§ 50 Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o požadavcích na zajištění radiační ochrany – Monitorování osobní

§ 50 Monitorování osobní (1) Osobní monitorovaní slouží k určení osobních dávek sledováním, měřením a hodnocením individuálního zevního i vnitřního ozáření jednotlivých osob, zpravidla osobními dozimetry. (2) Osobní monitorování osobními dozimetry se zajišťuje pro všechny pracovníky kategorie A a pro osoby, které na pracovišti se zdroji ionizujícího záření zasahují při radiačních nehodách nebo při živelních pohromách, pokud není jinak stanoveno v podmínkách povolení nebo schváleném programu monitorování. (3) Osobní dozimetr se nosí na nejvíce ozařovaném místě těla, zpravidla na přední levé straně hrudníku (dále jen „na referenčním místě“). Při používání ochranné stínící zástěry se nosí vně zástěry a osobní dávkový ekvivalent naměřený vně zástěry se sníží o hodnotu odpovídající zeslabení v zástěře. Když dozimetr umístěný na referenčním místě nedovoluje odhad efektivní a ekvivalentní dávky, pro něž jsou stanoveny limity, je pracovník vybaven dalším dozimetrem, který svými vlastnostmi nebo umístěním to umožní. (4) Osobní dozimetr musí měřit všechny druhy záření podílející se na zevním ozáření pracovníka při nakládání se zdroji. Když tuto podmínku nesplní jeden dozimetr, pracovník se vybavuje dalšími dozimetry, pokud není v programu monitorování povolen jiný způsob monitorování. (5) Na pracovištích, kde nelze při ztrátě kontroly nad zdrojem ionizujícího záření vyloučit radiační nehodu v důsledku jednorázového zevního ozáření, jsou pracovníci se zdroji vybavováni operativními dozimetry, které překročení nastavené úrovně mohou přímo signalizovat. Může-li zdroj ionizujícího záření způsobit jednorázovým ozářením překročení pětinásobku základních limitů pro pracovníky se zdroji, musí monitorování umožnit stanovení dávek a jejich distribuce v těle pracovníků, včetně rekonstrukce nehody. (6) Na pracovištích, kde může dojít k vnitřnímu ozáření pracovníků, se příjmy radionuklidů, popřípadě úvazky efektivní dávky od vnitřního ozáření jednotlivých pracovníků zjišťují zpravidla měřením aktivity radionuklidů v těle pracovníka nebo v jeho exkretech a převádí se na příjem pomocí modelů dýchacího traktu, zažívacího traktu a kinetiky příslušných prvků. Při práci s otevřenými radionuklidovými zářiči, které jsou jednoduchými zdroji ionizujícího záření, není měření aktivity radionuklidů v těle pracovníka nebo v jeho exkretech požadováno. (7) V případě podezření, že došlo k neplánovanému jednorázovému ozáření pracovníka, provádí se okamžitě vyhodnocení osobních dozimetrů a dozimetrické hodnocení dané události.