Zákon o organizaci soudů a o volbách soudců

(1) V zájmu zajištění řádného plnění úkolů soudnictví je možno soudce z povolání dočasně přidělit

a) k využití zkušeností ústřednímu orgánu pověřenému správou soudů,

b) k výkonu soudcovské činnosti k soudu vyššího stupně,

c) k výkonu soudcovské činnosti u okresního soudu (vojenského obvodového soudu) v obvodu krajského soudu (vyššího vojenského soudu), jde-li o soudce krajského soudu (soudce vyššího vojenského soudu),

d) k výkonu soudcovské činnosti u jiného okresního soudu (vojenského obvodového soudu) v obvodu krajského soudu (vyššího vojenského soudu), jde-li o soudce okresního soudu (vojenského obvodového soudu).

(2) Pokud soudce s přidělením nesouhlasí, nesmí doba přidělení přesahovat dva kalendářní měsíce v kalendářním roce.

(3) I když soudce souhlasí s přidělením přesahujícím dobu uvedenou v odstavci 2, nesmí s výjimkou přidělení k ústřednímu orgánu pověřenému správou soudů doba přidělení přesahovat jeden kalendářní rok v období tří kalendářních roků.

Přidělení provádí

a) ministr spravedlnosti příslušné republiky, jde-li o přidělení k ministerstvu spravedlnosti nebo k nejvyššímu soudu republiky; v případě uvedeném na posledním místě činí tak v dohodě s předsedou nejvyššího soudu republiky,

b) ministr národní obrany, jde-li o soudce vojenských soudů,

c) předseda Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky po dohodě s ministerstvem spravedlnosti příslušné republiky (s ministrem národní obrany), jde-li o přidělení k Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky,

d) předseda krajského soudu v ostatních případech; jestliže soudce s přidělením nesouhlasí, je možno ho přidělit pouze se souhlasem ministra spravedlnosti příslušné republiky.

Soudce z povolání může být kárně stíhán, poruší-li své soudcovské povinnosti anebo chová-li se způsobem nedůstojným soudce a narušujícím autoritu jeho soudcovské funkce. Kárnou odpovědnost soudců z povolání upravuje zvláštní zákon.

(1) Justiční čekatelé se připravují na budoucí výkon soudcovské činnosti. Jsou oprávněni vykonávat pod dozorem soudce z povolání jednoduché úkony vyhrazené samosoudci, které určí ministr spravedlnosti příslušné republiky (ministr národní obrany).

(2) Justiční čekatelé jsou povinni, a to i po skončení praxe, zachovávat mlčenlivost ve věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudci. Osvobodit od této povinnosti je může předseda krajského soudu z důvodů uvedených v § 49.

(3) Justičním čekatelem u vojenského soudu se může stát pouze voják v činné službě.

(4) Justiční čekatel skládá při nástupu do práce stejný slib jako soudce (§ 42).

Účelem praxe je vyškolit justiční čekatele pro jejich budoucí činnost. Praxe justičních čekatelů trvá zpravidla tři roky. Ministr spravedlnosti příslušné republiky, popřípadě ministr národní obrany může na žádost justičního čekatele zcela nebo zčásti započítat do praxe dobu právnické činnosti v jiném pracovním nebo obdobném poměru, jestliže čekatel získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon budoucí činnosti soudce.

Po skončení praxe jsou justiční čekatelé povinni podrobit se odborné justiční zkoušce, jejímž účelem je zjistit, zda má justiční čekatel potřebné vědomosti a je dostatečně připraven na to, aby mohl zastávat soudcovskou funkci. Výjimečně je možno justičního čekatele připustit k odborné justiční zkoušce již před uplynutím přípravné služby, jestliže se v dosavadní praxi zvlášť osvědčil.

(1) Na justiční čekatele se vztahují přiměřeně obdobná ustanovení § 56 a 56a.

(2) Podrobné předpisy o praxi justičních čekatelů a odborné justiční zkoušce vydá ministr spravedlnosti příslušné republiky a ministr národní obrany.

(1) Soudci se povolávají k výkonu soudcovské funkce na dobu nepřesahující 12 dní v roce; prodloužení této doby je přípustné jen tehdy, je-li třeba dokončit projednání věci započaté za jejich účasti.

(2) Soudci vojenských soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky povolávají se zpravidla z ozbrojených sil nebo z ozbrojeného sboru, jejichž je obviněný příslušníkem; musí mít stejnou hodnost jako ten z obviněných, který má hodnost nejvyšší, anebo hodnost vyšší.

(1) Soudcům, kteří jsou v pracovním poměru, přísluší za dobu, po kterou vykonávají soudcovskou funkci nebo plní jiné povinnosti spojené s touto funkcí, náhrada ušlé mzdy. Náhradu ušlé mzdy je povinen poskytovat podnik, v němž je soudce zaměstnán.

(2) Soudcům, kteří nejsou v pracovním poměru, nahrazuje ušlý výdělek za dobu výkonu soudcovské funkce nebo jiných povinností spojených s touto funkcí stát. Způsob a výši náhrady stanoví ministr spravedlnosti příslušné republiky.

(3) Stát hradí soudcům hotové výdaje, které vzejdou vykonáváním soudcovské funkce nebo jiných povinností spojených s touto funkcí. Způsob náhrady stanoví ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí a Ústřední radou odborů.

