Vyhláška o opatřeních na ochranu čistoty ovzduší

(1) Sankce lze uložit podnikům státních hospodářských organizací, které znečišťují ovzduší exhalacemi

a) při spalování paliv,

b) při výrobě,

c) při dopravě, nakládání, vykládání a skladování (surovin, materiálu, pomocných látek, odpadu, hotových výrobků apod.),

d) jiným způsobem (např. hořící odvalové haldy uhelných dolů apod.).

(2) Sankce nelze uložit za znečišťování ovzduší, které působí jednotlivá vozidla (plavidla) dopravních podniků s parním provozem (včetně silničních parních válců) a letadla.

Za nesplnění opatření na ochranu čistoty ovzduší lze podnikům zejména

a) odepřít souhlas k uvedení do provozu nově vybudovaných závodů nebo jednotlivých provozů,

b) odepřít souhlas k rozšíření dosavadního provozu,

c) odepřít souhlas k provedení změn provozu nebo zavedení nové technologie výroby,

d) uložit penále,

e) navrhnout krácení nebo odnětí prémie pracovníkům, kteří - ač je to jejich úkolem - nepečují o zabránění, odstranění nebo snížení znečišťování ovzduší; o krácení nebo odnětí prémií platí příslušné obecné předpisy.

Penále lze uložit podnikům, které nedodržují nebo porušují předpisy o ochraně čistoty ovzduší, zejména proto, že

a) již instalovaná zařízení na ochranu čistoty ovzduší nepoužívají buď vůbec nebo je nevyužívají v plné míře,

b) nemají zařízení na ochranu čistoty ovzduší nebo sice mají taková zařízení, ne však dosti účinná, a nedbají o jejich pořízení, instalování nebo modernizaci,

c) neplánují zároveň s výstavbou, přestavbou nebo se změnou technologie výroby zajištění, instalaci a uvedení v chod zařízení na ochranu čistoty ovzduší současně se započetím výroby nebo zahájí výrobu bez zajištění správného chodu takových zařízení,

d) nedbají o řádnou údržbu zařízení na ochranu čistoty ovzduší a o ostatní opatření na jeho ochranu (dodržování technologie, pracovní kázně, provozních řádů apod.).

(1) Penále se ukládá za každý zdroj znečišťování ovzduší.

(2) Za zdroj znečišťování se považuje každé jednotlivé zařízení, které vyžaduje samostatné technické opatření na ochranu čistoty ovzduší bez závislosti na jiných zařízeních (např. jednotlivé výrobní zařízení, skládka apod.).

(1) Penále se ukládá v takové výši, aby působilo k odstranění nedostatků; penále činí za jeden zdroj nejméně 1000 Kčs, nejvýše 1 000 000 Kčs ročně.

(2) Při stanovení výše penále se vychází z míry ohrožení z hlediska zdravotního, z hlediska zemědělského a lesního hospodářství apod. a přihlíží se zejména k těmto ukazatelům:

a) množství a druh exhalátů a umístění zdroje ve vztahu k okolí,

b) skutečná spotřeba paliv nebo surovin, při jejichž spalování nebo zpracování vznikají exhalace znečišťující ovzduší,

c) plošná (prostorová) výměra skládek, anebo hořících, doutnajících nebo odpařujících se látek,

d) skutečný rozsah výroby (měřený váhově, objemově, počtem kusů, vyrobených kWh apod.),

e) míra (rozsah) překročení přípustné koncentrace škodlivin v ovzduší,*)

f) případně další ukazatelé (např. provozní podmínky, technický stav zařízení, překročení přípustné koncentrace škodlivin ve spalinách a koncových plynech jednotlivých zdrojů apod.).

Podniky, v nichž je zavedena obecná úprava finančního hospodaření, uhrazují penále ze svých vlastních finančních zdrojů (především z vlastních oběžných prostředků, popř. z prostředků určených na financování decentralizované výstavby). Podniky se zvláštní úpravou finančního hospodaření uhrazují penále z prostředků, které jsou oprávněny si ponechat k vlastnímu použití (především z vlastních oběžných prostředků, popř. z prostředků určených na financování decentralizované výstavby). K úhradě penále se nepoužije prostředků podnikových fondů pracujících.

(1) Penále je přímým příjmem rozpočtů národních výborů.

(2) Výnos penále přísluší národnímu výboru, jehož plánovací komise penále uložila.

(3) Jestliže znečištění ovzduší a škodlivé následky znečištění se týkají též jiného (jiných) okresu než toho, jehož plánovací komise uložila penále, rozdělí se výnos penále mezi dotčené okresy v poměru, v jakém jsou postiženy znečištěním ovzduší. Rozdělení výnosu penále mezi okresy provede krajská plánovací komise po slyšení plánovacích komisí příslušných okresů.

(4) Částka penále, která připadá národnímu výboru, se krátí, neplní-li národní výbor své úkoly k zajišťování čistoty ovzduší nebo neplní-li své úkoly na tomto úseku rozpočtové organizace řízené národním výborem. Krácení penále příslušejícího okresním národním výborům provede finanční komise krajského národního výboru při ročním komplexním rozboru činnosti okresního národního výboru.

(1) O použití výnosu penále rozhoduje plánovací komise na návrh odborné komise. Nejsou-li prostředky získané z penále využívány k účelům dále stanoveným, rozhoduje o jejich použití finanční komise krajského národního výboru v dohodě s krajskou plánovací komisí.

(2) Výnosu penále se použije zejména:

a) na financování zařízení a opatření sloužících k odstraňování škodlivých následků znečišťování ovzduší (např. k čištění ulic a veřejných prostranství, ke zřizování a údržbě ochranné zeleně, rozšíření rekreace mládeže, ke zřizování škol v přírodě, dětských zotavoven),

b) na podporu vývoje a vlastní výroby zařízení na ochranu čistoty ovzduší, jakož i na odměňování zlepšovacích námětů na tomto úseku, popř. na pořízení přístrojů na měření znečištění ovzduší,

c) na odměny podnikům, které soustavně dbají o

aa) odstraňování a omezování zdrojů znečištění ovzduší,

bb) instalování zařízení na ochranu čistoty ovzduší před stanovenou lhůtou,

cc) zlepšování chodu a účinnosti instalovaných zařízení na ochranu čistoty ovzduší.

Dojde-li odborná komise k závěru, že má být odměněn pracovník podniku za mimořádné zásluhy o snížení, odstranění nebo zabránění znečišťování ovzduší, navrhne podniku, aby tomuto pracovníkovi byla přiznána zvláštní odměna. Pro přiznání zvláštní odměny platí obecné předpisy o zvláštních odměnách. K úhradě zvláštních odměn může být případně použito rezervy nadřízeného orgánu určené k dotaci prémiových fondů.

Práva a povinnosti zdravotnických komisí a orgánů hygienické a protiepidemické služby, vyplývající pro ně z platných předpisů o ochraně ovzduší (zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, ve znění zákona č. 18/1957 Sb. a nařízení ministra zdravotnictví č. 24/1954 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně vzduchu), zůstávají touto vyhláškou nedotčeny.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1961.

První náměstek ministra:

inž. Sucharda v. r.

*) Směrnice ministerstva zdravotnictví a ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství ze dne 25. 8. 1960, č. HE-3-248 - 11. 7. 1960 - poř. č. 24/1960 sb. Hyg. předpisů.