zvláštní zákon.20)

(3) Služba kriminální policie, služba policie pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti a útvar inspekce jsou povinny zabezpečit ochranu operativně pátracích prostředků a operativní techniky, jakož i výsledků získaných touto činností, před vyzrazením a zneužitím.

(1) Donucovacími prostředky jsou

a) hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany;

b) slzotvorné prostředky;

c) obušek;

d) pouta;

e) služební pes;

f) vytlačování koňmi;

g) technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla;

h) zastavovací pás a jiné prostředky k násilnému zastavení vozidla;

i) vodní stříkač;

j) zásahová výbuška;

k) úder střelnou zbraní;

l) hrozba střelnou zbraní;

m) varovný výstřel.

(2) Donucovací prostředky je policista oprávněn použít v zájmu ochrany bezpečnosti osob, své vlastní a majetku a ochrany veřejného pořádku, proti osobě, která je ohrožuje.

(3) Před použitím donucovacích prostředků je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků. To neplatí v případě ustanovení odstavce 1 písm. g). Od výzvy s výstrahou může upustit jen v případě, že je ohrožen jeho život nebo zdraví anebo život nebo zdraví jiné osoby a služební zákrok nesnese odkladu.

(4) O tom, který z donucovacích prostředků použije, rozhoduje policista podle konkrétní situace tak, aby dosáhl účelu sledovaného služebním zákrokem; přitom použije takového donucovacího prostředku, který je nezbytně nutný k překonání odporu osoby, která se dopouští protiprávního jednání.

(5) Policista je povinen dbát, aby použitím donucovacího prostředku nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání.

(1) Policista je oprávněn použít zbraň,

a) aby v případě nutné obrany nebo při pomoci v nutné obraně odvrátil přímo hrozící nebo trvající útok vedený proti jeho osobě nebo útok na život nebo zdraví jiné osoby;

b) jestliže se nebezpečný pachatel, proti němuž zakročuje, na jeho výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj úkryt;

c) nelze-li jinak překonat odpor směřující ke zmaření jeho závažného služebního zákroku;

d) aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet;

e) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený nebo chráněný objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku;

f) nelze-li jinak zadržet dopravní prostředek, jehož řidič bezohlednou jízdou vážně ohrožuje život a zdraví osob a na opětovnou výzvu nebo znamení dané podle zvláštního předpisu9) nezastaví;

g) aby v bezprostředním prostoru státních hranic přinutil k zastavení dopravní prostředek, jehož řidič na opětovnou výzvu nebo znamení dané podle zvláštních předpisů9) nezastaví;

h) když osoba, proti níž byl použit donucovací prostředek hrozby střelnou zbraní nebo donucovací prostředek varovný výstřel, neuposlechne pokynů policisty směřujících k zajištění bezpečnosti jeho vlastní nebo jiné osoby;

i) když je třeba zneškodnit zvíře ohrožující život nebo zdraví osob.

(2) Zbraní se podle odstavce 1 rozumí zbraň střelná, bodná a sečná, nejde-li o speciální zbraň podle tohoto zákona.

(3) Použití zbraně policistou v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až g) je přípustné pouze tehdy, jestliže použití donucovacích prostředků by bylo zřejmě neúčinné.

(4) Před použitím zbraně v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až e) je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito zbraně. Od výzvy s výstrahou může upustit jen v případě, že je ohrožen jeho život nebo zdraví anebo je-li ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a služební zákrok nesnese odkladu.

(5) Při použití zbraně je policista povinen dbát nutné opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život jiných osob, a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje.

(1) Policisté zařazení v zásahových jednotkách služby pořádkové policie a v zásahové jednotce rychlého nasazení, v ochranné službě, jakož i ve službě cizinecké a pohraniční policie na letištích jsou oprávněni používat speciálních donucovacích prostředků a speciálních zbraní při zákrocích k ochraně životů a zdraví osob a k ochraně majetku, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Speciální donucovací prostředky jsou:

a) dočasně zneschopňující prostředky;

b) speciální vrhací prostředky, pokud nemají povahu zbraně nebo speciální zbraně podle tohoto zákona;

c) speciální úderné prostředky.