(4) Soudcům z lidu přísluší mimo náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí ministr spravedlnosti příslušné republiky. Náhrady příslušející soudcům z lidu vojenských soudů upraví ministr národní obrany v dohodě s resortními ministry, kterým jednotlivé ozbrojené sbory podléhají.

(1) Soudci nemohou být vykonáváním soudcovské funkce nebo jiných povinností s touto funkcí spojených zkráceni na svých nárocích z nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.

(2) Úraz, který soudce utrpí při výkonu soudcovské funkce nebo jiných povinností s touto funkcí spojených, se považuje vždy za pracovní úraz.

(1) Podniky a ostatní organizace jsou povinny poskytovat soudcům pracovní volno k vykonávání soudcovské funkce i jiných povinností s touto funkcí spojených.

(2) V ozbrojených silách a v ozbrojených sborech jsou příslušní velitelé povinni umožňovat soudcům plnění všech povinností vyplývajících ze soudcovské funkce.

Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška, notářská zkouška, advokátní zkouška, prokurátorská zkouška, závěrečné hodnocení čekatelské praxe a jiné obdobné závěrečné zkoušky vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako odborná justiční zkouška podle tohoto zákona.

(1) Správa soudů je povinna zařadit soudce z povolání, který nebyl po skončení volebního období znovu zvolen, na místo odpovídající jeho odborné kvalifikaci a zkušenostem nabytým v soudcovské funkci.

(2) Není-li možno pro nedostatek volných pracovních míst učinit opatření podle odstavce 1, je správa soudů povinna být soudci z povolání, který nebyl znovu zvolen, nápomocna při vyhledání pracovního místa, odpovídajícího odborné kvalifikaci soudce a zkušenostem nabytým v soudcovské funkci.

(3) Jestliže se nepodařilo soudce z povolání, který nebyl znovu zvolen, zařadit na pracovní místo ani podle odstavce 1 ani podle odstavce 2, nebo nemá-li bývalý soudce na svém pracovním místě příjem, kterého dosahoval jako soudce z povolání před skončením volebního období, poskytuje mu správa soudů od zániku jeho funkce vyrovnání ve výši dosavadního soudcovského platu, popřípadě ve výši rozdílu mezi dosavadním soudcovským platem a výdělkem, kterého dosahuje na novém pracovním místě. Vyrovnání přísluší po dobu šesti měsíců, jestliže soudce z povolání vykonával svou funkci méně než pět let, a po dobu jednoho roku, jestliže tuto funkci vykonával déle než pět let.

(4) Ustanovení odstavce 3 platí též, jestliže byl soudce odvolán z funkce podle § 51, vyrovnání platu přísluší však pouze po dobu tří měsíců. Vyrovnání nepřísluší soudci z povolání, který byl odvolán, jestliže má nárok na starobní důchod nebo plný invalidní důchod, nebo jestliže byl odvolán z důvodu, který by byl u pracovníka důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Částka vyrovnání se sníží o částečný invalidní důchod, který byl odvolanému soudci z povolání přiznán.

(5) Jestliže byl soudce odvolán nebo zproštěn z funkce podle § 44 nebo jestliže byl podle tohoto ustanovení zvolen nebo ustanoven do nižší funkce, přísluší mu po dobu tří měsíců vyrovnání mezi platem spojeným s dosavadní funkcí a novým platem.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se nevztahují na soudce vojenských soudů a na vojenské soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, jejichž nároky jsou upraveny předpisy platnými pro vojáky z povolání.

(1) Soudci z povolání, kteří jsou v době svého funkčního období povoláni podle branného zákona na vojenské cvičení jako důstojníci v záloze a přiděleni k vojenským soudům, mohou být rozhodnutím ministra národní obrany pověřeni na tuto dobu výkonem soudcovské funkce, kterou jinak vykonávají soudci z povolání vojenských soudů.

(2) Za branné pohotovosti státu upraví způsob doplňování soudců vojenských soudů a vojenských soudců Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra Československé socialistické republiky a ministry spravedlnosti republik.

(1) Ve výjimečných a zvlášť odůvodněných případech je možno navrhnout a zvolit za soudce z povolání i občana, který jinak splňuje podmínky § 39, nesložil však odbornou justiční zkoušku, jestliže jeho alespoň pětiletá právní praxe úspěšně vykonávaná zajišťuje, že je způsobilý k výkonu soudcovské činnosti. Osvědčení o tom, že tato podmínka je splněna, vydává ministr spravedlnosti příslušné republiky; jde-li o navržení a zvolení za soudce z povolání vojenského soudu, ministr národní obrany.

(2) Výjimečně mohou být zvoleni za soudce z povolání dosavadní soudci z povolání bez ukončení vysokoškolského právnického vzdělání, jestliže v praxi prokázali, že jsou způsobilí pro výkon soudcovské činnosti. Osvědčení o tom, že tato podmínka je splněna, vydává ministr spravedlnosti příslušné republiky.

Zrušuje se zákon č. 62/1961 Sb., o organizaci soudů, a vládní nařízení č. 63/1961 Sb., kterým se vydává volební řád pro volby soudců okresních soudů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, nabyl účinnosti dnem 28. února 1964, zákon č. 29/1968 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s úpravou postavení národního výboru hlavního města Slovenska Bratislavy, nabyl účinnosti dnem 9. března 1968, zákon č. 175/1968 Sb., o městě Brně, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1969 a zákon č. 156/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1970.

Dr. Hanes v. r.