Zákon o soudních poplatcích

Ministr financí stanoví v dohodě s ministrem spravedlnosti nařízením, které poplatky a jak se platí kolkovými známkami a v kterých případech, jak a komu se platí hotově.

(1) Nezaplatil-li navrhovatel poplatek včas (§ 5), vyzve jej soud, aby poplatek zaplatil ve stanovené lhůtě. Nebude-li v této lhůtě poplatek zaplacen, soud podaný návrh (žalobu) odmítne; na tento následek je nutno ve výzvě k zaplacení poplatku upozornit. Jde-li o zápis do pozemkové nebo železniční knihy a do podnikového rejstříku, ověření opisu a podpisu a podobné úkony soudu, které nevyžadují rozhodování, jakož i o úkony ve věcech soudní správy a úkony prokuratury, neprovedou se, dokud poplatek nebude zaplacen.

(2) Podá-li navrhovatel žádost za osvobození od poplatku, rozhodne soud nejprve o ní; zamítne-li ji, stanoví zároveň lhůtu k zaplacení poplatku a upozorní na následky nezaplacení poplatku, uvedené v odstavci 1.

(3) Je-li poplatníkem jiná osoba než navrhovatel nebo jde-li o poplatek z odvolání, stížnosti, odporu v řízení o výpovědích a v rozkazním řízení a z námitek v řízení směnečném a šekovém a nebyl-li poplatek zaplacen včas, bude jej soud vymáhat exekučně. Před zahájením exekučního řízení vyzve soud poplatníka, aby poplatek zaplatil ve stanovené lhůtě.

(1) Právo státu vymáhat poplatek se promlčí uplynutím tří let, počítaných od počátku kalendářního roku, který následuje po roce, v němž uplynul poslední den lhůty stanovené pro zaplacení poplatku nebo, není-li platební lhůta stanovena, v němž byl poplatek splatný. Ve stejné lhůtě lze dodatečně vyměřit částky, o něž bylo předepsáno méně, protože poplatek nebyl správně vyměřen.

(2) Provedl-li soud úkon k vymáhání poplatku a vyrozuměl-li o něm poplatníka, počíná běžet nová promlčecí lhůta od počátku kalendářního roku, který následuje po roce, v němž byl takový úkon proveden.

Od poplatku jsou osvobozena soudní řízení ve věcech

a) poručenských, opatrovnických, věcech dětí v rodičovské moci a ve věcech osvojení,

b) zbavení svéprávnosti a povolení zadržení v ústavu,

c) prohlášení za mrtvého a důkazu smrti,

d) nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení (pojištění) a poskytování zdravotní péče.

(1) Od poplatku jsou osobně osvobozeni:

a) Československý stát, zastoupený výkonnými orgány národních výborů a jinými orgány státní správy, státní ústavy a státní fondy, převyšuje-li poplatek 50 Kčs, popřípadě v řízení rozkazním 25 Kčs;

b) zaměstnanci (učňové, domáčtí dělníci), jsou-li předmětem řízení nároky z jejich pracovního (učebního) poměru, s výjimkou nároků na náhradu škody způsobené úmyslně nebo v opilosti anebo trestním činem, popřípadě přestupkem;

c) navrhovatel (žalobce) v řízení o určení úhrady osobních potřeb (výživy);

d) žalobce v řízení o náhradě škody způsobené ublížením na zdraví, včetně nároků státu na náhradu nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení (pojištění).

e) původci v řízení o svých nárocích z původcovských práv;

f) účastník, domáhající se zjištění otcovství;

g) vojenské osoby základní nebo náhradní služby z řad mužstva a poddůstojníků;

h) opatrovník, proti němuž se má provést řízení;

ch) osoby nepřítomné nebo vůbec neznámé, zastoupené opatrovníkem, leč by tu byl nebo by vyšel najevo majetek, z něhož by bylo možno poplatek uhradit.

(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na exekuci, kterou se vymáhají nároky uvedené v ustanoveních písm. b) až e) téhož odstavce.

Občanský soudní řád stanoví, komu a za jakých podmínek soud přizná osvobození od poplatků.

(1) Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem spravedlnosti ze zvláštních důvodů přiznalo osobní osvobození ode všech nebo některých poplatků skupinám osob nebo věcné osvobození pro určitá řízení.

(2) Ministerstvo financí může přiznat osvobození nebo povolit úlevy jednotlivým osobám anebo může v dohodě s ministerstvem spravedlnosti zmocnit k tomu jiné orgány.

Soud na žádost poplatníka změní usnesení, kterým byl vyměřen poplatek, i když usnesení nabylo právní moci,

a) byl-li předepsán někomu, kdo podle zákona a předpisů jej provádějících není povinen poplatek platit,

b) došlo-li při výpočtu nebo předpisu poplatku k chybě v počítání, psaní nebo k jinému omylu, který je zřejmou nesprávností, zejména jde-li o dvojí vyměření téhož poplatku,

c) v případech § 13 odst. 1 písm. b) a c), nebyl-li poplatek zaplacen.

