§ 5 zákon o Ústavním soudu – Soudce je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech
Zákon o Ústavním soudu · 182/1993 Sb. · Ústavní právo a lidská práva · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 5 zákona o Ústavním soudu stanoví, že soudce Ústavního soudu musí zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu své funkce, a tato povinnost trvá i poté, co jeho funkce zanikne. Soudci nesmí sdělovat informace získané v souvislosti s projednávanými případy nebo vnitřním chodem Ústavního soudu. (§ 5 zákona č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 5 odkazuje 1 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 182/1993 Sb.
Soudce je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem soudcovské funkce. Tato povinnost trvá i po zániku soudcovské funkce.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Soudci nesmí sdělovat informace získané v souvislosti s projednávanými případy nebo vnitřním chodem Ústavního soudu.
- Tato povinnost mlčenlivosti chrání důvěrnost řízení a zajišťuje ochranu informací, které by mohly ovlivnit nestrannost soudu nebo poškodit zúčastněné strany.
- Mlčenlivost je trvalá, což znamená, že soudce nemůže o těchto věcech hovořit ani po odchodu z funkce.
Na co si dát pozor
- Porušení mlčenlivosti by mohlo mít pro soudce disciplinární nebo jiné právní důsledky.
- Povinnost se vztahuje na veškeré informace, nejen na ty, které jsou výslovně označeny jako důvěrné.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 5
Jak soudy aplikují § 5
Postup obecných soudů stěžovatelka považuje za formalistický a nesprávný, když se ani dostatečně nevypořádaly s její námitkou ohledně specifického charakteru rozhodnutí správních orgánů podle § 5 obč. zák. Ústavní soud předesílá, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v § 43 odst. 2 písm. a) návrhy zjevně neopodstatněné.