(3) Speciální zbraně jsou:

a) odstřelovací puška;

b) broková zbraň;

c) zbraň s tlumičem zvuku;

d) zbraň se zařízením na osvětlení cíle;

e) mechanická střelná zbraň;

f) speciálně upravená střelná zbraň;

g) výbušnina, speciální výbušný předmět a speciální náloživo.

(4) Speciální donucovací prostředky podle odstavce 2 písm. a) a speciální zbraně podle odstavce 3 písm. a) a b) mohou používat i policisté neuvedení v odstavci 1, pokud byli k jejich používání zvlášť vycvičeni.

(5) Použití speciálních donucovacích prostředků a speciálních zbraní se řídí ustanovením § 38 odst. 2 až 5, § 39 a § 40 až 42 tohoto zákona.

(1) Jestliže policista zjistí, že při použití donucovacích prostředků došlo ke zranění osoby, je povinen, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření.

(2) Po každém použití zbraně, při kterém došlo ke zranění osoby, musí policista ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Dále je povinen učinit všechny neodkladné úkony, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost použití zbraně.

(3) Každý služební zákrok, při kterém bylo použito donucovacích prostředků a zbraně, je policista povinen bezodkladně hlásit svému nadřízenému.

Při služebním zákroku proti těhotné ženě, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou a osobě mladší 15 let nesmí policista použít úderů a kopů sebeobrany, slzotvorných prostředků, zásahové výbušky, obušku, pout, služebního psa, úderu zbraní, hrozby zbraní, varovného výstřelu a zbraně, vyjma případů, kdy útok těchto osob bezprostředně ohrožuje životy a zdraví policisty nebo jiných osob nebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak.

(1) Zakročují-li policisté pod jednotným velením, rozhoduje o použití donucovacích prostředků a zbraně za podmínek uvedených v tomto zákoně velitel zakročující jednotky. O použití donucovacích prostředků a zbraně může na místě zákroku rozhodnout též nadřízený tohoto velitele, který tímto rozhodnutím přebírá velení až do ukončení zákroku. Rozhodnutí velitele zakročující jednotky a jeho nadřízeného o použití donucovacích prostředků a zbraně musí být zadokumentováno na zvukovém nebo písemném záznamu.

(2) Na velitele zakročující jednotky, který rozhodl o použití donucovacích prostředků a zbraně podle odstavce 1, přecházejí povinnosti, které mají jinak po použití těchto prostředků nebo zbraně policisté.

(1) Zásahové jednotky služby pořádkové policie (dále jen „zásahové jednotky“) zřizuje ministerstvo jako organizační součásti útvarů s územní působností s výjimkou Policejního prezidia České republiky.

(2) O vyslání zásahové jednotky rozhoduje ředitel útvaru s územní působností, jehož organizační součástí zásahová jednotka je.

(3) O vyslání zásahové jednotky rychlého nasazení rozhoduje policejní prezident se souhlasem ministra.

(4) O nasazení zásahové jednotky a zásahové jednotky rychlého nasazení rozhoduje velitel, oprávněný nařídit provedení zákroku pod jednotným velením.

(1) Zásahové jednotky a zásahová jednotka rychlého nasazení provádějí služební zákroky proti:

a) teroristům;

b) únoscům osob a dopravních prostředků;

c) nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závažných úmyslných trestných činů, zejména při jejich zadržení.

(2) Zásahové jednotky je možno nasadit rovněž k ochraně nebo obnovení veřejného pořádku, jakož i k obnovení pořádku v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody.

(3) Zásahové jednotky je možno nasadit dále i k záchranným akcím, zejména v případě vzniku živelních pohrom a katastrof, velkých dopravních nehod a průmyslových havárií.

(4) Ministerstvo může při zřízení zásahové jednotky stanovit menší rozsah úkolů zásahové jednotky, než je uveden v odstavcích 1 až 3.

(1) Zákroky zásahových jednotek a zásahové jednotky rychlého nasazení se provádějí pod jednotným velením za podmínek stanovených v § 42.

(2) Policisté zařazení v zásahových jednotkách a v zásahové jednotce rychlého nasazení jsou oprávněni používat speciální donucovací prostředky a speciální zbraně podle tohoto zákona pouze při zákrocích podle § 42b odst. 1.

Každý má právo obrátit se na policistu a policejní útvary se žádostí o pomoc. Policista a policejní útvary jsou povinni v rozsahu své působnosti tuto pomoc poskytnout.