(1) Soud vrátí plátci

a) celý poplatek, odmítne-li návrh (žalobu) bez ústního jednání, jakož i byl-li ke stížnosti zrušen zápis v pozemkové nebo železniční knize;

b) čtyři pětiny poplatku, byl-li návrh (žaloba, opravný prostředek) vzat zpět nejpozději do začátku ústního jednání a tam, kde není ústní jednání, dříve než se provede první soudcovský úkon;

c) poměrnou část poplatku, změní-li se ke stížnosti zápis v pozemkové nebo železniční knize.

(2) Zaplatil-li poplatník více, než je sazebníkem stanoveno, nebo zaplatil-li poplatek, aniž byl k tomu povinen, vrátí se mu přeplatek k jeho žádosti, převyšuje-li 5 Kčs. Jestliže však soud změnil usnesení, kterým byl poplatek vyměřen (§ 12a), a byl-li poplatek zcela nebo zčásti zaplacen, vrátí se z úřední povinnosti celý přeplatek.

(3) Vracené částky se zaokrouhlují dolů na celé Kčs.

(4) Nárok na vrácení poplatku (přeplatku) zaniká uplynutím tří let, počítaných od počátku kalendářního roku, který následuje po roce, v němž nastaly skutečnosti uvedené v odstavcích 1 a 2.

(5) Byla-li věc přikázána jinému soudu (§ 17 o. s. ř.) anebo postoupil-li soud věc příslušnému soudu (§ 56 o. s. ř.), poplatek se navrhovateli (žalobci) nevrátí, avšak zaplacená částka se započítá na poplatek, který má býti zaplacen soudu, jemuž byla věc přikázána, nebo soudu příslušnému.

(1) Soudní orgány jsou povinny pečovat, aby poplatky byly správně placeny a včas vymáhány.

(2) Orgány justiční správy kontrolují pravidelnými dohlídkami, zda se poplatky vybírají a vymáhají podle platných předpisů; ministerstvo financí a orgány jím pověřené vykonávají občasné dohlídky.

(1) Usnesení, kterým se určuje hodnota předmětu soudního řízení nebo kterým se poplatník vyzývá, aby zaplatil poplatek, nebo jímž se poplatek vrací, vydává předseda senátu (jediný soudce) bez ústního jednání.

(2) Ministerstvo spravedlnosti může v dohodě s ministerstvem financí stanovit, které úkony svěřené podle odstavce 1 předsedovi senátu může vykonávat soudní kancelář.

(1) V řízeních zahájených před účinností tohoto zákona platí se poplatky podle dosavadních předpisů, pokud není dále stanoveno jinak.

(2) V řízeních osvobozených od poplatků podle tohoto zákona a dosud neskončených se poplatky dále nevybírají, s výjimkou těch, na něž nárok státu vznikl před účinností tohoto zákona. Dosavadní paušální poplatek za projednání pozůstalosti se vybere jen za řízení skončené před účinností tohoto zákona.

(3) Dosavadní paušální poplatky za vrchnoporučenskou a opatrovnickou péči soudů a za péči o požívací podstaty soudně uschované a o substituční podstaty se vyberou ještě za rok 1950.

(4) Na povinnost navrhovatelova (žalobcova) odpůrce zaplatit poplatek se použije ustanovení § 4 odst. 3, i když řízení bylo zahájeno před účinností tohoto zákona; to neplatí o poplatku v exekučním řízení.

(5) Zastaví-li soud podle § 655 o. s. ř. řízení a zruší případná rozhodnutí vynesená v tomto řízení, nevrátí se zaplacené poplatky. Jinak o vrácení poplatků zaplacených před účinností tohoto zákona platí dosavadní předpisy.

Zrušují se všechny předpisy, které se týkají poplatků, na něž se vztahuje tento zákon a sazebník podle něho vydaný, a to zejména:

1. zák. čl. XLIII/1914, o soudních poplatcích,

2. nařízení č. 279/1915 ř. z., o soudních poplatcích,

3. zákon č. 38/1922 Sb., kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích,

4. zákon č. 60/1925 Sb., o poplatcích před rozhodčím soudem Plodinové bursy v Bratislavě,

5. zákon č. 120/1931 Sb., kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích,

6. zákon č. 255/1935 Sb., kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích,

7. §§ 29, 31 a 32 zákona č. 14/1942 Sl. z., o změně a doplnění některých právních předpisů o poplatcích,

8. zákon č. 20/1948 Sb., kterým se mění a doplňují některé předpisy o poplatcích soudních a za ověření podpisů,

9. §§ 2 a 3 zákona č. 135/1949 Sb., o náhradě poštovného za zásilky v soudním řízení,

10. všechna ustanovení poplatkového zákona a poplatkových pravidel, která se vztahují na poplatky upravené tímto zákonem a nařízeními podle něho vydanými,

11. všechny předpisy o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, pokud se jimi stanoví dávky za úkony, které provádějí soudy (prokuratury),

12. všechna ustanovení obsažená v jiných než poplatkových předpisech, pokud se týkají poplatků, na něž se vztahuje tento zákon, zejména ustanovení o osvobození od těchto poplatků.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provedou jej ministři financí a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Kabeš v. r.

Dr. Rais v. r.