Policejní útvary poskytnou ochranu osobám pověřeným výkonem rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu anebo orgánu obce, nemohou-li tyto osoby z důvodu ohrožení života nebo zdraví výkon rozhodnutí provést a požádají-li o poskytnutí této ochrany.

(1) Policejní útvary a orgány obce si navzájem poskytují informace nezbytné pro plnění úkolů při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku.

(2) Vláda České republiky stanoví nařízením podrobnější úpravu vztahů policie k orgánům obcí a obecní policii.

Informace z evidencí, které vede policie podle § 2 odst. 1 písm. l) se poskytují službám, které působí v policii, ministerstvu, Bezpečnostní informační službě České republiky, Vojenskému obrannému zpravodajství a Vojenské policii; dalším státním orgánům a organizacím, jen je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů podle zákona.

(1) Služební zákroky směřující k rozpuštění shromáždění provádějí policejní útvary na základě rozhodnutí příslušného orgánu; bez tohoto rozhodnutí mohou provést služební zákrok, pokud tak stanoví zvláštní zákon.18)

(2) Jestliže byl služební zákrok proveden bez rozhodnutí příslušného orgánu, je policejní útvar povinen neprodleně vyrozumět tento orgán o provedeném služebním zákroku.

(1) Policejní útvary jsou oprávněny při plnění úkolů požadovat od státních orgánů, orgánů obcí, právnických a fyzických osob pomoc při plnění svých úkolů, zejména potřebné podklady a informace. Ustanovení § 12 odst. 3 až 5 platí přiměřeně.

(2) Orgány a osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny požadovanou pomoc poskytnout, pokud jim v tom nebrání plnění nebo dodržování povinností podle jiných obecně závazných právních předpisů.

(3) Policejní útvary upozorňují orgány a osoby uvedené v odstavci 1 na skutečnosti, které se dotýkají jejich činnosti a mohou vést k ohrožení nebo porušení veřejného pořádku anebo ohrožení bezpečnosti osob nebo majetku.

Policista je oprávněn v případě nebezpečí bezprostředního ohrožení života a zdraví nebo majetku požádat každého o pomoc. Kdo byl o tuto pomoc požádán, je povinen ji poskytnout; nemusí tak učinit, jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo osoby uvedené v § 12 odst. 3 anebo brání-li tomu jiné závažné okolnosti.

(1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc policii nebo policistovi na jeho žádost nebo s jeho vědomím (dále jen „poškozený“). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně.

(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda České republiky stanoví nařízením, ve kterých případech a v jakém rozsahu

a) náleží poškozenému, vedle nároků podle pracovněprávních předpisů, jednorázové mimořádné odškodnění;

b) se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po poškozeném a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozeného odkázány výživou.

(3) Stát odpovídá i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(4) Stát odpovídá i za škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou policii nebo policistovi.

(5) Stát odpovídá i za škody způsobené policií nebo policistou v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených tímto zákonem; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený služební zákrok vyvolala.

(6) Náhradu škody poskytuje v zastoupení státu ministerstvo.

Početní stavy policie určuje vláda České republiky.

(1) Vláda České republiky může při mimořádné situaci při zajišťování ochrany státních hranic nebo k plnění úkolů služby pořádkové policie anebo ochranné služby v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem19) povolat vojáky v činné službě k plnění úkolů policie, pokud síly a prostředky policie nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti státu.

(2) Vojáci v činné službě povolaní podle odstavce 1 mají při plnění úkolů policie oprávnění a povinnosti policistů, pokud vláda České republiky rozsah těchto oprávnění a povinností neomezí.

(3) Vojáci uvedení v odstavci 2 prokazují svou příslušnost k plnění úkolů policie svým předepsaným stejnokrojem se zevním označením „POLICIE“, popř. i ústním prohlášením nebo průkazem potvrzujícím oprávnění k plnění úkolů policie.

(4) Ministerstvo může stanovit vyhláškou další podrobnosti o prokazování příslušnosti vojáků uvedených v odstavci 2 k plnění úkolů policie.

Ministr může povolat policisty k plnění úkolů v ministerstvu.

(1) Policista je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, a které v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Tato povinnost trvá i po skončení služebního poměru policisty.

(2) Každý, koho policejní útvary nebo policisté požádají o poskytnutí pomoci, je povinen, byl-li řádně poučen, zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dověděl.

(3) Povinnosti mlčenlivosti je oprávněn zprostit policistu nebo osobu uvedenou v odstavci 2 ministr nebo jím pověřená osoba.

zrušen

(1) Služební stejnokroj a odznaky policie je oprávněn nosit jen policista.21)

(2) Policie je oprávněna užívat zvláštní barevné provedení a označení svých služebních vozidel, plavidel a letadel.

(3) Způsob vnějšího označení a odznaky policie, vzory služebních stejnokrojů a zvláštního barevného provedení a označení služebních vozidel, plavidel a letadel policie upraví ministerstvo vyhláškou.

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně na místě veřejnosti přístupném neoprávněně užívá na vozidle, plavidle nebo letadle zvláštního barevného provedení a označení používaného na služebních vozidlech, plavidlech a letadlech policie, anebo zvláštního barevného provedení a označení s ním zřejmě zaměnitelného.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 5000 Kč.

(3) Na přestupky podle odstavce 1 a jejich projednávání se vztahují obecné předpisy.22)

Pokud se v obecně závazných právních předpisech hovoří o Sboru národní bezpečnosti, útvarech Sboru národní bezpečnosti a příslušnících Sboru národní bezpečnosti, dále o Veřejné bezpečnosti, útvarech Veřejné bezpečnosti a příslušnících Veřejné bezpečnosti, rozumí se tím, pokud jde o útvary a příslušníky podřízené ministerstvu, policie a policisté.

(1) Příslušníci Sboru národní bezpečnosti zařazení v ministerstvu, v útvarech Sboru národní bezpečnosti a v útvarech Veřejné bezpečnosti podřízených ministerstvu se dnem účinnosti tohoto zákona stávají policisty.

(2) Služební poměr policistů se řídí zvláštním zákonem.5)

(3) Policisté podléhají pravomoci vojenských soudů a ustanovením o trestných činech vojenských.

Práva a povinnosti vyplývající ze služebního poměru a jiných vztahů příslušníků Sboru národní bezpečnosti v České republice, které nezanikly do dne účinnosti tohoto zákona, přecházejí na ministerstvo.

Jestliže jsou do služebního poměru k policii přijati příslušníci ozbrojených bezpečnostních sborů České a Slovenské Federativní Republiky nebo ozbrojeného bezpečnostního sboru Slovenské republiky, započítává se jim délka služby v těchto sborech a nároky s tím související, jako kdyby tuto službu konali v policii.

Zrušuje se ustanovení § 12 odst. 4 zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

* * *

Zákon ČNR č. 26/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993, zákon č. 67/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. března 1993, zákon č. 163/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 1993 a zákon č. 326/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994.

Uhde v. r.

1) Např. § 58 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

2) § 52 písm. b) zákona ČNR č. 200/1990 Sb.

3) Např. zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, zákon č. 75/1957 Sb., o občanských průkazech.

4) Např. zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení).

5) Zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů.

5a) Např. § 52 odst. 2 občanského soudního řádu, § 90 odst. 3 trestního řádu, § 42 odst. 2 správního řádu.

5b) Např. § 67 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., § 158 trestního řádu.

6) Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.

7) § 89 trestního zákona.

8) § 41 odst. 2 trestního zákona.

8a) Zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

8b) § 17 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

9) Vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění vyhlášky č. 24/1990 Sb.

17a) § 37 vyhlášky Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb.

10) § 6 zákona ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

11) § 15 zákona ČNR č. 200/1990 Sb.

12) § 18 zákona ČNR č. 200/1990 Sb.

13) § 75 a 76 trestního řádu.

14) § 69 trestního řádu.

15) § 321 odst. 3 trestního řádu.

16) § 8 zákona ČNR č. 37/1989 Sb. a § 2 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí ČSR č. 187/1989 Sb., kterou se provádí zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

17) Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění pozdějších předpisů.

20) Zákon ČNR č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky, ve znění zákona č. 316/1993 Sb.

18) Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.

19) Zákon č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 331/1992 Sb.).

21) § 21 odst. 1 písm. i) zákona ČNR č. 200/1990 Sb.

22) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 124/1993 Sb.).